KN - 2. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Nick                            

Kruci, nemůžu uvěřit, že jsem s tím souhlasil.

Před chvílí, když mě Oliver požádal, abych pomohl jeho sestře, jsem byl ještě mimo ze spánku, plně jsem nezaregistroval laskavost, o kterou mě žádal. Jen jsem slyšel slova, přemýšlel jsem, jestli bys nebyl ochotný, a vzpomněl jsem si, že Oliverovi dlužím laskavost za pomoc se stěhováním… a tak nějak má pusa automaticky řekla ano.

Teď mě zasáhne realita. Právě jsem se přihlásil, že strávím dva celé zatracené dny s Holly… dívkou, kterou chci na světě ze všech nejvíc a nemůžu ji mít.

Poprvé jsem se setkal s Holly před dvěma roky. Byl jsem z ní pryč od chvíle, kdy mě jí její bratr představil. Holly má křivky, ze kterých mi padá brada, nejkrásnější oči a hlas jako anděl. Není to jen krása, která upoutala moji pozornost. Je taky umělecky založená, chytrá a sladká.

Ale vím, že nemůžu udělat nic s touhou, kterou vůči ní cítím. Jako sestra mého nejlepšího kamaráda je pro mě nedostupná.

Jediný způsob, jak se s touto situací vypořádat bylo Holly ignorovat. Zasraně nenávidím, že to ze mě dělalo takového blbce, ale s tak silnou touhou, jako je ta moje, jsem vážně neviděl jinou možnost.

Zavrčím a vypustím vzduch. Podívám se na telefon v ruce a zvažuju, že Oliverovi zavolám nazpět a řeknu mu, že tento víkend nakonec Holly nemůžu pomoct, ale nejsem chlap, co ustupuje, když už jednou něco slíbil.

Hodím telefon vedle sebe a zamířím do koupelny dát si sprchu.

Holly. Holly. Proč nejkrásnější žena na světě musí být sestra mého nejlepšího kámoše? Je to kruté. Stejně jako její svůdné křivky. Jen z toho, že na ně myslím mě dělá…

… jop, jsem tvrdý, vidíte? Proto jsem v potížích. Ruka mě svědí, jak chci penis uchopit a vyhonit si ho, ale odolávám.

Místo toho chytnu sprchovou baterii, pustím studenou vodu a schoulím se, když na mě padá, ale funguje to. Má tvrdost mizí spolu s hříšnými myšlenkami.

Právě pustím ručník a natahuju si džíny, když uslyším klepání na dveře.

„Už jdu!“ Zakřičím. Vezmu si tílko a zamířím ke dveřím.

Jakmile otevřu dveře, stačí mi jeden pohled na Holly a cítím, jak se mi stahuje hrudník. Dnešek bude ještě těžší, než jsem si myslel. Holly vypadá neskutečně, aniž by se snažila. Má na sobě červené úpletové šaty, které obepínají její křivky, roztomile vypadající šálu a malé visící náušnice. V každé ruce drží kelímek s kafem.

„Dobré ráno,“ pozdraví.

„Dobré.“

Natáhne ruku s jedním z kelímků ke mně. „Tohle je takové malé poděkování za tvoji pomoc. No, vím, že to není jako poděkování dost, ale…“

„Rád pomůžu,“ řeknu trochu strnule, a odvrátím pohled z té dokonalé postavy. Sakra. Možná, že moje metoda předtím ve sprše nebyla dobrá, měl jsem si ho vyhonit a dostat to ze sebe.

„Dodávku mám zaparkovanou dole. Nevadí ti jet společně, že? Na trzích je omezené parkování a možná bude oříšek tam zaparkovat, takže bude asi nejlepší, když pojedeme spolu.“

„V pohodě.“ Vykročím zpět k ložnici. „Dej mi minutku, pak můžeme jít.“

Najdu si košili, kterou si obléknu a vyjdu z ložnice. Holly se rozhlíží po mém bytě, zatímco na mě čeká.

„Koupíš si vánoční stromeček?“

„Neplánuju to.“

„Nemáš toho správného vánočního ducha, co?“ Škádlivě se usmívá. Její krásné rty mi způsobují bušení srdce.

„To jsem neřekl. Jen nevidím smysl ho mít, když jsem tu sám.“

Vypadá trochu zklamaná, z mé strohé odpovědi a já se znovu cítím jako sračka, že se v její blízkosti chovám jako idiot. Jen kdyby znala důvod.

Odkašlu si. „No, neměli bychom jít?“

„Jo,“ přesouvá se ke dveřím. „Měli.“

Dostaneme se do centra v dobrém čase. Je jen začátek prosince, ale město překypuje Vánočním duchem. Girlandy visí ve výlohách a vánoční hvězdy lemují chodníky. Když projíždíme ulicemi města světélka září i přes denní světlo.

Holly zaparkuje na malém parkovišti vyhrazeném pro prodejce. Vylezeme z dodávky, abychom našli její stánek. Vypadá spokojená, když ho najdeme – je na dobrém místě, hádám – pár minut mluví s koordinátorem, než mi pokyne, abych ji následoval k dodávce.

Jakmile Holly otevře zadní dveře, jsem ohromený, jak je zaplněná. Je zde velké množství krabic, všechny označené KŘEHKÉ.

„Vypadá to, že jsi byla zaneprázdněná,“ řeknu, když mi strká pár krabic do náručí.

„Jo, celé měsíce.“

„Tahle událost je pro tebe důležitá, co?“

„Mírně řečeno.“ Věnuje mi pousmání, ale ve tváři jí vidím také stres. Mám takový pocit, že je tahle věc pro ni důležitější, než připouští.

Nesu krabice v náručí zpět ke stánku, ona jde těsně za mnou s ještě větším nákladem. Musíme udělat několik otoček mezi dodávkou a jejím stánkem a všechno vybalit.

Alespoň mám něco, čím zaměstnat hlavu a nemyslet na Holly… no, aspoň většinou. Je stále nesnesitelné být takto kolem ní, ale rozptýlení v podobě práce pomáhá.

Holly mi zadá práci, abych postavil několik poliček na každé straně stánku. Ona zatím sestaví stůl.

Když mám hotovou první polici, podívám se na ni a jsem ohromený, jak dobře stůl vypadá. Na stole je luxusně vypadající ubrus a několik menších na něm pro zvýraznění keramiky.

Sleduju Holly jak otevírá první krabici a vyrovnává svá díla po stole, přesouvá je z místa na místo, aby to bylo perfektní. Líbí se mi, že ji mohu sledovat při práci. Jsem ohromený z toho, co všechno dokázala.

Činí ji to ještě krásnější.

Holly se předkloní, aby vzala další krabici ze země a než odvrátím zrak, dovolím si letmý pohled do výstřihu. Okamžitě mi zacuká v penisu. Zatnu čelist.

Pak se přinutím odvrátit zrak.