ETS - 2. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 2 – Andy
 

Dveře výtahu se otevřely a já vystoupil, očekávajíc, že vejdu do tmavé, prázdné kanceláře. Místo toho, byla světla rozsvícená a ve vzduchu se vznášela vůně kávy. Ellie, moje asistentka a pravá ruka, chodila nervosně sem a tam, se svým mobilem v ruce.

„Ránko, El!“ zavolal jsem, když se za mnou zavřely dveře výtahu. „Co tady už děláš?“

Vyskočila při zvuku svého jména a otočila se tváří ke mně, oči vykulené. „Ránko? Co tady už dělám?“ napodobila mě krátkým, zpanikařeným tónem. „Otázka je, proč ty, ses sem dostal až teď?“

Naprosto ztuhlý, jsem se zastavil a skenoval místnost pro náznak. „Uch…“

Podívala se ke dveřím mé kanceláře, než udělala krok blíž a nahlas zašeptala, „Vinnie Sotelo je tady. Tady. Ve tvojí kanceláři. Měl jsi s ním schůzku, která měla začít“ – zkontrolovala hodinky – „před půl hodinou.“

„Do prdele!“ Ruce mi vylétly, jemně jsem si mnul čelist a přemýšlel, jak moc jsem to teď právě královsky posral.

„Do prdele je příhodné. Už jsem ho jednou přemluvila, aby neodešel a volala vám třikrát. Proč nebereš telefon?“ Znovu rychle pohlédla na dveře mé kanceláře. „Díky bohu, že jsem se dneska ráno zastavila v pekařství a vyzvedla pro nás skořicové rolky. Prostě otevírám dveře a házím mu jídlo. Zatím to funguje.“

„Naprosto jsem zapomněl. Kdo vůbec sakra plánuje schůzku tak brzy ráno ve středu?“

Ellie zvedla obočí. „To ty.“

„Zatraceně.“ Rychle jsem přemýšlel, co bych mohl říct, abych uklidnil to, co byla velmi ošklivá situace, až projdu těmi dveřmi. Vinnie Sotelo, byl jeden z nejlepší obránců NFL v tuhle chvíli, a náhodou hledal nového agenta. Říkalo se, že odmítal schůzky tady a támhle a nechával za sebou spoustu zklamaných agentů, od pobřeží k pobřeží. Mluvili jsme po telefonu několikrát, a pokaždé vypadal trochu víc otevřený zastupování. Pak minulý týden, jsem ho přiměl souhlasit, že přiletí do Minnesoty, na setkání se mnou. A teď seděl v mé kanceláři… sám.

Dej si své sračky dohromady, Andy.

Byla to moje domýšlivost, co ho sem v první řadě dostalo, a musela to být moje domýšlivost, která získá obchod. Nebyl jsem arogantní hajzl od přírody, ale snad bych jím mohl být na příštích pár minut, nebo tak.

„Co mu řekneš?“ Ellie stáhla obočí v obavách.

Prochmatával jsem vnitřní kapsy u saka.

Nic.

„Sakra.“ Sevřel jsem oči a mnul si je rukama, když jsem si mumlal pod vousy, „musel jsem ho nechat v autě.“

„Co?“

„Můj telefon – musel jsem ho nechat v autě celou noc. Proto jsem zmeškal tvé hovory. Dělal jsem si obavy o děti, dneska ráno a…“ Zavrtěl jsem hlavou a vzhlédl. „To je fuk. Můžu si půjčit tvůj telefon, na minutku?“

„Můj telefon? Jistě.“ Strčila mi svůj telefon do rukou a začala blábolit. „Co uděláš? Co řekneš? Mohu něco udělat? Možná sehnat další skořicové rolky?“

Zvedl jsem ruku, abych ji zastavil. „Uvolni se, dobře? Zvládnu to.“

Zastavil jsem se, když jsem se dostal ke dveřím, zhluboka se nadechnul a vrazil dovnitř, s telefonem Ellie na uchu.

„Jo, slyším tě. No, mezi námi dvěma, v první řadě, on není zase tak skvělý fotbalista. Nemůžu přinutit týmy, aby ho chtěly, musí podávat výkon.“ Zavrčel jsem agresivně do telefonu.

Vinnie Sotelo vzhlédl od posledního ESPN magazínu, který byl na konferenčním stolku před ním. Když se naše pohledy setkaly, přikývl jsem a zvedl jeden prst do vzduchu, abych mu dal vědět, že budu hned u něj, pak jsem hodil tašku na svou židli a otočil se k prosklené stěně za mým stolem.

„Já to chápu, ale pokud neukáže nějaké míče na hřišti, nejsem si jistý, že ho můžu dál zastupovat. Já chci v téhle firmě vůdce. Muže a ženy, kteří dávají sto deset procent každý den a jsou pány toho, co dělají. Chci šelmy. Chci elitní sportovce, a pokud bude jen velkou kundičkou, a nepodá výkon tak, jak vím, že může, ukončíme ten vztah ihned.“ Otočil jsem se rychle zpátky a zachytil pohledem Vinnieho, než jsem se podíval na svůj stůl. Stále na mě zíral a snad poslouchal každé slovo. „Jo, slyším tě. Řekl jsem, co jsem musel. Předej mou zprávu a já budu tenhle týden v kontaktu. Musím jít.“ Předstíral jsem zmáčknutí tlačítka na telefonu, a s povzdechem ho pustil na stůl.

„Moc se omlouvám za zpoždění, pane Sotelo,“ řekl jsem sebevědomě, když jsem kráčel k němu přes kancelář, s nataženou rukou.

Postavil se a otřel si dlaně o kalhoty, než mi potřásl rukou. „To je v pohodě. Zní to, jako byste měl už teď šílené ráno?“

Ukázal jsem dozadu na stůl a zvedl na něj obočí. „Tohle? Ne, to je jen byznys.“ Ukázal jsem ke gauči. „Prosím, posaďte se. Mohu vám něco nabídnout?“

„Och, ne děkuji.“ Zavrtěl hlavou a znovu si otřel dlaně o džíny. „Vaše asistentka – Ellen, se myslím jmenuje – se o mě už dobře postarala.“ Lahev vody, lahev Gatorade a napůl snědená skořicová rolka, byly na stolku, hned vedle časopisu, který četl.

Jen tak dál, Ellie.

Posadil jsem se na křeslo naproti němu a studoval jeho tvář, zatímco se znovu napil Gatorade. Nad horním rtem a na čele, mu vyrazil pot a mohl jsem slyšet tiché klapání jeho nohy o konferenční stolek. Byl nervosní. Měl jsem výhodu, ještě než obchod vůbec začal, a nebyl způsob, že bych to teď ztratil.

„Vím, že jsme oba zaneprázdnění muži, pane Sotelo, tak to zkraťme, ať se dostaneme k věci. Vy jste v těchto dnech, velmi žádaný sportovec a my jsme velmi žádaná firma. Vy jste viděl seznam mým klientů; já vás viděl hrát fotbal. Na papíře, jsme skvělý tým.“ Naklonil jsem se dopředu a opřel si lokty o kolena, a díval se mu přímo do očí. „Už jsme spolu mluvili po telefonu a vy jste měl šanci mluvit se svými lidmi. Co od vás potřebuji vědět je, jestli jste pro, abyste udělal jméno sobě a mě. Potřebuji vědět, že udržíte hlavu ve hře na hřišti a svůj zadek mimo problémy, mimo hřiště. Na oplátku, vás budu ochraňovat, jako lev ochraňuje svá mláďata. Kdokoliv se zaplete s vámi, zaplete se, se mnou. Tečka.“

Vinnie pomalu přikývl a vstřebával všechno, co jsem právě řekl.

„Co se týká finanční stránky,“ pokračoval jsem, když jsem už byl v roli, „už jsme to prošli po telefonu, a moje asistentka vám posílala e-mailem kopii naší zprostředkovatelské smlouvy, takže tam byste neměl být překvapený. Můj honorář je standardně tři procenta z každé týmové smlouvy, kterou vám seženu a dvanáct procent z každé dohody, kterou sjednám vaším jménem.“

„To vypadá fér,“ odpověděl, když se mu na tváři rozlil velký, laciný úsměv. „Pojďme na to, pane. Jsem připravený!“ Zatleskal nahlas rukama.

Postavil jsem se a znovu k němu natáhnul ruku. „Pane Sotelo, právě jste se dohodl s nejlepší agenturou na trhu.“

Úsměv mu zůstával na tváři, když přikývl.

„Zavolám sem Ellie se smlouvou a projdeme pár další věcí, než podepíšete a pak můžeme jít.“ Poplácal jsem ho po rameni, když jsem prošel okolo, s úlevou, že jsem si nejen zachránil zadek, ale právě jsem měl schůzku s novým klientem.

***

O hodinu později, jsem doprovodil Vinnieho k výtahu, řekl sbohem své nové sportovní hvězdě a uvolnil ramena poprvé od doby, co jsem vyšel z toho samého výtahu, o pár hodin dřív.

Jakmile se dveře výtahu zavřely, Ellie se opřela v židli a nevěřícně zavrtěla hlavou. „Jak jsi tohle dokázal?“

„Já opravdu nevím.“ Projel jsem si rukama skrz vlasy a ztěžka vydechl. „Předstíral jsem, že jsem na telefonu s lidmi jiného klienta a pak jsem mu v podstatě řekl, že podepisuje smlouvu se mnou.“

„Vzhledem k tomu, jak opravdu ne moc šťastný byl, když se sem dostal a zjistil, že tu ještě nejsi, výborný výkon,“ pogratulovala mi a otočila pozornost k počítači. „Máš dvě další schůzky dnes odpoledne a dvě smlouvy k prohlédnutí.“

V hrudi mi rostlo napětí, které sebou neslo tupou bolest, kterou jsem cítil už měsíce pokaždé, když jsem byl ve stresu z práce. „Jasně. Díky, El.“ Mrknul jsem na ni a otočil se na patě, míříc zpátky do své kanceláře, poprat se s tím, co mi den chystal.

Když jsem za sebou zavřel dveře, cítil jsem, jak je někdo tlačí jemně ke znovu otevření.

„Pardon.“ Ellie se na mě usmála. „Ale můžu si vzít zpátky svůj telefon?“

„Och! Jo. Pardon.“ Přešel jsem, sebral její telefon ze stolu a podal jí ho.

Právě když jsem jí ho dal do ruky, telefon se rozsvítil a písnička „Single Ladies“ od Beyoncé, začala hrát nahlas.

Oba jsme zírali dolů na svítící telefon a ona se zahihňala. „Páni. To by bylo divné, kdyby začal zvonit, zatímco tu byl Vinnie, co?“ Její smích byl hlasitější, jak šla přes mou kancelář. Právě když zavřela za sebou dveře, zavolala, „Mimochodem, dlužíš mi skořicovou rolku.“

Uběhla další hodina a já se rozhlédl po stole, s pocitem, jako bych něco zapomněl. Najednou jsem si vzpomněl, že můj telefon je stále dole v autě. Stejně jsem byl zralý na přestávku, tak jsem vyklouzl, abych si ho vzal a dal si načas, cestou zpátky. Když jsem se opřel o stěnu výtahu, pohlédl jsem na obrazovku.

Pět zmeškaných hovorů.

Tři textové zprávy.

Třicet sedm nových e-mailů.

Tři z těch zmeškaných hovorů, byly od Ellie. Ty další dva a všechny tři sms, byly od Brodyho Murphyho, mého nejlepšího přítele už od vysoké, a hvězdného gólmana Minnesoty Wild. Brody byl vlastně důvod, proč jsem se rozhodl pro sportovní management, v první řadě.

Byl to zasvěcovací týden, nebo pekelný týden, jak to někteří nazývali, a já byl hubený prvák, panic, vážící 160 liber v dobrý den. Jako většina prváků, jsem si chtěl udělat nové přátele a najít žhavé holky, takže jsem udělal to, co dělali všichni prváci… polil se půlkou kolínské a zamířil přímo do řad bratrstva. První týden byl typický tím, že se strávil chozením od domu k domu, potkáváním tolika kluků a holek, co jste mohli, zatímco jste se snažili rozhodnout, kterému bratrstvu zaslíbíte svůj vysokoškolský život.

První večer, jsem vkročil do prvního domu a věděl, že musím udělat tu cool věc a sehnat si pivo tak rychle, jak mohu. Popadl jsem červený Solo kelímek ze stolu a postavil se do fronty k sudu. Když jsem byl na řadě na pivo, přišel další kluk. Těsně předtím, než jsem zvedl svůj kelímek pod tu stříbrnou věc, vypadající jako kohoutek, stáhl jsem ho zpátky a řekl mu, aby šel napřed.

„Ne, to je v pohodě, jen jdi,“ trval na tom on, a udělal malý krok zpátky.

„Ne, vážně. To je v pohodě.“

Rozhlédl se okolo, aby se ujistil, že nikdo není v doslechu, a pak se naklonil blíž. „Za prvé, nevím, jak tahle zatracená věc funguje, a za druhé, nesnáším pivo.“

Zasmál jsem se a pocítil úlevu. „Ani já nevím, jak to funguje.“

Dali jsme kelímky zpátky a rozhodli se jít zkontrolovat další dům společně, a další dům potom. Na konci týdne, jsme navštívili každý jednotlivý dům společně, a došli ke stejnému závěru: bratrstva byla hloupá a my neměli zájem. Jak jsme se Brody a já, stali lepšími přáteli, sdílel se mnou svůj sen, hrát v NHL, a já mu řekl, že moje máma mě přiměla, aby mým hlavním oborem, bylo účetnictví, jako byl můj otec. Já byl upjaté, nervosní dítě a Brody byl naprostý opak, bezstarostný kluk, který mě stále tlačil z mé komfortní zóny, zatímco mě nejmíň šestkrát málem dostal do vězení. Do našeho posledního ročníku, jsme sdíleli byt, psa a auto… a ke zklamání mé matky, jsem si změnil svůj obor na sportovní management.

Téměř o patnáct let později, ačkoliv nás naše chaotické životy zdržovaly od mluvení tak často, jak bychom chtěli, jsme byli stále nejlepšími přáteli.

Vrátil jsem se zpátky do kanceláře a než jsem si stačil sednout, zabzučel mi telefon v kapse. Přejetím po obrázku Logana a Beccy na displeji, jsem otevřel textové zprávy. Další jedna od Brodyho…

B: Čau. Co je nového?

B: Hej. Mluvím s tebou.

B: Přestaň mě ignorovat, prde.

B: Vážně. Pusť z ruky svýho ptáka a odpověz na zprávu, můžeš?

Zasmál jsem se pro sebe a vytočil jeho číslo, uvědomujíc si, že tak můžu dál pracovat, zatímco budeme mluvit. Jeho telefon zazvonil dvakrát, než jsem uslyšel známý hlas. „Ježíši, konečně. Co ti trvalo tak dlouho?“

„Sorry,“ řek jsem sarkasticky. „Někteří z nás, musí pracovat, aby se uživili. Ne všichni můžeme ležet celé léto na gauči a sledovat reprízu Seinfeldu.“

„Hej! Ujasni si to. Já nesleduju Seinfeld,“ bránil se. „Na druhou stranu, už jsem dneska ráno, viděl tři díly Bubble Guppies.“

„To zní napínavě,“ zažertuji suše.

„Každopádně, důvod, proč volám tvůj zadek znovu a znovu… Mířím do města na trénink, dneska odpoledne, a už jsem chvíli neviděl tvůj ošklivý obličej. Dej si pauzu a potkáme se v The Penalty Box na oběd.“

Začnu slintat, při zmínce The Penalty Boxu, hospody, kterou Brody a Viper, náš další kamarád, společně vlastní.

Zavřel jsem oči a opřel si čelo o dlaň. „Kéž bych mohl, chlape, ale jsem tady zavalenej.“

„No tak! Nebuď takovej posera. Oba víme, že máš volnou hodinu.“ Jeho hlas se ztratí, a zní to, jako by se odvrátil od telefonu. „Grace, dej to dolů. Nemlať svou sestru, pokud si to opravdu nezaslouží.“

„Skvělé rodičovství, Murphy.“

„Hej, tyhle holky dokážou být surové. Někdy si to zaslouží. Teď, zvedni svůj zadek a potkáme se u oběda.“

„Vážně… nemůžu,“ argumentuji. „Ty jsi ten s volným časem. Proč místo toho nepřijdeš sem? Můžeš mluvit, zatímco já budu pracovat.“

„Volný čas?“ Ušklíbnul se. „Mám čtyři dcery a ty si myslíš, že mám volný čas? Víš, jak vyčerpávající to je? Někdy se hodinu skrývám na záchodě, jen abych mohl slyšet své myšlenky.“

„Ty jsi tak dramatický.“

„A,“ pokračoval, aniž by ztratil rytmus, „kvůli všemu tomu falešnému času na záchodě, je Kacie přesvědčená, že je se mnou něco špatně, takže mě donutila jít na vyšetření na gastroenterologii.“

V tuhle chvíli se mi ramena otřásala smíchem, a nemohl jsem odpovědět.

„A ta nejhorší část… já skutečně půjdu na to vyšetření!“

Dal jsem se dohromady, jen abych mohl vteřinu mluvit. „Počkej. Ty půjdeš? Proč?“

„Protože se příšerně bojím své ženy. Pokud jí řeknu, že jsem naprosto v pořádku a jen tam sedím a hraju hodinu poker na telefonu, zabije mě. Je prostě jednodušší jít k doktorovi.“

„Vážně?“ dobírám si ho mezi další smíchem. „Kdo je tady teď posera?“