ATSOM - 15. kapitola

Překlad: Wikča

Kor.: Klára

CHLUPATÁ TROLÍ VAGÍNA

Otrava: Co takhle plánovačka oslav, Cin?

Já: Přestaň mi říkat Cin. A přestaň mi dávat jiné nápady na podnikání. Uděláme toto.

Otrava: Neměla jsi mi dát ten nejlepší tanec na klíně mého života, pokud nechceš, abych ti říkal Cin. Co třeba bytová architektka? Cin.

Já: Zablokuji si tvé číslo.

„Svatá matko boží, kam zmizely všechny tvoje věci?“ ptá se Ariel, stojí ve vchodu do mého obývacího pokoje, který je právě zbavený nábytku. Rychle si strčím mobil do zadní kapsy od riflí.

„Prodala jsem je,“ řeknu jí s pokrčením ramen, překvapená, že se nerozbrečím, když se rozhlédnu okolo teď už prázdného pokoje.

Čas na pláč nad mým životem a obtížemi je dávno pryč.  Smířila jsem se s faktem, že musím udělat cokoliv to bude stát, abych zaplatila dluhy, a právě teď prodání věcí, které nepotřebujeme, platí ty dluhy, dokud nerozběhneme náš byznys. Vidím tento prázdný pokoj novýma očima a uvědomím si, jak nesmyslná ta místnost je. Kdo vůbec využívá obývací pokoj? Nikdo. Ode dne, kdy jsem sem nakoupila nábytek a ozdobila to tady, sem někdo vkročil jen ten den, kdy jsem omdlela na trávníku před domem a probudila jsem se tady s Ariel a Belle, které se na mě dívaly. Byl to perfektně čistý, bezvadně vyzdobený pokoj s bílými stěnami, bílým nábytkem a býlími závěsy. Nikdo sem nikdy nevkročil, protože Brian ho nikdy nechtěl ušpinit. Anastasia si tu nikdy nemohla hrát, nikdy jsme tu nemohli přijímat hosty… bylo to mrhání místem a mrhání velmi, velmi drahým nábytkem, který jsem prodala za méně než hodinu na místní Facebookové skupině s garážovým prodejem a vydělala dostatek peněz na zaplacení dluhů za měsíc.

Mobil mi zapípá s další příchozí zprávou a já si otráveně povzdechnu, zatímco si ho vytahuji z kapsy a pošlu další zprávu PJovi, říkám mu, aby mě přestal obtěžovat.

„Ooooh, sexy chlapovi se líbila vaše schůzka s třením přes oblečení! Pěkně!“ říká Ariel, dívá se mi přes rameno a čte si řadu zpráv z tohoto rána.

„Ani nevím, jak sehnal moje číslo,“ stěžuji si, připojím se k ní ke vchodu a opřeme se naproti sobě. „Dostává tance na klíně od profesionálek. Jsem si jistá, že dostat jeden od hospodyňky nebylo tak vzrušující. Říká to jen, aby byl otravný.“

Proto jsem musela v mobilu změnit jeho jméno na 'Otrava'. Dostala jsem první zprávu od PJ před týdnem, ráno po našem výletu do Charming’s, bylo to ráno po noci plné přehazování a obracení a příliš moc opakování v hlavě toho, co jsem v klíně toho muže dělala. Prvně byly ty textové zprávy jen o byznysu. Bohužel jeho představa diskutování o byznysu je jen posílání mi jiných nápadů, v čem bychom měly podnikat. I když jsem ho požádala, jestli si můžeme vypůjčit jeho striptérky na pár hodin o víkendu na trochu více vyučovacího času, rovnou mi řekl ne a pokračoval v navrhování jiných nápadů. Jak se naše komunikace den po dni zvyšovala, tak se zvyšovaly i jeho dráždivé zmínky o tom tanci na klíně, co jsem mu dala.

Jasně, definitivně jsem cítila, že si ten tanec užil. Cítila jsem to přímo mezi svýma nohama. Ale je to muž. Horkokrevný, nádherný, typický muž. Pravděpodobně má erekci pokaždé, když zafouká. Jsem si jistá, že můj tanec na jeho klíně nebyl zlatý hřeb jeho roku. I když to byl zlatý hřeb toho mého.

„Úplně s tebou flirtuje. A viděla jsem jeho obličej, když jsem přišla ke stolu a sledovala, jak se o něj třeš zadkem. Byl dvě sekundy od udělání se do kalhot jako patnáctiletý s katalogem Victoria’s Secret jeho matky,“ řekne Ariel se smíchem. „Omluvila jsem se už za to přerušení a zničení tvé šance na orgasmus s opravdovým mužem?“

Udělala jsem tu chybu, že jsem to vše vyžvanila Ariel hned, jak jsme nastoupily do auta, abychom se dostaly tu noc z klubu domů. Stále jsem byla omámena z toho, co se stalo, i když to bylo hrozně zahanbující, a jak jsem jednou začala mluvit, nemohla jsem přestat.  Taky jsem nemohla přestat myslet na to, jak dobré bylo všechno vypustit a udělat něco bláznivého, nebo nepřemýšlet, jestli to bylo tak dobré díky muži, se kterým jsem byla nebo jestli by to bylo stejné s kýmkoliv, kdo není můj bývalý manžel.

„Vypadá jako druh muže, který to vydrží dělat celé hodiny, že?“ Zeptám se se zasněným povzdechem, přeji si, abych si pamatovala, jak je otravný, místo abych neustále prožívala každičký moment, kdy jsem mu seděla obkročmo na klíně, hýbala se proti němu, cítila na krku jeho teplý dech, klení, které mi zamumlal do ucha, a jak pevně mi zatnul vlasy do pěsti.

Začíná tu být horko, nebo se mi to jen zdá?

„Kdo chce chlapa, který to vydrží dělat hodiny? Mám na DVR kraviny, co musím zhlédnout. Pojď dovnitř a vypadni,“ odpoví Ariel.

„Je hloupost, že vůbec přemýšlím nad tím, jaký je PJ v posteli. Možná si užil to, co se stalo a možná si uvědomil, co udělal špatně a snaží se nám to vynahradit tím, že nám pomůže, ale to co dělá, není pomoc. Stále to nechápe. Stále si nemyslí, že to zvládnu, i když tvrdí, že jsem mu dokázala, že se mýlil. A navíc není ani můj typ.“

Ariel položí hrnek s kávou na pult a zvedne obočí.

„Jak může nebýt tvůj typ? Je to sexy chlap s penisem. To je typ každé hetero ženy.“

„Není můj typ, protože… vlastní strip klub. Myslím tím, jaký druh muže se jednoho dne rozhodne mít své vlastní podnikání a řekne si 'Víš, co by byla skvělá investice? Podnik, kde si ženy sundávají oblečení za peníze!'? Řeknu ti kdo, zvrhlík. Někdo, kdo se rád pořád dívá na hromadu nahých žen a není spokojený s díváním se jen na jednu nahou ženu,“ vysvětlím.

„Kdo urychleně odsuzuje teď?“ vyhodí Ariel otráveně ruce do vzduchu. „Nemáš tušení, proč vlastní strip klub. Možná posílá všechny peníze sirotkům do Afriky, nebo tak něco. A haló? Jaký druh ženy si chce založit vlastní podnikání, kde ženy chodí do něčích domů a sundávají si oblečení za peníze? Řeknu ti kdo, zoufalky. Ženy, které chtějí převzít kontrolu nad svým osudem a udělat něco osvěžujícího a zábavného. Úžasné ženy. Teď si sundej oblečení.“

Její náhlá změna tématu mě donutí zapomenout, že se cítím trochu provinile, že odsuzuji PJe, aniž bych o něm cokoliv věděla, stejně jako to on dělá mně.

„Co? Proč? Nesvleču se,“ řeknu s potřesením hlavy.

„Vytváříš problémy tam, kde nejsou. PJ není zvrhlík a není otravný. Ty jsi sexy. Začala jsi vycházet ze své ulity a neměla bys být překvapená, že se líbíš nádhernému úspěšnému muži. Jediný problém, co teď máme, a kterému se pořád vyhýbáš, je fakt, že se stále necítíš pohodlně, když jsi nahá před lidmi. Tak, já jsem lidi. Svleč se,“ požaduje Ariel, odtáhne se od zárubně a dá ruce v bok.

„Nesvleču se pro tebe. Vím, že se musím dostat přes tuto překážku, a dostanu. Jen… na mě nepospíchej,“ vysvětlím.

Nesnáším, že tohle je stále hlavní překážka na mém výletě za sebepoznáním. A nesnáším, že jediné, na co myslím, je, že Brian je jediný muž, který mě kdy viděl nahou a on mi nikdy zrovna nepodporoval sebevědomí, když jsem se před ním svlékla. Nikdy tam nebyly přetrvávající pohledy nebo zamumlané klení nebo oznamování, jak jsem nádherná. Jistě, jsem na počátku svých třicátých let, a to neznamená ani náhodou, že jsem stará, ale taky už jsem měla dítě. Věci už nejsou tak nahoře a těsné, jak byly, když jsem byla mladší.

„Někdo na tebe pospíchat musí. Máme účty k placení a já bych ráda začala vydělávat nějaké peníze, než napochoduješ do mého domu a donutíš mě prodat moje kraviny. No tak, sundej si kalhoty,“ naléhá Ariel, natahuje ruce ke knoflíku jediných džinů, které vlastním. „Ježíši, jsou tohle maminkovské džíny? Nemůžu ani vidět tvůj pupík!“

Rukama mi zvedne lem trička a znechuceně se zamračí.

„Tohle nejsou maminkovské džíny!“ hádám se, odplesknu její ruce a trhnu tričkem zpátky na svoje místo.

„Jestli si dokážeš zastrčit prsa do opasku a vypadá to, jako bys měla na sobě plenku, tak to jsou maminkovské džíny. Nikdy je znovu nenos,“ informuje mě Ariel. „Nechceš se svléct, protože máš chlupatou trolí kundičku? To je v pohodě, spravíme to rychlým výletem do salónu a horkým voskem.“

„Nemám chlupatou trolí… oblast. A i kdybych měla, nezáleželo by na tom, jelikož se nebudeme svlékat úplně donaha,“ připomenu jí.

„Nezáleží na tom, jestli máš tu blbost zakrytou. Chlupy chlupaté trolí kundičky nemusí trčet z boků tvých tang. Taky, jestli nezakřičíš slovo kundička z plných plic hned teď, hodím tě na zem a strhám z tebe to oblečení, pak tě vystrčím ven a zamknu dveře,“ vyhrožuje Ariel.

„Neřeknu to slovo. Je nechutné.“

„Opravdu si myslíš, že je nechutné, nebo si to myslel Brian, že je nechutné? Celá pointa všeho tohohle je zjistit, kdo jsi. Kdo chceš být. Řekla jsi mi, že každé rozhodnutí, které jsi v posledních třinácti letech udělala, bylo kvůli němu. Staré zvyky umírají ztěžka. Chceš být ta žena, která splývá s pozadím, nebo chceš být žena, která přebírá kontrolu nad svým životem?“ zeptá se Ariel.

„Na to už odpověď znáš, tak proč se ptáš?“

„Protože se mnou bojuješ na každém kroku. Pak vystoupíš ze své komfortní zóny a uvědomíš si, že je to úžasné. Přestala jsi nosit béžovou a miluješ to. Šla jsi do strip klubu a milovala jsi to. Dala jsi chlapovi tanec na klíně a milovala jsi to. Jsi stále zamilovaná do Briana? To je ten problém? Bojíš se konečně se celá ponořit, protože si myslíš, že je stále šance, že se vrátí a ty jsi vystrašená, že tady nenajde tu samou ženu, kterou opustil?“

Upřímně jsem přesně nad touhle věcí přemýšlela posledních pár týdnů. Malá část mě se bojí, co když přijde domů? Co se stane, když už nebudu sedět do vzorce, který pro mě vytvořil? Ale druhá část mě, ta o hodně větší, se fakt nezajímá. Vzpomínám na způsob, jakým jsem žila život před tím, než se sem Ariel vřítila s její hroznou řečí a elánem do života a než Belle přišla po špičkách s jejími náhodnými vědomostmi a sladkou nevinností a rozesmutní mě to. Přinutí mě to uvědomit si, jak opravdu osamocená a neuspokojená jsem byla a vím, že se k té osobě nikdy, nikdy nevrátím.

„Můžeme být otevřené?“ zeptám se potichu.

„Právě jsme probíraly tvoji chlupatou trolí vagínu. Už víc otevřené být nemůžeme,“ pokrčí rameny Ariel.

„Nemyslím si, že jsem kdy Briana milovala. Měla jsem ho ráda. Chtěla jsem ho udělat šťastným. Ale přečetla jsem všechny ty knížky a viděla jsem všechny ty filmy o spřízněných duších a zamilovaných lidech a já jsem to nikdy necítila. Nikdy jsem necítila, jako bych nemohla dýchat, kdybych ho ztratila. Nikdy jsem se necítila, jako by jeho láska byla jedinou věcí, kterou potřebuji, abych byla šťastná. Milovala jsem stabilitu a bezpečí, co mi dal. Zbožňuji dceru, kterou mě obdařil a že mi dal rodinu. Když jsem vyrůstala, nikdy jsem to neměla, a když mi to dal, oslepilo mě to ke všem důvodů, proč se k sobě nehodíme," řeknu jí.

„Problém je, že jsi to udělala špatně. Máš si vzít prvního muže pro lásku a toho druhého pro peníze,“ řekne s úsměvem, aby zlehčila závaží, co jsem právě vyhrkla.

„Nikdy se znovu nevdám.“

„Amen, sestro.“

Ariel zvedne ruku a já si s ní tlesknu, potom se otočí a zamíří po schodech nahoru.

Zazvonění zvonku mě zastaví od toho, abych ji následovala.

„Kam jdeš?“ zeptám se, zatímco mířím ke dveřím.

„Jen jdu nahoru, abych se ujistila, že dostanu všechnu tu béžovou noční můru z tvého šatníku. O víkendu budeme mít párty a spálíme všechny sračky,“ zakřičí přes rameno z vrchu.

„Nic o víkendu pálit nebudeme!“ zakřičím za ní, zatímco otevírám dveře, úsměv mi umře na tváři a srdce se mi okamžitě snaží vyskočit z hrudi, když uvidím, kdo stojí za nimi.

„Cynthio.“

Vincent prakticky vyplivne moje jméno, zatímco stojí mezi dveřmi, na sobě má jeden z jeho obvyklých obleků na míru, ruce má překřížené.

Vím, že nemá ani tušení, že to já byla ta žena, co seděla PJovi minulý týden na klíně, ale to nezabrání zahanbení ukázat se, díky čemuž mi zčervenají tváře a roztřesou se mi ruce.

Zacinká mi nově přicházející zpráva, rychle vytáhnu mobil ze zadní kapsy, abych ho ztišila, ale ještě předtím uvidím novou zprávu od PJe.

Otrava: Můj klín je vždy k dispozici, jestli budeš potřebovat, Cin.

I když tady stojí Vincent, vypadá, jako by mě chtěl zabít a vědomí, že mě viděl dát mužovi tanec na klíně, i když nevěděl, že jsem to byla já, tak mě i přesto PJův komentář rozechvěje na všech správných místech ve špatný čas.

„Musíme si promluvit,“ řekne Vincent, jakmile mi mobil znovu cinkne v ruce.

Když uvidím další PJovu zprávu, všechno to chvění okamžitě zmizí.

Otrava: Co takhle podnikat v péči o psy? Máš ráda psy, že? Psi jsou roztomilí a přítulní.

„Jelikož jsi ignorovala moje opakované volání a četné hlasové zprávy,“ pokračuje Vincent nafoukaným hlasem, „neměl jsem na výběr a musel jsem se tu ukázat neohlášeně. Tohle se obrátilo do velmi vážné situace, Cynthio. Zapojíme do toho právníky, pokud nám nepředáš ty ukradené peníze.“

Začne mi vřít krev, jak poslouchám tohoto muže mě poučovat, zatímco muž, který mi nepřestane psát, to zhoršuje.

Otrava: Mohla bys napsat knihu. Slyšel jsem, že vydávat si sám knihy teď frčí.

Nevím, v kom jsem více zklamaná: V muži, který mě zná od mých osmnácti let a ani se nezajímá, jak moc jsem trpěla od doby, co Brian odešel, nebo v muži na druhé straně telefonu, který stále nechápe, proč tohle dělám.

„Nemám tvé peníze, Vincente,“ řeknu mu tiše, přeji si, abych všechnu tu zlost a frustraci, co vře pod povrchem, mu mohla vykřičet přímo do obličeje.

Chci to vykřičet. Opravdu, opravdu to chci. Dokonce otevřu pusu, abych vypustila celou řadu nadávek, co jsem nikdy nepoužila, ale nic kromě nervózního zapištění ze mě nevyjde. Potřebuji se přesměrovat na ženu, která bez rozmyslu skočila PJovi do klína, ale není nikde k nalezení, zatímco stojím ve svém vlastním domě a nechávám tohohle muže mi vyhrožovat a zastrašovat mě.

„Hodiny tikají. Měla by ses považovat za šťastnou, že ti vůbec dám víc času,“ dokončí Vincent, dá mi strohé přikývnutí, než se otočí a odejde, nechá mě stát ve dveřích, neschopnou se pohnout nebo promluvit, zatímco ho sleduji nastoupit do jeho Lexusu a odjet.

Po všem tom čase, po všech způsobech, jak mě v posledních měsících zklamal, stále chci, aby mě měl rád a respektoval mě a žádné množství křiku na něj to nezmění. Byl to první otcovský vzor, který jsem měla poté, co můj vlastní otec zemřel. Dal mi něco, co mi chybělo od mých desíti let, co mě otec opustil. Dal mi někoho, ke komu jsem mohla vzhlížet a stal se někým, na koho jsem chtěla zapůsobit a někdo, koho jsem chtěla, aby byl na mě pyšný. Nezáleží, jak moc mi ubližuje jeho obviňování a jeho krutost, stále jsem ta stejná opuštěná malá holka, která jen chce otce, který ji bude milovat. Je to smutné a patetické a nevím, jak se těch pocitů zbavit.

Se slzami v očích a zklamáním sama ze sebe proudícím mi v těle, pomalu zavřu dveře a opřu se o ně, hlavou bouchnu o dřevo. Mobil mi znovu zacinká v ruce a já si utřu slzy z tváří, zatímco pohlédnu na další zprávu od PJe.

Otrava: Mám to. Můžeš si otevřít nocleh se snídaní.

To je ono. To úplně stačí, aby se hráz prolomila. Otevřu pusu a zakřičím z plných plic, nechám vyjít ven všechnu svou bolest a frustraci, která nechtěla vyjít ven na Vincenta.

„Co se sakra děje?!“ Zaječí Ariel a spěchá po schodech dolů.

Skončím s křikem a námahou začnu lapat po dechu, cítím se o trochu lépe než před pár sekundami.

„Zavolej Tiffany. Řekni jí, aby na víkend pozvala všechny její striptérské kamarádky z Charming’s,“ řeknu Ariel, zatímco ona stojí u úpatí schodů a zírá na mě, jako bych se zbláznila.

„Myslela jsem, že tě PJ odmítl, když ses ho ptala, jestli by mohly přijít na další lekci?“ zeptá se váhavě, stále na mě kouká, jako bych mohla znovu začít křičet.

„Odmítl. A je mi to jedno. Pozvi je všechny. Budeme o víkendu pálit.“