HY - 19. kapitola 1/2

 Překlad: Lenny

WILLOW

 

Místnost pořád voní Parkerem, dokonce i několik hodin poté, co odešel. Nebo možná jeho vůně je teď natrvalo zakořeněná v mé mysli. Nevím. Vím jen to, že jeho vůně tiší mou bolest, která se mi šíří hrudí.

Nemůžu uvěřit, že posledních dvacet čtyři hodin bylo skutečných.

Všechno se zdá jako sen, opravdová noční můra. Stále se to snažím pochopit, seřadit si dílky skládačky v hlavě. Ashton přísahala, že to byl Brett, dívala se mi přímo do očí a přísahala. Kdybych věděla, že to nebyl on ...

Sžírá mě vina a ten špatný pocit, který mám celý den, sílí.

Nikdy mi nelhala. Pravdou je, že když jsme byli malé, pokaždé, když se mi pokusila lhát, poznala jsem to. Ve lhaní byla děsná. Nejhorší je, jak jsem to tehdy nepoznala? A proč vlastně lhala? Mohla mi to říct. Nezměnilo by to vůbec nic. V tom všem jsem nebyla nepřítel a pořád nejsem.

Držím hlavu v dlaních a snažím se uklidnit. Mám pocit jako by se místnost točila kolem mě.

Od chvíle, kdy Parker odešel, jsem se ji snažila dovolat do zařízení, protože Alice to nezvedala, ale pokaždé, když jsem tam zavolala, řekli mi, že právě teď nemůže k telefonu. A i přesto jak moc nenávidím našeho otce, jsem se uchýlila k tomu, abych mu zavolala, ale kupodivu, moje hovory směřovaly přímo do hlasové schránky.

Co se to sakra děje?

Nevím, co se děje, a tak sedím a čekám, a to mě zabíjí. Téměř stejně jako pomyšlení na to, co jsem udělala. Pomohla jsem uvěznit nevinného muže. Dva roky jeho života jsou pryč a já se za to částečně viním. Nevím, jak se s tím vypořádat. A co je ještě horší, jsem tak trochu s jeho bratrem ve vztahu. Alespoň si myslím, že jsem. Nevím, kde si s Parkerem stojíme, ale určitě něco mezi námi je.

Bože, už by to nemohlo být komplikovanější. Po celou tu dobu měl pravdu ohledně svého bratra a já jsem byla opravdu lhářka. Cítím povinnost se omluvit, prosit o odpuštění. Tohle jsem udělala já. Byla jsem komplic. Proč Ashton lhala? Proč mi řekla, že to byl Brett, když to byl Nate?

Je pro mě obtížné fungovat se všemi těmi otázky bez jediné odpovědi v dohledu. Hodiny ubíhají pomalu. Celou noc sedím ve svém pokoji, každý malý zvuk mě vyděsí. Zajímalo by mě, jestli se Nate vrátí. Jestli by se se mnou něco špatného stalo? Spánek nepřichází a nemám zprávy ani od Parkera ani od mého otce nebo Ashton, což mě jen znepokojuje.

Po dlouhé chvíli se schoulím do klubíčka a pláču, dokud mi už nezbude ani jediná slza. Pláču hlavně pro mou sestru, Bretta, Parkera a mě, protože kdyby Ashton nelhala, mohlo to být mezi námi jiné.

Nakonec usnu, ale nedlouho potom jsem vzhůru, když můj telefon někde v přikrývkách začne zvonit. Mohl by to být můj otec nebo Ashton. Zpanikařím, prsty hmatám kolem postele, abych našla telefon. Nevím proč, ale když vidím jméno mého otce na obrazovce, cítím, že se něco strašného stane nebo už se stalo. Ne. Zvedni telefon, říkám si. Odstrčím ty pocity pryč, stisknu zelené tlačítko a zvednu telefon k uchu.

"Tati, je všechno v pořádku? Volám ti celou noc.“ Slova se vyřítí z mých rtů.

"Willow, já ... nevím, jak ti to říct ..." Obava v jeho hlase se na mně upne přes reproduktor. Můj otec takhle nezněl od noci, kdy moje matka zemřela, tak proč…

"Co se stalo? Je Ashton v pořádku? Prosím, řekni mi, že je v pořádku? Oni vznesli obvinění?“ Do mé hlavy se nahrnou všechny obavy světa. Chci jen vědět, že je v pořádku a že s ní můžu mluvit. Prosím, bože, ať je v pořádku.

"Willow, Ashton je mrtvá." Slyším slova, která říká, ale nechápu je. Jako by to můj mozek odmítal.

"Co?" Zašeptám.

"Včera večer spáchala sebevraždu. Zanechala po sobě list, ale nejsem si jistý, jestli si to právě teď potřebuješ přečíst. Jsem právě v procesu zařizování pohřbu. Zavolám ti, až nadejde čas pohřbu.“ On... tomu nerozumím. Co se stalo? Spáchala sebevraždu? Jak? Proč? Byla v zařízení sledovaném sestry a lékaři? Jak se zabila?

"Já ... nerozumím ..." Zachvátí mě chlad a uvnitř hrudi mi puká srdce. Každý úder ho láme víc a víc.

"Je mrtvá, Willow. Je pryč a nevrátí se. Vím, že je to na začátku těžké, ale tohle není poprvé, kdy jsme ztratili člena rodiny, takže očekávám, že se z toho snadno vzpamatujeme. Pohřbíme ji a potom budeme pokračovat dál ve svých životech.“

Telefon mi vyklouzne z ruky a skončí na podlaze. Nepohnu se, abych ho zvedla, vůbec se nehýbu. Jen tam stojím a snažím se pochopit slova, která jsem právě slyšela. Mrtvá. Sebevražda. Ashton. Je pryč. Jsou to všechno jen slova, ale jejich význam je tak silný a zdrcující, že by mohly být také granáty. Moje srdce pukne.

Ten zvuk je hlasitý a těžce se mi dýchá.

Ashton je pryč ... moje sestra je mrtvá.

Moje sestra je mrtvá a já ... nemohu ji přivést zpátky. Nemůžu to napravit. Všechno, co jsem udělala, bylo k ničemu. Nakonec jsem ji neochránila. Vydala jsem ji napospas přímo těm stvůrám. Nikdy si to neodpustím, nikdy.