SC - 25. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Jax

Je to úplná válečná zóna. Slash, já a pár dalších členů z jiných klubů jsme dokázali proklouznout zezadu, zatímco zbytek dělal rozruch vepředu. Claire nám řekla, že dnes je festival, takže většina bude na jednom místě.

Slash a hackeři z ostatních klubů se chystají zkopírovat bankovní účty a informace o únicích, krádežích od ostatních členů a další elektronické transakce, které jsme nebyli schopni získat předtím. Také se chystají vyfotit Pokoj Rozjímání. Všechny naše informace budou předány mužům z vnitřních záležitostí, kteří obklopují pozemek spolu s důstojníky ATF (pozn. úřad pro alkohol, tabák a výbušniny). Jakmile budou mít důkazy v rukách, může ATF vtrhnout na pozemek.

Je to prospěšné pro všechny, protože nemůžou vtrhnout k Ochráncům bez důkazů a nemůžou bezdůvodně zaútočit. My však můžeme. Určitě najdeme členy zevnitř, kteří budou svědčit. Jako Claire.

Claire.

Toužím po ní. To je důvod, proč jsem se připojil. Všichni jsme sem potřebovali z odlišných důvodů.

„Pustila jsi ji ven? To jsi tak pitomá?“

Uslyším plácnutí a pak hrdelní zvuk, koutkem oka zachytím pohyb.

Moje Claire!

Vrhne se na někoho jiného a přijímá Davisovy rány.

Jsem nasraný na Davise a pyšný na moji malou bojovnici.

Běžím k Davisovi, který je příliš rozptýlený dvěma ženami před sebou. Vytáhnu zbraň, odjistím ji a zamířím mu s ní na spánek.

Uslyší cvaknutí a ztuhne. Tak strašně mu chci prohnat kulku hlavou. Touha, aby tento muž přestal dýchat, mě stravuje.

Ale nemůžu dovolit, aby toho byla Claire svědkem. Už toho viděla příliš. Navíc musí být naživu kvůli soudu, který ATF vystaví proti Ochráncům. To je část dohody. Nezabijeme nikoho a všichni budou mít spravedlivý proces.

Místo toho ho střelím do čéšky a účinně ho tak znehybním. Mlátí sebou a křičí, tak ho pistolí praštím do spánku a umlčím ho. Vypořádám se s ním později. Nejdříve se postarám o moji Claire.

Třese se, pořád má ruce obalené kolem ženy pod ní, chrání ji a říká jí, že už mu nedovolí, aby jí ublížil. Kleknu si a položím jí ruku na záda. Claire nadskočí a vykřikne.

„To jsem já, anděli. Teď už jsi v pořádku.“

„Jaxi!“ Brečí a vrhne se mi do náručí, teď když ví, že i druhá žena je v bezpečí.

„Jo bejby, jsem tu.“ Obejmu ji a přitisknu si ji ke svému tělu. Zaboří mi tvář do krku, chytne mě za tričko a přitáhne si mě blíž.

„Je mi to líto. Omlouvám se. Je mi to tak líto.“ Opakuje stále dokola. Chvěje se adrenalinem, z hrdla jí unikne vzlyk. Rve mi to vnitřnosti.

„Ššš anděli, to je v pořádku. Jsi v pořádku. Mám tě. Ššš, zlato, dýchej.“

Odtáhnu se, vezmu její tvář do dlaní, všimnu si krve na jedné straně hlavy. Na čele se jí objevují ošklivé modřiny.

„Co ti udělal, srdíčko? Kde tě to bolí?“ Projde mnou nová vlna hněvu a mám co dělat, abych se neotočil a nerozkopal Davisovi obličej.

„Prosím…“ zadrhává se, zatímco jí tečou slzy a třese se.

„Prosím, dostaň mě odtud. Jsem v pořádku.“

Jemně ji políbím na čelo. I když je špinavá a má na sobě zaschlou krev, chutná jako moje Claire.

„Dobře, bejby, pojďme.“ Postavím se i s Claire v náručí a obrátím se k její kamarádce. Ta žena je malá, mladší, než Claire a vypadá zcela šokovaně. „Jsem Jax. Jsem tu, abych tě zachránil. Se mnou jsi v bezpečí, přísahám.“

Vypadá, že by mohla omdlít, ale pak se uklidní a vstane. „Jsem Beth, dostaň mě kurva odtud, prosím.“

Zakřením se a vyrazíme k zadní bráně, vím, že nás kryjí ostatní kluby.

***

Dojdeme až k mé motorce, dám Domovi vědět, co se děje. Nabídne, že vezme Beth do klubovny na své motorce a ona souhlasí. Claire jsem ještě nepustil. Nemůže se na mě přestat dívat, jako by opravdu nemohla uvěřit, že jsem pro ni přišel.

Skloním hlavu a položím čelo na její. „Můžeš jet, anděli? Jen se mě musíš pevně držet, dobře? Uděláš to pro mě?“

Přikývne. Opatrně ji postavím a stabilizuji. Jakmile z ní spustím ruce, začne se houpat.

„Claire, podívej se na mě.“ Ovinu jí jednu ruku kolem pasu a přitáhnu si ji blíž. Druhou ruku položím na její tvář a nakloním ji k sobě. Má rozostřený pohled. „Zlatíčko, musíš mi říct, co udělal, abych věděl, jak tě mám chránit a jak tě dostat bezpečně domů.“

„Já… on, udeřil mě zbraní sem,“ tře si zkrvavený spánek a já se zamračím. „A když jsem se vzbudila, udeřil mě tam znovu, protože jsem mu plivla do obličeje a druhou stranou hlavy jsem se udeřila o kovový rám postele.“ Na tváři má malý úsměv. „Stálo to za to.“

Bože, tak moc ji miluju, ale nesnáším, že cítí tolik bolesti. Určitě má otřes mozku, ale nemyslím si, že by měla krvácení do mozku. Nenechala by to dojít tak daleko.

„Dobře, má drsná malá bojovnice, dostanu tě odtud, i když tě nemůžu vést za sebou na motorce. Nechci, abys spadla.“ Posadím ji na přední část motorky a vlezu si za ni. Pamatuji si, kdy naposledy jsme takto seděli, a lhal bych, kdybych nepřiznal, že mi péro trochu neposkočilo.

„Och, uděláme to znovu?“ Zachichotá se, bezpochyby cítí pozůstatky adrenalinu smíchané s vyčerpáním a to způsobuje stav podobný opilosti.

Přejedu jí rty po straně krku a zašeptám jí do ucha, „určitě to plánuju znovu udělat, anděli, ale nech mě tě nejdřív dostat domů, jo?“

Přitiskne se ke mně, je vyčerpaná. „Tak mě vezmi domů, kovboji.“ Usmívá se nad svojí přezdívkou.

„Kovboj, jo?“

„Jop, myslím, že jsi přijel na svým ocelovým oři a zachránil jsi den, můj sexy kovboji.“

Zasměji se a políbím jí na temeno hlavy. „Bože, chyběla jsi mi, Claire. Budu tě pevně držet, jo? Budu mít ruce kolem tebe po celou dobu. Opře se o mě a chytne mě za stehna. Pokus se zůstat se mnou, zlato. Pojedu pomalu.“

Znovu se zachichotá.

„Co je tady tak vtipného?“

„Všechno, co řekneš znít tak… sprostě.“

Usměju se a znovu ji políbím na hlavu. „Kurva, bejby, pokud s tebou budu mluvit sprostě, zůstaneš vzhůru, dokud tě nedostanu domů?“

„Mmm… to by se mi moc líbilo, lásko.“

To je má nová nejoblíbenější přezdívka.

Nastartuji motorku a pomalu vjedu na dálnici.

***

Beru Claire do svého domu, do toho kde se chystám strávit hodně času opravami. Už mám hotovou hlavní ložnici včetně koupelny s obrovskou vanou. Jo, jsem blbec, potetovaný motorkář a mám rád horkou koupel. Zažalujte mě.

Zaparkuji motorku a držím Claire v náručí. Má položenou hlavu na mém rameni a hladí mě po tváři.

„Kde to jsme?“

„Doma.“

„Ty máš dům?“

„Jo, anděli. To je dlouhý příběh. Pojďme dovnitř a do vany.“

Vykulí oči. „Ty máš dům a vanu?“

Zakřením se. „Proč nejdeš dovnitř a uvidíš, zda se tam vejdeme oba.“

„Ano, prosím.“

Vynesu Claire nahoru a opřu ji o umyvadlo v koupelně. Pustím vodu a pomalu ji svlékám, dokud nestojí přede mnou nahá, s krásným tělem. Namočím žíňku a jemně ji očistím ránu na straně hlavy. Jakmile je krev pryč, nanesu mast na ránu a políbím ji na čelo.

Vana je plná, tak vypnu vodu a jemně usadím Claire dovnitř. Kleknu si vedle vany a vezmu další žíňku. Namočím ji, přidám mýdlo a přejíždím s ní po celém těle a smývám hlínu a špínu. Začnu u jejích nohou, zvednu levou nohu, lehce ji namydlím mezi prsty, pak se přesunu ke kotníku, lýtku a koleni. Udělám to samé i s druhou nohou. Pak se přesunu ke stehnu, jemnými kruhy stoupám až k jejímu středu. Čím výš jsou mé ruce, tím víc se jí zrychluje dech. Jedním prstem vklouznu do její štěrbinky. Je promočená a to ne od vody.

Claire zasténá, ale já pokračuji nahoru. O tomhle ta koupel není. I když doufám, že někdy jindy bude. Umývám jí měkké bříško a představuju si, jak tam roste dítě. Kruci, možná už je těhotná.  Kvůli té myšlence jsem tvrdší, než bych měl. Nadále umývám a uctívám její tělo, věnuji čas navíc nádherným prsům. Dokončím mytí paží a poskytnu ji rychlou masáž ramen. Bůh ví, že ji potřebuje.

Jakmile je čistá umyju jí také vlasy. Vyprávím jí, jak jsem byl dítě, a babička mi umývala vlasy ve vaně, nalila mi na hlavu hrníček vody, více než bylo nutné, protože jsem to miloval.

V tomto momentu je něco tak intimního, když umívám její zranitelné tělo a ona mě nechává, abych se o ni postaral. Svléknu si oblečení, vklouznu za ní a přitáhnu si ji k sobě.

Claire se mi opře o hruď a přitulí se mi ke krku. Obalím kolem ní ruce a přitisknu ji k sobě ještě těsněji, takže může cítit, jak se otírám tvrdým ptákem o její zadeček.

„O čem přemýšlíš, anděli?“

Pár minut je potichu, ale pak slyším popotáhnutí. Odtáhnu se a nakloním si její hlavu ke mně, aby se mi dívala do očí.

„Hej, co se děje, krásko? Proč ty slzy? Právě jsem tě dostal zpět.“

„Tak moc se omlouvám, Jaxi. Nikdy jsem neměla odejít. Byl jsi ke mně tak hodný a já byla tak vystrašená, naštvaná a cítila jsem se v pasti, byla jsem tak hloupá. Myslela jsem si, že už tě nikdy neuvidím…“ Její hlas se při posledním slově zlomí.

Přiložím ji ruku na tvář a palcem ji hladím.

„Šššt, bejby. Miluju tě. Měl jsem tě poslechnout a zastat se tě při schůzce s Riverem. Říct ti víc o mém životě, o tom, jak klub funguje. Chci, abys věděla…“ nevím, jak to vyjádřit slovy. To je vše, na co jsem mohl myslet při cestě sem. Mít Claire znovu v náručí je ta nejdůležitější věc v mém životě.

Nadechnu se a pokračuji. „Chci, abys věděla, že bych kvůli tobě odešel z klubu. Slyšel jsem tě, když jsi říkala, že nemůžeš být součástí klubu, který má tajemství. A prostě chci tebe. Jen tebe a udělám cokoliv, abych si tě udržel.“ Opřu si čelo o její. „Prosím, vyber si mě.“

Nemůžu otevřít oči. Nejsem připravený na její odpověď, ale pak ucítím její rty na mých, její pátrající jazyk. Pootevřu ústa a ona mi dá ten nejsladší a nejpomalejší polibek, který jsem kdy zažil. Převezmu vedení a ukážu jí, jak moc pro mě znamená, do polibku vložím, každou emoci, kterou vůči ní cítím.

Nakonec přerušíme polibek, abychom se nadechli a ona se mi stočí na hrudi. Jednou rukou líně obkresluje tetování na mé hrudi, zatímco já rukama kreslím různé tvary na její hebkou pokožku v pase.

„Jaxi, tak moc tě miluji. Nechci, abys odešel z klubu. Když mě Davis znovu chytil…“ Nadechne se pro uklidnění. „Když mě chytil, hodil mě do Pokoje Rozjímání. Bože, Jaxi, bylo to strašené. Vše, co jsem chtěla, jsi byl ty. Uvědomila jsem si, že všechen strach ohledně MC byl založen na mé nejistotě. Ty a klub jste se ke mně chovali s větší úctou, než kdokoli v sektě. Jdu do toho. Chci vědět víc, chci tě celého, pokud mě ještě chceš.“

Ztuhne, jako bych mohl říct ne.

„Zlato, netušíš, jak jsi mě učinila šťastným.“ Držím ji pevně. „Nikdy tě nenechám odejít. Teď už se mě nezbavíš. Vždycky si pro tebe přijdu.“

Přikývne proti mé hrudi.

Zůstaneme propleteni, dokud neucítím, jak se třese z vlažné vody. „Usušíme tě a půjdeme do postele. Potřebuješ odpočinek.“

Vstanu a oba nás usuším. Potom ji vezmu do náruče, položím do postele a obalím kolem ní přikrývky. Neobtěžuji se oblékáním, potřebuji cítit její kůži proti své. Vlezu si vedle ní, obejmu ji a přitáhnu si jí co nejblíž k hrudi.

„Spi má krásná bojovnice. Jsi v bezpečí. Mám tě.“