LL - 2. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Carter

Kdo je kruci tahle ženská?

Od chvíle, kdy jsem ji viděl vejít do baru, jsem zasraně tvrdej.

Je ta nejkrásnější zatracená žena, kterou jsem kdy viděl. Má na sobě upnuté džíny a bílé tričko, a tak pořád můžu obdivovat její neuvěřitelnou postavu. Pevný zadek, pěkná prsa, které mi dokonale padnou do rukou, štíhlý pas, dlouhé nohy, dokonce i v těch odrbaných teniskách. Ale upřímně její tělo není první, čeho jsem si na ní všimnul. Jsou to její oči. Zlatohnědá na vnitřním okraji, která přechází do zelené a pak modré. Jak se to může stát? A ty vlasy. Bože. Hebké a černé, prosící mě, abych skrze ně přejel prsty, chytl je a vystavil tak útlý krk, abych mohl sát její kůži.

Kurva.

A pak otevřela pusu – její lákavá ústa olemovaná jasně rudou rtěnkou, která by vypadala fantasticky kolem mého ptáka.

Liv je drzá a sebevědomá a sakra, jestli mě to k ní netáhne ještě víc. Můžu říct, že v posteli bojuje o nadvládu a já bych jí musel tak dlouho šoustat, dokud by se nepodrobila. Miluju boj stejně jako pronásledování a už je to zatraceně dlouho od chvíle, kdy pro mě někdo byl výzvou.

Nejsem domýšlivý, opravdu ne. Není mi to u prdele, i když na to vypadám. Ale znám ženy a vím, že si všímají. Nikdy pro mě nebylo těžké se s nějakou vyspat, to je holý fakt. Problém je, že druhý den nechtějí odejít, nebo ještě lépe tu noc. Nejsem na mazlení. Šukám. Tvrdě.

„Kruci. Vidíte tu novou barmanku? Nevadilo by mi vzít ji na projížďku.“

Zalije mě vlna hněvu doprovázena zvláštní myšlenkou.

Viděl jsem ji první. Je moje.

Co to sakra? Není nikoho, ze všech nejmíň má.

A stejně, při pomyšlení, že bude s kýmkoli z těchto blbečků, se mi napínají svaly a zatíná čelist.

„Podívejte. Dávejte bacha, aby vás neslyšela Stacy takhle o ní mluvit,“ řeknu Slashovi.

Zvedne ruce v předstírané kapitulaci.

„Copak, vznášíš si na ni nárok, Cartere? Nikdy jsem si nemyslel, že se dožiju dne –“

„Ne.“ Zavrčím. „Jdi do prdele, chlape.“

„Hej, dobrá, dobrá, uklidni se. Co jsem sakra udělal?“

Upije piva a já se snažím uklidnit, protože nevím co to se mnou právě teď je.

„Promiň, dlouhý den.“

Slash přikývne, i když vím, že ví, že se se mnou něco děje.

„Takže,“ řekne a pokouší se změnit téma. „Jak probíhala dodávka?“

Před pár týdny Chaos pomohl zničit jeden kult, zasranou sektu, která nějak unikala našemu radaru po několik let. Spojili jsme se s ATF a to místo rozprášili. Nejen, že se trochu rozrostli a pokusili se převzít náš obchod se zbraněmi, ale mlátili své ženy, zacházeli s nimi jako s majetkem a bylo jim to jedno.

Jo, neměli s námi vyjebávat. Děláme hodně věcí, ale zacházíme s našimi ženami dobře a jsme vůči sobě loajální.

Legální bitva je stále v plném proudu, takže lidi, co jsme zachránili, se zdržují poblíž, aby mohli svědčit. Během vyslýchání jsme je ubytovali v několika našich nemovitostech. Každý týden pár z nás nakoupí potraviny a další věci, co potřebují. Je to doslova nejméně, co pro ně můžeme udělat.

Tihle lidé nám pomáhají usvědčit monstra, kteří narušovali naše území. Celkově vzato je to ruka ruku myje. Obvykle jsem to já, kdo potraviny dodává, protože mám obrovský truck. Samozřejmě mám i motorku, ale chlap musí mít na výběr. Chlapi mi to dávají sežrat, ale jsou chvíle, jako tyto, kdy jsem rád, že mám svůj truck. Můžou si trhnout.

„Šlo to dobře. Ty ženský rozhodně umí vařit. Dostal jsem talíř sušenek.“

„Och jo? A dostal jsi i něco dalšího jako poděkování?“ Kření se Slash.

„Do prdele, kámo, to je všechno, na co myslíš? Je to komplikované, chlape. Ty ženy si prošly peklem.“

„Máš pravdu. Máš pravdu. Omlouvám se.“ Ale není mu to líto. Směje se.

Protočím oči a uchechtnu se. Myslí to dobře, ale je to nadrženej pes.

„Když už o tom mluvíme,“ pokračuje Slash. „Měl jsi v poslední době někoho? Už nějakou dobu jsem tě neviděl se žádnou klubovou ženskou. Co se děje? Už ti nefunguje nádobíčko?“

„Věř tomu nebo ne, nemusím testovat své vybavení každý zatracený den, abych se ujistil, že funguje. Nikdy jsem neměl žádné stížnosti.“

Slash se zasměje a dopije zbytek piva. „Jen říkám, že kolikrát jsi se mnou soupeřil, kolik jich přefikneme během týdne. A teď…?“ Pokrčí rameny.

„S věkem přichází moudrost. A co je důležitější, soudnost.“

„Jo, jo, jak říkáš, chlape. Dám si další pivo, chceš něco?“

Zavrtím hlavou a sleduju Slashe jít k baru.

Mávne na Liv a ona přejde k němu, lehce přitom hýbe boky. Vím, že se nesnaží být sexy; prostě jde, ale všechno na ní na mě křičí a způsobuje, že mám ptáka v pozoru.

„Připravený na další rundu?“ Zeptá se Liv.

„Jen pivo pro mě. Můj nevrlý kámoš přechází na vodu.“

Liv se na mě podívá a neúspěšně se snaží skrýt úsměv. V péru mi zacuká.

„Tak potom tedy pivo.“

Otočí se a poskytne mi perfektní výhled na její úžasný zadek. Vezme další láhev pro Slashe. Vezme si ji od ní a řekne něco, co nemůžu slyšet. Z mého místa, kde sedím to vypadá, že je u Liv trochu blízko.

Ne, že by mě zajímalo, kdo se k ní přiblíží. Bože. Co to se mnou je?

Ale v jejích očích zahlédnu nepohodlí a sleduju, jak jí ztuhnou ramena. Snaží se to hrát na pohodu, ale něco ji vyděsilo. Chystám se jednu Slashovi ubalit za to, že se díky němu cítí nepohodlně, ale vidím ho ustoupit. Musel to taky vycítit. Jasně, Slash je mužská děvka, ale nikdy by nezneužil, ani nezranil ženu.“

„Co se stalo?“ Zeptám se, jakmile se vrátí ke stolu.

„Já nevím, myslím, že je trochu nervózní.“

„Co tím myslíš?“

„Rukou jsem se otřel o její, když jsem si bral pivo a cítil jsem, jak se napnula. Nejdřív jsem si myslel, že se jí ten kontakt líbí,“ zakroutí obočím a já mám nutkání mu vrazit, „takže jsem se k ní naklonil a zeptal se, jak jde první večer. Musel jsem proniknout do její bubliny, nebo tak něco. Vyhodnotil jsem situaci špatně. Vypadala téměř, že panikaří. Začala se trochu třást. Jen na vteřinu. Jakmile jsem ucouvl, vrátila se do normálu. Dokonce se na mě i trochu usmála.“

„Uh, přemýšlím, jaký je její příběh.“

Vzpomínám, když jsem ji držel za ruku a přitáhl si ji k sobě, tak neztuhla, ani se neodtáhla. Možná se se mnou cítí v pohodě? Nebo jsem ji prostě jen zastihl nepřipravenou.

Slash jen pokrčí rameny a usrkne piva. Přidají se k nám další chlapi a pár hodin probíráme nějaké sračky.

Celou dobu pokukuju po Liv. Nevypadá vyděšeně. Trochu nervózně, jak řekl Slash, ale ne vyděšeně. Všimnu si, že se jí nelíbí ani dotek jiných žen. Stacy se vrátí zpět za bar, aby jí pomohla, když je frmol. V jednu chvíli položí Stacy ruku na Liviina záda a ona ztuhne. Jindy Stacy natáhne ruku, aby získala její pozornost, a já vidím Liv uhnout. Brzy se ty dvě sladí a ona se promyšleně pohybuje, aby se jí vyhnula. Je to o tom, jak Liv funguje. Pozoruje Stacy a vidí okamžik, kdy se má vyhnout.

Ty ženy žertují, smějí se a vypadají, jako by si užívali přítomnost té druhé. Zákazníků je konečně méně, Stacy si proto sundá zástěru a nakloní se, aby Liv objala. Vidím, jak se Liviino celé tělo napne a mám nutkání tam jít a… nevím, nejsem si jistý. Chci udělat… něco. Chci nějak zmírnit její nepohodlí. Dojdu k baru.

„Omlouvám se, zlato. Zapomněla jsem, že nemáš moc ráda objetí,“ slyším říct Stacy.

„Och, to je v pohodě. Jen jsem vyšla ze cviku,“ snaží se to uhrát Liv.

„Dnes sis vedla dobře. Říkala jsem ti, že to bude snadná práce, pokud zvládneš tyhle blbečky,“ řekne Stacy s úsměvem.

„Hej,“ vložím se do toho. „Nejsme tak špatní, nebo jo?“

Stacy si odfrkne a Liv na mě protočí oči. Teď se zdá úplně v pohodě a vím, že to pravděpodobně nemá nic společného se mnou, ale budu pokračovat a budu to počítat jako vítězství.

„Proč už dneska neodejdeš, zlato. Zítra ti můžu ukázat, jak se zavírá.“

„Jsi si jistá?“

„Jasně. Za nějakých deset minut mi přijde výpomoc. Možná, že by se tady Carter mohl ujistit, že se dostaneš v pohodě domů, ne?“ Přísahám, že na mě Stacy mrkla.

„Jsem velká holka, Stacey. Dokážu se domů dostat sama a v pořádku.“ Řekne Liv víc k mému prospěchu, než Stacyinýmu.

„Zlato, zrovna jsme tě najali, nemůžeme dopustit, aby se ti něco stalo, že?“

Stacy je taková máma kvočna, ale v tom nejlepším smyslu slova. Liv se na ní zvláštně podívá – zmateně? Posmutněle? Nadějně?

Jen přikývne a zamíří ke dveřím, ani nečeká, až ji dohoním, než vyjde ven.

Je mi to jedno. Jak jsem řekl. Miluju výzvy.

„Počkej na mě, miláčku.“

Otočí se na patě, ruce v bok a s ohněm v očích.

„Zatraceně naposledy. Jsem Liv. Nemám ráda přezdívky. A rozhodně tě sakra nemiluju.“

To je moje kurážná holka.

Ne, že by byla moje holka.

Do prdele.

Jen se na ní zakřením a jdu vedle ní. Opatrně si udržuju odstup.

„Takže tady máš auto nebo tak něco?“

„Ne. Jdu na autobus.“

„Ale… autobusová stanice je osm set metrů odtud.“

„Správně. Tak to je potom dobře, že mám nohy. Ulehčuje to chůzi.“ Ušklíbne se na mě a pokračuje v chůzi.

Nemůžu si pomoct a užívám si ten výhled. Má skvělé nohy.

„Můžu tě svézt domů? Už je pozdě. A tma.“ Zním jako debil, ale nechci, aby odtud šla sama. „Mám auto.“

Zastaví se a otočí. „Um. Ne, to je v pohodě.“

„Ale Stacy řekla, ať se ujistím, že se dostaneš domů v pohodě.“

Liv pozvedne obočí. „A ty vždycky děláš, co ti Stacy řekne?“

Zašklebím se. „Většinou. Nechceš si to rozházet u mámy medvědice.“

Udělám pár kroků směrem k Liv. Chci natáhnout ruku, položit ji na její záda a odvést ji k mému trucku. Okej, kruci, chci si ji hodit přes rameno a hodit ji do postele v náklaďáčku, než z ní strhám oblečení a budu ji šukat, dokud nebude křičet mé jméno. Ale jeden krok za druhým.

Vrazím ruce do kapes ve snaze, aby se cítila pohodlněji.

Liv spojí obočí dohromady a dívá se všude jen ne na mě.

„Já uh, já… vážně nemám ráda auta,“ řekne nakonec.

„Co tím myslíš?“

„Já jen… vážně se mi nelíbí, když v nich jsem. Ten uzavřený prostor a tak. Prostě nemůžu. Autobusy jsou dobré. Když už o nich mluvíme, raději půjdu, abych stihla ten svůj.“

Otočí se a prakticky běží po silnici.

„Hej! Počkej Liv! Nech mě jít s tebou!“

Zatraceně, ta ženská mě nutí ji doslova pronásledovat.

Doženu ji a ona zpomalí do chůze.

„Takže, žádná auta. Žádná Miley Cyrus. Je ještě něco, co bych o tobě měl vědět?“

Podívá se na mě a usměje se. Opravdovým úsměvem. A je kurevsky nádherná. Ohromující. Dech beroucí. Vážně. Mám v úmyslu ji přinutit usmívat se mnohem víc.

Zhluboka vydechne a uvolní ramena.

„Hmmm…“ promne si bradu a napodobuje někoho, kdo si hladí bradku. Je kurevsky rozkošná.

„Ne. To jsou moje dva nejdůležitější charakteristické znaky.“

„Och, tomu ani na chvíli nevěřím. Můžu vymyslet pár dalších vlastností, které tě definují.“ Nemůžu si pomoct a prohlížím si její krásné křivky a smetanovou pokožku. Když se podívám znovu do její tváře, vidím zde nádech růžové.

Odkašlu si. „Takže, uh, kde žiješ?“

„Nope. Neřeknu ti to.“

„Co? Proč ne?“

Ušklíbne se a protočí oči. „Nejsem tak hloupá, abych dávala cizinci svoji adresu! Kromě toho, jsem ve městě nová. Nechci, aby si na mě někdo udělal špatný názor, kdybych si k předním dveřím přivedla pěkného gentlemana.“

„Pěkného, jo?“

Vysmívá se mi. „Samozřejmě, že je to ta část věty, která ti utkvěla v paměti. Nikdy bych neřekla, že jsi ten typ, co se žene za komplimenty. Musíš pořád slýchat, jak jsi žhavý.“

Samozřejmě má pravdu, ale sakra, jestli mi nedělá dobře to slyšet právě od ní.

„Musíš vědět, že jelikož jsem muž, mé ego je velmi křehké. Potřebuju veškeré ujišťování, které můžu dostat.“

Zastaví se a rozesměje se. Směje se tak, až se popadá za břicho. Zakloní hlavu a obejme se kolem pasu. Je to ta nejlepší věc, kterou jsem viděl a slyšel za celý den. Je fascinující.

„Och Bože, to bylo… dobré. Nečekala jsem to od tebe. Teda, jo, je to pravda, ale většina mužů si toho není vědoma.“

„To jsem já.“

Několik minut kráčíme v příjemném tichu. Všimnu si, jak si tře ruce a snaží se je zahřát. Má na sobě jen obyčejné tričko s Véčkovým výstřihem a venku je trochu chladno.

„Tady,“ sundám si koženou bundu a podám jí ji.

„Och ne, to je v pohodě. Už tam skoro jsme.“

„Ale no tak, udělá mi to dobře na moje ego, že se chovám galantně,“ řeknu a potřesu bundou, abych zdůraznil svá slova. „Navíc, rozhodně získám body u Stacy.“

Liv protočí oči, ale přistoupí blíž a vezme bundu. Je v ní celá utopená, ale pořád je zatraceně žhavé vidět ji v mém oblečení.

„Díky.“

„Jasně,“ usměju se a dopřeju si poslední pohled na ni v mé bundě. „Takže… odkud jsi? Říkala jsi, že jsi ve městě nová?“

„Jo jsem. A nikdy jsem se nikde neusadila na dost dlouho, abych to místo mohla nazývat domovem.“

Její odpověď je dost vyhýbavá a neuspokojivá. Ale to je dobrý. Nevadí mi na tom zapracovat.

„Kde jsi žila naposledy? Než jsi přišla sem, myslím.“

Ztuhne a já cítím, že jsem na ni moc zatlačil.

„Dole na jihu.“

Další neurčitá odpověď. Musím s ní být jemnější při získávání informací. Sakra. Už dlouho jsem na ničem tak usilovně nepracoval.

„Dobře. No, já tu žiju od doby, kdy jsem odešel z vojenské služby před třemi lety.“ Ani tak nevidím, jako spíš cítím, že se uvolňuje, když se nesoustředím na ni.

„Vojenská služba? Jaký oddíl?“

„Armáda. Vstoupil jsem do ní hned po škole. Splnil jsem čtyři roky a pak jsem se přihlásil na další čtyři, ale hned po šesti měsících jsem byl postřelený. Propuštěn se ctí a to je všechno.“

„Och můj Bože!“ Zastaví se Liv. „Omlouvám se. Jsi v pořádku? Co se stalo? Sakra. Omlouvám se. Nic mi do toho není. Bylo to hrubé a dotěrné. Myslím tím, Bože. Děkuju ti za tvoji službu vlasti.“ Dokončí svůj malý výbuch, zavře oči a zavrtí hlavou, jako by sama sobě nadávala.

Jen se uchechtnu. Je tak zasraně roztomilá.

„To je dobrý, miláčku. Jsem v pořádku. Mám jen jizvu a taky všechno ostatní,“ mrknu na ni.

Pravda je, že kulka prošla mým břichem a já myslel, že jsem mrtvý. Trvalo to měsíce rehabilitací a nějaké rozsáhlé operace, ale teď už jsem v pořádku. Bez armády jsem byl trochu ztracený a příchod domů byl drsný. Rodiče byli vždycky laskaví a milující, ale nedokázali pochopit temnotu, která mě obklopovala, když jsem se vrátil. Kámoš, který odešel z armády rok přede mnou, mi řekl o Chaosu v Sausalitu. Přišel jsem o několik měsíců později a nikdy se neohlédl nazpět.

„Jasně a my ženy prostě shodíme kalhotky kdykoli uvidíme dobře umístěnou jizvu.“ Dramaticky si přitiskne ruku na čelo a pohne hlavou do strany. Předtím, než si uvědomím, co vůbec dělám, přistoupím k ní, skloním hlavu a přejedu jí rty po odhaleném krku až k uchu. Vidím její puls, ale neodtáhne se.

Voní tak zatraceně dobře, jako nějaká exotická květina. Chci ji pohltit, olíznout jí krk a kousnout do něj, zanechat značku na její hebké pokožce.

„Co dalšího tě přiměje shodit kalhotky, lásko?“ Rychle ustoupím a dám jí prostor. Nevím, co jsem si kurva myslel. Vím, že nemá ráda doteky.

Sakra.

Zdá se mi, že kolem ní ztrácím kontrolu.

Liv má zavřené oči. Položí si ruku z hlavy na hrudník, jako by se snažila uklidnit bušení srdce.

Otevře oči. „Ty… ty, to nemůžeš dělat,“ řekne zadýchaně. Snaží se chovat rozhořčeně, ale moc jí to nejde.

„Já vím. Omlouvám se.“ Znovu o krok ustoupím. Nikdy bych nechtěl, aby se v mé přítomnosti cítila nepohodlně.

Přikývne a pokračuje v chůzi směrem k zastávce jen pár metrů přede mnou.

„Dobře. Tak díky, že jsi mě doprovodil.“

„Pro tebe cokoli, Liv.“ Zní to jako replika, ale upřímně je mi to u prdele, myslím, že říkám pravdu.

Protočí oči.

Rukama sáhne na bundu a začne si ji sundávat.

„A taky děkuju za tu bundu.“

„Nech si ji,“ řeknu, než položím ruce na její a zastavím ji.

Při mém doteku ztuhne.

Kurva. Proč to pořád dělám?

Podívá se na mě, ale v očích strach nemá. Je to touha.

Kouše si spodní ret a teď vše, na co dokážu myslet je sání jejích úst.

Trošku si ji k sobě přitáhnu. Testuju vody. Kdykoli se může odtáhnout. Místo toho, uzavře mezeru mezi námi a rty má jen pár centimetrů od mých. Skloním hlavu, ale pohled mám stále upřený na ni, abych viděl jakoukoli známku strachu. Srdce se mi snaží vyskočit z hrudi. Kdy naposledy jsem byl tak nervózní a vzrušený z líbání někoho?

Nikdy.

Zavře oči a oddělí rty. To je vše, co potřebuju vidět. Přitisknu svoje rty na její a vsaju její jazyk do úst. Zasténá a přitiskne tělo k mému. Pokračuji ve zkoumání jejích úst a jazykem zápasím o nadvládu. Zbožňuju to. Všechen ten oheň a drzost. Vedu ji dozadu, dokud se zády neopírá a stěnu autobusové zastávky.

Rukama sjedu dolů na záda a pak níž, chytnu ji za svůdný zadeček a přitisknu si ji k sobě, aby cítila můj tvrdý penis na břiše.

Rukama mi vklouzne kolem krku, prsty mi zamotá do vlasů a nehty mi zaryje do kůže. Mix bolesti a potěšení mě přiměje zavrčet do jejích úst.

Omotá jednu nohu kolem mých boků a já ji chytím za stehno, abych ji udržel na místě. Druhou rukou ji stále držím za zadek. Změním úhel jejích boků a začnu se o ni třít. Kurva je to tak dobré. Příliš dobré. Chystám se udělat do kalhot jako zatracený teenager.

Liv zasténá a zvrátí hlavu dozadu. Využiju příležitosti a přitulím se jí ke krku, lížu ho a líbám od ucha až ke klíční kosti a nazpět k ústům.

Miluju se s ní skrz oblečení, mám ji opřenou o stěnu zastávky a je mi to u prdele. Chci víc. Liv se mi prakticky třese v náručí, její dech se stává čím dál rychlejším.

Zajímalo by mě, jestli by se mi povedlo ji přivést k orgasmu jen takto.

Přesunu ruku z jejího zadku nahoru po zádech až k vlasům, lehce za ně zatáhnu a zakloním jí tak hlavu, abych jí mohl sát krk. Druhou rukou masíruju stehno, přitahuju si ji k sobě a tlačím se proti ní.

Přejedu zuby přes klíční kost a ona zaskuhrá.

„To je ono, bejby, udělej se pro mě,“ zašeptám jí do ucha, než vtáhnu ušní lalůček mezi zuby.

Cítím, jak se jí napínají svaly a já přirážím tvrději, rychleji a chci, aby se udělala stejně jako já, možná i víc.

„Chci cítit, jak kvůli mně vyvrcholíš, Liv. Vypusť to, zlato. Mám tě. Udělej se. Teď!“

Liv mě kousne do ramene, aby potlačila vlastní výkřik, když do ní udeří orgasmus. Zasraně to bolí, ale je to dobrá bolest. Zvrátí hlavu a přitiskne nádherná prsa na moji hruď. Lapá po dechu a oči má zavřené. Cítím, jak celé její tělo pulzuje potěšením.

Kurevsky krásná.

Mohl bych jí sledovat vrcholit celý den. A brzy to i udělám. Teď, když jsem trochu ochutnal, neexistuje žádný způsob, že bych ji nedostal do postele.

Jemně jí položím nohu, co má omotanou kolem mého pasu na zem a ovinu kolem ní ruce, držím ji u sebe, zatímco se třese a vrací se zpět na zem.

Políbím ji na temeno hlavy a ona na mě kouká těmi oříškově hnědými kukadly naplněnými pochybností. V této chvíli vypadá tak zranitelně, že chci slíbat všechny její otázky a nejistoty, což vůbec nejsem já. Obvykle utíkám od emocí, obzvláště, když přichází od žen, které jsem právě potěšil. Citově se nevážu a nejsem na vztahy.

Ale na ní něco je… já nevím. Nechci ji nechat jít. Chci ji poznat stejně jako být v ní. Chci znát její příběh, její úsměv, bolest.

Kurva. To vůbec nejsem já.

Liv otevře pusu, aby něco řekla, ale temnotu ozáří světlo. Odstrčí mě, proklouzne kolem a mávne na řidiče autobusu. Otočím se na ni a ona už kráčí k autobusu, na poslední chvíli se otočí, a hodí mi bundu.

„Ještě jednou děkuju, Cartere.“ Na tváři má nezbedný úsměv a veškerá nejistota, o které jsem si myslel, že jsem předtím viděl je pryč, její maska je zpět na místě.

Zůstávám opřený o stěnu autobusové zastávky s tou nejbolestivější erekcí v celé historii erekcí. A uvažuju, dnes ne poprvé, kdo je ta žena? Sotva ji znám, ale zcela mě pohltila.