AA - 14. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Mandra si při pohledu na spící postavu ve své náruči spokojeně povzdechl. Jeho družka si nebyla změn, které se v ní děly, vědoma; ale on a jeho drak ano. Včera večer, když se s ní miloval, tak jí na zádech a ramenou spatřil tenké žilky jejích křídel a růžové šupiny. Ještě nebyla připravena se proměnit, ale už brzy bude. Musel se ujistit, že opravdu chápala, co by se stalo, kdyby se ho ještě někdy pokusila opustit. Našel by ji. Ani ji nemohl nechat odejít. Její dračice by volala svého druha a Ariel stejně tak. Ta ztráta by je zničila oba.

Políbil ji na čelo a jemně se jí vymanil z objetí. Zoran se pozdě večer vrátil s Abby do paláce a musel se sejít se svými bratry, aby probrali hrozbu, týkající se jak jejich planety, tak i jejich družek. Jeho strýc musel zemřít. To bylo jasné. Zabil svého vlastního bratra a svého synovce, pro kterého znamenal druhého otce, nechal mučit a snažil se ho také zabít. Kromě toho zosnoval spiknutí, které mělo za cíl vyvolat další válku mezi jejich světem a oběma druhy, se kterými kdysi dávno už jednou bojovali.

„Kam jdeš?“, zamumlala Ariel a zvedla hlavu. Mandra se při pohledu na její rozcuchané vlasy, které odkryly novou dračí značku na jejím pravém rameni, musel usmát. Pokud bude pokračovat tímto tempem, tak bude brzy pokryto značkami celé její tělo. Byla to nejkrásnější v jeho životě a on udělá všechno proto, aby ji ochránil.

„Musím se sejít se svými bratry. Zoran s Abby se včera večer vrátili. Musím se postarat o pár záležitostí,“ odpověděl Mandra, sklonil se ke své družce a políbil ji na nahé rameno. Když ucítil, jak se její prsty lehce dotkly jeho penisu, zasténal. S tichým zavrčením ji překulil na záda a zabořil jí tvář do ramene. Bojoval s nutkáním strhnout z ní přikrývku a zmocnit se jí znovu a znovu.

„Nedokážu se ovládnout, když jsem s tebou,“ zasténal Mandra, zatímco sevřel v pažích měkké tělo své družky. „Už zase tě chci.“

„Mohli bychom se společně osprchovat,“ zašeptala mu Ariel do tváře.

„Už je pozdě,“ zavrčel Mandra zklamaně. „Až se vrátím, slibuji.“

„Tvoje smůla,“ odvětila Ariel, olízla mu jazykem boltec a poté se odtáhla.

Když Mandra frustrovaně zavrčel, jen se zachichotala. Musela uznat, že by neměla nic proti tomu, ještě chvíli spát. Byla to dlouhá noc a najednou se cítila velmi unavená.

Já taky, ozval se jí v hlavě tichý hlas.

Ariel se prudce posadila a začala se hekticky rozhlížet. Co to k čertu?

Žádný čert, odvětil hlas ospale. Já.

Kdo je to já?, zeptala se Ariel váhavě, ale ve skutečnosti odpověď nečekala.

Tvá dračice, odpověděl hlas a zase ztichl.

Ariel seděla v posteli jako zkamenělá a ptala se sama sebe, jestli prostě zešílela. Nebo na ni právě teď něco hluboko v jejím nitru promluvilo? Její dračice? Ariel si matně vzpomněla na něco, co se stalo v noci. Bylo to krátce před jedním z jejích explozivních orgasmů. Měla pocit, jakoby se jí něco pohnulo pod kůží. A mohla by přísahat, že ve svitu měsíce uviděla, jak se jí na pažích vytvořily šupiny. Myslela si, že to byl jen optický klam, ale teď už si tím nebyla tak jista.

Sledovala, jak Mandra vychází z koupelny, suší si dlouhé vlasy a rychle se obléká. Koukl na ni a usmál se. Váhavě mu úsměv vrátila a přejela si rukama po pažích. Když se na ně podívala, měla husí kůži.

„Budu se snažit být stručný. U dveří jsem nechal stráže pro tvou bezpečnost. Pokud bys chtěla někam jít, prostě jim to řekni. Doprovodí tě. Je to pro tvé bezpečí po tom všem, co se stalo tvým kamarádkám,“ pronesl Mandra důrazně.

„Já vím. Myslím, že navštívím Abby. Chci se ujistit, že je v pořádku,“ odvětila Ariel s nervózním úsměvem. A zeptat se na pár věcí. Například, všimla sis šupin na svých pažích, nebo neslyšela jsi nějaké podivné hlasy?

„To vám oběma určitě prospěje,“ odpověděl Mandra a políbil svou družku na naběhlé rty. „Ale nezapomeň i odpočívat. Později mám s tebou nějaké plány.“

***

Ariel mlčky hleděla z okna Mandrova obývacího pokoje a hladila malé pruhované zvířátko, které objevila před chvílí na zahradě. Už byla dost tma a nebe protínal jeden blesk za druhým. Asi před hodinou začalo pršet, ale bouře se soustředila především nad moře.

Strážní vrhli na zvíře, co našla, krátký pohled a zavrčeli, ale Ariel je umlčela a přinutila ustoupit. Stvoření bylo velké asi jako mýval, ale připomínalo spíš nějakého přerostlého pouštního hlodavce. Mělo to malá kulatá ouška, velké černé oči s dlouhými řasy a oranžové a černé proužky. Na zadních nožičkách měl dlouhý šrám a na krku a na zádech několik ranek. Ariel si svlékla bundu a po několika pokusech se jí podařilo stvoření do ní zabalit. Jeden ze strážných ho chtěl jednoduše zabít, ale když něj Ariel upřela zuřivý pohled, rychle ustoupil. Drahoušek vyslal ke stvoření svá vlákna a vyléčil jeho rány, zatímco ho Ariel houpala a šeptem ho konejšila. Když byl Drahoušek hotový, zvedla zvíře do náruče, ale symbiontovu nabídku, že stvoření ponese, odmítla. Společně se vrátili do Mandrova bytu. Tam zvířátko vykoupala a pozorně si ho prohlédla.

„Děkuji, kamaráde,“ řekla Ariel a dala Drahouškovi na jeho zlatou hlavu, kterou si položil na opěradlo židle, kde seděla, pusu. V těle se jí rozlilo teplo. Ariel se znovu podívala na bouři, zuřící tam venku. Bylo toho tolik, čemu nerozuměla.

Po návštěvě u Abby měla víc otázek než odpovědí. Abby jí, Trishe, Caře a Carmen prozradila, že se teď může proměňovat v draka. Ariel by zajímalo, jestli se s ní dělo totéž. Její návštěva byla super, ale teď byla ještě zmatenější než předtím. Vedle všeho ostatního chtěla co nejdřív pochopit hlas ve své hlavě a to chvění, které každou chvíli pocítila. Kromě toho si dělala starosti, jak to pokračuje mezi Kreonem a její sestrou. Mandra jí řekl, že Kreon se o Carmen postará, ale nebyla si jistá, jak to její sestra přijme. Udivilo ji, když se Carmen dnes odpoledne dokonce rozesmála a vtipkovala s nimi. To bylo poprvé za poslední tři roky, kdy Carmen vypadala jako její dřívější já. Něco bylo na její sestře jiné. Tváře měla lehce zrůžovělé a oči jí zářily snad ještě víc než u Scotta. Ariel v nich viděla úžas, zmatek a dokonce i náznak strachu.

Ten strach by chápala. I ona se trochu bála. Jak bylo možné, že se její tělo měnilo? Jak bylo možné proměnit se v jinou bytost? To bylo jako v nějakém komiksu. Kousnutí a… Vykulila oči, protože se jí začalo v hlavě vyjasňovat. Ty věci, co se děly mezi ní a Mandrem. Kousl ji. Říkal něco o dračím ohni. Od té doby cítila pod kůží to chvění, jakoby se něco snažilo prodrat se ven.

To jsem já. Chci svého druha, zašeptal nějaký tichý hlas.

Jsi skutečná?, pomyslela si Ariel, i když, do pekla, vůbec netušila, co dělá.

Samozřejmě. Můj druh mě volá. Chce mně. Chci ven a být s ním, odvětil tichý hlas.

Ariel seděla chvíli jako zkamenělá, dokud ji malé stvoření na klíně nepopostrčilo hlavou, že chce další porci hlazení. Co to mělo znamenat, „chce ven?“ Co by se stalo, kdyby se dostala ven? Všechno bylo tak neskutečně matoucí.

Co… se stane, když se dostaneš ven? Co… se stane se mnou?, zeptala se Ariel váhavě.

Uslyšela tichý chichot, protože si její dračice všimla jejího strachu a zvědavosti. Budeš tu i dál. Ve mě. My jsme jedno. Já jsem v tobě a ty jsi ve mně. Jsme navždycky spolu. Ale potřebuji svého druha, stejně jako ty potřebuješ toho svého. Takový byl úmysl Bohů a Bohyň. Tu magii vytvořili oni.

Já…, začala Ariel, když se od dveří ozvalo zaklepání, takže se lekla. Nechoď pryč!

Jako odpověď obdržela další zachichotání. Ariel odložila pruhované zvířátko na židli, a když se okamžitě na teplém místečku, kde ještě před chvílí seděla, stočilo do klubíčka, musela se usmát. Ariel došla ke dveřím, aby je otevřela a překvapeně udělala krok dozadu. Stál tam Kelan. Zajímalo by ji, co se stalo. Předtím tam byl strážný a ptal se jí, jestli je v pořádku, co u Abby jedla a jestli se tam nestalo něco zvláštního.

„Kelane, je všechno v pořádku? Stalo se něco Mandrovi?“, zeptala se Ariel a chytila se za hrdlo.

Kelan zavrtěl hlavou. „Mohu vstoupit, Lady Ariel?“

„Och, ano. Ale můžeš mi říkat jednoduše Ariel. Co se děje? Vypadáš rozrušeně,“ řekla Ariel a ustoupila, aby mohl vejít.

Zůstal stát vedle dveří, otočil se k ní a zhluboka se nadechl.

„Trisha zmizela. Musím vědět, jestli nevíš, kde by mohla být. Zneškodnila jednoho ze svých strážců a utekla z paláce zadním vchodem. Právě jsme prohledali celý palác i město, ale nemůžeme ji najít. Musím vědět, o čem jste hovořily, co by ji mohlo tak rozrušit.“

Ariel hleděla na Kelana a viděla, jak je vyděšený. Trisha pro něj opravdu hodně znamenala. Pokud byla Trisha jen zpola tak zmatená jako ona, tak věděla úplně přesně, kam by její kamarádka šla. Zmizela, aby si utřídila myšlenky. Každý se se svými problémy potýkal po svém. Trisha zmizela do divočiny, kde se cítila nejlíp. Carmen se uzavřela do sebe. A Ariel, no ta měla tendenci kopat kolem se a utéct.

„Dnes jsme se dozvěděly, že se Abby dokáže proměnit v draka. Může se Trisha také proměnit?“, zeptala se Ariel, která doufala v odpověď i na svou vlastní situaci.

Kelan pohlédl na Ariel a poté odvrátil oči. „Ano. Je to má pravá družka. Přežila dračí oheň. Její tělo se změnilo, ale proměna ještě není dokončena. Její dračice bude každým dnem silnější a už brzy se proti ní nedokáže ubránit. Poté se promění.“

„Nemyslíš, že jsi jí to měl říct, než ses rozhodl provést tu věc s dračím ohněm?“, zeptala se Ariel naštvaně. „Také bychom k tomu měly co říct. Máte vůbec ponětí, jak je to pro nás děsivé?“

Kelan zrudl. „Nemáme na výběr. Když najdeme svou družku, nedokážeme tuto svou stránku potlačit.“

Ariel si odpustila ostrou odpověď. Tento rozhovor by neměla vést s Kelanem, ale s Mandrem. Tomu řekne svůj názor pěkně od plic, až ho uvidí. Nyní se musí soustředit na svou přítelkyni.

„Trisha dřív mizela někdy i na několik dní či týdnů do divočiny. Její otec chodíval tenkrát vždy za ní, aby se ujistil, že je v pořádku. Ale když bylo Trishe asi čtrnáct, tak mu na to přišla,“ vyprávěla Ariel Kelanovi. „Jestli je pryč, tak je určitě v lese nebo v horách. Tam se cítí jako doma.“ Ariel odvrátila oči od bouře zuřící za oknem a znovu pohlédla na Kelana. „Nenajdeš ji, pouze pokud bude sama chtít, abys ji našel. Je v tom opravdu dobrá. Upřímně věřím, že kdyby nechtěla, tak ji nenajde ani její otec.“

„Proč? Proč přede mnou utekla?“, zeptal se Kelan zmateně.

Ariel se na Kelana smutně usmála a poté odpověděla: „Změnil jsi ji, aniž bys jí dal na výběr. Trisha vypadá na venek silná, ale hluboko v nitru si přeje, aby ji lidé akceptovali takovou, jaká je. Snažila se být pro svého otce dokonalým synem, pro svou matku dokonalou dcerou, dokonalou přítelkyní, dokonalou manželkou, ale stále jakoby to nebylo dost. A jestli je to, co nám Abby vyprávěla, pravda, tak teď už není ani tou Trishou, co dřív. Opravdu se snažíme si na tento nový život zvyknout. Pro některé je to snadnější než pro druhé. Trisha potřebuje čas, aby se smířila s tím, co se s ní děje a kým se stává.“

Kelan upřel na Ariel zářivý pohled. „Děkuji ti za všechno, co jsi pro mou družku udělala. Má opravdu velké štěstí, že jsi její sestra.“

„Doveď ji domů. Doveď ji domů, akceptuj ji a miluj ji. To je všechno, co si kdy přála,“ odvětila Ariel s úsměvem.

„To ti slibuji,“ odpověděl Kelan a otočil se ke dveřím.

***

Mandra si prohrábl unavenou rukou vlasy. Než Kelan vyrazil hledat svou družkou, krátce si spolu promluvili. Neustále se nad těmi ženami podivoval. Kelan ho varoval, aby byl se svou laskavou družkou opatrný. Mandra byl překvapený, jak jeho bratr najednou své mínění o Ariel změnil. Dřív neustále opakoval, jak by je všechny nejraději poslal zpátky na jejich planetu. Než se svými stopaři vyrazil, tak mu dal jednu radu.

„Promluv si se svou družkou, ať neuděláš stejnou chybu jako já,“ zabručel Kelan, zatímco si balil věci, které bude při stopování v horách potřebovat. „Je to skvělá žena.“

Mandra tiše vstoupil do svého bytu. Bylo pozdě a on byl unavený. Vešel do ložnice, ale když uviděl prázdnou postel, zarazil se. Cítil v hrudi tiché vrčení a dostal strach, že se jeho družka rozhodla, že zase uteče.

Zavolal na svého symbionta. Když uslyšel odpověď, s úlevou si povzdechl. Očividně něco zase pokazil, protože jeho družka spala v jednom z pokojů pro hosty.

Rychle se osprchoval a nahý vyrazil k pokoji, ve kterém spala. Otevřel dveře a vešel. Jeho družka spala stočená do klubíčka na jedné straně postele. Zakroutil hlavou, zvedl ji, a když se k němu přitulila, potlačil smích. Možná na něj byla naštvaná, když byla vzhůru, ale i přesto ve spánku vyhledávala jeho teplo a pach.

„Brzy, má malá bojovnice,“ zašeptal Mandra a políbil ji na čelo. „Brzy si promluvíme a sejmu z tebe všechny obavy.“

Mandra odnesl Ariel do své velké postele. Oba je přikryl a s hlubokým spokojeným povzdechem si ji přitáhl do náruče. Však to jednou pochopí, že její místo je po jeho boku, jedno jak je na něj naštvaná. Uslyšel, jak něco ve spánku zamumlala, a když se otočila a zavrtala mu hlavu pod paži, potlačil zachichotání.

„Nesmím zapomenout se jí zeptat, co to znamená,“ zamumlal Mandra, když mu začaly padat oči. Chlupaté kuličky, která vyskočila na postel a zalezla k nim pod deku, už si nevšiml. Ani si nevšiml, že se k nim připojil i jeho symbiont. Kdyby si toho všiml, tak by mu došlo, že se jeho život definitivně změnil.

***

Příští ráno se Mandra otočil a usmál. Cítil, jak mu po rtech přejíždí jazýček a okamžitě ztvrdl. Byl rád, že se jeho družka cítí po ránu mnohem líp. Chvíli si užíval hru jazyka, zasténal potěšením a otevřel oči.

„Bohové!“, zařval Mandra a škubl sebou tak prudce, že málem spadl z postele. Hlasitě nadávající zíral na černooké stvoření ve své posteli.

„Ribbone! Vzbudil jsi tatínka?“, zeptala se Ariel, vycházející z koupelny, zabalená v ručníku. „Říkala jsem ti, že máš být hodný, drahoušku.“

„Tatínek! Já NEJSEM tatínek tady té potvory! Co má co dělat v mé posteli?“, zeptal se Mandra, zatímco vstal a otíral si rukou ústa. Ta zatracená věc mu strčila jazyk do pusy. Takhle být probuzen nechtěl. Pohlédl na svůj splihlý penis. Ani on nebyl nadšený tím, že místo své družky našel v posteli pruhovaného křížence.

„Ariel! Nechci ve své posteli žádné potvory nebo nějaká stvoření kromě tebe!“, začal Mandra, když mu zrak padl na jeho symbionta.

Ta zatracená věc měla ty nervy klidně se protahovat a rozvalit se jak široký tak dlouhý. Za ním se schovával pruhovaný dagu. Mandra s vrčením vyrazil k posteli.

„No, to je tvůj problém, protože už s tebou spát v posteli nebudu. Stejně nevím, jak jsi přišel na to, že mě můžeš jednoduše odnést a lehnout si ke mě! Našla jsem si postel, ve které jsem chtěla spát a Ribbon, Drahoušek a já jsme tam byli úplně spokojení!“, zavrčela Ariel v odpověď. Došla k poličkám a začala se oblékat. Ještě stále se na něj zlobila, protože jí neřekl, co to s ní provedl. Jedna věc byla koupit drahou hračku nebo auto, ale bez dovolení někoho proměnit, to se prostě nedělá.

Možná je Ericovi podobnější, než jsem si myslela, pomyslela si Ariel naštvaně.

Eric se ji snažil změnit, ale ne v nějaký jiný druh! Proti tomu, co jí dělal Eric, se mohla bránit, protože to nebylo trvalé. Tady to… to byla úplně jiná změna! To nebylo nic, před čím by mohla utéci. Nemohla to zvrátit, kdyby se jí to nelíbilo.

„Co to děláš? Chci tě,“ řekl Mandra, když viděl, že se Ariel obléká.

Ariel se zuřivě otočila. „Ty chceš sex? Po tom všem, co jsi udělal?“, vyštěkla na něj a sáhla po malé sošce, stojící na komodě. Otočila ji v ruce. Teď chápala, jak se Carmen někdy cítila. To bylo všechno, co od ní chtěl? Pokud ano, tak pro něj měla jiný návrh. „Vyhoň si ho sám!“, vykřikla Ariel naštvaně. „Já už nejsem k dispozici.“

„Ariel, mi elila. Promluvme si,“ prosil Mandra a chystal se obejít postel.

„Ještě jeden krok a pocítíš bolest na místech, na kterých ji rozhodně nechceš,“ zavrčela Ariel, zatímco na něj výhružně ukázala malou soškou.

Mandra se zastavil. „Ariel, zvířata nemají v naší posteli co dělat,“ snažil se jí přátelsky vysvětlit.

„Och, opravdu ne? Wow, já myslela, že draci jsou také zvířata. Takže, když nechceš v posteli žádná zvířata, tak to vylučuje i tebe!“, řekla Ariel, která vyrazila k Mandrovi a ta slova na něj doslova vyplivla. „Jen malé varování, Mandro, pokud chceš někoho měnit, tak bys to měl tomu dotyčnému nejdřív možná sdělit! Nelíbí se mi, že jsi mě proměnil, aniž bych o tom věděla. Náhodou jsem byla spokojená s tím, kým jsem byla a nemám ráda, že se mi něco plíží pod kůží a mluví mi v hlavě. Mám pocit, jako bych měla nějakou podivnou nemoc a současně zešílela, a to opravdu není žádná legrace!“

„Jsi má pravá družka! Takto to u mého lidu chodí,“ bručel Mandra frustrovaně.

„No, ale ne u mého. Jsi horší než Eric! To, co udělal, aspoň nebylo trvalé!“, vykřikla Ariel a s očima plnýma slz se od Mandra odvrátila.

Mandra cítil, jak je Ariel zraněná. Zvedl ruku a jemně ji pohladil po paži, ale ona se odtáhla a rukama se objala kolem pasu. Nikdy nad tím, co bude pro ni proměna znamenat, nepřemýšlel. Frustrovaně na ni hleděl, protože ji prostě nechápal.

Ženy na této planetě by se těšily, kdyby měly pravého druha a mohly se proměnit. Neuvědomil si, že ta slova vyřkl nahlas, dokud neuslyšel Arielinu tichou odpověď.

„Nejsem jedna z vašich žen a nejsem z tohoto světa.“ Ariel na něj vrhla naposledy smutný pohled a vyrazila ke dveřím vedoucí do obývacího pokoje. „Nech mě jednoduše na pokoji, Mandro. Nějakou chvíli chci být sama. Musím o všem, co se za poslední týdny stalo, popřemýšlet.“

„Mi elila…“, začal Mandra.

Ariel zavrtěla hlavou. „Jak by ses cítil ty, kdybych tě vytrhla z tvého světa a odvedla do toho svého? Jak by ses cítil, kdybys ztratil vše, co jsi znal? Jak by ses cítil, kdybys najednou ztratil svého symbionta a svého draka? Jak by ses cítil, kdybys byl kompletně závislý na někom jiném? Jak by ses cítil, kdyby ses ocitl v podivném světě, kde všechno vypadá jinak, jinak je cítit a kontrolu nad tebou má někdo druhý?“, zeptala se Ariel a upřela na Mandra smutný pohled. „Je toho na mě docela dost. Copak toho žádám tolik, když chci trochu času?“

Mandra zavřel oči a stiskl rty, protože ho její slova bodla do srdce. Nikdy nepomyslel na to, jaké by to bylo, kdyby byl odtrhnut od všeho, co znal a vržený do něčeho cizího. Myslel na to, co mu řekl Zoran. V Arielině světě nikdo nevěděl, že mimo jejich Sluneční soustavu existoval život. Neznali ještě ani mezigalaktické lety.

Když zase oči otevřel, uviděl, že je sám. Má družka je smutná. Potřebuji svou družku, bručel jeho drak.

Dej mé družce trochu času. Je zmatená. Pochopí to, odvětil Mandra a doufal, že je to pravda. Pokud ne, tak by to mohlo mít dalekosáhlé následky.