UAC - 5. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Henry

Probudím se bez hlavy položené na mém hrudníku.

Něco, co jsem si překvapivě užíval, když jsem se probudil okolo čtvrté ráno a našel Calluma, jak se ke mně tiskne a hlavu má na mé hrudi. Callum rychle odpadl a tak úplně nevěděl, co dělá, ale lhal bych, kdybych řekl, že se mi nelíbilo vidět ho, jak se ke mně tulí. Nebyl jsem si jistý, jestli bych si to měl užívat, ale nemohl jsem si pomoct.

Byl tak rozkošný, když se styděl a napadlo mě, že by stálo za to vidět jeho roztomilou reakci, když bych mu řekl, že na mě spal… ale nechci, aby se v mé přítomnosti choval jinak nebo se cítil špatně.

Zavrtím se a otevřu oči, abych zjistil, že jsem sám. Callumova strana je pořád teplá, takže neuběhlo moc času od chvíle, kdy vstal.

Ze spodu slyším hlasy, tak vstanu, obléknu se a jsem připravený se k nim přidat.

Sám pro sebe se usměju. Líbí se mi Callumova rodina. Je pravda, že je znám jen den, ale jsou přátelští a neuvěřitelně srdeční – jsou takovým typem rodiny, který jsem nikdy předtím nezažil.

Navíc, Callum je v blízkosti lidí, které miluje sebevědomější a zábavnější.

Vejdu do kuchyně oblečený v džínech a tričku. Stoupnu si vedle Calluma, který je obklopen členy rodiny. Políbím ho na tvář - riskantní tah, který se vyplatil, když ho uvidím, jak červená stoupá po jeho tvářích.

Stydlivě se usměje, v očích má náznak zvědavosti. Pokrčím rameny a soustředím se na debatu všech ohledně snídaně.

Miluju, jak snadno jsem zahrnut do konverzace, jako bych byl jedním z nich. Jeden z rodiny. Hádám, že pro příštích pár dní tak trochu jsem.

S tolika protichůdnými možnostmi trvalo chvíli, než jsme se rozhodli, co si dáme. A ještě déle trvá než si všechni sednou a dají se do jídla. Sleduju, jak se všichni hašteří a žertují spolu. Cítím kvůli tomu teplo na hrudi. Nemůžu si pomoct a celou dobu se usmívám.

„Och, kluci,“ řekne Gwen přes celý jídelní stůl, kde jíme. „Potřebuju, abyste jeden či dva zašli k paní Clarkové a pomohli jí přestěhovat pohovku. Před pár dny jsem s ní mluvila a říkala, že s ní sama nepohne. Řekla jsem jí, že tento týden přijedete a stavíte se za ní, abyste jí pomohli.“

„Půjdu,“ nabídne se Callum.

„Já taky,“ přidá se George.

„Skvělé, děkuju vám,“ řekne Gwen oběma.

Po snídani Callum s Georgem jdou k paní Clarkové - ať už je to kdekoliv – a mě zasáhne, že jsem poprvé sám s Callumovou rodinou. Clive mě odchytí v obýváku. Jsme tu jen on a já, což ještě přidává k mému stresu.

„Henry, můžu si s tebou promluvit?“ Začne Clive.

Zní to jako neškodné pozvání k rozhovoru, ale mám takový skličující pocit, že se jedná o víc než obyčejný 'pojďme se seznámit' typ konverzace.

„Jistě.“ Řeknu a posadím se na jednu z pohovek.

„Nevypadej tak vyděšeně,“ uchechtne se.

„Omlouvám se.“

„Jen jsem ti chtěl poděkovat.“

„Za co?“

„Můžu říct, že tě má Callum opravdu rád a vypadá šťastně,“ řekne a já se cítím provinile. Vlastně jsem Calluma neučinil šťastného. Všechno je to přetvářka. Callum potřeboval falešného přítele. Pravděpodobně nechtěl skutečného a jsem si zatraceně jistý, že já na něj rozhodně nejsem připravený.

Nemám, co bych mu odpověděl, takže prostě přikývnu.

„Nikdy se mu nelíbilo, co mu dělala rodina a abych řekl pravdu, tak ani mě. Jsem rád, že tento rok nebudeme mít žádného cizince u štědrovečerního stolu,“ zasměje se. „Gwen se o něj bojí. Jsem si jistý, že víš, že je docela plachý.“ Znovu přikývnu a on pokračuje. „Bála se, že se nebude dostatečně obtěžovat, aby si někoho našel. Setkání s tebou jí dokázalo, že se nemá čeho bát, takže děkuju.“

„Nemáš za co,“ nemám co dalšího říct.

Co bych kurva mohl říct?

Cítím se jako sračka, že mu lžu – i když jsem technicky nelhal. Prostě jsem něco vynechal – jeho rodina byla tak laskavá, že mě na Vánoce přijala ve svém domě, a já se bojím, že mě nakonec budou nenávidět, kvůli té přetvářce, díky níž jsem se s nimi setkal.

Ale nemusel jsem si s tím dělat starosti dlouho, protože jakmile jsme s Clivem domluvili, vrátili se Callum s Georgem s kabáty a vlasy lehce poprášenými sněhem.

„Sněží?“ Zeptám se nadšeně, zatímco vyskočím na nohy.

„Jo,“ usměje se Callum. „Taky se už drží na zemi. Chceš se jít projít s Pebblesem?“

„Rozhodně, jen si vezmu kabát.“ Řeknu a on přikývne.

***

Procházíme se krásnou krajinou, která pomalu bělá vrstvami sněhu. Bílé Vánoce jsou v Anglii vzácné, takže doufám, že to vydrží aspoň přes noc, abychom měli bílý Štědrý večer. Pebbles – Gwenina a Clivova border terrierka – mě táhne přes pole. Je silná navzdory podsaditosti. Nikdy předtím jsem nevenčil psa, takže jsem požádal, jestli bych ji mohl vést.

„Buď opatrný. Zem by mohla být zledovatělá.“ Řekne Callum.

„Dobře.“ Pokouším se našlapovat opatrně.

Měl pravdu. Tráva a bláto jsou v podstatě zmrzlé a klouže to víc, než jsem si myslel.

S Callumem kráčíme bok po boku, většinou zůstáváme potichu, zatímco procházíme zmrzlým lánem. Venku je taková zima. Tvář a ruce mě pálí z ledového vzduchu a nepřetržitě mě zasypávají sněhové vločky, které způsobují, že mám vlasy vlhké a těžké… ale procházku si rozhodně užívám.

„Zatím se bavíš?“ Zeptá se Callum.

„Na procházce, nebo návštěvě obecně?“

„Obojí.“

„Odpověď je ano, pro obojí.“

„Dobře, to jsem rád.“ Usměje se.

Pebbles zaštěká na něco v trávě a začne tahat za vodítko, málem mi vykloubí rameno. Podklouzne mi noha na zmrzlé zemi, sjedu po zadku z malého kopečka, rovnou do příkopu plného kalné vody.

„Do prdele.“ Zakřičím, když mé tělo zasáhne ledová voda.

Slyším jeho smích z okraje příkopu, vzhlédnu a uvidím Calluma zlomeného v pase, jak se hystericky směje mému neštěstí.

„Ty blbečku,“ uchechtnu se. „Přestaň se smát a pomoz mi.“

Natáhne ruku, aby mi pomohl se dostat z vody, a vytahuje Pebbles se mnou.

Jakmile jsem znovu na suché zemi, lehce strčím Calluma do hrudi… stále se pokouší potlačit hihňání.

„To není vtipné,“ řeknu, i když to vzdám a začnu se smát spolu s ním.

„Jsem promrzlý na kost.“

Callum vypadá nádherně, když se směje – pořádně směje – a já si nemůžu pomoct a přitisknu rty na jeho v cudném polibku.

Nemám ponětí, co to do mě vjelo, ale je příliš pozdě to vzít nazpět.

Není to poprvé, co jsem myslel na to, že bych ho líbal. Možná jsem ten nápad jednou nebo dvakrát zvažoval, zatímco jsem seděl u pracovního stolu.

Ten polibek ho šokoval a okamžitě se přestal smát. Jsem si jistý, že jsem překročil hranici a okamžitě toho litoval. Čekal jsem, že něco řekne, ale neřekl.

„Měli bychom zamířit nazpět, abyste se s Pebbles zahřáli,“ bylo všechno, co řekl.

„Dobře,“ otočíme se směrem, kterým jsme přišli.

Celou cestu nazpět si nadávám, že jsem ho políbil a posral tak nově vytvořené přátelství.

Jakmile jsme zpět doma po dalším smíchu ze strany rodiny, jak s Pebbles hloupě vypadáme – promočení a pokrytí blátem – se rychle osprchuju, abych se zahřál, a obléknu si čisté oblečení před večeří.

Během cesty domů a pak poté, co mě Callum následoval do ložnice, než jsem si dal sprchu, se ani jednou o polibku nezmínil.

Nevím, jestli je to dobře či špatně.

Kdyby se kvůli tomu naštval, křičel by na mě, nebo by byl pasivně agresivní?

Možná bychom mohli zapomenout, že se to stalo a pokračovat jako doposud.