TT - 21. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Kelan při sledování obrazu, který mu symbiont ukazoval, stiskl rty do úzké čárky. Nedaleko druhého měsíce Quitaxu stály vedle sebe stará nákladní loď třídy 2 a nová válečná loď Kurizanů. Bude se k nim muset přibližovat velmi opatrně. Naštěstí nemohli jeho symbioticku stíhačku objevit, jedině kdyby disponovali jemu neznámou technologií. Byla živou bytostí a jejich radar ji nemohl rozpoznat. To byla další výhoda, kterou měli Valdierové nad Kurizany a Sarafiny.

„Dostaň nás na odvrácenou stranu Měsíce,“ přikázal Kelan symbiontovi. „Nechci riskovat, pokud by měli technologii, o které nevíme, zvlášť potom, co se stalo v našich pokojích.“

Při vzpomínce na smrt symbiontů obou strážců Kelan cítil vztek svého symbionta. Věděl, že ta informace už dorazila ke královně symbiontů. Dokonce i teď vnímal změny, které se s jeho symbiontem udály, jakoby se posouval na novou úroveň evoluce. Ale tím se bude zabývat, až bude Trisha v bezpečí po jeho boku a budou zpátky na Valdieru. Kelan krátce zavřel oči a v duchu si představil, že je jen krůček od toho, aby ji znovu viděl a dotkl se jí. Odmítal přijmout jakoukoliv jinou možnost. Až bude opět s ním, tak ji přiváže k posteli a už nikdy ji nespustí z očí.

Kelanův drak zabručel na souhlas. Chci svou družku, zavrčel tiše.

Kelan otevřel oči. Musel zjistit, jestli je Trisha na jedné z lodí nebo na tom Měsíci. Natáhl se po malém přístroji, který mu dal jeho bratr Trelon, když opouštěl V’ager.

Trelon použil pár modifikací, které vymyslela jeho družka, když si pohrávala s jejich komunikačními systémy, aby vylepšila příjem signálů. Pomocí Cařina kalibrování a pár krystalů vyvinul přenosnou verzi senzorů. Trelon doufal, že by tak mohli odposlouchávat přenosy mezi dvěma válečnými loděmi. Dokonce už to otestoval na pár jejich menších lodích. Kelan zapnul přístroj a čekal, jestli se mu podaří zachytit nějakou informaci o jeho družce. Po nějaké chvíli se ozvalo: „New Kingdom I, tady Tri-Twin. Příjem,“ pronesl hluboký hlas. Když Kelan uslyšel komunikaci přenášenou z nákladní lodi na kurizanskou válečnou loď, přimhouřil oči a ušklíbl se.

„Tady New Kingdom I. Příjem. Podejte zprávu o aktuálním statusu zajatkyně,“ odpověděl neosobní hlas.

„Dvanáct mužů mrtvých. Po ženě ani stopa. Lovci se vrací na loď,“ odvětil hlas z Tri-Twin. „Opakuji. Dvanáct našich mužů mrtvých. Vysláno osm loveckých skupin. Nalezeny části člunu. Ani stopa po tělech ženy nebo pohřešovaných mužích.“

„Tri-Twin…“, načal větu neosobní hlas, když byl přenos přerušen vzteklým řevem. Kelan by hlas svého strýce poznal kdekoliv.

„Pošlete dolů víc mužů! Najděte tu děvku a přiveďte mi ji. Chci ji živou, abych jí mohl zaživa vytrhnout srdce z těla. Najděte ty dva muže, co jsou s ní a zabijte je pro výstrahu, aby všichni věděli, co se stane těm, co neplní rozkazy,“ zavrčel Raffvin.

„Pane, dravci na tom Měsíci jsou po setmění obzvlášť nebezpeční,“ odpověděl nový hlas z nákladní lodě. „My…“

„Kapitáne, navrhuji, abys dělal, co se ti řekne, nebo tady tu kocábku, kterou označuješ za nákladní loď, vystřelím na Měsíc a můžeš dělat ostatním společnost. Vyjádřil jsem se dost jasně?“, pronesl Raffvin chladně. „Najděte tu ženu.“ Přenos byl ukončen.

Kelan potlačil vlnu úlevy, která ho při vědomí, že Trisha uprchla, přepadla, a která byla okamžitě nahrazena pocitem strachu, že se nacházela na Měsíci, který byl známý svými extrémně nebezpečnými dravci. Kelan dal pokyn svému symbiontovi, aby je dostal na druhou stranu Měsíce. Chtěl zjistit, kde ten člun, o kterém byla řeč, přistál. Trisha mu tam určitě zanechala nějakou zprávu.

***

O pár hodin později stál Kelan ve stínu stromů a pozoroval malou skupinu mužů. Očividně už byli naživu jen čtyři lovci. Všichni čtyři se nervózně krčili kolem malého ohně, zatímco očima pročesávali temnotu. Kelanovy ostré oči rozpoznaly částečně ukrytý člun. Doslova to křičelo po Trishe. Kelan zkřivil rty do chladného úsměvu. Dal svému symbiontovi, který se proměnil v dravou kočku, znamení. Tři z mužů zabije okamžitě a čtvrtého nechá naživu, aby ho mohl vyslechnout. Pár minut pozorně naslouchal, aby zjistil, z kterého z nich dostane informaci za nejkratší dobu.

„Pošle kapitán ještě někoho?“, zeptal se jeden z mužů nervózně a přiložil do ohně další dřevo.

„Ne,“ přišla stručná odpověď od velkého muže s několika jizvami v obličeji. „Ten mizera si nemůže dovolit poslat další. Už ztratil skoro polovinu své posádky. Když pošle další lidi, tak už nebude schopný ovládat loď.“

Druhý muž plivl do ohně. „Nechá nás v téhle špinavé díře zhebnout. Měli jsme vzít prachy a zkusit štěstí v posledním vesmírném přístavu. Ten hajzl je šílený. Ještě nás všechny zabije.“

Poslední z nich vstal a protáhl se. „No, já bych si rád užil zadek té malé, než zemřu. Je to fakt žhavý exemplář. Užiji si, až bude křičet mé jméno, než ji předám Raffvinovi.“ Když muž imitoval, co všechno s Trishou provede, všichni muži se rozesmáli. Při hrozbách na adresu jeho družky uniklo Kelanovi tiché zavrčení. Když vystoupil ze tmy, nechal se prostoupit zuřivostí svého draka. Jakmile se temnou mýtinou rozlehlo zavrčení, muži vyskočili na nohy. Dva muži chtěli vytáhnout své laserové pistole, ale už to nestihli. Bio, který na sebe vzal podobu obrovské dravé kočky, udeřil se smrtící precizností, protnul kůži, tkáň i kosti a trhal ruce, ve kterých muži zbraně drželi. Kelan vychrlil proud ohně a zapálil ostatní, zatímco se Bio obrátil na zjizveného muže. Vzduchem se ozýval křik. Muž, který vyhrožoval, že Trishu znásilní, úlekem škobrtnul o krok zpět, pryč od svých hořících kamarádů. Otočil se a rozběhl do tmavého lesa. Bio vzhlédl od muže se zjizvenou tváří, jehož střeva, ležela rozházená na krví nasáklé zemi.

Kelan se s vrčením proměnil do své dvounohé podoby. „Ten patří mně.“

Bodor se prodíral hustým porostem a ignoroval škrábance a řezné rány na obličeji a na rukách, zatímco se snažil uniknout kreaturám, které ostatní muže zmasakrovaly během pár sekund. Několikrát zakopl a upadl. Naposledy, když spadl, tak už se ani nesnažil vstát a jen se plazil, až se doplazil k vysokému stromu. Lapal po dechu a snažil se uklidnit své bušící srdce, aby vůbec něco slyšel. Poté z pochvy u pasu vytáhl dlouhý nůž a soustředěně naslouchal. Les, jakoby věděl, že se v něm potuluje dravec, divočejší než cokoliv, co na Měsíci žilo. Bodor si otřel zpocenou ruku o nohavici. Narovnal se, aby zachytil i ten nejslabší zvuk. Zrovna se chtěl znovu opřít o strom, když se kolem něj ovinuly čtyři zlaté paže a přitiskly ho k němu. Ze stínu vystoupil Kelan a lhostejně sledoval, jak muži tmavne přední část kalhot. Vzduch se naplnil kyselým pachem moči. Kelan proměnil svou ruku v dlouhé, ostré dračí drápy. Bio, který se proměnil v pytheona, přitiskl jednu svou zlatou paži muži na ústa, aby nemohl křičet.

Kelan vyslal svému symbiontovi pokyn, aby muži uvolnil ústa. „Kde je?“, zeptal se ledovým hlasem.

„Jak to mám, zatraceně, vědět? Pravděpodobně mrtvá,“ odvětil muž chraptivě. „Všichni, kteří byli vysláni na toto příšerné místo, jsou mrtví.“

„Jak už je tu dlouho?“, zeptal se Kelan. Věděl, že čím déle na Měsíci byla, tím je pravděpodobnější, že už není naživu. Když muž neodpověděl dostatečně rychle, sekl ho přes tvář. „Nebudu se ptát dvakrát,“ pronesl tiše.

Bodor zakňučel, když mu po tváři začala stékat krev. Vzduch naplnil kovový pach krve. „Čtyři dny. Hledáme ji už čtyři dny.“

Kelan chvíli hleděl na své drápy a poté jimi přejel po druhé tváři muže. „Kdo jsou ti muži, co jsou s ní?“

Bodor začal vzlykat bolestí a strachem. „Odkud to mám, do pekla, vědět? Počkej… počkej,“ žadonil Bodor, když mu Kelan zabořil dráp do ramene. Zakvílel bolestí a vyrazil ze sebe: „Měli ji přivázat ke sloupu, aby ji dravci sežrali zaživa. Raffvin chtěl, aby ji našel její druh, zrovna když ji měli požírat. Prosím, nech mě jít. Řekl jsem ti všechno, co vím.“

Kelan zakroutil drápem a muž vykřikl. „Ne, to jsi neřekl. Je zraněná?“, zavrčel Kelan skrz zatnuté zuby. Musel zjistit, jestli posádka jeho družku zranila. Pokud by to byl ten případ, bude lovit každého z nich a zabije je. Zabij je všechny i tak, zasyčel jeho drak. Kelan cítil souhlas i ze strany Bio, když pomyslel na ty mrtvé symbionty.

„Ne,“ zašeptal Bodor chraplavě. „Co vím, tak ne. Možná jí udělali něco ti dva mizerové, co jsou s ní, to netuším. Proč tě ta děvka vůbec zajímá?“

Kelan vytrhl muži nůž, který zbytečně svíral v ruce. Proměnil svou ruku zpátky v lidskou a chvíli si ji prohlížel. Poté upřel pohled svých zlatých planoucích očí zpět na muže. „Jsem její druh,“ zavrčel Kelan a poté vrazil nůž muži do srdce.

Kelan o krok odstoupil a zaklonil hlavu dozadu, takže uviděl druhý měsíc Quitaxu. Cítil, jak se jeho symbiont proměnil zpět v kočku. Ani se na připíchnutého muže ke stromu neotočil. Zítra bude pryč. Dravci, žijící v lese, už určitě zachytili pach čerstvé krve. Kelan se jich nebál, protože existovalo opravdu jen pár dravců, kteří byli silnější než dospělý mužský valdierský drak a jeho symbiont. Kelan si ponechal ostrý zrak svého draka. Musíme zjistit, jestli se Trishe podařilo zanechat nám nějakou zprávu.

Trvalo jim skoro hodinu, než Kelan dobře ukrytou zprávu našel. Když četl, co napsala, podlomila se pod ním kolena. Prozradila mu, kde najde srolovanou mapu. Kelan si prohlédl symboly, které ho naučila. Ve slabém světle ohně vytáhl projektor s hologramem povrchu Měsíce. Očima těkal mezi nakreslenou mapou na listě a hologramem sem a tam a poté ze sebe vyrazil hlasitý řev. Byla naživu a na cestě na jihozápad, k malému pohoří. Tam, kde se řeka rozdvojovala, pro něj ukryla další zprávu. Jeho řev byl reakcí na poslední větu na mapě, napsanou valdierštinou.

Miluji tě, můj pravý druhu. Zachraň mě a našeho syna.