LL - 6. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Liv

Probudím se omámená a zmatená. Podívám se na hodiny, které nepoznávám. Je sedm hodin a dvanáct minut. Cítím teplo vyzařující z místa za mnou, otočím hlavu, abych viděla Cartera, který je v limbu s pažemi omotanými kolem mě a s nohou přehozenou přes moje stehna. Nemohl by být kolem mě víc ovinutý, ani kdyby se snažil.

Na chviličku přemýšlím, jestli jsem se opila natolik, že jsem se s ním znovu vyspala, ale uvědomím si, že jsme oba pořád úplně oblečení.

Pak si vzpomenu.

Muž mě chytil za zadek, pak jsem mu vyhrožovala a šla jsem do zadní místnosti, abych se dala dohromady. Když jsem vešla do zadní místnosti, přísahám, že jsem viděla Spidera. Ten pivní břich ve mně něco spustil. Pocity bezmoci prorazily zdi, které jsem se tak vehementně snažila udržet kolem svého srdce. Byla jsem jen objekt, věc na hraní. A nějak to vyvolalo démony z minulosti.

Zápach zatuchlého piva byl tak omračující. Bylo mi osmnáct, krčila jsem se ve sklepě a čekala na jeho potrestání.

A pak Carter pronikl přes můj strach. Slyšela jsem jeho hlas předtím, než jsem ho uviděla. Byl tak klidný. Když jsem se nakonec vrátila do reality, prostě tam seděl a nabádal mě, abych dýchala. Byla jsem tak ponížená. Nesnáším, když jsem slabá, když se má mysl ponoří zpět do noční můry bez mého svolení. Nesnáším, že viděl tuhle část mě.

Snažím se uniknout, ale mé tělo mě znovu zradí a já spadnu dopředu do Carterova hřejivého objetí. Snažím se s ním bojovat, ale ne od srdce. Nějaká část mě chce tu představu, že by se o mě mohl postarat, chtít mě, celou, akceptovat, kdo jsem. Jizvy a všechno ostatní. Včera večer jsem dovolila, aby ta slabá část nade mnou převzala kontrolu. Proto jsem ho nechala, aby mě uložil a přitiskl se ke mně. Uznávám, byl to ten nejlepší spánek, jaký jsem zažila… sakra, možná za celý život.

Ale teď je konec. Nechala jsem tuhle fantazii trvat celou noc, ale teď se odtud kurva musím dostat.

Opatrně se vymotám z Carterových končetin. Trochu se pohne a zavrčí, ale nevzbudí se.

Na chviličku obdivuju jeho hezkou tvář – dlouhé řasy spočívající na vysokých lícních kostech, vousy, které tak moc miluju a sním, jaké by to bylo je mít mezi nohama, rozcuchané vlasy splácnuté na jedné straně.

Bože, tento muž je nádherný. Laskavý. Vtipný. Ochranářský. Je to přesně někdo, do koho bych se mohla zamilovat. A právě proto musím odejít.

Vezmu si ponožky a boty a po špičkách zamířím ke dveřím, venku se zastavím a nasadím si boty. Zamířím na autobusovou stanici a doufám, že stihnu ranní autobus.

***

Jakmile se dostanu domů, zamířím rovnou do sprchy. Musím ze sebe smýt včerejší večer, i když to znamená dostat pryč také Carterovu vůni.

Zvlášť pokud to znamená umýt ze mě Cartera. Nemůžu. Nemůžu ho chtít a jsem si zatraceně jistá, že si nemůžu dovolit ho potřebovat.

Horká voda je vyčerpaná příliš rychle, ale co bych chtěla, když jsem si vybrala tenhle pitomý byt. Upřímně, není to nejhorší místo, kde jsem doposud žila. Je o několik úrovní výš, než zadní sedadlo máminy Toyoty Corola.

Přestaň. Žádné další vzpomínky.

Sakra. Vypadá to, že když jednou uvíznu v hororové historce z mého života, všechny ostatní vzpomínky taky začnou vyplouvat na povrch. To je jen další důvod, proč si od Cartera udržovat odstup. Jsem příliš v prdeli. Možná mi minulou noc pomohl, ale kolikrát by se ještě musel vypořádávat s nočními můrami, záchvaty paniky a vzpomínkami, než mu z toho bude špatně? Ze mě? Bůh ví, že za to nestojím.

Ne. Lepší zpřetrhat všechna pouta teď, než si zvyknu mít ho ve svém životě. Zabolí mě na hrudi, což je znamení, že část mě ho už teď potřebuje. Je čas uzavřít tuhle sračku.

Po usušení přejdu k hromadě oblečení na zemi. Ještě nemám nábytek, ale už mám něco vyhlédnutého. Moje další výplata půjde na nákup základních věcí – postele, šatníku a možná pohovky, pokud najdu nějakou levnou.

Vytáhnu své oblíbené, černé, upnuté džíny a tílko a rozhlížím se po kartáči na vlasy. Stoupnu si a dívám se z okna, zatímco si kartáčuju vlasy.

Všimnu si černého SUV zaparkovaného před bytovým komplexem. Není to nejdivnější věc, ale je to zvláštní. Je to moc pěkné auto na tuto část města. Možná drogový dealer? Hádám, že osm ráno není ten správný čas na drogy, ale co já vím?

Okno sjede dolů a odhalí muže ve slunečních brýlích, který se kouká mým směrem. Nevím, jestli hledí na mě, kvůli brýlím, ale zdá se, že přikývl, než se okno vrátilo zpět na místo a on odjel.

Divné.

Vážně kurevsky zvláštní.

Celý den je divný a to jsem vzhůru jen hodinu.

***

Úspěšně se Carterovi vyhýbám už třetí den. Dobře, no… nemá to nic společného se mnou nebo mými dovednostmi, prostě vůbec nebyl v klubovně. Mělo by se mi ulevit, dokonce bych měla být šťastná. Nechci mu teď čelit, protože byl svědkem mého nejzranitelnějšího já.

A to ani nemluvím o tom nádherném ptákovi, který se ponořil do mé kundičky. Ne, to, co tu noc viděl, bylo hodně odhalující.

Místo úlevy však cítím… ani nevím. Odmítnutí? Osamělost? Myslím, že ta hloupá, slabá část mě chce, aby byl mým ochráncem, a přeje si, aby se následující den objevil a zeptal se, zda jsem v pořádku.

Do prdele s tím.

Nikoho nepotřebuju.

„Liv! Kdes dneska nechala hlavu, holka?“

Stacy mě vytáhne z mých pitomých myšlenek.

„Čau, omlouvám se. Hádám, že jsem jen unavená.“

„Věděla jsem, že jsem ti měla dát volno potom, co tě obtěžoval ten hajzl.“

Stacy po té noci posunula roli mámy medvědice na další úroveň.

„Říkala jsem ti, že jsem v pořádku. Vážně to nebyl velký problém. Ukázala jsem mu, kde je jeho místo, no ne?“

Snažím se usmát a zahrát to do autu. Pravdou je, že to, co ten chlap udělal, nebylo nic hrozného. A přesto, že mě štve být osahávaná není to vlastně pro mě žádná novinka. Prostě to v současné době patří k tomu být ženou. Spouštěčem pro mě byl jeho pohled, zápach a zažloutlé zuby, ale na to teď nemůžu myslet.

„To není v pořádku a já bych tomu hajzlovi takovou ubalila, kdybys ho sama neodkázala na patřičné místo a Carter by nepřišel a nenakopal mu prdel.“

„Jo, a já bych jí pomohla,“ přidá se Claire, když vejde do baru. Je ženou Jaxe, je super sladká, ale taky umí nakopat prdel. Unikla sektě – a to dvakrát. „Ale Carter si ho hezky podal.“

Nevěděla jsem, že mu Carter něco udělal. Jedna moje část je potěšená skutečností, že toho bastarda zmlátil, ale rychle to v sobě udusím.

Otočím se k Stacy a položím jí ruce na ramena. Každý ví, že nejsem moc na doteky, ale kvůli Stacy se snažím.

„Stacy, jsem v pořádku. Přísahám. Potřebuju tuhle práci a chci tu být, dobře?“

„Zlato, neztratíš práci, pokud si vezmeš pár dní volna, tohle ty si myslíš?“

Upřímně nevím, co jsem si měla myslet, když se mi snažila dát volno. Už jsem se cítila hrozně, že jsem odešla s Carterem a nepomohla jí zavřít, ale řekla, že to úplně chápe.

„Na tom nezáleží Stacy. Já nikam nepůjdu, dobře?“

„Tvrdohlavé děcko.“ Zamumlá si Stacy.

„Hej, já to slyšela!“

„Dobře!“ Zasměje se.

„Takže,“ řeknu a změním téma. „Bar je poslední dobou trochu prázdný. Jsou někteří chlapi mimo město?“

Ve skutečnosti se ptám na Cartera, ale možná si toho nevšimne.

„Carter odjel spolu se Slashem a Jaxem,“ řekne s vědoucím úsměvem na tváři.

No do prdele. Tolik k nenápadnosti.

„Nemyslela jsem konkrétně Cartera. Jen… však víte, lidi.“

Stacy s Claire si vymění pohledy.

„No, lidi jsou na vyjížďce mimo město. Měli by se vrátit zítra, nebo pozítří.“

V žaludku ucítím uzel. Je ta vyjížďka nebezpečná? Mohl by se Carter zranit? Myslím tím, tohle je motorkářský klub a podle toho, co jsem si zatím dala dohromady, není všechno zcela legální.

Zdá se, že Claire uhádne mé myšlenky.

„Jsou to velcí chlapy, Liv. Dělají tuhle sračku pořád, nemusíš se o ně bát. Jsem si jistá, že jsou v pořádku.“

Chci protestovat, aby obě věděli, že se o Cartera nebojím, ale nemá to smysl. Tak jen přikývnu.

Stacy je zaneprázdněná úklidem stolů. Claire položí lokty o bar a nakloní se dopředu.

„Vím, že věřit lidem je děsivé. A potřebovat je, je ještě děsivější, ale tohle jsou dobří lidé, Liv. Jsou naprosto loajální, chovají se ke svým ženám dobře, dokonce i k těm klubovým. Platí jim za úklid a vaření, pokud chtějí jít na vysokoškolské kurzy, taky to platí Chaos. Mají svůj spravedlivý podíl na nekalostech, ale stále žijí podle přísného morálního kodexu.“

Přikývnu. Snažím se zformulovat odpověď. Vím, že to Claire myslí dobře a upřímně, pokud někdo může pochopit moji averzi k lidem, je to právě ona, ale je snadné dávat rady, když váš život je dobrý. Má své šťastně až do smrti s Jaxem. Jejich příběh je tak rozkošný – přiběhla a doslova se zhroutila do jeho náručí. Samozřejmě on je klubovým doktorem, takže se postaral o její rány – fyzické i emocionální. Tajně na ně žárlím, já vím, ubohé. Mohla bych někdy někomu věřit dost, abych ho pustila dovnitř?

„Není to tak, že bych si myslela, že někdo tu je špatný člověk. Hádám, že já jen… já nevím. U mě tohle nefunguje, víš? Mě nečeká šťastný konec. Prostě potřebuju nový začátek, potřebuju, aby všechno bylo nekomplikované, a potřeba lidí vše komplikuje.“

„Komplikované? Možná, ale taky to činí život naplněný. A jakmile jednou pustíš lidi dovnitř, nemusíš se už s komplikacemi vypořádávat sama. A vážně si myslím, že ta nejdůležitější věc pro tebe, je vzít si k srdci tuhle povzbuzující řeč, do které mě navezla Stacy,“ kradmo se podívá na Stacy, která ne příliš nenápadně poslouchá, „nejdůležitější je, že už tu máš rodinu, ať už ji chceš, nebo ne. Takže se moc omlouvám. Uvízla jsi tu s námi.“

Zamrkám slzy, zatímco Claire se Stacy se na sebe znovu podívají.

Vejde několik štamgastů a intenzita okamžiku trochu poleví, díky Bohu. Se Stacy zapadneme do naší rutiny a hodiny plynou. Často myslím na Cartera. A… kruci. Myslím, že mi chybí.