TT - 22. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Trisha se snažila rozdělat na jedné větvi stromu, kde strávili noc, oheň. Už byli na cestě čtvrtou noc v kuse a konečně dorazili na úpatí malého pohoří, který Trisha určila za cíl. Po prvním dni bylo mužům jasné, že Trisha opravdu věděla, jak v hustých lesích přežít. Znala všechno o dravcích, překážkách a prostě o všem. Muži to mysleli vážně, když řekli, že budou Trishu chránit. Předtím, než opustili mýtinu, tak přeorganizovali veškeré zásoby a dali jí jeden, který byl prakticky prázdný. Po pár kilometrech to ale muži vzdali, protože jim došlo, že Trisha má nad nimi, co se týkalo prodírání se lesem, navrch. Dle plánu dělali každou hodinu desetiminutovou pauzu a Jaron pokaždé Trishu a dítě vyšetřil, aby se ujistil, že jsou oba v pořádku.

Asi po deseti kilometrech se Trisha najednou zastavila, rozhlédla se a naslouchala. Oba muži mlčky sledovali okolí a snažili se zahlédnout něco, co Trishu přimělo zpozornět. Poté dala Trisha mužům znamení, aby vylezli na strom. Trisha šla jako první, za ní Jaron. Terac už byl skoro u první větve, když se podrostem prodralo nějaké zvíře a zaútočilo na něj. Trishe to připadalo jako kříženec hrocha a komodského varana. Okamžitě jí bylo jasné, že střely z laserové pistole nebudou mít na jeho tlustou kůže žádný účinek. Skočila na větev nad Terakem a společně s Jaronem se natáhli, aby ho co nejrychleji vytáhli nahoru. Přitom ale ztratili jeden z balíků zásob, který Terakovi ta věc strhla ze zad. Trisha usoudila, že to nakonec dopadlo docela dobře, protože teď si budou jejich pronásledovatelé myslet, že nepřežili. Poté se rozhodli využívat stromy co nejčastěji a vyrazili směrem na sever.

***

To se stalo před třemi dny. Odpoledne konečně dorazili k místu, kde se řeka rozdvojovala. Pohoří už nebylo daleko. Trisha poskládala dohromady několik kamenů a větví jako zprávu pro Kelana. Pokud si ještě symboly pamatoval, tak ho dovedou k mapě, kterou ukryla v jedné duté skále poblíž řeky. Trisha zavřela oči a nechala své myšlenky plynout k okamžiku, kdy ji Kelan držel v náruči a miloval se s ní, naposledy. Vzpomínala, jak mu hleděla do očí a myslela si, že není nic krásnějšího, než patřit k němu. Dávalo jí to pocit, že je milovaná, chráněná a potřebná.

Trisha otevřela oči, a když uviděla malé plamínky, jak se krmí na suchém mechu, stiskla rty. Když se jemně dotkla zlatého řetízku na krku a poslala Kelanovi zprávu, aby ji a jejich dítě našel co nejdřív, vyhrkly jí do očí slzy. Řetízek zase pustila a s úsměvem pohlédla na muže, kteří právě připravovali platformu ke spaní. S ušklíbnutím si vzpomněla, jak se jí ti dva první noc vysmáli, když jim ukazovala, jak se to dělá. Vysvětlila jim, že platforma má několik účelů. Za prvé jim poskytne ochranu před živly. Za druhé ochranu před hmyzem a ostatní noční zvěří a také se postará o to, aby nebyli ze země tak vidět. A za třetí, ukázala na zem pod nimi a tím jim připomněla, že jsou docela vysoko, že by z postele padali hodně dlouho.

O něco později v noci začalo pršet a muži se shodli na tom, že bylo skvělé spát v teplé, suché posteli. Ani jeden z nich se před ní nezmínil, že hlavním důvodem bylo, že měli Trishu mezi sebou. Trisha si naštěstí nebyla vědoma, jaký vliv na oba muže má.

„Víš, že ten sen se nikdy nesplní,“ pronesl Jaron tiše, zatímco přetahoval přes platformu, sloužící ke spaní, tlusté větve se širokými listy. Jaron si všiml, jak ochranitelsky a pozorně se Terac k Trishe chová. Také si všiml, že Terac v noci vždy počká, až Trisha usne a poté si ji přitáhne těsně ke svému teplému tělu a obejme ji. Dával si pozor, aby se probudil ještě před ní, protože věděl, že je jí jeho přání, aby se stala jeho družkou, nepříjemné. Jaron to nemohl Terakovi vyčítat. Sledoval, jak se naklonila dopředu a foukla do suchého mechu. Byla to ta nejneobyčejnější žena, jakou kdy poznal. Když se narovnala a začala si třít záda v kříži, musel se usmát. Za poslední dny se jí břicho viditelně zvětšilo a vypadala, jakoby zářila zevnitř.

„Nejsem tu jediný, kdo sní,“ odpověděl Terac, který ho pozoroval koutkem oka. „Kdyby chtěla, tak bych si ji vzal za družku okamžitě,“ odvětil smutně. Terakovi nevadilo, že nosí pod srdcem dítě jiného muže. Neměl by problém s tím, vychovávat ho jako své vlastní. Když ležel v noci vedle ní a držel ji v náruči, přál si, aby se jeho sen vyplnil. Nejdřív se to její dračici nelíbilo, že jsou oba muži tak blízko ní. Ale když Jaron pomohl jejich dítěti, tak uznala, že chce Trishu a dítě jen chránit a udržet ji za chladných nocí v teple. Díky jejich starostlivosti dračice nakonec ustoupila a dala Trishe pokoj, který teď tak potřebovala. Terac se obával, že se moc přepíná. Vstal a po tlusté větvi došel k místu, kde Trisha klečela.

„Měla by sis na chvíli odpočinout,“ zašeptal Terac. „S Jaronem už jsme dokončili místo na spaní.“

Trisha se vděčně usmála, ale zavrtěla hlavou. „Brzy bude tma, takže půjdeme spát všichni. Jsem v pořádku. Večeře bude brzy hotová. Hádej, co bude?“, popíchla ho Trisha, zatímco si dál třela záda.

Jaron se k nim s úšklebkem připojil. Vrhl na Teraka krátký pohled. Ten přikývl a postavil se za Trishu. Ta nejdřív vylekaně vypískla, když jí začal masírovat ramena, ale poté se o něj uvolněně opřela. Jaron se zachechtal.

„Ehm, co takhle opečené ořechy Kokta a čerstvé ovoce?“, zeptal se Jaron, zatímco větvičkou otočil velké ořechy na provizorním ohništi ve vydlabané díře v kmeni. Nejdřív si myslel, že se Trisha zbláznila, když chtěla založit oheň na stromě, ale brzy mu došlo, že vyhledala příhodné místo, které vytřela blátem, takže vzniklo něco jako miska. Dno vystlala mokrým mechem, aby se nerozpálilo. S Terakem kladli Trishe milion otázek ohledně její planety. Ale když mluvila o svém otci, tak ho to obzvlášť zasáhlo. Bylo očividné, kolik lásky a obdivu k němu cítila.

Když se setmělo, oheň uhasili, protože nechtěli riskovat, že by ho někdo uviděl. Trisha seděla na spací platformě a rozplétala si svůj dlouhý cop. Jaron ji na druhý den překvapil hřebenem, který vyřezal ze dřeva. Dokonce jí hrdě ukázal hromádku třísek, které opatrně zabalil do listí a schoval je na později na oheň. Mezitím už se to stalo jejím nočním rituálem, že si rozpletla cop, pročesala si vlasy a na noc je zase zapletla. Zrovna si začala dlouhé prameny pročesávat, když si k ní přisedl Terac.

„Nech to na mě,“ pronesl tiše.

„Teraku…“, začala Trisha, ale když jí položil jemně prst na rty, zmlkla.

„Já vím,“ pronesl smutně. „Věnuješ mi tuhle jednu vzpomínku… prosím?“

Trisha si skousla ret, aby se jí přestal třást. Věnovala Teracovi malý, pokřivený úsměv a poté se k němu otočila zády. Oba muži byli na ni tak hodní. Jak by mu mohla tuhle malou radost odepřít?

Terac pomalu pročesával její dlouhé vlasy a užíval si hedvábné prameny, kroutící se mu pod prsty. Jeden pramen si ovinul kolem ukazováčku, jemně za něj zatáhl a sledoval, jak se v jasném světle Měsíce Quitaxu leskne.

„Ještě nikdy jsem takovou barvu nebo tak hebké a vlnité vlasy neviděl,“ zamumlal tiše.

Trisha se zachichotala. „Pro mého otce to byla noční můra, když jsem byla malá. Často jsem běhala po lese a někdy se mi do vlasů dostala pryskyřice. Trvalo mu hodiny, než ji odstranil.“

Terac se zasmál a začal jí pomalu zaplétat vlasy. Cítil, že to Trishu překvapilo.

„Mám dvě malé sestry, Jettu a Miu. Je jim devět a jedenáct,“ vysvětloval tiše, zatímco mu prsty jen hrály. „Často mě prosily, abych jim před spaním zapletl vlasy, když jsem se vrátil z tréninku domů.“

„Kde jsou teď?“, zeptala se Trisha zvědavě. Zrovna se chystala otočit, když jí Terac začal masírovat rameny a záda. Cítila, jak se uvolňuje, protože ji přemohla neustálá únava, proti které musela pořád bojovat. Ani se nesnažila protestovat, když ji Terac jemně uložil na mechem pokryté lůžko. Když prsty narazil na obzvlášť zatuhlé místo na rameni, uniklo jí tiché zasténání.

„Jsou u mého staršího bratra a jeho ženy ve vesmírném přístavu v galaxii Bovi,“ odvětil Terac. Užíval si Trishino tiché sténání a přál si, aby to bylo z jiného důvodu. „Rodiče byli zabiti při přepadení naší vesnice. Můj otec se snažil Raffvinovým mužům zabránit, aby je spolu s matkou odvlekli. Zabili ho před jejich očima. S Jaronem jsme byli zrovna na lovu, když jsme uviděli oheň a kouř. Co nejrychleji jsme spěchali zpátky, ale jiná skupina žoldáků nás chytila dřív, než jsme se do vesnice dostali. Má matka děvčata schovala a chránila je. Raffvinovi muži ji znásilnili a zabili.“

Trisha se obrátila a pohlédla na Teraka očima plnýma slz. „Och, Teraku, je mi to tak líto.“ Posadila se a objala ho. „Odkud věděl tvůj bratr, kde je má hledat?“

„Našla je jiná žena z naší vesnice, která se ukryla poblíž řeky. Poslala zprávu našemu bratrovi. Poté, co mě odvlekli na nákladní loď, abych tě hlídal, se mi podařilo krátce se s ním spojit,“ řekl Terac. Odhrnul Trishe z obličeje zbloudilý pramen vlasů a jemně jí položil ruku na tvář, po které stékala osamělá slza. „Jsi tak krásná,“ zašeptal.

Trisha vykulila oči, když si uvědomila, že Terac je jen krůček od toho, aby ji znovu políbil. Zavrtěla hlavou a položila mu prst na ústa. „Teraku, miluji Kelana. Je to můj pravý druh a je na cestě ke mně. Patřím jemu,“ zašeptala.

Terac zavřel oči a přitiskl na Trishin prst rty. „Naděje umírá poslední. Teď spi. Jsi unavená. Zítra bude dlouhý den a ty a dítě potřebujete odpočívat.“

Trisha upřela na Teraka nejistý pohled. Poté ulehla zády k němu. Po pár minutách Terac uviděl, jak se jí zklidnil dech, a upadla do hlubokého spánku. Lehl si vedle ní, ovinul kolem ní pevně paže a jednu ruku jí položil ochranitelsky na bříško. O pár minut později vešel Jaron a mlčky oba pozoroval. Tiše si lehl k nim a propletl své prsty s Trishinými, aby věděla, že tu jsou s ní a ochraňují ji.

***

Kelan dorazil k řece za setmění. Rychle našel zprávu a mapu, kterou tu pro něj Trisha zanechala. Věděl, že je hledají i jiní, ale ti ji nikdy nenajdou. Vedle značek, které pro něj zanechávala, bylo zapotřebí všeho, co se o ní dozvěděl při jeho prvním pronásledování, aby ji dokázal sledovat. Musel její nápaditost obdivovat. Zametala za sebou stopy opravdu znamenitě.

O dvě hodiny později Kelan pozoroval vysoký strom, na kterém cítil svou družku. Byla tady. Kelan se snažil potlačit zavrčení, když ucítil dva muže, co byli s ní. Pokud se Trishy jen dotkli, nebo jí nějak ublížili, tak je zabije.

Bio se opět proměnil v Pytheona a se svými šesti končetinami se tiše vyšplhal nahoru. Kelan šplhal po druhé straně, až dosáhl na větev, na které byla Trisha. Uviděl malou platformu, postavenou na dvou robustních větvích. Nikdo z jeho světa nevěděl, jak se něco takového staví. Takže to muselo být dílo Trishy. Tiše se plížil po větvi, až narazil na malý, úzký otvor. To, co uvnitř uviděl, uvedlo jeho krev do varu.