TG - 30. kapitola

 Překlad: Mishacka

„Co ti zase přelítlo přes nos?“ zeptá se zvědavě London.

„A co tobě?“ zeptám se sarkasticky a nacpu prázdné lahve od piva do koše.

„Nesnaž se změnit téma,“ řekne.

„Fajn,“ zafuním. „S Graysonem jsme se chytli. A pak jsem zvracela. K tomu mám zpoždění.“

Oči se jí panicky roztáhnou. „Informace přijaty. Začneme tím nejvíc šokujícím – těhotenství?“

„Nejsem si jistá,“ povzdechnu si a svalím se na židli. Zrovna teď je tady mrtvo.

„Takže budu tetička? Jsem ještě mladá na to, abych byla teta!“ řekne dramaticky.

„Jak mě jen mohlo napadnout, že si to stáhneš na sebe?“ zeptám se jí a protočím oči.

Moji poznámku přejde. „Řekla jsi to Graysonovi?“

„Ne, pokud vím, tak zatím není o čem mluvit,“ řeknu a opřu si čelo o bar.

„A co to, že se tím stresuješ… Má právo být po tvém boku, ségra. Proč jste se pohádali?“ zeptá se a udělá ze žvýkačky bublinu.

„U domu se ukázala jeho bývalka. Žárlím a zlobím se,“ řeknu. „Zbytek si domysli.“ Vejde Aiden a uvidí mě, jak tam sedím s čelem na baru a lituji se.

„Co se stalo, Paris?“ zeptá se a okamžitě jde ke mně. „Co jsi udělala tentokrát, London?“ zeptá se vážně.

„Já! Nic. Věř mi. S tímhle nemám nic společného,“ řekne. Zvednu hlavu a podívám se na něj.

„Věř mi, tohle nechceš vědět.“

„Zkus to,“ řekne a sedne si vedle mě.

„Pohádala jsem se Graysonem. Zvracela jsem. Tento měsíc mám zpoždění,“ zopakuji to znovu všechno.

Chvilku mlčí. „Zvládneme to.“

Položím si ruku na břicho. „Striptérka, která v mém věku otěhotní – jsem ukázkový příklad stereotypu.“

„Ještě to nevíš jistě,“ pípne London. „A navíc, dneska je spousta holek těhotných a jsou mladší, než ty.“

Střelím po ní pohledem. „Nepomáháš, London.“

„Cestou domů koupíme test. Co ty na to?“ zeptá se.

„Jo, dobře. Díky,“ řeknu a přinutím se k úsměvu.

„Od toho je rodina, ne? Být po tvém boku, když děláš blbosti!“ Její komentář by mě měl vytočit, ale místo toho vyprsknu smíchy. Tohle je jeden z těch momentů. Ten, kdy můžete buď brečet nebo se smát.

Vyberu si smích.

*****

„Jak se vyčůrat na ten papírek, aniž by sis počůrala celou ruku?“ zeptá se London a zírá na test. Zastavily jsme se u ní doma, abych to udělala, cítím se tady více v klidu, než doma. Pravděpodobně proto, že v tuhle chvíli by mi na dveře bušil Grayson a ptal se, co mi je.

„Nechceš si taky jeden vyzkoušet?“ zeptám se a kousnu se do rtu, protože se vyděsí.

„Pospěši si a udělej to. Už tady zapouštím kořeny.“

„Vypadni. Nebudu čůrat před tebou,“ řeknu a vystrčím ji ze dveří.

„Fajn,“ zabručí. Zavřu dveře a udělám, co je potřeba. Vyjdu ven s tyčinkou v ruce, položím ji na stolek a umyju si ruce. Tiše na sebe koukáme a čekáme.

„Už?“ zeptá se. Přikývnu. Obě najednou sklopíme zrak a já zůstanu koukat na dvě růžové čárky. Doprdele.

„Tvůj život skončil,“ slyším, jak si zamumlá London pod nosem.

„Díky za podporu,“ vyštěknu na ni. Začne mi zvonit telefon. Grayson.

„Dobrý výběr,“ zakření se London nad písničkou Katy Perry.

„Zmlkni!“ zavrčím. Místo toho začne tu zatracenou písničku zpívat. Telefon přestane a tak rychle napíšu Graysonovi, aby si nedělal starosti.

Jsem u London, dorazím za deset minut.

„Co mám dělat?“ zeptám se. „Udělám si další test, jestli bude taky pozitivní,“ slyším, jak si London bručí něco o popírání, ale ignoruji ji. Pak si uvědomím, že se mi nechce čůrat, takže musím počkat. „Můžeš mě hodit domů?“ zeptám se.

„Jo, jasně,“ řekne a vezme si klíče. Otevřeme dveře a já venku uvidím Graysona, který tam čeká a opírá se o zeď.

„Hádám, že odvoz nepotřebuješ,“ řekne, políbí mě na tvář, mávne Graysonovi a pak se vrátí dovnitř a zavře za sebou dveře.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se a odtlačí se od zdi.

„Jo, jsem v pořádku. Co tady děláš?“ zeptám se, když jdeme k autu.

„Co bych tady dělal? Měl jsem o tebe strach. Už je to celý den. Myslel jsem si, že jsi zase utekla…“

„Myslíš, ohledně dnešního rána?“ zeptám se překvapeně. Nepotřebovala jsem prostor kvůli jeho otravné bývalce, i když mě to naštvalo. A ublížilo. Hodně.

„Nikam nejdu,“ řeknu mu. Otevře mi dveře od auta. Celou cestu domů přemýšlím, co mu řeknu. Nikdy se nezmínil o tom, jestli chce děti nebo ne, takže nemám tušení, jaká bude jeho reakce.

„Co se ti honí hlavou, Paris?“ zeptá se, když konečně dorazíme domů.

Kousnu se do rtu. „Musíme si o něčem promluvit.“

Vezme mě za ruku a odvede do ložnice. Stiskne mi ruku, než ji pustí a soustředěně mě pozoruje. „Zlato, děsíš mě,“ řekne, když mlčím. To není sám.

„Je tady možnost…“ fajn, více než možnost. „Jsem těhotná,“ vyhrknu. Grayson na mě chvilku zírá, jako by nechápal, co říkám. Zamrká. Zamávám mu rukou před očima. „Grayi,“ řeknu pomalu.

„Ty jsi těhotná?“ řekne nakonec a pohled sklopí k mému břichu.

„Jo, myslím, že jsem. Udělala jsem si test a byl pozitivní, ale může se mýlit. Zítra chci jít k doktorovi, abych si byla jistá,“ vykoktám nervózně.

„Ale bereš prášky, ne?“ zeptá se tázavě.

„Jo, beru a dávám si na to pozor,“ řeknu mu. Tohle bych mu neudělala. Stejně jsem si nepřála, abych byla v tomhle věku matkou. Vrátím se v myšlenkách zpátky k našemu výletu do Sydney. Druhou noc jsem se tak moc opila, až jsem zvracela – hodně. Mohlo se to stát? Kurva, nemám páru. Grayson, který stále vypadá, že je v šoku, mě obejme a zaboří si tvář do mého krku. Pohladím ho po zádech, abych ho uklidnila – vypadá to, že to teď potřebuje.

„Objednáš se na zítra a já půjdu s tebou,“ řekne a políbí mě do vlasů.

„Proč nevyšiluješ?“ zeptám se ho, pak se odtáhnu, abych se mu mohla podívat do očí.

Slyšitelně polkne, odkašle si. „Jak by to v téhle situaci pomohlo?“ zeptá se a pohladí mě po tváři. „Ať už to dopadne jakkoliv, jsme v tom společně. Ano?“

„Ano,“ zašeptám.

„A teď jdeme do postele,“ řekne. „Chci se pomilovat s mojí budoucí maminkou.“

Šťouchnu ho do břicha, ale to mě jenom rozpálí, protože se dotknu jeho pevného břicha. „Máš štěstí, že jsi tak sexy.“

Nejdříve se společně osprchujeme a pak se něžně pomilujeme v naší posteli.

„Paris?“ zašeptá Grayson.

„Ano?“ odpovím.

„Pokud budeme mít holčičku, tak doufám, že bude vypadat jako ty,“ řekne něžným hlasem, až mám z toho rozbouřené hormony.

„Ještě to nevíme jistě,“ odpovídám.

„Zlato, vyhýbání se skutečnosti ti moc nesluší.“

„Jdeme spát,“ zamumlám a přitulím se k němu. Grayson usne, ale já nemůžu spát. Přemýšlím. Nemůžu být těhotná.

Nebo ano?