MTTG - 18. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Jared

Chiméra čekala až do večera, než je znovu přivolala. Mezitím se Chiara s Jaredem osprchovali a trochu si zdřímli a pak strávili další dvě hodiny shrbení nad Ginnyiným laptopem.

Podařilo se jim to zúžit na dvě různé hory. Byla to těžká práce, snažit se převést drobné symboly na zlatém disku na mapu. Naštěstí nebylo mnoho hor, ze kterých by mohli za dva dny vidět všechna hvězdná souhvězdí a které také představovaly výraznou, zakřivenou řeku, která byla do zlata vyryta.

„Mohl bych tam prostě letět a podívat se na obě,“ řekl Jared, když se dostali zpátky do síně Rady. „Víc to zúžit – bude mi sice trvat nejméně půl dne, než přeletím z jednoho místa na druhé. Přesto bych mohl…“

„Něco jsem našel,“ ozval se ze stínů hlas chiméry. „Stará legenda – velmi stará. Místo moci. Nevíme, jestli je to spojené s pátým elementárním drakem, ale v tuto chvíli je to všechno, co máme. Je-li nový elementární drak a podařilo se mu před námi tak dlouho schovávat, musí být opravdu mocný.“

„Taky jsem něco našla,“ řekla Chiara do ticha, které následovalo po Garethových slovech.

Jared se na ni překvapeně podíval.

Chiara vytáhla telefon a trochu se zašklebila, když zírala na obrazovku. „Takže vím, že si myslíš, že všechny ty konspirační teorie jsou směšné, ale…“

„Ale?“ zeptal se Jared povzbudivě.

Chiara se zhluboka nadechla. „Zeptala jsem se svých přátel. Mých online přátel,“ dodala a zároveň vypadala nervózně a odhodlaně. „O tom symbolu. Většina z nich nikdy neslyšela o ničem podobném – ale je tu jedna osoba, která řekla, že jeho prarodiče to už viděli. A že mu vyprávěli příběhy o podivných tvorech žijících v horách poblíž jejich domova. Podivná zvířata létající na obloze. Samozřejmě, že si teď myslí, že v horách bývala tajná vojenská základna, kde vláda experimentovala s mimozemskou DNA, aby vytvořila monstra. Ale po pravdě…“

„Po pravdě řečeno, jeho prarodiče viděli draky,“ dokončil Jared vzrušením.

Chiara zavrtěla hlavou a polkla, když se na něj podívala. „Ne. Ne draci. Podle jeho popisu, myslím, že viděli… Viděli griffiny. Na té hoře žili griffini, Jarede.“

„Griffini,“ opakoval Jared mechanicky a mysl mu jela na plné obrátky.

Celou dobu existovala malá naděje, že když najde tajemného pátého elementárního draka, dozví se také více o své ztracené rodině.

Neodvážil se v to věřit. Po tolika letech se vzdal naděje, že by mohli být naživu, nebo že by ho chtěli vidět, jestli byli. Koneckonců, oni byli ti, kteří ho opustili.

Ale teď, když se pospojovalo více a více kousků této skládačky, začala uvnitř jeho srdce znovu vzkvétat naděje.

Naděje byla hrozná věc. Jako dítě doufal, že se každým dnem jeho rodiče znovu objeví, že se budou omlouvat a vysvětlovat a že bude vzat do nového života.

Miloval své adoptivní rodiče. A miloval Gregoryho, kterého stále považoval za bratra.

Přesto, pro dítě bylo nemožné, aby o těchto věcech nesnil.

Samozřejmě, ten sen se nikdy nesplnil. Jeho skuteční rodiče se nikdy neobjevili. Nikdy nezjistil, jestli ho někdy milovali, nebo jestli se prostě chtěli zbavit nechtěného dítěte.

Teď, když byl dospělý, věděl, že nemá snít.

Alespoň tomu vždycky věřil. Ale ta stará rána tam stále byla, hluboko v jeho srdci, znovu zabolela, když se snažil představit si, jak jeho rodiče vypadají.

Byl příliš starý na sny. Věděl, že tajný amulet je k rodičům nedovede. Byl to nový elementární drak, kterého hledali – ne stárnoucí pár měničů griffina.

Ale přesto.

Konečně by poznal pravdu…

Pokud tam opravdu bylo spojení s jeho rodiči. Kdyby je ten drak, kterého hledali, opravdu znal.

Ale bylo tam příliš mnoho náhod. Muselo tu být spojení. I kdyby byli mrtví. Anebo byli naživu a nechtěli s ním mít nic společného.

Kdyby našli toho tajemného draka, konečně by se dozvěděl pravdu.

A pak se mohl zbavit té staré bolesti a rodiny, která ho nechtěla, a soustředit se na důležitější věci.

Věci jako jeho vlastní rodina. Dům, který by postavili společně. Děti, které by vychovávali.

Chiařina ruka na rameni ho nakonec vytrhla z šoku.

Vděčně se na ni podíval, když pocítil její starost a lásku k němu, která k němu přešla skrze pouto.

Nemyslel si, že ho to tolik zasáhlo.

Uběhlo tolik let. Byl dospělý, sám o sobě silný měnič.

Ale najednou věděl, že by to bez Chiary po jeho boku bylo mnohem těžší.

Alespoň teď věděl, že ať už je na té hoře čeká cokoliv, má vlastní rodinu, ke které se může vrátit.

***

„Nemusíš jít se mnou,“ řekl Jared počtvrté.

Tentokrát se Chiara už ani neobtěžovala s odpovědí. Pohled, který mu dala, mu řekl všechno, co potřeboval vědět.

„Vím, že se bojíš,“ řekla, „ale já jsem ta s mapou, pamatuješ? A alespoň polovina nové mapy je moje.“

Pousmál se. Při myšlence, že ji má po svém boku se mu ulevilo – ale zároveň jeho griffin nesnášel myšlenku, že ji s sebou bere do nebezpečí.

„Dostali jsme se z jedné hory, můžeme čelit druhé.“ Vytáhla zlatý disk, který měla stále na sobě jako náhrdelník pod trikem. „A je tu důvod, proč jsme to našli společně. Dokonce i chiméra to říkal.“

„Ano, nemá ponětí, jaké to je mít družku. On to nechápe.“ Gareth byl jedním z mála případů mocného měniče, který nenašel svou družku včas, ale který v důsledku toho neztratil svůj život ani zdravý rozum.

Jared se instinktivně zachvěl, když si vzpomněl na Garethův osud. Možná, že šílenství – nebo smrt – by bylo lepší než to, čím si Gareth prošel. Čím si stále ještě prochází.

„Jsme nebo nejsme druhové?“ Chiara na něj zírala s rukama v bok.

Oči měla zúžené odhodláním a zuřivě se leskly. Rty měla stisknuté k sobě, kolem zápěstí si přivázala asi deset různých kouzel – jen pro případ, jak řekla – a Jared věděl, že by po svém boku ani nikoho jiného nechtěl.

„Máte-li vy dvě hrdličky chvilku,“ zavrčel na ně chiméra ze svých stínů.

Chiara se otočila a pochodovala k němu, neohroženě. Jared se za ní bezmocně usmíval.

Navzdory tomu, že tvrdila, že nenávidí svět měničů, když se poprvé setkali, nikdy neviděl nikoho, kdo by tak dobře vycházel s chimérou.

„Co pro nás máš?“ zeptala se. „Opravdu, kdybys mi dovolil vidět tvou knihovnu – mohli bychom naskenovat svitky a vytvořit databázi a…“

Chiméra zařval. „Aby lidé mohli rozsekat mé knihy? Ginny mi řekla všechno o lidské technologii. Vím všechno o jejich magii.“

„Je to hacknout. Jen se nabourat. Ne rozsekat na kusy.“

Navzdory výbuchu chiméry zněla Chiara pobaveně a očividně se bavila.

Jared se rozhodl, že si opravdu potřebuje promluvit s Ginny o lidských filmech, na které ho nechala dívat.

„Každopádně,“ pokračovala Chiara. „Neříkám, že je třeba sdílet tvé staré svitky on-line. Ale nebylo by hezké mít zálohu? Jen pro případ?“

„Pro jaký případ?“ zavrčel Gareth. „Stejně nemáš ani ponětí, co s těmi knihami a svitky dělat. Trvalo by desítky let studia – ani byste nebyli schopni číst nic z –“

„S mapou pokladu jsem neměla problém, děkuji mnohokrát.“ Chiara se stále usmívala, i když se pohybující se stíny před nimi rychle proměňovaly a ukazovaly jim kozí hlavu, dračí křídla a pak se znovu vrátily ke kozí hlavě.

„Víš,“ řekl Jared pomalu, „myslím, že Liana by s takovým projektem pravděpodobně ráda pomohla. To je družka draka vody,“ dodal pro Chiaru, „a programátorka, vede vlastní společnost s videohrami.“

„Opravdu?“ zeptala se Chiara a oči se jí zaleskly. „Lidé z konspiračního spiknutí mimozemšťanů, které znám, mají databázi a sledovací zařízení pro všechna pozorování UFO a myslím, že když…“

Řev chiméry otřásl stěnami jeskyně. „Nechci, aby nás tví šílení lidští přátelé sledovali!“

Chiara se bezmocně zasmála. „Ale chvíli se nad tím zamysli. Kolik z těchto zpozorovaných UFO by mohlo být ve skutečnosti některým z měničů?“

„Jak by nám vysledování zpozorovaných měničů pomohlo?“ zeptal se Jared.

„No, nám osobně ne, ne teď,“ připustila Chiara. „Za prvé by to chtělo čas se tam nabourat a ten nemáme. Ale ta věc se stínovým drakem, co jsme viděli… Říkáte, že tam venku je celý národ šílených draků ohně, kteří se nějak spojili s temnotou. Pokud bychom se my nebo vaše kamarádka mohli nabourat do té mimozemské konspirační databáze, mohli bychom zjistit, kde se skrývají nebo plánují zaútočit. Věř mi, jestli existuje nějaká skupina lidí, kteří vždycky vědí, kde se dějí divné věci, jsou to mí přátelé.“

„Vlastně to dává smysl,“ zamyšleně zabručel chiméra z temnoty.

Jared vrhl na Chiaru ohromený pohled. Trvalo týdny, než Garetha přemluvil, aby tady na své osamělé hoře nechal připojit internet. Chiara ho ani ne za necelý den ve Sky Home přesvědčila, aby se naboural do lidských databází, což bylo více než působivé.

„Tak je rozhodnuto,“ řekla vítězoslavně. „Připomeň mi, ať zavolám tvé programátorce, než odejdeme.“

V mihotavých stínech před nimi Jared na zlomek vteřiny zahlédl hlavu lva, kterému se otevřela čelist v bezhlučném smíchu.

Pak se temnota pohnula, stín se na okamžik kroutil způsobem, že Jared instinktivně uskočil – a pak byl pryč. Jeskyně opět umlkla.

Gareth se stáhl zpět do svých komnat – a Chiara dostala, co chtěla.

Jared byl stále ohromen. A velmi, velmi zvědavý, jak bude přijata draky Rady a jejich lidskými družkami.

„Vlastně si myslím, že by ses s Lianou měla setkat osobně,“ řekl Jared. „A jak by se ti líbilo vidět místo, kde jsem vyrůstal? Mountain View – domov draka bouře a jeho družky. V současné době také bydliště draka ohně a jeho lidské družky. Nechal jsem je používat můj dům, protože stejně nikdy nejsem doma.“

„Ráda bych to viděla.“ Na okamžik se odmlčela a vypadala téměř překvapeně. „A vlastně bych se ráda seznámila i s tvými přáteli. Chci vědět, jací jsou normální draci. Nechci je všechny soudit podle jediného draka, který mě unesl. Pokud jsou to tví přátelé, musí v nich být něco víc.“