CP - 27. kapitola

Překlad: Ivča

Kor.: Evča

JULIANNA KAPITOLA/ 27

Převzato z Aspeniny tabule citátů:

Věděl jsem, že tě miluju, protože ty jsi najednou byla mým domovem.

– Autor neznámý.

 

Příští den byla sobota, tak jsem si nemusela dělat starosti s tím, jak se budu chovat na hodině filosofie, když tam bude Colton. Nikdy jsem po telefonu neřekla klukovi, že ho miluju.

Vlastně jediný, komu jsem to řekla, byl Shaun, on mě hned potom požádal o ruku a celý den jsme strávili v posteli.

S odporem jsem se zachvěla jen při pomyšlení na něj a na jazyku jsem cítila hořkou pachuť. Všichni kluci prostě nebyli ti praví. Přála jsem si, aby to s Coltonem bylo jinak, protože on byl ten pravý.

A teď jsem si dělala starosti s tím, jak se budu chovat, až se uvidíme.

Věděli jsme, že se milujeme.

Co mu na to řeknu? Prostě to řeknu jen tak? Co když to vezme zpátky, protože měl ten večer opravdu otřes mozku a byl mimo, když mi ta slova psal?

Chtělo se mi z toho všeho stresu zvracet.

Sasha bude celý den v práci a Tyla šla za Theem – obávala jsem se, že se s ním nerozejde a dají se zase dohromady, fuj – takže jsem své kamarádky se starostmi obtěžovat nemohla.

 

Od Coltona: Musíme začít nové odpočítávání.

 

Zírala jsem na jeho slova a vydechla úlevou. Nenapsal mi to slovo na L…, bylo to tak… prostě jsme to byli my. Po tomhle jsem se uklidnila.

 

Od Julianny: 58 hodin.

 

A ten chytrák hned odepsal.

 

Od Coltona: 57 a půl.

 

Jo, všechno je, jak má.

Když jsem jela si práce, broukala jsem si.

Brandt za barem skládal sklenice.

„Ahoj,“ pozdravila jsem jej a usmála se na přivítanou. „Pick za tebe ještě pořád nenašel náhradu, co?“

„Ne, hajzl,“ zamumlal a zamračil se při pohledu na chodbu. „Myslím si, že to dělá schválně.“

Zasmála jsem se, odložila kabelku a šla mu pomáhat. „To máš za to, že jsi úžasný zaměstnanec.“

Odfrkl si, převrátil oči a najednou mu zazvonil telefon. Když to vzal, skončila jsem a šla sypat oříšky do misek.

„Ne, ještě jsem ho neviděl,“ řekl Brandt někomu do telefonu. „Noel volal dneska ráno, šílel kvůli tomu a chtěl vědět, co se stalo, ale já jsem neměl tušení, že se Colton porval.“

V tu chvíli jsem přestala sypat oříšky a podívala se na něj.

„Vydrž chvilku, jsem v práci; dám tě na hlasitý odposlech.“ Stiskl tlačítko a odložil telefon na bar. „Jsi tam?“ zeptal se a kontroloval pokladnu.

Dívala jsem se na jeho telefon.

„Měl bys vidět tu zatracenou modřínu, brácho,“ vykřikl ten hlas v telefonu. „Je to kurevsky působivé a víš co, jsem na toho svého chráněnce pyšný za toho monokla. Sakra, je větší než ten od Bloncky.“

Brandt si odfrkl. „Pořád budeš tvrdit, že ti udělala toho největšího monokla? Sakra, ten ode mě byl dvakrát větší, než od ní.“

„Nebyl,“ řekl hlas v telefonu. A ta tvoje pinďourská malá mrcha, mi sotva něco udělala. A ten, kdo uhodil toho našeho malého chlapce, mu dal co proto. Říkám ti, sejmul ho kurevsky dobře.“

Brandt zavrtěl hlavou a zamyšleně se mračil. „A ani tak neřekl, jak k němu přišel?“

Neklidně jsem polkla a couvla o krok od Brandta. Podle hlasu určitě mluvil s Tenem, svým švagrem.

„Ne,“ řekl Ten. „Jen že se porval s nějakým debilním ožralcem.“

Otočila jsem se, vyndala svůj vlastní mobil a napsala zprávu.

 

Od Julianny: Proč jsi doma neřekl, jak jsi přišel k monoklu?

 

Odpověděl o chvíli později.

 

Od Coltona: Zrovna tak jsem jim nechtěl říct, že spolu chodíme. Krom toho bych měl o nás jako prvnímu říct Brandtovi a pak ostatním. A jako první jsem se chtěl domluvit s tebou, protože jsme se předtím dohodli, že mu to neřekneme.

 

Mé srdce udělalo veselý taneček. Podle toho, co jsem zaslechla od Brandta a Tena, o nás chtěl Colton před rodinou mlčet. Po včerejšku, kdy jsme si navzájem vyznali lásku, mi utajování nepřijde zrovna vhodné. Takže jsem ráda, že máme stejný názor. Odepsala jsem mu.

 

Od Julianny: Souhlasím s tím.

 

Pak jsem se kousla do rtu a dodala:

 

Od Julianny: Vlastně jsem s ním dneska v práci, jestli chceš, abych mu to řekla.

 

Od Coltona: Díky, ale rád bych mu to řekl sám, jestli ti to nevadí.

 

Snažila jsem se neskákat radostí a odpověděla jsem.

 

Od Julianny: Souhlasím s tím.

 

Od Julianny: Jak budeš chtít, zlato.

 

Opravdu se to mezi námi dělo. Chtěl o nás říct rodině. Měla bych to říct tátovi. Začíná mezi námi vznikat opravdový vztah. Je to úžasné a zároveň děsivé.

Přišla mi nová zpráva.

 

Od Coltona: Jak budu chtít, co? Super. Mám už nápady! Haha. Brandtovi to řeknu zítra. Miluju tě. Ahoj.

 

Na druhé straně baru končil Brandt hovor s Tenem. Tak jsem odložila telefon, měli jsme hodně práce.

Dveře se otevřely o chvíli později a sobotní směna začala.

Na karaoke bylo vždycky plno. Pick nás psal pokaždé na sobotu 3, ale zaměstnanců bylo málo, takže jsme tady byli dneska jen já a Brandt.

Zákazníci si objednávali různé druhy nápojů.

Asi v půlce směny přišel někdo, koho jsem vůbec nečekala. Předávala jsem dvěma holkám jahodové daiquiri, posouvala jsem se k dalšímu zákazníkovi a najednou jsem se dívala Shaunovi do očí.

Nikdy za mnou do práce nepřišel.

Couvla jsem, protože jsem ho tady vůbec nečekala.

Na pódiu někdo vyl písničku od Meghan Trainor. „Mee too.“ Přistoupila jsem k němu, aby mě slyšel před hudbu a zakřičela jsem: „Co tady děláš?“

Naklonil se ke mně blíž. „Musíme si promluvit.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Jsem v práci. A stejně nemáme o čem mluvit.“

Zamračil se na mě. „Viděl jsem toho, kterým se mě snažíš nahradit. Běloch, Julio? Opravdu?“

On jediný mi tak říkal. Bylo to hezké jméno, jistě, ale nebylo to moje jméno, tak mě to pokaždé štvalo. Hodně věcí, které dělal, mě štvaly, ale to jsem si uvědomila až později, že se mě po celou dobu snažil změnit na někoho jiného. Říkal mi jiným jménem, chtěl, abych se jinak česala, v jakém oblečení jsem se mu líbila, všechny stupidní věci, kterými se mě snažil kontrolovat.

Zamračila jsem se na něj pohledem, který říkal, kurva, vypadni ode mě a řekla jsem mu: „Jak jsem řekla, není o čem mluvit. A s kým chodím, to není tvoje, zkurvená věc.“ Otočila jsem se od něj, ale zavrčel, natáhl se přes bar, chytil mě za ruku a trhl se mnou k němu.

„Kurva, neotáčej se ode mě, mrcho.“

„Hej!“ Zakřičel Brandt, který si mě konečně všiml z druhého konce baru. „Ruce pryč, kámo.“ Ukázal na Shauna, když šel k nám. Shaun mě okamžitě pustil, zvedl ruce a couvl od baru.

„Vypadni.“ Řekl Brandt a ukázal ke dveřím, zatímco se na Shauna zuřivě mračil. „Vypadni, kurva a nevracej se.“

Shaun se na mě podíval pohledem, který sliboval odplatu a otočil se. Okamžitě jsem si začala třít zápěstí, aby mě přestalo bolet.

Brandt se dotkl mého lokte. „Jsi v pořádku? Co se stalo? Kdo to byl?“

„Jsem v pořádku,“ zamumlala jsem, zavrtěla hlavou a doufala jsem, že se dál ptát nebude. Podívala jsem se na Shauna, který právě procházel dveřmi, a řekla jsem: „Je to můj ex.“

„Byl příjemný,“ řekl sarkasticky, ale když mi po tváři začala stékat slza, začal se tvářit ustaraně a řekl: „Co kdyby sis udělala přestávku?“

Zavrtěla jsem hlavou. Bylo strašně plno. Nenechám ho tady. Když jsem se otočila k dalšímu zákazníkovi, zavrčel:

„Julianno, myslím to vážně. Běž se dát dohromady. Třeseš se. Zvládnu to.“

Podívala jsem se na své ruce a opravdu se třásly.

Cítila jsem se trochu odhaleně, přikývla jsem a spěchala pryč. V odpočinkové místnosti jsem strávila jen pár minut, přecházela jsem z jedné strany na druhou a snažila se klidně dýchat. Ale stačilo to, musela jsem se vrátit.

Brandt se na mě ustaraně díval: „Je to lepší?“

Přikývla jsem. „Jo, díky.“

Však mě také po zbytek večera sledoval jako ostříž. Chtěla jsem mu říct, aby toho nechal – děsilo mě to a znervózňovalo. Ale jen si o mě dělal starosti, byl to můj kamarád – a Coltonův bratr – tek jsem musela zatnout zuby.

Po směně mě doprovázel k autu, protože nás Pick varoval, abychom v noci za tmy chodili společně a pak mi řekl: „Pojedu za tebou domů.“

Povzdychla jsem si. „To nemusíš.“ Ale jeho pohled mi jen potvrdil, že za mnou pojede i přes mé námitky. Dobře, trochu jsem to oceňovala. Nebyla jsem si jistá, neděli Shaun nebude čekat u našeho bytu. Předtím vypadal dost naštvaně.

„Dobře, děkuju,“ odpověděla jsem mu.

Bylo divné vidět jeho světla po celou cestu ve zpětném zrcátku, ale cítila jsem se klidnější. Chtěla jsem na něj při parkování mávnout, ale překvapivě zaparkoval vedle mě.

„Co děláš?“ zeptala jsem se vyděšeně, když vystupoval z auta.

„Ujišťuju se, že v pořádku přijdeš domů.“

„Brandte.“ Trochu jsem se zasmála, když jsem se rozhlížela po tichém okolí našeho bytového domu. „Není to nutné. Není tady. Jsem v pořádku.“ A kromě toho mi to až moc připomínalo tu noc, kdy jel Colton se mnou domů ten večer po párty u bratrstva. Tam jsem taky viděla Shauna. Připadalo mi, že ničil naši chvilku s Coltonem a přehrával ji svou.

„Juli, chci si být jisty, že v pořádku přijdeš domů,“ zopakoval. „Konec diskuze.“

Naštvaně jsem se zamračila a zkusila to znova. „Co si bude myslet tvoje žena?“

Suše se na mě podíval, má otázka ho vůbec nezaskočila. „Moje žena by mi nakopala zadek, kdybych se neujistil, že v pořádku dorazíš domů.“ Vytáhl telefon z kapsy. „Chceš, abych ji vzbudil a zeptal se?“

Zavrtěla jsem a převrátila oči. „Ne, nebuď ji. Prostě…, dobře. Cokoli. Doprovoď mě ke dveřím, pokud je to pro tebe důležité.“

„Dobře. To taky udělám.“

Byl to podivný a tichý doprovod. Brandt byl krok za mnou po mé pravé ruce. Jako bodyguard.“

Z nějakého důvodu jsem si vzpomněla na chlapce, kterého zneužila jeho matka, jak mi to Colton pověděl. Bylo divné si na jeho místě představit Brandta. Věděla jsem, že bych neměla, ale byla jsem ráda, že to nebyl Colton. Colton se i tak obviňoval, protože hned utekl, ale byl silný a zvládne to.

U dveří jsem se otočila na Brandta a usmála jsem se. „Děkuju. I když to nebylo nutné. Cením si toho.“

Zaváhal, neděli má odejít, když uviděl dveře. Musím přiznat, že vchodové dveře zažily už lepší dny. Asi se daly snadno vylomit.

„Chceš, abych to vevnitř zkontroloval, než půjdu?“ zeptal se.

„Ne.“ Sakra, že ne! „Mám své spolubydlící, které mívají u sebe občas kluky. Neboj, na to, aby se vkradl nepozorovaně dovnitř, je u nás moc lidí.“

Brandt přikývl, viditelně se mu ulevilo a o krok couvl. „No, tedy…, mám doma ženu, za kterou musím. Dobrou noc, Juli.“

„Dobrou.“

Stala jsem v přivřených dveřích a sledovala jej odcházet. Byl to milý kluk, ale věděla jsem, že by to mezi námi nefungovalo.

Tehdy, když jsme chtěla být s Brandtem, jsem na něj myslela, když nebyl se mnou, ale nebyla jsem jim posedlá, když jsem s ním nebyla. Navíc jsem se s ním necítila tak v pohodlí, abych na něj mohla být hrubá, nebo syčet na něj. Uvědomila jsem si, že to se mi na Coltonovo líbilo. Nejen, že jsem se mému milému mohla otevřít, ale on si to užíval.

Prostě to mezi námi fungovalo.

Přála jsem si, aby byl tady, já bych jen vlezla do postele a tulili bychom se. Vešla jsem dovnitř a zamlkla za sebou dveře. Když jsem chtěla pověsit klíče na háček, všimla jsem si vzkazů od spolubydlících. Obě zůstaly u svých kluků. Takže jsem byla doma sama.

Okamžitě mi naskočila husí kůže.

Byla jsem sama, že?

Měla jsem strach.

Vzpomněla jsem si na zlost v Shaunových očích dneska v klubu a rychle jsem rozsvítila. Nemusela jsem si už dělat starosti s tím, že bych vzbudila spolubydlící. Pak jsem si znova vzala klíče a držela jsem je mezi prsty, abych případně mohla zaútočit. Pak jsem prošla všechny pokoje a rozsvítila v nich.

Shaun v mém bytu nebyl.

Když jsem si byla jistá, že jsem sama, šla jsem do svého pokoje a lehla si na postel. Byla jsem vyčerpaná z návalu adrenalinu.

Lehla jsem si na postel a chvíli se dívala na strop. Pak jsem zaklonila hlavu, abych se podívala na svůj nejoblíbenější lapač snů, který jsem měla zavěšený nad hlavou.

Když jsem byla malá, táta mi řekl, že mi pomůžou zaplašit zlé sny. Ale jak se zdálo, mně přinášely i dobré sny. Pomohly mi probudit naději, stanovit si do budoucna cíle, prostě něco, na co jsem se mohla těšit a přát. Dlouhou dobu se mé sny týkaly hrdosti. Chtěla jsem dosáhnout něčeho, na co bych mohla být pyšná, jako úspěšná manažerka. Chtěla jsem prožít takový život, za kterým bych se mohla ve stáří ohlédnout a věděla bych, že jsem tvrdě pracovala a vše si zasloužila. A když jsem potkala Shauna a vzala si ho, představovala jsem si, jaký obrázek bych s ním chtěla vytvořit.

A to byl asi důvod, proč to mezi námi nefungovalo – kromě jeho zuřivosti a nevěry – z mého pohledu jsme prostě nebyli tým.

Každý jsme si žili svůj život. Jako by byl někým, kdo mi pomáhal naplnit mou představu.

Když se ohlédnu, bylo to právě tak: představa, nebylo mezi námi pouto. Nebylo mezi námi něco významného, čeho bych se mohla chytit, aby nás to udrželo pohromadě.

Možná to tehdy byla moje chyba, protože jsem si náš život představovala špatně. Ale bylo to tak dobře, protože to je debil, a kdybych s ním měla strávit zbytek života, byla bych zoufalá.

A teď tu byl Colton.

Colton.

Žaludek se mi sevřel nadšením, když jsem na něj myslela.

Nebyla jsem s ním dlouho, ale znala jsem ho lépe, než Shauna. A jakoby se stal mou součástí, jako…, já ani nevím. Nevím, jak to vysvětlit. Prostě…, začala jsem přemýšlet jinak, co jsem ho potkala. Ukázal mi můj život a mě v jiném světle.

Sakra, předtím jsem přemýšlela, co budu dělat po dostudování, ale už to nezahrnuje okamžitý odchod z Ellamore a nalezení si práce kde budu úspěšná a ukážu světu, že za to stojím. Teď jsem chtěla zůstat tady a najít si něco poblíž kvůli Coltonovi. Byla jsem s ním šťastná, spokojená a už jsem nepotřebovala něco světu dokazovat.

Děsilo mě, jak rychle se tohle všechno stalo, ale zároveň se ve mně něco ustálilo. Jako kdybych konečně našla domov.

Chyběl mi, tak jsem vzala telefon a procházela si zprávy, které jsme si psali. Usmívala jsem se nad jeho hravostí. Když jsem se dostala ke zprávě: „taky tě miluju,“ zastavila jsem se u ní a hrudník se mi naplnil radostí.

Neviděli jsme se od té doby, co jsme si tohle řekli a najednou jsem se cítila špatně.

Než jsem nás tím začala přemýšlet, napsala jsem mu.

 

Od Julianny: Mohl bys přijít?

 

Pak jsem stiskla Odeslat, než jsem si to mohla rozmyslet a pak jsem si okusovala ret. Nechtěla jsem jej obtěžovat, zvláště ve tři ráno. Možná ho to ani neprobudilo a všimne si toho až ráno. To by bylo v pořádku.

Ale pak mi zavibroval telefon a objevila se jeho zpráva.

 

Od Coltona: Budu tam za 15 minut.

 

A srdce mi nadšeně poskočilo. Přijde! Vyskočila jsem z postele a hned vypnula světla, aby to nevypadalo, že jsem se před chvílí ještě hodně bála.

Když se ozvalo zaklepání, ihned jsem běžela ke dveřím a otevřela je bez podívání do kukátka. Než jsem je otevřela víc, doufala jsem, že to není Shaun, a pak jsem viděla zívajícího Coltona, který se škrábal na hlavě. Monokl okolo oka mu zfialověl a Colton tak vypadal ještě unavenější.

„Coltone,“ řekla jsem: „vypadáš hrozně. Neměl jsi vstávat z postele a jezdit až sem. Proč jsi mi prostě nenapsal, že nepřijdeš?“

„Protože jsi mi nikdy nepsala uprostřed noci, abych přijel.“ Vstoupil dovnitř, objal mě a pak se vzdálil na délku paže a podíval se mi do obličeje. „Co se stalo?“

„Já,“ otevřela jsem pusu, abych mu řekla všechno, co se stalo, ale pak jsem se zarazila. Nechtěla jsem, aby si dělal starosti se Shaunem, tak jsem řekla: „prostě jsem chtěla být s tebou.“ A to byla taky pravda.

Tvář se mu uvolnila: „A proto tady jsem.“

Vzala jsem ho za ruku a vedla na chodbu. „Co jsi dneska večer dělal? Vytvářel, videa na Vine?“

„Ne.“ Položil mi hlavu na rameni, když jsme šli do pokoje. „Aspen měla dobrý večer, takže šli s Noelem ven a já jsem hlídal děti. Voníš opravdu dobře. Jako moje Julianna.“

Usmála jsem se a rozcuchala mu vlasy. Taky nevoněl špatně. Voněl jako můj Colton. Vtáhla jsem ho do pokoje.

„Díky bohu to všechno dopadlo dobře. Myslíš, že to tak bude i dál?“

„Jo. Když se vrátila k sobě, byla s Beauem a Lucy Olivií. Noel se jen křenil. Bylo to hezké. S Caroline a dětmi půjdou ráno nakupovat.“ Pustil mou ruku, šel rovnou k posteli, spadl na ni tváří dolů a spokojeně zamručel. „Ach můj bože, byla tvoje postel pokaždé tak měkká a pohodlná?“

Usmála jsem se a posadila se vedle něj na postel taky, abych ho mohla hladit na noze. „Ne, kvůli tobě jsem ji dneska udělala pohodlnější.“

Colton se otočil na bok a hladově se na mě podíval. „Ty jsi ale chytračka…, ve tři ráno.“ Vzal mě za ruku a zakřenil se. „Tohle to potvrzuje. Jsi moje spřízněná duše.“

Zářila jsem – zatraceně jsem zářila – štěstím. „Řekl jsi to první,“ dobírala jsem si ho.

Zvedl prst. „Ach, ne. Byla jsi to ty. To ty jsi říkala několikrát do telefonu, jak moc mě miluješ.“

Zvedla jsem na něj prst a chtěla jsem se lehkovážné dohadovat, že to tak zdaleka nebylo. Ale pak jsem přišla s něčím, co jej úplně vyvedlo z míry. Zamyšleně jsem si poklepala prstem na bradu. „To je pravda. Řekla jsem to první. Takže to znamená, že jsem z nás dvou ta chytřejší a přišla jsem to dřív, než ty.“

Otevřel pusu a oči mu plály, ale neřekl nic, asi ho nenapadlo dobrý argument. Nakonec se posadil a řekl: „Miluju tě víc.“

„Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou, protože jsem chtěla vyhrát. „To není možné.“

Colton na mě zvedl obočí a řekl: „Opravdu? Vsadím se, že mě nemiluješ takhle moc.“ Vzal mi ruku a položil mi ji na svůj rozkrok. Byl dlouhý, tvrdý a dělala se mu pod tepláky velká boule.

Paní, miloval mě víc jak 20 cm.

Zavrněla jsem, chvíli jsem ho hladila přes tepláky, až si povzdychl, zaklínila hlavu a zavřel oči.

Pak jsem řekla: „Možná tě nemiluju takhle moc, ale rozhodně tě miluju takhle moc.“ Chtěla jsem mu to vrátit, takže jsem jej vzala za ruku a dala si ji pod sukni, aby viděl, jak mám vlhké kalhotky.

Měla jsem bolestivou periodu, ale nikdy netrvala dlouho. Takže dneska jsem byla pro hrátky.

„Sakra, panenko,“ zavrčel a hladil mě přes látku, než ji odsunul stranou a vklouzl do mě dvěma prsty. Chytila jsem ho za ramena, jezdila na nich a užívala si vše, co mi nabízel.

O chvíli později řekl. „Sakra. Musím ji ochutnat. Hned.“

Položil mě na záda, vyhrnul mi sukni k pasu, strhl kalhotky a olízl mě.

Prohnula jsem se v zádech, bylo to jako elektrošok potěšení. Chytila jsem ho za vlasy a držela se ho, když zrychloval, olizoval klitoris a lízal mě jako bastard, kterým byl. Když jsem cítila, že se to blíží, ztuhla jsem, protože jsem nebyla připravená na to, jak mocný pokaždé orgasmus je.

„Nebojuj s tím,“ varoval mě Colton.

Přestal mě škádlit a přešel na to nejcitlivější místo.

Začala jsem se mračit a chtěla jsem říct, že to tak nebylo, ale určitě by cítil, že jsem zatnula svaly. Lapala jsem po dechu, uvolnila všechny svaly, rozevřela kolena a roztáhla ruce do stran.

Colton si tuto chvíli vybral, aby do mě vzniknul dvěma prsty a přidal se mi rty na klitoris. Prohnula jsem se v zádech a cítila příliv energie, která do mě vrazila jako vlak. Většinu jsem ji přijala, ale pak jsem se musela chytit prostěradla, když jsem ucítila další vlnu.

Když orgasmus polevil, uvolněně jsem se položila na matraci, byla jsem hotová.

Ale Colton se posadil, křenil se a byl úplně probraný. Vzal si kondom z peněženky a řekl: „Miluju, když se uděláš. Nevím proč, ale je to pro mě pokaždé jako vítězství.“

Unaveně jsem zvedla obočí, snažila jsem se projevit obavy, ale asi jsem selhala, když jsem byla nahá dolů od pasu a všechno bylo na odiv. „Ty s mou kundičkou chceš válčit, mladý muži?“

Zasmál se, slezl z postele, začal mi dělat striptýz a pomalu odhaloval své skvělé tělo. „Nebude to válka, panenko. Spíš mírová smlouva.“

Zavrtěla jsem hlavou a nedala se: „To, co jsi teď udělal, nebylo moc mírumilovné.“ Bylo to úžasné, ale ne mírumilovné.

Usmál se, nasadil si kondom a vlezl ke mně. „Byla to smlouva mezi novými spojenci.“ Posadil se mi do klína s koleny u mých boků a chtěl, abych zvedla ruce a mohl mi tak svléknout tričko. „Ty jsi můj spojenec, že, panenko?“

Neměla jsem ponětí, kam tím mířil, ale zajímalo mě to, tak jsem se usmála a přikývla: „Jistě.“

„To je moje dáma,“ zamumlal, když mě úplně svlékl, zatímco já jsem tam jen ležela a sledovala jeho fascinovaný výraz. „Jsme dobrý tým.“

Propletl naše prsty a posunul se nade mě. „Ty a já proti celému světu.“ Přitiskl čelo na moje, vnikl do mě a celou dobu se na mě přitom díval. Mé svaly jej stiskly, dychtivě ho přijímaly a oba jsme spokojeně zalapali po dechu, než mě políbil a začal se pohybovat pomalu, hluboce a tak krásně.

Líbali jsme se, naše jazyky se proplétaly. Naše rty si hrály. Naše nohy hladily nohy toho druhého a břicha se na sebe tiskla. Jestli se nějaká moje část nedotýkala jeho těla, nevěděla jsem o ní. Byl prostě všude a bylo to tak správné, protože takhle to mělo být, měla jsem tak být já, on a všechno.

„Jsem ráda ve tvém týmu,“ přiznala jsem se, pustila jsem jeho ruce a začala si hrát s jeho vlasy.

Líbal mě na čelisti, pak pokračoval níž na krku a dlaní mě hladil od krku mezi prsa, jako kdyby se potřeboval dotknout každého kousku mého těla. „Jsme ten nejlepší tým,“ řekl a podíval se mi do očí. Zaťal čelist a po spánku mu stékal pot. Zatínal zuby, byl blízko.

Chtěla jsem, aby byl ještě blíž. Chtěla jsem, aby se udělal. Tak jsem mu vzala koule a přejela ukazováčkem po nejcitlivějším místě. Překvapeně zamumlal, vnikl do mě hlouběji, sklonil hlavu k mému rameni a zasténal, když se udělal. A protože jsem věděla, že jsem ho k tomu dovedla já, bylo to pro mě jako afrodiziakum. Mé vnitřní svaly mu stiskly ptáka a já jsem se udělala taky.

Když bylo po všem, Colton se že mě snažil vstát, ale zvládl to jen z poloviny, než na mě dopadl a obličej zabořil do polštáře.

„Mmm,“ zamumlal do polštáře, zatímco jeho zpocené a horké tělo leželo na mně.

V tu chvíli jsem k němu cítila tolik lásky, hladila jsem ho po zádech svými dlouhými nehty a on zavrněl a zasténal.

Minuty míjely a my jsme pořád leželi bok po boku a užívali jsme si ticho. Nakonec Colton otočil hlavu, až k mému krku a tvar si opřel o mé rameno.

„Přemýšlel jsem,“ řekl ospale: „a nevěřím, že by tvůj táta kvůli mně vyšiloval.“

Překvapilo mě, že o tom vůbec přemýšlel, tak jsem ho políbila na čelo a hlásila po paži. „Jak to?“

„Protože…“ Opřel se o loket a zvedl hlavu a podepřel si ji. „Ty taková nejsi a on tě vychoval, že? Takže nemůže být až tak špatný. Myslím si, že si zbytečně děláš starosti.“

Měl pravdu. Otec mě vychoval tak, abych byla tolerantní a spravedlivá. Dávalo smysl, že by s Coltonem neměl mít problém. Ale taky jsem ho slyšela říkat nějaké komentáře, které mě zarážely, ale ne že by byly nějak určité.

Zarazila jsem se při jeho hlazení a sledovala jsem odlišné odstíny naší kůže. Mně to připadalo krásné a v jádru věci bylo jedno, co si táta myslel. Vyrovnání se s jakoukoliv reakcí, protože se s Coltonem budu i tak stýkat.

„Něco pro tebe mám,“ řekla jsem, protože jsem si vzpomněla na dárek, který jsem mu vyrobila a nechtěla jsem o tom dál přemýšlet.

Colton zvědavě zvedl obočí. „Co je to?“

„Tady to je.“ Řekla jsem a začala jsem se zvedat. „Je to na skříňce.“ Posunul se, abych se přes něj mohla natáhnout. Zrudla jsem a najednou jsem si přála, abych ho nějak zabalila. Připadalo mi hloupé mu dát nezabalený dárek.

„Je to jen,“ najednou jsem se zastyděla, ale věřila jsem mu. „Promiň, není to nic moc. Je to jen…, hloupost.“

Vzal si ode mě malý stříbrný přívěsek ve tvaru lapače snů s novou lahvičkou ústního spreje. Držel lapač snů ve vzduchu, aby si prohlédl peříčka a tvářil se ohromeně.

„A podívej se.“ Řekla jsem a otočila lahvičku, aby si mohl prohlédnout nálepku, kterou jsem tam přidala.

„Coltonův repelent na příšery,“ přečetl si to, než zaklínila hlavu a začal se smát. „Do prdele.“ Přitiskl si lahvičku na hrudník. „Miluju to. Děkuji.“

Vzal si klíče, sundal starou lahvičku a nahradil ji novou, potom přidal lapač snů, takže vše viselo vedle králičí pacičky.

Když se na mě podíval, zrudla jsem a připadala jsem si divně. „Taky jsem si ho koupila,“ vyjekla jsem zahanbeně.

Zeptal se mě: „přívěsek ve tvaru lapače snů?“

Přikývla jsem. „A ústní sprej s králičí pacičkou.“ Vylezla jsem z postele. „Počkej tady.“ Nahá jsem vyběhla z pokoje a spěchala jsem do předsíně, abych si vzala klíče. Když jsem přiběhla, Colton se smál a natahoval ruku, aby mi pomohl do postele a řekl mi, exhibicionistko.

Nevšímala jsem si toho a ukázala jsem mu svůj přívěsek s lahvičkou ústního spreje a králičí pacičkou. „Podívej se.“

„Sakra,“ zamumlal a posunul se, aby si všechno mohl prohlédnout. Pak se na mě podíval a řekl: „Máme to samé.“