MTTFD - 18. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Braeden

Trvalo den, než se znovu chiméra objevil.

Jared dorazil so sálu Rady ve stejnou dobu jako Braeden a Alyx. Velká jeskyně byla znovu osvětlena děsivým světlem vycházejícím ze symbolů zdobících podstavce.

Braeden pohlédl na velký kamenný podstavec, na kterém pomalu pulzoval symbol ohně. I teď v sobě cítil Steeleho temnotu.

Neslyšel Steeleho hlas, od té doby co se s Alyx spojili – což bylo dobré. A možná teď, když v něm bylo světlo pouta druhů tak silné, bylo nemožné, aby ho Steele ovlivňoval takovým způsobem.

Přesto se mu nelíbil pocit toho, co bylo v jeho hrudi cítit jako živý stín. Chtěl, aby Steele jednou provždy zmizel.

Jako na povel světla v jeskyni zablikala. V zadní části jeskyně se začaly pohybovat stíny. Pocit staré síly způsobil, že se mu vlasy na zátylku postavily.

Chiméra dorazil.

„Draku ohně, vítej,“ zazněl známý hlas.

Braeden poslal skrze pouto povzbuzení a Alyx na něj přikývla. Zvládnou to.

Věděl, že Alyx nenáviděla myšlenku, že Steelea musí odrovnat sám – ale jaká jiná volba byla?

Stíny před nimi se pohnuly. Na okamžik viděl, jak se dračí křídlo roztáhlo – pak se křídlo napnulo a stín se roztrhl. Místo toho koutkem oka zahlédl stín svíjejícího se hadího ocasu.

„Pojď blíž,“ zavrčel chiméra. „Dovol mi ochutnat stín uvnitř tebe. Našel jsem odpověď na to, co Steele udělal – a pokud je to pravda, všichni jsme ve větším nebezpečí, než jsem považoval za možné.“

Braeden stiskl Alyxinu ruku a potom ji uvolnil.

Neboj se, poslal skrz pouto.

Byla bledá, ale povzbudivě přikývla. Přežila celé doupě draků ohně. S tímto se také dokáže vypořádat; věděl to.

Věděl, že tu chce být s ním.

Ale stále si nemohl pomoct, a cítil se provinile, že ji do toho vtáhl.

Když vykročil vpřed, Braeden sledoval blikání stínů. Chiméru nikdy neviděl. Viděl jen zkroucené stíny.

Braeden se vůbec poprvé ocitl tažený dále dopředu. Přibližoval se blíž a blíž, až stál přímo uvnitř blikajících stínů, které vždy zakrývaly vzhled chiméry.

Najednou ze tmy se objevila hlava.

Braeden se přinutil stát na místě, když čelil skutečné podobě chiméry.

Byla to dračí hlava, které zářily oči. Aura síly byla tak intenzivní, že Braeden musel proti tomuto pocitu zatnout zuby.

Nebylo to jako síla jeho vlastního živlu. Síla chiméry vypadala jako blesk, prskající kolem jeho kůže, praskající malými šoky pokaždé, když se nadechl.

Vždy věděl, že chiméra je nesmírně silný, ale nikdy ho neviděl. Teď to prožíval na vlastní kůži.

Legenda říkala, že chiméra byl kdysi také drakem. Nenašel družku a jeho síla se rozrostla do bodu, kdy by se jakýkoli normální drak zbláznil.

Ale z nějakého důvodu se chiméře podařilo udržet si duševní zdraví.

Nebylo to jeho tělo, které bylo zlomené. Byla to jeho duše. Drak v něm se roztříštil na tisíc střepů, aby už nikdy nebyl uzdraven.

A teď Braeden poprvé tváří v tvář Garethovi viděl, co to znamená.

Tělo chiméry se nemohlo usadit na zvířeti. Dračí hlava před ním se zatřpytila a jen o pár minut později zmizela. Místo toho na něj zírala lví hlava.

Ta také zmizela a Braeden na okamžik uviděl velké, šupinaté tělo obřího hada.

Gareth se proměňoval, proměňoval a proměňoval, jeho tělo se nikdy neusadilo na formě déle než na vteřinku nebo dvě. Bylo to dezorientující. Nakonec Braeden musel zavřít oči, drak v něm při tom pohledu zasténal hrůzou.

Cítil Gareth v sobě stále draka? Nebo to bylo cítit jako obrovské zranění, jeho tělo bylo znovu a znovu lámané a nikdy se nedokázalo držet svého draka déle než sekundu?

„Cítím to,“ zasyčel chiméra. „Teď se nehýbej. Bude to bolet.“

Braeden zaťal čelist, odhodlaný nevykazovat žádnou bolest. Necítil se dobře – ne tváří v tvář utrpení Garethovy duše.

Ale chiméra nevykazoval žádné známky toho, co s ním rychlé měnění se dělalo. Místo toho natáhl svou sílu. I se zavřenýma očima to Braeden cítil.

Obklopovala ho Garethova síla a znovu ho zkoumala. Pocit blesku na jeho kůži byl téměř nesnesitelný – a pak ho bodl jako nůž.

Braeden potlačil výkřik a vyklenul se, když ho Garethova síla blesku zasáhla přímo do hrudi. V zadní části své mysli zaslechl Alyx, jak vykřičí v agónii pulzující skrz pouto.

Braeden zaťal zuby a zahnal bolest, aby před ní ochránil Alyx. Oheň v něm vzplanul instinktivní reakcí a snažil se ho ochránit před silou chiméry. Braeden zatlačil oheň zpět dolů. Nechal se vůči chiméře zcela otevřený a bezbranný.

Teď na hrudi ucítil kroucení stínu. Temnota, která nebyla jeho součástí – poskvrnění Steelem, který ho dokázal otrávit svými stíny.

Útok chiméry na okamžik zesílil. Pak se jeho síla natáhla a dotkla se stínu v něm –

Jeskyni naplnil výkřik.

Nebyl to Braedenův hlas. Byl chiméry, dračí řev se změnil na lví a poté zasyčel hadem.

Bolest na hrudi byla na okamžik tak silná, že Braeden padl na kolena. Rukou svíral košili, přesně tam, kde měl pocit, jako by se mu srdce snažilo uniknout z hrudi. A pak ho zaplavilo světlo pouto druhů.

O chvíli později ho objaly Alyxiny paže.

„Co jsi mu udělal?“ zeptala se rozzlobeně.

„Jsem v pořádku,“ řekl Braeden a stále lapal po dechu. Zvedl ruku, aby zakryl její. „Opravdu. Není to jeho chyba.“

Když se mu o chvíli později podařilo znovu otevřít oči, chiméra zmizel. Jeho zkroucené, věčně se měnící tělo bylo znovu skryto stíny.

„Je to tak, jak jsem se obával,“ ozval se po chvíli hlas chiméry, který se ozýval jeskyní. „Dorazil velký a hrozný nepřítel. Horší, než jsme si mysleli.“

„O kolik horší může být než drak ohně?“ Zeptal se Jared zpoza nich.

Chiméra se bez humoru zasmál. „Mnohem horší. Mysleli jsme si, že je tu nový elementární drak. Že Steele byl mistr ohně. Mýlili jsme se.“

„Oheň si vybral mě,“ řekl pyšně Braeden, když mu Alyx pomohla vstát. „Vybral si mě, abych s touto hrozbou bojoval.“

„Ano,“ zasyčel chiméra. „Myslel jsem, že to bude boj ohně proti ohni. Ale to není to, odkud pochází Steeleova síla. Našel něco hlubšího, temnějšího. Něco, na co jsme i v mých dnech mysleli jen jako na legendu.“

„Není nic jiného,“ řekl Braeden a hleděl do měnících se stínů před nimi. „Země, voda, vzduch a oheň. Teď jsme tu všichni. Všechny čtyři prvky. Nikdy nic jiného nebylo.“

„Vždy jich bylo víc,“ řekl chiméra. „Vždy. Spí to už dlouho, dlouho. Před mnoha tisíci lety byl vykázán do srdce Země, protože jeho síla byla tak velká a strašná, že ohrožovala celý život. Ale zdá se, že ji během staletí draci ohně, kteří se skrývali pod zemí, našli – nebo alespoň její část. Probudili to. A teď má Steele svoji moc.“

Braeden polkl. Věděl, že se Steelem něco děje.

„Prvek temnoty.“ Hlas chiméry se nesl skrz jeskyni s váhou zvonícího bronzového zvonu.

Braeden ztuhl a zavrtěl hlavou.

Dávalo to smysl, věděl to. Na vlastní oči viděl, jak se stíny rozšířily po Steeleově těle.

Myslel si, že pocit stínu a kouře bylo součástí Steeleho schopností draka ohně. Oheň způsoboval kouř a stín. Vypadalo to divně, ale dávalo to smysl.

Ale toto…

„Nikdy tu nebyl prvek temnoty,“ řekl. „Nikdy nebyl pán temnoty.“

Z temnoty znovu vyšla dračí hlava a upřela na ně svůj pohled. „Až dosud,“ zavrčel Gareth. „Element temnoty se probudil. A pokud Steele není jejím pánem, stále má její moc.“

„Co tedy udělám s jeho hlasem v mé hlavě?“ Zeptal se Braeden.

Gareth se znovu stáhl do stínu. „To už víš. Je to jeho síla, která tě zranila.“

„Element temnoty,“ zamumlal Braeden a cítil v sobě chlad chuchvalců stínu.

Bylo to nemožné. Nikdy o ničem takovém neslyšel.

Ale pak, nikdy nebyl tak vysoko v hierarchii draků ohně.

„Co to znamená?“ Zeptal se Jared. „Co děláme?“

Braeden se pomalu otočil, aby se podíval na Jareda. Promluvil, aniž by čekal na chiméru.

„Uděláme to, jak jsme plánovali. Odrovnám ho. Končím s touto hrozbou.“

„Oheň proti ohni?“ Alyx nezněla přesvědčeně. „Ale slyšel jsi, co řekl Gareth. Steele není –“

„Je to pořád drak ohně.“ Braeden ignoroval víření temnoty v něm. „Vytvořil jakési bezbožné spojenectví s něčím, čeho se nikdy neměl dotknout. Ale není pánem temnoty. Stále je to drak ohně – zkažený, ale pořád z ohně. Díky tomu je moje povinnost vypořádat se s ním.“

„Už tě zranil,“ poznamenala Alyx znepokojeně.

Braeden se k ní otočil. Zvedl ruku, aby jí z obličeje odtáhl pramen vlasů.

Musel ji chránit. Musel. A nebylo jiné cesty.

„Předtím jsem se s ním nesnažil bojovat,“ řekl. „Snažil jsem se uniknout. Tentokrát – tentokrát se nebudu držet zpět.“

***

Braeden odešel o hodinu později.

Chiméra povolala ostatní elementární draky do Sky Home, ale Braeden nemohl čekat. Bylo to, jako by dotek chiméry probudil temnotu v jeho nitru.

Nemůžeš vyhrát, zasyčel Steeleho hlas v mysli.

Braeden zachmuřeně mlčel.

Budu vládnout, Steele dál škodolibě mluvil, a vy všichni pokleknete přede mnou.

Braeden se tentokrát nepokusil Steelea umlčet. Místo toho se soustředil na temnou přítomnost v něm, letěl přímo k místu, kde temná síla vypadala nejsilněji.

Steele udělal chybu.

Jo, podařilo se mu proniknout do Braedenovy mysli, která byla rozzuřená.

Zároveň však nechal část své síly uvnitř Braedena. A Braeden nyní používal prameny stínu v něm jako kompas, což mu umožnilo vést ho přímo k Steelemu.

Nenáviděl, že byl nucen opustit Alyx, ale brzy to všechno skončí. Dobře nebo špatně.

Zničím tě, zavrčel Steele. Spálím tě na popel. Já budu –

Braeden zablokoval Steeleho hlas. Letěl už přes hodinu. A tam, před ním, se nyní rozkládalo skalnaté údolí.

Neviděl známky lidské civilizace, což bylo dobré.

Nebylo dobré, že se Steele tak rychle dostal z vybuchující sopky. Braeden doufal, že budou mít ještě pár dní – ale tehdy ještě nevěděl, že Steele uzavřel smlouvu se samotnou Temnotou.

Není divu, že vypadal skoro stejně silně jako elementární drak.

Braeden se ani nesnažil skrýt svůj příchod. Steele ho mohl cítit, stejně jako Braeden dokázal použít temnotu v jeho nitru, aby ho našel.

To bylo ono. Toto bylo setkání, které oba chtěli. Tím to skončí.

Jakmile Braeden dorazil do údolí, podivně temný drak roztáhl křídla a vstal.

Steele.

Teď vypadal jinak. Předtím byly jeho šupiny červené, sem-tam plné temnoty.

Nyní se zdálo, jako by stín ovládl celé Steeleovo tělo. Temnota se přesunula přes jeho šupiny. Braeden tu a tam stále viděl záblesk matně červené, ale jeho tělo bylo většinou zakryté stínem.

Braeden roztáhl křídla a chvilku se vznášel. Natáhl se po známém světle pouta druhů, zlatá záře pulzovala pevně a silně v jeho srdci.

Miluji tě, pomyslel si.

Na okamžik viděl Alyx, jak stojí v sále Rady. Oči měla znepokojené, ale on cítil vůni jejích vlasů a teplo její kůže.

Bylo toho tolik, co jí ještě musel ukázat o světě měničů. A ona jeho stále musela tolik naučit o lidském světě.

Pak ho z myšlenek vytrhl hlasitý řev a Steele zaútočil.

Steele byl rychlý. Bez námahy se vyhnul Braedenovu prvnímu útoku; plameny se ho ani nedotkly.

Stejně tak bylo nyní snazší uniknout Steelovu útoku.

Možná to bylo proto, že Braeden byl nyní spářený a měl přístup k jeho plné moci. Ale nemohl se ubránit obavám, že to bylo kvůli temnotě uvnitř něj.

Vypadalo, že něco v něm ví jen o úder srdce dříve, než měl vědět, jak Steele zaútočí. Což se zdálo jako dobrá věc – ale co jestli Steele našel způsob, jak tohoto spojení využít?

Braeden měl sotva včas se otočit, aby unikl kopí temně zabarveného ohně. Místo toho narazil na skálu za jeho zády, část hory se rozpadala.

Steele zařval a zvuk se odrážel od zubaté skály obklopující údolí. O sekundu později mu do cesty přišel další paprsek stínového ohně – a tentokrát to Braeden očekával.

V poslední chvíli se otočil ve vzduchu. Vrhl se pod proud temného ohně právě včas, aby místo toho čelil Steelemu, který byl nyní příliš blízko na to, aby mu uhnul z cesty.

Braeden otevřel čelisti. Živý plamen v něm hořel divoce a žhavě, když si vzpomněl na to, co Steele udělal jeho družce –

A pak se mu stíny uvnitř hrudi stáhly kolem srdce.

Na chvíli ho pohltila temnota. Bylo těžké vidět. Necítil v sobě nic jiného než strašlivou, studenou ruku stínu. Natáhla se k jeho srdci, svírala se kolem něj a Braeden v agónii vycenil zuby, když bojoval ze všech sil.

Pak se uvolnil.

Pak se zhroutil. Steele už byl kolem něj a teď to byl Braeden, kdo byl dokořán odhalený k útoku.

Když se temnota stále vznášela kolem okrajů jeho vidění, Braeden stěží unikl další palbě temného ohně. Bylo to tak blízko, že cítil teplo na tváři.

Stíny v něm se znovu zkroutily a otočily.

Zatínal zuby a bojoval proti tomu. Kdyby mohl mít jen jeden okamžik, jediný okamžik s plnou mocí na jeho příkaz…

Ale stín v něm vypadal podivně živý. Bylo to jako bojovat na dvou frontách.

Steele byl v nejlepších dobách mocným nepřítelem. Nyní, když Braeden musel použít většinu své síly, aby držel stíny v sobě na uzdě, se zdálo, že nemůže vyhrát.

Braeden zařval zuřivou výzvou a přinutil se otočit, ignoroval temnotu, která dusila jeho srdce.

Pokud prohraji, co se stane mým přátelům? Co se stane s Alyx?

Nemohl prohrát. Musel ji chránit.

I kdyby ho to stálo vlastní život…