DB#1 - 4. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Calisto

„Takže jsi byl jmenovaný jako moje chůva, jo?“ zeptala se Emma ze sedadla spolujezdce.

Calisto hned neodpověděl. Soustředil se na neznámou silnici a na bastarda, který se to pokusil říznout přímo před něj, aby dojel do svého cíle o něco rychleji.

„Vůbec nemluvíš... Calisto, že?“

„Cal,“ řekl mrzutěji, než měl v úmyslu. „Většinou je mi říkáno Cal.“

Koutkem oka sledoval, jak našpulila rty.

„Tuším, že Cal nepřitahuje tolik pozornosti jako Calisto.“

„Pokud je to to, kam míříš, toho jména nás tolik není.“

Emma se usmála. „Bylo to tak myšleno.“

„Většinou to je příjmení. Pochází od mé babičky z máminy strany. Líbilo se jí, jak zní, takže mi ho předala.“

„Hm.“

Při její jednoduché odpovědi se Calisto odmlčel. Aniž by si to uvědomil, velice snadno na ni vychrlil soukromé informace o sobě a své rodině, což bylo něco, co s ostatními jen zřídkakdy sdílel. Skoro každý člověk, se kterým se setkal, se ho ptal na jeho jméno, a on nikdy nikomu nenabídl vysvětlení, kde k němu přišel. Tahle dívka řekla jen pár slov a on to všechno ze sebe vylil.

„Tvoje máma inklinuje k umění? Tenhle druh jména mě nutí myslet si, že bude umělkyní.“

Calisto sevřel ruce kolem volantu o trochu pevněji, při tom tlaku mu klouby prstů zbělaly. Emmě jeho automatická reakce neunikla.

„Řekla jsem něco špatně?“ zeptala se.

„Ne úmyslně. Moje matka loni zemřela. Ale ano, ráda malovala, kreslila a dělala takové věci. Její oblíbenou činností bylo hodiny sedět venku před malířským stojanem.“

Znovu až přílišné sdílení informací, pomyslel si.

„Její smrti je mi líto,“ řekla Emma tiše.

Calisto se snažil ignorovat soucit a smutek, který se v Emmině tónu hlasu ozýval. Ta mladá žena ho zatraceně vůbec neznala. Její pocity nemohly být příliš upřímné nebo pravdivé, ale spíše šlo o neužitečné chlácholení, které řekla, aby se tak sama cítila lépe.

Stejně jako všichni ostatní.

„A co tvůj otec? Taky byl umělcem?“

„Ptáš se na příliš otázek,“ řekl Calisto namísto odpovědi.

Jeho otec pro něj byl prakticky vždy mimo limit. Hlavně proto, že lidé, kteří s ním o jeho otci mohli mluvit, byli muži, kteří neudělali nic, aby Richardovi pomohli, a další byli muži, kteří ho zabili.

„Omlouvám se za svou zvědavost,“ řekla Emma a odvrátila od něj zrak. „Jen jsem se snažila něco se o tobě dozvědět, Cale, když vím, že tu příští měsíc strávíš tím, aby ses ujistil, že nesejdu ze správné cesty.“

Její hrubé prohlášení zničilo jeho obranné zdi. Nedokázal si vzpomenout, kdy naposledy s ním dobře oblečená, krásná a podle všeho inteligentní žena v jeho přítomnosti mluvila tak nehorázně. Ženy, které slyšel, mluvily tak, jako by neměly postavení ani nepocházely z dobré třídy.

Calisto vyprskl smíchy, neschopný ubránit se tomu. Jedno zasmání vedlo k dalšímu a pak dalšímu, až jeho ruce povolily své pevné, zlostné držení volantu, a třásla se mu ramena. Stres z pomyšlení na to, že by musel mluvit o svém otci, téměř okamžitě zmizel, a kurva...

Jak je to dlouho, co se naposledy zasmál?

Na to Calisto odpověď neměl.

Když se za nimi objevil osmnáctikolový kamion, jehož řidič jel o dobrých dvacet kilometrů rychleji, než byl povolený limit, a předjel je, rychle vystřízlivěl a v sedadle řidiče se trochu narovnal. Pro Calista to bylo něco, co rád nazýval návnadou. Zbožňoval rychlost, rychle jedoucí auta a užíval si všechnu kontrolu, kterou měl pod svýma rukama.

„Zpomal,“ řekla Emma.

„Proč?“ řekl Calisto. „Umím zkurveně řídit, díky.“

„Protože tady jsou často policejní kontroly a rozdávají pokuty za překročení rychlosti stejně tak, jako Tic Tacy.“

Calisto kývl směrem k tiráku před nimi. „Návnada, ragazzi.“

„Cože?“

„Návnada. Na radaru zachytí jeho rychlost, ne mou. A dřív, než rozsvítí světla, už kolem nich stihnu projet, nebo zpomalím. Klídek.“

Nevypadala úplně přesvědčeně. „Vždycky jezdíš takhle rychle?“

„Většinou.“

„Proč?“

„Možná, že rychlost je formou svobody.“

Emma si odfrkla. „Tak dobře.“

„Ptala ses, Emmy. Odpověděl jsem. Upřímně. Zbožňuji cítit pod rukama a nohama rychlá auta. Tenhle druh moci je zřídkakdy ovládatelný, ale když držím volant a šlapu do pedálů, hlavní slovo mám já.“

„Až do doby, než se setkáš střechou auta s obrubníkem.“

Calisto se uchechtl. „No, to je ono, že? Nevíš, zda se to stane. Prostě stále tlačíš na limity, myslíš si, že máš všechno pod kontrolou, a pohybuješ se po tenké hranici. Jak jsem řekl, svoboda - je to vzrušení jako nic jiného. Stejně jako sex. Zatraceně tvrdý, zatraceně rychlý a můžeš při něm být tak šílená, až by tě to mohlo zabít. Je v něm ještě větší intenzita úlevy. Nikdo neříká, že to ve skutečnosti za to musí stát, Emmy, ale jen pro tebe to prostě musí zatraceně za to stát.“

Emma si skousla spodní ret. Calisto si toho ihned všiml, ale přesto to ignoroval.

Ve své zkurvené mysli tuhle představu nepotřeboval. Stačily už ty, které tam měl a které byly nevhodné. Nepotřeboval k nim přidávat další.

Sešlápl pedál ještě tvrději, takže auto vystřelilo vpřed ještě rychleji.

Emma se tiše nadechla. „Nemůžeš dostat své vzrušení jinde, než abys tu na silnici hrál ruskou ruletu?“

„Samozřejmě, že můžu. A docela pravidelně to dělám.“

Emma se na něj ze strany podívala. „Jako jak třeba?“

Pravděpodobně to nechtěla vědět.

„Svými způsoby,“ odpověděl neurčitě.

„Nevím, jak to můžou být.“

Calisto zabubnoval prsty na volant. „Jsi si svou otázkou jistá?“

„Co tím myslíš?“

„To znamená, že si myslím, že o honění vzrušení toho víš víc, než přiznáváš. Před dvěma lety jsi přímo před svým otcem a strýcem z Vegas vyskočila pryč a nasedla jsi do letadla do Německa. Maximo poslal svého syna spolu se třemi strážci, aby tě přivedli zpátky. Kvůli bitkám jsi byla vyloučená ze dvou soukromých škol, až jsi skončila ve své poslední internátní škole, kde jsi střední dokončila. Byla jsi zachycena na spoustě fotek ve společenských časopisech, kdy jsi hluboko v noci vycházela z klubů, zatímco vzhledem k tvému věku ses ani do jednoho z nich nemohla legálně dostat. Řekl bych, že o tom, jak hledat zábavu a potíže, něco víš, a to jakýmkoli způsobem, ke kterému se můžeš dostat. To je, Emmy, vzrušení.“

Emma otevřela ústa. „Ty... ty sis mě vyhledal?“

Calisto sám pro sebe cosi přezíravě zamručel. „Byl jsem zvědavý. Affonso byl ohledně svých zásnub naprosto neústupný, takže jako jeho poradce jsem chtěl vědět víc. Nesoudím tě. Jednoduše uvádím fakta, která o tobě vím.“

„On to ví?“

„Pravděpodobně. Nezáleží mu na tom, co jsi tady udělala. To na čem mu záleží, je to, co s tebou může udělat v New Yorku. V tom je obrovský rozdíl. Věř mi.“

„Ach můj bože,“ zamumlala.

Pohled na její tváři představoval hrůzu smíšenou s rozpaky.

Calisto to mírně pobavilo. „Teď mi nemáš co říct, Emmy?“

„Přestaň s tím jménem. Ty mě neznáš, Calisto. Nepoužívej ho. “

„Ale ty mu dáváš přednost, ne?“

„Takže?“

„Takže,“ protáhl a napodobil její postoj přesně tak, jak ho před ním projevovala, „... možná, že až budeš v New Yorku, Emmy Sorrento už nebude existovat, dolcezza. Pak už to bude jen Emma Donati. Nechtěla bys mít alespoň jednoho člověka, který by ti připomínal, kým pod jménem Affonsa Donati jsi?“

Emma se na něj dívala, několikrát zamrkala a v jejích hezkých rysech se usadila bolest. „Proč tě to zajímá?“

„Upřímně, je mi to jedno. Ale taky nemám rád Affonsa a pokud ho nazvat tě Emmy nasere a tebe to zároveň udělá šťastnou, tak v tom nevidím žádnou škodu. Podle mě bych tím zabil dvě mouchy jednou ranou.“

„On je tvým strýcem, ale ty ho nemáš rád.“

„Máš ráda svého zia?“ zeptal se Calisto.

Emma ve svém sedadle ztuhla a pak řekl: „Trefa.“

„To jsem si myslel.“

„Jsi příšerně arogantní.“

Calisto se ušklíbl, jedním okem sledoval silnici, rukama svíral volant. „Zatím jsi ještě nic neviděla.“

*********

Calisto se rozhlížel po podkrovním apartmá, které mělo okna sahající od země až ke stropu, a ze kterých byl výhledem na rušné Vegas Strip. Z téhle výšky byl na hlavní kasino zatraceně pekelný pohled.

„Nevěděl jsem, že kasina pronajímají své penthousy jako byty,“ řekl Calisto.

Za sebou zaslechl tiché cvakání podpatků Emmy, které narážely do mramorové podlahy. Neotočil se k ní tváří v tvář, místo toho pokračoval v rozhlížení se z okna.

„Víš, že tohle Maximo vlastní, že?“ zeptala se.

„Toto konkrétní kasino?“

„Ano, ale v pár dalších má velké podíly. Střešní apartmány mohou být pronajaty stejně tak, jako jakékoli jiné byty. Jen za to musíš zaplatit o trochu víc.“

„Ale všechno je hned na dosah ruky,“ řekl. „Služby. Prádelna. Qualunque cosa ti serva.“

„V podstatě.“

„Jak velké je tohle apartmá?“

„Nevím. Asi tři sta padesát metrů čtverečních. Je dvoupodlažní.“

Ano, toho si všiml.

„Strýc ti ho chce nechat?“ zeptal se Calisto.

„Zeptej se ho. Zeptej se Affonsa. Nic nevím. Prostě mi je řečeno jen to, co mám dělat, Calisto.“

„Říkal jsem ti, že je to Cal.“

A kéž by to začala používat víc.

To, jak z jejích úst znělo celé jeho jméno, se mu až moc líbilo.

„Chceš vidět zbytek místa?“ zeptala se Emma a ignorovala jeho komentář.

Calisto zavrtěl hlavou. „Ne. Jsem si jistý, že až se budeš balit, tak ho uvidím.“

„Díky za připomenutí.“

„Omlouvám se, že musíš dospět, ale takový je život.“

Emma se ušklíbla. „Ne, to je život mafie. A nemá to nic společného s dospělostí, díky. Má to, co do činění s tím, že mám místo ptáka vagínu, takže jsem díky tomu pro svého otce a strýce ještě zbytečnější. Místo toho našli jiný způsob, jak mě dobře využít. Tím, že mě provdají za muže staršího o třicet let.“

Calisto sebou při pravdě v jejích slovech trhl. Pomalu se otočil a čelil jí. Když zahlédl změnu v jejím oblečení a make-upu, nějak se mu podařilo nedat najevo ve tváři svůj šok. Když se zmínila o tom, že se chce stavit ve svém apartmá v kasinu, neřekla nic víc než jen to, že potřebuje pár minut pro to, aby si vzala pár věcí.

Mezi ty věci očividně patřily mnohem kratší a přiléhavější šaty, vlněný trenčkot, ohnivá rtěnka a semišové boty na podpatcích, které sahaly až do nebes.

Nevinná, mladě vypadající žena byla ta tam. Její nedělní šaty, růžová rtěnka a postoj byly zatraceně pryč. Zatímco její šaty do kostela dávaly na obdiv její smyslnost, její aktuální oblečení, tmavý make-up a rubínový úsměv mluvily zcela jasně o její sexualitě.

Tato žena se mnohem víc podobala té ženě, na kterou Calisto při svém výzkumu narazil.

„Měl bych tě varovat, aby to bylo fér,“ řekl, „Affonso červenou rtěnkou pohrdá.“

„Já vím. Otec mě ráno donutil tuhle barvu si smýt a místo použít ten matčin růžový odpad.“

„A šaty, které jsi měla na sobě?“

„Něco dalšího, co vybral můj otec.“

Calisto si odkašlal. „Co se tu snažíš dokázat? Nemůžu tě přesně takhle oblečenou nechat jít ven.“

„Ty nemusíš dělat vůbec nic. Jediné, co musíš, je říct, že jsi mě nechal odběhnout si nahoru domů a já jsem se takhle vrátila. Neměl jsi na výběr, protože jsme už měli zpoždění.“

To bylo špatné.

Špinavá hra.

Calistovi se to líbilo.

„Nemáš vůbec žádný zájem na tom, abys pro sebe z Affonsa udělala jakýsi druh snesitelného manžela?“ zeptal se.

Emma ani nemrkla. „Proč bych měla? Jemu je zkurveně ukradené, aby pro mě byl dobrým manželem.“

V autě by jí dostal.

Tentokrát ho však dostala ona.

„Zásah,“ připustil Calisto. „Ale neříkej, že jsem tě nevaroval, Emmy.“

„Nebudu.“ Když Emma znovu promluvila, dívala se na své pěstěné nehty. „Víš, v autě jsi mi neodpověděl na mou otázku. Tu o tvém otci. “

„Protože odpověď neznám.“

A protože o tom nechtěl mluvit.

„On do rodiny Donati patří také? Je Affonsovým bratrem, že? Vím moc dobře, že se ohledně věcí v New Yorku nemám nikoho na nic ptát. Nikdo o tom nemluví.“

Calisto se temně ušklíbl. „Do rodiny? Dalo by se říct - kdysi. Nemáš internet? Udělej si online průzkum.“

Emma svraštila obočí. „Nepotřebuji rekapitulaci hierarchie nebo pravidel mafie, díky. Jsem si dobře vědoma toho, jak to všechno chodí.“

„Ach, ragazza,“ zamumlal Calisto se zavrtěním hlavy. „To, co bys měla, je zajímat se víc o rodinu, do které se chystáš vstoupit a jak se muž, který ji vede, dostal tam, kde je. To je informace, kterou bys možná mohla chtít najít. Pokud však tvůj rozmazlený životní styl možná nenaznačuje, že raději před vším schováváš hlavu do písku.“

„Hej, teď se přestaň chovat jako kre-“

„Neštěkej na mě,“ přerušil ji Calisto chladně. „Jen ti dávám echo. Před večerní party máme ještě pár hodin času. Zatímco máme čas, chceš si projít některé své věci?“

Emma se zašklebila. „Ani náhodou. Ale je otevřené kasino. To zní jako zábava.“

Calisto to moc dobře věděl. Věděl to.

„Jsi dobrá v pokeru?“ zeptal se.

Emma se lstivě usmála. „Jsem Sorrento. V pokeru jsme dobří všichni.“

*********

Emma měla zatraceně dobrou pokerovou tvář. Co se toho týče, Calisto to dokázal přiznat. Když viděl, jak mu u pokerového stolu nakopala zadek, myslel si, jak dobrá byla v kartách, ale ten falešný úsměv, který používala pro dav a hra na hezkou, nevinnou dívku, kterou hrála pro Affonsa, bylo něco úplně jiného.

Ale znovu, když měla dívka vysoké podpatky, šaty dost krátké na to, aby se mužům v ústech sbíhaly sliny, a úsměv, který říkal, že to věděla i ona, bylo těžké vypadat nevinně. Calisto přistihl sám sebe u toho, že Emmě věnoval mnohem více pozornosti, než by měl.

Večeře probíhala hladce a z větší části poklidně. Poté, co poprvé dorazili zpátky k rodině Sorrento na večeři, Emma ze sebe setřásla otcovy otázky ohledně svého oděvu a strýcovy požadavky na to, aby si smyla červenou rtěnku.

O deset minut později dorazil Affonso.

Calisto nekonečně pobaveně sledoval, jak jeho strýc zaujal místo vedle své brzy již nevěsty. Ve tváři měl lhostejný výraz, ale v očích mu plál vztek. Affonso rozhodně nebyl šťastný, že jeho vyvolená nevěsta ve svém elegantním oblečení a s tmavým večerním make-upem vypadala na večeři velice sexy.

Emma si zahrávala s ohněm. Bylo pravděpodobné, že ji spálí. Calisto si i tak show užíval.

Calisto popíjel ze své sklenky koňaku a zatímco hlavní pár večerní party zaujímal střed místnosti, sám se pohyboval nenápadně u zdi.

Slovní výměna mezi Maximem a Affonsem.

Další show pro dav.

Calisto se nudil.

Potom, když Affonso vyslovil její jméno, k němu Emma přistoupila. Když byl ukázaný prsten, falešný úsměv, který měla celý večer nasazený pro dav, se v okamžiku najednou vytratil. Dokonce i Calisto ze svého místa deset metrů od nich dokázal rozeznat tvar a barvu šperku.

Na kroužku z bílého zlata spočíval modrý safír s princeznovským řezem. Ten kousek byl masivní – dokonce okázalý.

„... a upevnit staré přátelství,“ zaslechl říct svého strýce.

„Přátelství,“ zopakoval Maximo.

Emma dovolila, aby jí nasadil prsten na prst.

Ale výraz ve tváři měla prázdný.

Poté, co Calisto dopil zbytek alkoholu, našel nejbližší servírku, aby mohl odložit svou sklenici. Z velkého domu vyšel ven na uzavřenou terasu, zapálil si cigaretu a sledoval velkou skupinu Maximových mužů, kteří se smáli, zatímco se prostorem nesl štiplavý smrad trávy.

Muži si ani nevšimli, že tam byl.

Calistovi to nevadilo.

V okamžiku, kdy se znovu připojil k lidem, kteří korzovali uvnitř domu, se vedle svého synovce usadil Affonso.

„Děláš si přátele?“ zeptal se Affonso.

Calisto odolal nutkání ušklíbnout se. „Dnes večer tu nejsem tím, kdo stvrzuje svá přátelství, strýčku.“

Affonso se suše zasmál. „Pravda. I tak by pro tebe bylo přínosem vytvořit si tady ve Vegas pár konexí, Cale.“

„Proč? Nemám v úmyslu dělat tu obchody. V New Yorku mám obchodů víc než dost.“

„Mmm. Byl bys fantastickým bossem, Cale. To jediné, co musíš udělat, je -“

„Být jako ty?“ přerušil ho Calisto chladně. „Ne, díky.“

Affonso se zamračil. „Ty sám sis tenhle život vybral. Není žádné cesty ven. Možná, že pokud bys přijal objetí své krve, dědictví a i trochu víc, možná by pro tebe bylo snazší přijmout svou minulost a pohnout se dál, Calisto.“

Správně.

To byl vtip.

„Vybral jsem si tento život, protože jsem nedostal na výběr. Protože ty jsi mě ošálil, abych věřil v jednu věc, i když to jediné, co jsi po většinu mého života ve skutečnosti dělal, bylo krmit mě lží. Jakmile jsi mě měl uvnitř, neexistovala cesta pět. Nedal jsi mi na výběr, strýčku. A já ti teď lhát nebudu.“

Affonso si drsně povzdechl. „To jediné, co jsem ti chtěl dát, bylo poté, co byl Richard pryč, šanci uspět.“

„Pryč. To je zajímavý způsob, jak to předložit. Proč to neřekneš tak, jak to je, co?“

Jeho strýc neodpověděl.

To nebylo nic nového.

„Odjíždím,“ řekl Affonso tiše. „V New Yorku se objevil problém. Potyčka mezi gangem jednoho z capos na hranici s územím Marcello. Byla vyžádána schůzka. Ihned. Chtěl jsem zůstat alespoň o den déle, ale myslím si, že možná bude nejlepší, když odjedu hned teď. Řekl bych, že Emma potřebuje trochu vychladnout.“

„Příjemný let.“

„To je to jediné, co mi máš co říct?“

Calisto pokrčil rameny. „Jsi můj boss. Musím tě respektovat. Pokud žádáš o víc, strýčku, pak začnu brát věci zpět.“

Affonso na to neodpověděl. Místo toho se jeho strýc otočil na patě a odešel.

Calisto se ani neobtěžoval s tím, aby Affonsův odchod sledoval.

Navzdory tomu, že Calisto věděl, že byl jeho strýc z domu pryč, sám sobě připomněl, že tady ve Vegas měl stále svou práci.

Než dojde ke svatbě, měsíc dohlížet na Emmu.

Začal přemýšlet, zda by to vůbec měl dělat. Jeho nezvladatelné myšlenky z dnešního dne, které o té matoucí dívce měl, byly znepokojivé. Nepotřeboval problémy, které by s sebou mohly přinést. Udržování zdravého odstupu by mu mohlo pomoci s vyčistěním myšlenek, ale vzhledem k tomu, že se očekávalo, že on bude tou osobou, která děvčeti zabrání dělat problémy, to nebyla zrovna dvakrát přijatelná možnost.

Na druhé straně místnosti našel Calisto mluvit Emmu se ženou, o které věděl, že byla její matkou.

Nevypadala z toho nijak obzvlášť šťastně.

Nemyslel si, že by se to pro ni v brzké době nějak změnilo.