TT - 23. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Když Terac zaslechl tiché hrozivé vrčení, probudil se. Strnul a instinktivně k sobě přitiskl Trishino tělo, aby ji ochránil. Jaron pohlédl k úzkému vchodu do jejich malého stanu. I Teracův pohled mířil stejným směrem. V temnotě zářily dva nenávistné zlaté plameny. Když Terac odtáhl spící Trishu dál od horkého dechu a ostrých zubů, vrčení zesílilo a znělo ještě hrozivěji.

„C-co?“, zamumlala Trisha zmateně a ospale. Zdálo se jí o Kelanovi. Ve snu ji zachránil a přitiskl pevně ke svému tvrdému tělu. Ještě si pamatovala, jak mu rukama přejížděla po široké hrudi a prsty mu zabořila do dlouhých černých vlasů. Právě chtěla přejít k té lepší části, když ji něco ze spánku vytrhlo. Proč jsou sny přetrženy vždycky v tom nejlepším?“, zamručela si Trisha pro sebe.

Terac přitiskl Trishe ruku na ústa, aby ji umlčel. Ustupoval od vchodu a táhl ji s sebou. Jak se plížili pryč, kreatura u vchodu byla stále zuřivější. Vyrazila ze sebe hluboké, vzteklé zavrčení a strčila hlavu hlouběji do stanu.

Když Trisha uviděla zelené a stříbrné šupiny Kelanova draka, vykulila oči. A jakmile uviděla jeho velkou hlavu a zářivě zlaté oči, probrala se úplně. Odstrčila Terakovu ruku ze svých úst. Ale když se vrhla dopředu, Terac sevření zesílil.

„To je v pořádku,“ zašeptala Trisha a ani na sekundu nespustila oči z velké dračí hlavy, která upírala na Teraka vražedný pohled. „Znám ho.“

Terac neochotně Trishu pustil, a když se začala plížit k té bestii, uvolnil sevření. Trisha se opatrně dotkla jedné z nozder a prsty pohladila hladké šupiny. Poté mu palcem přejela po čumáku.

„Našel jsi mně,“ zašeptala Trisha a hleděla svému drakovi přímo do plamenných očí.

Během sekundy se kolem ní ovinuly dvě silné paže a vytáhly ji ze stanu. Kelan se zastavil, až když zády narazil do stromu. Zatímco lapal po dechu, pažemi pevně, ale stále jemně Trishu objímal.

Trisha mu ovinula ruce kolem jeho velkého těla a tiskla se k němu, jak jí to objemné bříško dovolovalo. Neustále mu prsty projížděla vlasy, stejně jako tomu bylo v jejím snu. „Věděla jsem, že mě zachráníš,“ vzlykala Trisha tiše do Kelanovy hrudi. „Věděla jsem, že mě najdeš.“

Kelan hladil Trishu po zádech, po vlasech a zase zpátky. Nakonec se od ní trochu odtáhl, aby ji mohl políbit. V jeho polibku byl znát všechen vztek, všechna jeho touha a jeho láska. Když se od ní se zavrčením odtáhl znovu, oba se chvěli vzrušením.

„Jsi cítit cizími muži. Ublížili ti?“, zeptal se Kelan drsným hlasem, který byl díky zuřivosti jeho draka hlubší a nebezpečnější. Neptal se, jestli se Trishy dotkli. Viděl, jak ochranitelsky vedle Trishy leželi, především jeden, který ji od něho odtáhl.

„Ne, oni mi zachránili život… a život našeho syna,“ odpověděla Trisha položila si Kelanovu dlaň na vypouklé bříško. „Ochraňovali nás a dávali na nás pozor, dokud jsi nedorazil.“

Kelanův pohled padl na oba muže, stojící na silné větvi přímo za Trishou; hned vedle lůžka, kde je všechny tři před chvílí našel spát vedle sebe. Kelanovým očím nic neušlo. Viděl pohledy plné touhy a bolesti z toho, jak drží v náruči svou družku. Ale také tam viděl pochopení a akceptování. Věděli, že je Trisha jeho družka. Kelan si oba muže chvíli měřil pohledem a poté sklonil hlavu na znamení ocenění a vděčnosti, že jeho družce pomohli a ochraňovali ji.

Jaron si odkašlal. „Mylorde, jmenuji se Jaron. Jsem léčitel. Terac a já jsme byli násilím odvlečeni z našeho domova. Mnoho našich lidí bylo zabito, mezi nimi i Terakovi rodiče. Byla by to pro nás čest, kdybychom vás mohli podpořit v boji za všechna ta příkoří, která se vám, vaší družce i mnoha jiným přihodila. Za únos vaší družky je zodpovědný jistý Lord Raffvin.“

„Och, to není žádný lord. Je to mrtvý muž,“ zavrčel Kelan. „Můj symbiont, můj drak a já bychom vám chtěli poděkovat, že jste ochránili naši družku. Vaši pomoc přijímám. Už jsem dal pokyn své lodi, aby nás vyzvedla. Je na jeho lodích drženo proti jejich vůli víc lidí?“ Kelan považoval myšlenku na zničení tolika životů nevinných, za strašnou, ale pokud to bude zapotřebí, udělá to. Postará se, aby jeho strýc nemohl Trishe nebo družkám jeho bratrů už nikdy ublížit.

„Ne, Mylorde. Mě a Jarona si nechal jen proto, že jsme byli užiteční. Jaron je talentovaný léčitel a já jsem skvělý pilot,“ pronesl Terac bez známky emocí.

Kelan přikývl. „V’ager by tu měla být během pár hodin. Čekala jen na můj signál. Jakmile dorazí, nespravedlnost bude potrestána.“

Jaron přikývl a postoupil dopředu. „Mylorde, jestli si to budete přát, mohl bych vaši družku a vaše dítě znovu vyšetřit. Snažím se tak dělat několikrát denně. Jednou už málem o vašeho syna přišla.“

„Jsem v pořádku,“ řekla Trisha, zatímco se tulila ke Kelanovu teplému tělu.

Kelan pohlédl na Trishu s obavou v očích a položil jí ruku na břicho. Povolal svého symbionta, kterého měl na zápěstí, aby se na Trishu a dítě podíval. To měl udělat jako první, pomyslel si Kelan naštvaně. Bio, který tiše seděl na větvi nad nimi, pomalu sjel hlavou mezi Kelana, Trishu a oba muže. Když se opět proměnil na dravou kočku, oba muži váhavě uhnuli. Bio se přitiskl Trishe k zádům. Kelan se soustředil na Trishino nitro, až uviděl její dračici, ovinutou kolem jejich malého syna. Když si vetřelce všimla, tiše zavrčela, ale když ucítila, že je to její druh, začala okamžitě vrnět.

Kelan s údivem hleděl na spící tělíčko. Bio ho ujistil, že děťátku i Trishe se daří dobře. Symbiont ovinutý kolem jejího pasu, se uvolnil, když ucítil Bio. Bio vstřebal unavené zlaté vlákno do sebe a ozdobil Trishe paže a krk novými. Kelan skrze ně vyslal svému synovi, stočenému uvnitř Trishina bříška, vlnu tepla a lásky. Jeho drak poslal jeho družce se zavrněním obrázek. Když se chtěl dostat na povrch, aby byl blíž své družce, Kelan tiše zavrčel. Poté se znovu soustředil na Trishu, přitáhl si ji k sobě a rty jí přejel po dračí značce na krku. „Můj drak chce svou družku,“ zavrčel tiše do pokožky na jejím krku.

Když Trisha ucítila na kůži teplo jeho dechu, zachichotala se. „Teď hned?“, zašeptala a zrudla jako pivoňka.

„Teď hned!“, zašklebil se Kelan radostí, že může držet svou družku opět ve své náruči. „Pojď se mnou.“

Trisha se odtáhla a vzhlédla ke Kelanovi. „Ale…“ Vrhla pohled přes rameno.

„Pojď se mnou, nebo si tě vezmi přímo před nimi,“ pronesl Kelan varovně a jeho hlas se prohloubil touhou. „Musím tě cítit, Trisho a můj drak také. Tentokrát nemůžeš říct ne.“

Ani jeden z nich, ať už Kelan nebo jeho drak už nikdy nechtěli zažít pocit, že by mohli svou družku ztratit. Strach přešel v potřebu se s jejich družkou jak tělesně, tak emocionálně spojit. Trisha musela pochopit, že to měli v genech, starat se o to, aby byly jejich družky v pořádku. Ale to nebylo všechno. Pach těch dvou mužů na jejím těle přiváděl jak Kelana, tak jeho draka, k šílenství! Musel si ji označit svým pachem, než ztratí kontrolu a oba muže zabije.

Trisha sledovala, jak Kelanovi opět tmavou oči a na krku a tvářích se mu objevují zelené a stříbrné šupiny. Mohla vidět, jak bojuje sám se sebou, až jí došlo, že je Kelan tak rozrušený z pachu Jarona a Teraka. U mnoha zvířat na Zemi to bylo stejné. Trisha pohladila Kelana po tváři a udělala krok dozadu. Poté se otočila k Biu. „Dávej na mé přátele pozor, zatímco budeme pryč,“ zašeptala tiše a zavolala na svou dračici.

Trisha cítila, jak se její dračice radostně dere na povrch a spouští proměnu, protože toužila po svém druhovi. Terac s Jaronem jen zírali. Tam, kde ještě před chvílí stála Trisha, teď seděla něžná, bronzově zbarvená zlatočerná dračice. Byla neuvěřitelně krásná a její křídla zářila v měsíčním světle jako hvězdičky. Trisha se k oběma mužům otočila a vstala. Opatrně k nim přistoupila a přitom vyrovnávala svou tíhu. Sklonila hlavu nejdřív k Jaronovi, který váhavě natáhl ruku a prsty ji pohladil po malé hlavě. Trisha vyplázla jazyk a oblízla mu obličej. To byl způsob, jak mu její dračice chtěla poděkovat, že zachránil jejich dítě. Poté otočila hlavu k Terakovi, který na ni hleděl s obdivem a údivem v očích. Jemně ho šťouchla hlavou do hrudi. Když hlavu zvedla, zavrněla.

Trishina dračice věděla, že Terac Trishu v noci zahříval a udělal by všechno, aby ji a její dítě ochránil. Nyní už se necítila v ohrožení, protože věděla, že je to dobrý muž.

„Už předtím jsem si myslel, že jsi překrásná,“ zašeptal Terac a rukou pohladil Trishinu dračici za uchem. „Jako dračice jsi stejně krásná a k tomu úžasnější než jakákoliv žena, kterou jsem kdy poznal. Jsem rád, že jsem měl tu čest.“ Když se Terac předklonil a jemně Trishu políbil na čenich, Kelanův drak varovně zavrčel. „Jdi za svým druhem. Potřebuje tě,“ zašeptal Terac znovu, a když Kelan při pohledu na náklonnost, kterou jeho družka věnovala oběma mužům, rozzlobeně vypustil horký vzduch, zachichotal se.

Trisha otočila hlavu, s tichým zavrněním se odrazila od větve a rozlétla se mezi stromy směrem k nedaleké řece. Věděla, že Bio její přátele ochrání, zatímco budou s Kelanem ochraňovat své dítě. Cítila, že je Kelanův drak přímo za ní, a když uslyšela jeho vrnění, musela se smát. Rozhodně to byl typ na ocasy, pomyslela si, když jí chňapal po ocase, kterým mu provokativně mávala před nosem sem a tam.

Proletěla skrz stromy, a když jemně dosedla na trávou porostlém břehu, zvedla křídla. Ani je nestačila složit, když se na ni Kelan vrhl. Ocasem jí ovinul ten její a odstrčil ho stranou, zatímco se s řevem zabořil do jejího horkého nitra. Kelan sklonil hlavu, aby ji znehybnil a začal se pohybovat dovnitř a ven. Trisha sklonila krk a užívala si jeho délku, která se pohybovala hluboko v ní. Tiše zakašlala, a když si ji její druh nárokoval, zařvala vzrušením.

„Kelane!“, vykřikla v dračím jazyce.

Když ho zaplavila Trishina touha, Kelan zasténal. Má Trisha. Už nikdy se nechci bát, že by mi tě mohli vzít.“ Kelanovo sténání se proměnilo v řev, protože ho jeho družka začala svým horkým kanálem mačkat. Její vyvrcholení se blížilo. Poslední sevření bylo moc i na dračího samce a také vyvrcholil. Kelan zaklonil hlavu, křídla ovinul kolem své družky a držel ji pod sebou.

„Miluji tě,“ zamumlala Trisha tiše, když cítila, jak se tíha velkého samce po pár minutách odtahuje.

„Já tě miluji víc, mi elila. Má pravá družko,“ odvětil Kelan a olízl svým drsným jazykem Trishe krk, kde ji během jejich milostné hry kousnul. „Vyprávěj mi, co se stalo,“ vybídl ji Kelan tiše.

Trisha otočila hlavu, aby ji mohla položit na jeho širokou hruď. Stočila se ve vysoké trávě a jedno Kelanovo křídlo ji přikrývalo. Její dračice si užívala těsné blízkosti svého druha a nijak nepospíchala umožnit Trishe proměnu v její dvounohou formu. Ale Trisha také nikam nepospíchala, protože venku to bylo v noci obzvlášť nebezpečné, především v blízkosti zdroje vody. Zvedla hlavu a začenichala. Ale jediný dravec, kterého cítila, byl Kelan. Zmateně na něj pohlédla. „Proč tu nejsou žádní dravci? Žádného necítím. Jinak byli slyšet velcí dravci každou noc. Občas proběhli pod stromy, na kterých jsme seděli.“

Kelan se zachichotal. „Já jsem tu největší dravec. Jen pár bytostí se odváží zaútočit na dospělého valdierského draka. Vypadá to, že si jsou vědomi toho, že by si se mnou neměli nic začínat. Teď začni,“ vyzval ji Kelan a otřel se čenichem Trishe o krk. Mentálně se připravil na to, co mu bude vyprávět. Muž, kterého zabil, mu řekl, že nebyla zraněná, ale Kelan dostal od oslabeného symbionta, kterého měla na sobě, nejasný obraz, který mu ukázal, že ji Raffvin udeřil.

„Nevím, jak jsem se na tu nákladní loď dostala. Poslední, na co si vzpomínám, je, že jsi mě políbil. Když jsem se probudila, byla jsem v malé cele na nákladní lodi. Jaron říkal něco o tom, že ten lék, co mi dali, mě ani dítěti neuškodí, ale že se díky němu nebudu moci proměnit. Vyšetřil mně, aby se ujistil, že jsme oba v pořádku. Bylo to legrační, ale vyléčil mě pouhým dotekem svých dlaní. Krátce poté, co jsem se probudila, se v cele objevil muž jménem Raffvin. Je to blázen.“

Když si Trisha vzpomněla, jak na ni zíral těma svýma tmavýma černýma očima, otřásla se. „Málem mě zabil, ale Jaronovi se podařilo ho přesvědčit, aby to nedělal. Nechtěl, abych dostala cokoliv k jídlu nebo k pití, ale Jaron s Terakem se postarali, abych něco dostala. Asi před čtyřmi, nebo pěti dny, už nevím, stalo se toho tolik – každopádně mě měli Jaron, Terac a tři další muži, stejně jako pilot člunu, odvézt na tento Měsíc a předhodit mě zvířatům. Jaron s Terakem se postarali o to, abych zůstala naživu dost dlouho na to, abys mě mohl najít. Raffvin chtěl, abys viděl, jak mě dravci požírají zaživa.“ Trisha se při pomyšlení na to, jak by byl na ni její otec hrdý, že neztratila hlavu a použila techniky, které ji naučil, usmála.

Když se Kelan dozvěděl, v jakém nebezpečí jeho družka byla, zuřivě zavrčel. „Jak se ti podařilo uniknout?“

„Můj otec mě naučil, jak si zachovat chladnou hlavu a vždycky najít řešení.“ Trisha si třela hlavu o Kelana a pokračovala. „Vždy mám u sebe v podprsence malý kapesní nůž. S jeho pomocí jsem uvolnila několik tyčí z lůžka v mé cele a vybrousila je jako nože. Na palubě člunu jsem se hned po startu osvobodila z pout. Žádný z mužů neuznal za vhodné mě zkontrolovat. Myslím, že byli toho názoru, že kvůli nějaké malé lidské ženě si nemusí dělat starosti.“

Trisha se smála tak, jak jí to dračí forma dovolovala. Zvedla hlavu a zpod dlouhých tmavých řas na něj upřela nevinný pohled. „Ale to se spletli. Když už jsme byli dost daleko na to, že se dalo předpokládat, že Raffvin nepošle žádné další muže, zaútočila jsem. Dva z mužů se mi podařilo zabít téměř okamžitě. Jeden výstřel minul, ale zasáhl pilota, takže už jsem si o něj nemusela dělat starosti. Dalšímu jsem hlavičkou přerazila nos, když mi chtěl zlomit žebra. Otec mi vždycky říkával, že údery na nos strašně bolí a dá se tak uvolnit ze sevření, protože protivník obvykle vidí jen hvězdičky. Fungovalo to. Uvolnil stisk natolik, že jsem mu mohla vrazit nůž mezi žebra a poté jsem mu podřízla krk.“

Kelan ji objal ještě pevněji a vzhlédl ke hvězdám. Děkoval Bohům a Bohyním, že jeho družku ochraňovali. Poté pohlédl na Trishu a zavrčel: „Jsem na tebe hrozně hrdý, ale jestli uděláš něco takového ještě jednou, tak ti naplácám na zadek.“

Trishina dračice potěšeně zafrkala a přitom přes symbionta poslala svému druhovi obrazy z právě popisované nebezpečné situace. Trisha se ji snažila zadržet, ale její dračice byla pevně rozhodnutá, že by měl její druh přesně vědět, co se stalo. Trisha cítila, jak v Kelanovi stoupá vztek, jak ho zaplavovaly barvité obrázky. Věděla přesně, kdy mu dračice ukázala polibek, který jí dal Terac po přistání. Kelanovo vrčení odehnalo všechny dravce v okruhu osmdesáti kilometrů. Dokonce se snažil vstát, když k němu dorazil další obraz, a to Trishy zkroucené bolestí a strachem, že přijde o děťátko. Ale také pochopil, že bez obou mužů by to nemusela zvládnout.

„Možná, že je přece jen nezabiju, ale jestli tě jeden z nich ještě jednou políbí…“, vrčel Kelan na Trishu. Ta ho umlčela olíznutím čenichu. Kelan kolem ní ovinul svůj ocas, převrátil na záda a přikryl svým tělem. Poté sklonil hlavu tak, že se dotýkali čenichy jeden druhého. Trishina dračice si lehce odfrkla a vyzývala svého druha, aby si ji nárokoval znovu. Drápy zatnula do předních tlap dračího samce a přitom mu ocas ovinula kolem jeho. Cítila, jak se k ní tiskne Kelanův tlustý penis. Dračice se pod velkým samcem svíjela a přitom si ho k sobě přitahovala blíž a blíž. Když se konečně spojili v prastarém pářícím rituálu, oba draci zařvali. Kelan přenechal svému drakovi kontrolu a nechal ho přirážet do jeho družky, dokud nebyly obě části celku uspokojené. Drak si potěšeně povzdechl a Kelan se musel zasmát. To bylo poprvé, co se nechal kompletně unést a ponořil se do své dračí podoby úplně. Jeho drak foukl horký vzduch na svou vyčerpanou, malou družku, která se pod jeho křídlem stočila do kolečka a usnula.

Kelan se spojil s Biem, aby se ho zeptal, jak se daří oběma mužům a jestli už dostal zprávu z V’agera. Bio odpověděl, že loď právě dorazila do galaxie a během dvou hodin bude v dosahu. Muži si spolu tiše povídali a byli v bezpečí. Bio odehnal jednoho velkého dravce, který se snažil shodit muže ze stromu, ale jinak byl klid. Nakonec symbiont poslal Kelanovi a jeho drakovi vlnu tepla a náklonnosti za to, že se postarali o svou družku.

Vždycky, můj přítel. Vždycky, odvětil Kelan tiše.