ETS - 6. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 6 – Danicka

„Kretén!“ Pustila jsem kabelku na kuchyňský pult a povzdechla si. Měla jsem čtyři pohovory, za poslední dva týdny a ani jeden z nich nešel tak, jak jsem očekávala. Tenhle poslední chlap po mě nevyjel, jako ti ostatní, ale bylo tak neslušné, předpokládat, že jsem lhala, abych zakryla zpoždění. Jen pomyšlení na to, mě znova naštvalo, a já potřebovala uvolnit. Otevřela jsem ledničku a minula víno, pro pivo. Skopla jsem lodičky, které těsně minuly ubohou tvář mého psa, která ležela nad klimatizací, kde bylo chladno.

„Ups! Promiň, Roxy,“ řekla jsem nahlas. Nevšimla si bot, ale pootevřela jedno oko, při zvuku svého jména.

Otočila jsem víčkem od piva, když mi zazvonil telefon v kabelce.

„Haló?“

„Čau, promiň, že jsem ti nezvedla telefon, dortíčku. Co se děje?“

Jestli je něco na světě, co by mě mohlo rozveselit, bylo to zavolání mé nejlepší kamarádky, Sadie. Sadie James, byla mým arašídovým máslem, k mé marmeládě. Potkaly jsme se teprve před pár lety, na svatbě, kde jsme obě byly za družičky, ale naše přátelství bylo intenzivní, a od toho večera, jsme byly nerozdělitelné. Během dvou týdnů, jsme jedna o druhé věděly naprosto všechno, co se dalo, a za tři týdny jsme už probíraly sex a ženské problémy. Byla tehdy novomanželkou, a teď je maminkou tří-měsíční dcery, Skyler.

„Nic. Jen jsem právě měla ten nejhorší zatracený den, a chtěla jsem si popovídat.“ Položila jsem pivo na podtácek a plácla sebou na gauč s povzdechem. Vteřinu potom, co jsem se posadila, Roxy vyskočila na gauč a uložila se mi na klíně. Hladila jsem její jemnou srst, když ona velmi pomalu, znovu zavřela oči.

„Miluju, když mi voláš kvůli svým špatným dnům. Pomáhá mi to připomenout, že tam někde venku, je skutečný život.“

Zahihňala jsem se její dramatické odpovědi.

„Já si nedělám srandu!“ řekla se smíchem. „Moje dny jsou plné ničeho, kromě dětských blitíček, a mě, jak googlím, abych zjistila, jaká barva hovínka je normální.“ Povzdechla si. „Vyklop to.“

„Takže víš, že jsem měla dneska pohovor, v Shaw Management…“

„Och, Bože. Zase po tobě vyjel? Neříkala jsem ti, abys začala nosit pončo, na tyhle pohovory?“

„Můžeš zmlknout?“ zahihňala jsem se znovu. „Ne, nevyjel po mně, ale když jsem se dostala do kanceláře, volal Bobby Martin. Toho idiota dneska brzo ráno chytili za jízdu pod vlivem. Seděla jsem v autě a chvíli s ním mluvila, ale už jsem šla pozdě, tak jsem musela dovnitř. No, když jsem se tam dostala, volal znova, protože to je mimino, a Andy Shaw, ten chlap, co dělal pohovor, zaslechnul část mého rozhovoru.“

„Je Andy žhavý?“

„Sadie. Soustřeď se. Ano, ale soustřeď se. Takže pohovor šel skvěle, myslela jsem si, a pak ten blbec měl tu odvahu naznačit, že jsem lhala a předstírala, že jsem na telefonu, abych zakryla svůj pozdní příchod.“

„Cože?“ vyjekla do telefonu. „Kdo tohle vůbec dělá?“

„Že jo? Je to blbec.“

„Je to blbec, ale aspoň se ti nezkoušel dostat do kalhotek, jako ti ostatní šmejdi.“ Věděla jsem, že se mě Sadie snažila rozveselit, ale stále jsem byla v háji. Potřebovala jsem se dostat od bratrů Leightonových, a myšlenka na odtrhnutí a rozjetí své vlastní firmy, mi víc než jednou, prošla myslí, ale prostě jsem si ještě nebyla jistá, že mám klientelu, která by to podpořila.

„Já vím, Sadie, ale tohle jsem opravdu chtěla.“ Přišpendlila jsem si telefon mezi ucho a rameno, upravila Roxy a vytáhla ji blíž ke mně, takže tiše povzdechla. „Odchod z těch ostatních kanceláří, byla úleva, ale tohle bylo jiné. Jeho firma roste, taky, a prostě to vypadalo perfektně.“

„Je mi to líto, zlato.“

„Díky. Zítra mi bude líp. Dneska večer si myslím, že prostě vypiju víc piv a půjdu na kutě. Musím jít zítra do práce brzo a udělat pár hovorů, a poslat další životopisy.“

„Plně podporuju ten nápad, se opít. Dej si jedno – nebo šest – za mě, zatímco v tom budeš. Kojení je skvělé a tak, ale tahle máma je připravená na večer venku.“ Skyler se začala v pozadí rozčilovat.

Zasmála jsem se. „Jsi připravená na večer venku. Byla jsi vůbec venku, od té doby, co ji máš?“ Když jsem vzpomínala zpátky na ty tři měsíce, nemohla jsem si vzpomenout, kdy jsme byly venku bez Skyler.

„Pokud se nepočítá obchod s potravinami, tak ne.“

„Ok, tenhle víkend, ty a já. Jasné?“ Kdyby nebylo pondělí, a já nemusela brzo ráno vstávat, jela bych k ní domů a vyzvedla ji během minuty.

„Ano. Jsem naprosto pro. Na sto procent.“ Její hlas rostl s nadšením, a bylo pochopitelné proč. Skyler byla rozkošná a já věděla, že Sadie miluje být máma, ale nedovedla jsem si představit, nejít ven tři měsíce a být takhle zakopaná doma.

„Pátek večer, v osm hodin. Dokonce budu řídit, takže se můžeš namazat, jak budeš chtít,“ nabídla jsem se smíchem.

Šťastný povzdech, naplnil mé ucho. „Super, zlato! To je důvod, proč tě tak miluju.“

*****

Druhý den ráno, jsem vstala brzo a vypravila se tak rychle, jak jsem mohla, když jsem se snažila všechny ostatní v kanceláři předběhnout. Obezřetně jsem otevřela dveře našeho apartmánu a ulevilo se mi, když jsem viděla, že je ještě zhasnuto. Od toho dne, co jsem přestala zastupovat Colea Woodse po incidentu v mé kanceláři, se atmosféra v práci změnila tak rychle a tak ostře, že chodit tam, už nebylo zábavné. Milovala jsem svou práci, ale být v téhle kanceláři způsobovalo, že jsem měla všechny svaly v těle napnuté.

Otevřela jsem dveře své malé kanceláře a položila sáček s obědem a kabelku na stůl, neztrácela čas a zapnula počítač. Chtěla jsem poslat pár životopisů dřív, než bratři Leightonové přijdou. Nebylo žádným tajemstvím, že společná práce se stala nepohodlnou, ale nechtěla jsem, aby věděli, že chci odejít, dokud bych neměla zajištěnou novou práci.

„Jsi tu brzy.“

Málem jsem vyskočila z kůže, při zvuku Jackova hlasu. Nakukoval zpoza dveří, s úsměvem na tváři.

„Čau. Jo, mám pár smluv na projití, a jelikož jsem včera musela odejít dřív, řekla jsem si, že dneska začnu brzy.“ Sevřela jsem rty k sobě a věnovala mu napjatý úsměv, a snažila se předstírat, jak nejlíp jsem uměla.

„Když o tom mluvíme, jak se táta cítí?“

„Och, je mu líp. Mnohem líp. Díky za optání.“ Na krátkou vteřinu jsem se cítila špatně, že jsem lhala o tátovi, abych odešla dřív na pracovní pohovor, ale můj táta byl z těch, co si mysleli, že tohle je drsný svět a musíš udělat cokoliv, abys přežila. Opřela jsem si bradu o pěst a stočila pozornost k počítači, v naději, že pochopí náznak, že jsem zaneprázdněná a odejde.

„Jsem vlastně rád, že tě tu vidím samotnou. Chtěl jsem se tě na něco zeptat.“ Udělal krok do mé kanceláře a opřel se o zárubeň, a jeho velké tělo zabralo celý rám dveří. Jackovi bylo kolem pětačtyřiceti, o pár let mladší, než jeho bratr, John, ale jeho tmavé vlasy už začínaly šedivět na spáncích, a měl pytle pod očima. Tahle práce rozhodně nebyla snadná. „Přemýšlela jsi ještě o tom, co ti John řekl? O tom zavolání Colea Woodse a omluvě? Zkusit ho dostat zpátky na seznam?“

Aniž bych vzhlédla od počítače, jsem odpověděla, „Myslíš, jestli jsem přemýšlela o tom, dovolit klientovi, aby mě sexuálně obtěžoval? Ne, nepřemýšlela.“

„Danicko.“ Jack si povzdechl, když vešel do kanceláře a posadil se na židli naproti mému stolu. „To není o tom, dovolit, abys byla obtěžovaná, je to o tom, být týmový hráč.“

Zamrkala jsem a odtáhla pohled od svého počítače k němu. „A ty si myslíš, že být týmový hráč, znamená, nechat muže dělat neustálé poznámky o mých prsou a zadku?“

„Ne, to si vůbec nemyslím.“ Zavrtěl hlavou, když lhal skrz zatnuté zuby. „Ale Cole je velké jméno a velká smlouva. John mu volal a snažil se ho dostat k jinému agentovi, ale on chce jen tebe. Byl neoblomný.“

„Uvědomuješ si, že to děláš ještě horší?“ V tuhle chvíli jsem byla povýšená, ale bylo mi to už jedno.

„To není horší, ale lichotivé.“

Protočila jsem oči a otočila se zpátky k počítači. „Jacku, nenechám nějakého chlapa, aby si pouštěl pusu na špacír, a říkal mi nechutné věci, jen proto, abyste se vy, mohli cítit mocní, že ho máte pod sebou. To se nestane a já už o tom nebudu diskutovat. Upřímně řečeno, už jen vědomí, že byste byli ochotní si ho nechat jako klienta, po tom dni, je odpudivé. Tolik k tomu, že kryjete svým agentům záda, co?“

Jack zavřel oči a rukama si protřel tvář. „Fajn.“ Rychle se postavil. „Nemůžu se o tom teď hádat. Je moc brzo.“ Potom, co opustil mou kancelář, zvedla jsem se a zabouchla své dveře… tvrdě.

Na stupnici od jedné do deseti, byla moje frustrace na stupni čtyřicet devět. Byla jsem tak naštvaná a zraněná, že místo aby mě podpořili, jak by měli, mě žádali, abych jednoduše hodila za hlavu chování toho kreténa, aby oni mohli vydělat prachy a udržet si vysoce profilové jméno.

Popadla jsem telefon a napsala Sadie.

Pátek… škrtni osm hodin. Budu tam v šest.

Odpověděla během pár vteřin.

S: O-ou. Už teď skvělé ráno, co?

To nejhorší. Zasvětím tě nad mojitem.

S: To zní dobře. Budu připravená v půl šesté, jen pro jistotu.