TT - 17. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Když Trisha zaslechla, jak Kelan vchází do jejich pokojů, usmála se. Poslední dva týdny strávila mnoho času s Abby a Carou. To znamenalo vždy, když se Caře podařilo Trelonovi uniknout. Trisha chodila ráda s Abby na tržiště. Hodně se o Abby dozvěděla a prostě musela její sílu obdivovat. Dost jí připomínala Morian. Před pár staletími jí musela být velmi podobná. Trisha byla překvapená, když se dozvěděla, že délka života Valdierů byla mnohem delší než u lidí. Možná proto rozhodovali muži, kdy chtěli děti. Skutečnost, že to bylo v podstatě možné pouze s pravou družkou, bylo další výhodou. Byla to efektivní metoda, jak se postarat o pokračování rasy, pomyslela si Trisha.

Před chvílí poslala Bio hrát si se symbionty ostatních bojovníků. Chudák Bio už toho musel mít určitě plné zuby neustále na ni dávat pozor. Trisha většinu rán trávila s hlavou zabořenou do záchodové mísy. Trpěla příšernou ranní nevolností, která se bohužel neomezovala pouze na rána. I když uměli symbionti vyléčit všechna možná zranění, proti nevolnosti v těhotenství byli bohužel bezmocní. To byla věc, se kterou se musela vypořádat sama.

Kelan byl poklad. Chladil jí čelo mokrým ručníkem, dokud nevolnost nepřešla. Poté ji znovu odnesl do postele a krmil ji valdierskou verzí slaných crackerů, dokud se necítila lépe. Zatímco chroustala crackery a snažila se je udržet v sobě, položil jí ruku na břicho a mumlal něco dítěti, jakoby mu mohlo rozumět. Trisha byla trochu znepokojená, jak rychle malá jiskřička rostla. Na břiše už byla vidět malá vyboulenina. Kelan nakonec Trishu přemluvil k tomu, aby vyhledala léčitelku a promluvila si s jeho matkou. U léčitelky to probíhalo dobře. Trisha pozorně naslouchala, když jí vysvětlovala, že je dítě zdravé a její dračice se o něj dobře stará. Dala Trishe pár tipů ohledně výživy a uložila jí, aby víc jedla. Když to s Kelanem nakonec jeho matce řekli, propukla Trisha s pláč. Kelan ji okamžitě přesunul na svůj klín a kolébal s ní sem a tam, zatímco mu vzlykavě vyprávěla, jak ráda by tu novinu řekla svému otci, a jak vinna se cítila, a že bude určitě hroznou matkou, protože nemá o dětech ani ponětí. Kelan potřeboval skoro deset minut, než ji uklidnil. Během jejího plačtivého zhroucení seděla Morian trpělivě v křesle. Když se Trisha konečně uklidnila a začala škytat, podala jí Morian šálek horkého bylinkového čaje.

„To je… to jsou… hormony,“ škytla Trisha a napila se čaje.

Kelan pohlédl na svou matku se starostí v očích. „Dola, Trisha neustále zvrací. Je to normální?“

Morian se zachichotala. „Ano, ale myslím, že u lidských žen je to mnohem horší. Cara a Abby si na ranní nevolnost také stěžují… a na to, že jsou velmi emocionální.“

„Už je to i vidět!“, vzlykla Trisha. „Tak brzy by to nemělo být vidět. Jsem teprve v desátém týdnu. Myslím, že by to mělo být vidět až někdy ve čtvrtém nebo pátém měsíci.“ Aspoň tak to bylo u žen, které znala.

Morian se pohodlně opřela a koukala trochu udiveně. „Ale to už bys byla krátce před porodem. Těhotenství trvá jen šest měsíců. Jak dlouho trvá těhotenství na tvé planetě?“

Když Trishe došlo, že bude rodit mnohem dříve, než čekala, zbledla. „Devět…“ Ošila se. „Devět měsíců,“ zašeptala.

Morian přikývla, jakoby jí to teď bylo jasné. „Možná je to proto pro tebe tak těžké. Tvé tělo není na tak rychlé změny zvyklé. Promluvím si s našimi léčiteli a zeptám se, jestli by se nedalo něco proti těm nevolnostem udělat. Ale obávám se, že ženy z vašeho světa to budou muset prostě přetrpět.“

Kelan pomyslel na to, jak špatně jeho družce je a zamračil se. „Žádné další děti nebudou, dokud na něco nepřijdou,“ prohlásil rezolutně. Nedopustí, aby jeho družka pokaždé takto trpěla.

Trisha se rozesmála. „Myslíš, že tohle je hrozné? Tak to se připrav na to, že porod bude mnohem horší. Očekávám, že se ode mě po celou dobu ani nehneš. Jestli si myslíš, že je tohle hrozné, tak jsi ještě nic pořádného neviděl.“

Při tom pomyšlení Kelan zbledl. „Valdierští bojovníci vítají své děti teprve až po porodu. Nejsou u něj přítomni. To je ženská záležitost.“

Trisha vrhla na Kelana pohled se zdviženým obočím. „Och, ale ty u něj budeš, můj valdierský bojovníku. Když můžeš určovat, kdy do mě vložíš své semeno a jsi u té zábavné části, pak můžeš i sledovat, jak ta zábava přináší ovoce,“ pronesla a stiskla do úzké čárky, zatímco si ho zle měřila očima.

Trishina dračice se z výrazu velkého válečníka svíjela smíchy. Tvůj druh bude reagovat jako ten Cařin. Měj připravený obrovský polštář, až to s tím sekne.

Morian pozorovala svého syna a jeho družku a musela se taky smát. Byla tak šťastná, že Kelan potkal ženu, která byla stejně tvrdohlavá jako on. Neměla pochyb, že bude se svou družkou, až přijde její čas. Takto spolu seděli ještě asi hodinu, když si Kelan všiml, že Trishe padají víčka. To byla další věc, pomyslela si ospale. Poslední dobou byla neustále unavená. Když ji Kelan nesl do jejich pokojů, už dávno spala.

***

Kelan položil Trishu opatrně na postel. Ani se nesnažil ji svléknout, protože ji nechtěl probudit. Viděl, jaké má tmavé kruhy pod očima a měl strach, že by dítě mohlo být pro její štíhlé tělo příliš. Při pomyšlení, že by se Trishe nebo jejich dítěti mohlo něco stát, mu přejel mráz po zádech. Sice se to nestávalo často, ale ženy občas u porodu umíraly. Musel věřit tomu, co mu léčitelé a matka říkali, a to, že to, co jeho družka prožívala, bylo zcela normální. Kelan se sklonil dolů a políbil Trishu na čelo. Slíbil Zoranovi, že se s ním a s Trelonem setká, aby probrali informace, které obdrželi od Mandry a Kreona. Jeho bratři očividně našli nové stopy, týkající se úmyslů strýce Raffvina.

Kelan frustrovaně zatnul čelist. Nemohl se dočkat, až toho mizeru, který kdysi patřil do jejich rodiny, uvidí konečně mrtvého. Kreon zjistil, že jejich strýc je zodpovědný za smrt jejich otce. Jeho touha po moci neznala hranic a jeho krutost stejně tak. Podle nových informací musela pro něj jeho elitní armáda bojovat, jinak by ublížil jejich rodinám. Mandra se setkal s bratrem Ha’vena, aby zjistil, kde je Raffvin schovává. Pokud by se jim podařilo dostat ty rodiny do bezpečí, tak by se velká část jeho armády od něj odvrátila. Zoran už zabil jednoho z jeho spojenců, Ben’qumaina, Ha’venova nevlastního bratra. Ha’ven a jeho bratři se dozvěděli, že Ben’qumain zabil jejich otce tak, aby to vypadalo jako nehoda. Dokonce se zjistilo, že se snažil zabít i oba mladší bratry Ha’vena. Naštěstí se mu to nezdařilo a oba přežili. Nyní, když dostali do Raffvinovy armády několik špehů, doufali, že se jim podaří zjistit, kde se nachází, aby se ho mohli zbavit jednou provždy.

Kreon zmínil něco o tom, že má možná nějaký nápad, kam mohl odvléct Sarafinského krále. Domnívali se, že i za touto akcí stojí Raffvin. Pokud by se Raffvinovi podařilo vyprovokovat mezi Valdiery a Sarafiny válku, mohl by tak oslabit královskou rodinu a zaútočit, zatímco by byli rozmístěni po galaxii. Ale než k tomu dojde, bude se Kreon snažit krále Voxe zachránit. Vždycky bylo prospěšné zachránit vůdce válečné rasy, i kdyby byl za únos zodpovědný jeden z nich. Ani jeden z bratrů se nezmínil o ženách, které byly s nimi a Kelan mohl jen doufat, že nenechali Ariel a Carmen někde na opuštěné planetě. Nevěřil, že by mu Trisha někdy odpustila, kdyby se její sestry nevrátily v pořádku domů.

Kelan přikázal oba strážce před jeho pokoji, aby jeho družku chránili za každou cenu. Oba s respektem přikývli. Kelan přemýšlel, jestli jim má přikázat, aby měli u sebe své symbionty, ale nakonec se rozhodl, že to uprostřed paláce není nutné.

Od Cařiny otravy byla zesílena bezpečnostní opatření. Když si na to vzpomněl, zamračil se. Nedávalo to žádný smysl. Nikdo jiný toho večera před třemi měsíci nepřišel k úhoně. V myšlenkách probíral různé scénáře a přemýšlel, kdo by chtěl Trelonově malé družce ublížit. Byl tak ponořený do svých myšlenek, že nedával pozor, kam běží, když zahýbal za roh.

„Och, Mylorde,“ pronesla N’tascha jemně a udělala hlubokou poklonu. „Omlouvám se. Měla jsem dávat pozor, kam běžím.“

Kelan N’taschu podepřel, aby nespadla. „Promiň… To já nedával pozor. Jak se vám daří, Lady N’tascho?“, zeptal se Kelan zdvořile a o krok poodstoupil. Osobně milenku svého bratra nemusel, ale co mohl říkat, koneckonců jeho drak a jeho symbiont jeho milenky taky neměli rádi.

„Daří se mi dobře, Mylorde. Doufám, že jste měl příjemný den. Jdete za svým bratrem, Lordem Trelonem?“, zeptala se klidným hlasem a pohlédla na něj.

„Ano, a za Zoranem. N’tascho…“, začal Kelan. Vlastně mu po tom nic nebylo, ale cítil určitou loajalitu k malé lidské ženě, která pro jeho bratra tolik znamenala.

„Ano, Mylorde?“, odvětila N’tascha stejně tichým klidným hlasem, který v jeho přítomnosti používala vždycky.

Kelan se zamračil a poté zavrtěl hlavou. „Jen, že… můj bratr… Víte, že teď má pravou družku?“, zeptal se Kelan pevným hlasem.

N’tascha sklopila hlavu, takže jí neviděl do očí. „Ano, Mylorde. Kvůli němu mě to těší. Nechci mu dělat žádné problémy.“ Zvedla hlavu a pohlédla Kelanovi do očí.

Kelan si ji chvíli prohlížel a poté znovu přikývl. „To je dobře. Přeji vám příjemný den.“ Kelan se nemohl zbavit dojmu, že mu něco důležitého ušlo. Zakroutil hlavou nad svou rostoucí paranoiou a pokračoval po chodbě vedoucí do zahrady. Vezme to do konferenčního sálu zkratkou.

***

Trisha zívla. Ani si nevšimla, že je tak unavená. Když pomalu otevřela oči, zmateně pohlédla na strop. Kde to byla? To nebyl strop v její ložnici. Trisha zatřepala hlavou, aby se zbavila mlhy ve své hlavě. Poté se pomalu posadila a položila ruku na tenkou, hrubou deku, kterou bylo přikryté malé lehátko, na kterém se právě probudila. Chvíli se s ní všechno točilo, ale pomalu se to zlepšovalo. Jak to tak vypadalo, byla v jakési malé cele. Trisha znovu zatřepala hlavou a zasténala, protože se s ní začalo znovu všechno točit. Položila si ruku na břicho, zavřela oči a tiše zavolala svou dračici.

Jsi ty a dítě v pořádku?, zeptala se Trisha jemně.

Její dračice se ospale obrátila. Kde to jsme?

Nevím. Jak se daří dítěti?, zeptala se Trisha s obavou v hlase.

Naše dítě spí, odvětila její dračice a ochranitelsky se stočila kolem nenarozeného dítěte.

Trisha vstala a rozhlédla se po malé místnosti. Moc tam toho nebylo, dokonce ani koupelna. Zvedla tenkou matraci, ležící na pryčně a zjistila, že je připevněna kovovými lištami. To by se dalo využít. Trisha nechala matraci znovu spadnout a vrávoravě došla ke dveřím. Neměly žádnou kliku. Trisha rukama přejela po rámu. Jak to vypadalo, byly dveře jedinou cestou ven. Trisha vzhlédla ke stropu. Nic. Ani větrací šachta. Obhlédla stěny a rukou opatrně přejela po jejich hladkém povrchu. Žádné otvory, vůbec nic, pomyslela si Trisha, když vyloučila všechny potencionální možnosti k útěku. Znovu se vrátila k pryčně a posadila se, protože ji přepadla silná vlna nevolnosti. Trisha si opřela hlavu o kolena a snažila se zhluboka dýchat.

Prosím ne teď, žadonila tiše. Prosím maličký, poslouchej svou maminku a zůstaň klidný, dokud nás odsud nedostanu, broukala Trishina dračice dítěti a snažila se ho uklidnit, když se začal pohybovat.

Trisha byla stále ještě v předklonu, když se dveře k její malé cele otevřely. Byla tak zaneprázdněná snahou se nepozvracet, že ani nevzhlédla. Dále dýchala nosem a kolébala se dopředu dozadu. Když na tváři ucítila studenou ruku, cukla sebou. Riskovala pohled vzhůru a byla překvapená, když uviděla tvář mladého muže. Nebyl to Valdierský bojovník. I když byly jeho vlasy dlouhé a černé jako u Valdierských válečníků, jeho rysy byly zcela odlišné. Jeho nos byl o něco širší a jeho oči nebyly zlaté, ale spíš nažloutlé a trochu protáhlé.

„Není ti dobře?“, zeptal se mladý bojovník jemně.

Trisha krátce přikývla. Nechtěla, aby se dozvěděl, že je těhotná. Nevěděla, co by s ní provedli, kdyby to zjistili. Musela chránit své dítě.

„Mohla bych… Mohla dostat sklenici vody?“, zeptala se Trisha váhavě.

Bojovník pohlédl na druhého muže, stojícího ve dveřích. Muž přikývl a zmizel. Mladý bojovník si klekl před Trishu, položil jí dlaň na tvář a zavřel oči. Po pár sekundách cítila, jak se jí tělem šíří teplo. Když mladík opět otevřel své oči, doslova zářily.

„To by mělo pomoct. Léky, co ti dali, by tobě, ani tvé dračici, ani tvému dítěti neměly ublížit. Ale zabraňují tomu, aby se tvá dračice dostala na povrch,“ pronesl stejně klidně jako předtím. „Jmenuji se Jaron. Ve své vesnici jsem pracoval jako léčitel, než jsem byl zrekrutován.“

Trisha naslouchala všemu, co jí tiše povídal. „Kde to jsem? Jak jsem se sem dostala?“

Když se objevil druhý muž, Jaron vzhlédl. Převzal od něj sklenici vody a něco mu řekl, co Trishin překladač neuměl přeložit. Přikývl a muž se na Trishu přátelsky usmál. Poté se otočil a rozhlédl po chodbě. Jaron se napil jako první a poté podal sklenici Trishe. Trisha pochopila, že jí tak chtěl ukázat, že není otrávená. Vděčně se napila, a když jí tekutina stekla vyprahlým hrdlem, tiše zasténala.

„Jsi na palubě nákladní lodě třídy 2 na cestě k primitivnímu měsíci přímo na druhé straně Quitaxu,“ zašeptal Jaron.

Trisha se zamračila. Měla by vědět, kde se ten Quitax nacházel? „Kde to je, kdo mě sem dostal a proč?“, zeptala se Trisha, která se pomalu cítila lépe teď, když ji nevolnost přešla.

Jaron chtěl právě odpovědět, když muž na chodbě najednou zašoupal nohama. Jaron strčil sklenici pod lehátko a rychle od Trishe odstoupil. Trisha chtěla vstát, když uviděla, jak Jaron vrtí hlavou. Znovu klesla na tvrdý povrch pryčny a čekala. Měla tušení, že se odpovědí brzy dočká a nevěřila, že se jí budou líbit.

Do malé místnosti vstoupila starší verze Abbyina druha Zorana, následovaná dvě muži, držící v rukou nějaké zbraně. Jaron okamžitě sklopil zrak a ustoupil ke stěně. Díky čtyřem velkým mužům působila cela skoro klaustrofobicky. Trisha přemýšlela, jestli má hrát roli silné kliďasky, agresivní bojovnice nebo slabé ženy. Rychle se rozhodla, že zabití slabé ženy je pravděpodobnost nejmenší.

Dobře… dobře… muž nelíbit. Špatný… velmi špatný, šeptala její dračice vyděšeně, zatímco se stočila kolem malé jiskřičky ještě těsněji.

„Konečně jsi vzhůru,“ pronesl starší muž chladně. „Čí družka jsi?“

Trisha předstírala třas ruky, když si odhrnula z obličeje své dlouhé, vlnité vlasy, jakoby byla ještě stále zmatená. „Družka?“, zeptala se slabě.

Muž přimhouřil oči a sevřel rty. Udělal krok dopředu a silně ji udeřil do obličeje. „Vždy kladu otázky pouze jednou,“ zasyčel.

Trishe po úderu tepalo v hlavě a v ústech cítila krev. Potlačila zaklení. Nechala si vlasy spadnout přes zraněnou tvář a bojovala proti nutkání nakopnout toho hajzla mezi nohy.

„Odpověz nebo to bude příště ještě bolestivější,“ řekl muž chladně.

„Kelan… Kelan je můj muž, můj druh, jak tomu říkáš,“ odpověděla Trisha třesoucím se hlasem. Stále měla hlavu sklopenou, aby ten hajzl neviděl nenávist v jejích očích. „Proč… Co ode mě chceš?“, zašeptala Trisha.

„Nechci od tebe nic, kromě toho tě zabít. Když zemřeš, tvůj druh zemře také. Co se týká toho proč…“, pokračoval muž hlasem, který musel být z ledovce. „Já jsem se měl stát pravým králem Valdieru. Morian Reykill měla být má družka, ne mého bratra. Já jsem byl nejstarší syn. Teď přišel můj čas, abych se ujal svého právoplatného místa.“

Trisha pohlédla do chladných, černých očí muže. Nakrčila čelo. Všichni Valdierové měli zlaté oči. Ještě nikdy neviděla žádné s jinou barvou očí. „Proč jsou tvé oči černé?“, vyhrkla Trisha dřív, než se stačila ovládnout.

Muž se rozmáchl, chytil ji za krk a vytáhl na nohy. Trisha ho chytla za ruce, které jí svíraly krk. Nemohla dýchat, protože jí pomalu mačkal vzduchovou trubici. Snažila se z jeho sevření vymanit, ale to ho očividně rozčilovalo ještě víc.

„Mylorde, řekl jste, že ji chcete použít jako návnadu. Jestli zemře, tak vám bude k ničemu,“ připomněl Jaron muži, který ji škrtil.

Trisha už viděla hvězdičky a ještě chvíli a ztratí vědomí, když s ní najednou praštil o stěnu. Trisha tvrdě narazila a spadla na pryčnu, kde zůstala ležet a lapala po dechu.

„Já jsem Raffvin Reykill, pravý král Valdieru. Až tě ten tvůj bastardský druh přijde zachránit, budu se dívat, jak oba umřete. Chci sledovat, jak oba bastardští synové mého bratra pomalu umírají, poté co se museli dívat, jak jsem jim zabil družky před jejich očima. Mé oči jsou černé, protože mi před mnoha lety Bohové a Bohyně ukřivdili, ty děvko. Z jejich podvodu, a z toho, že dali přednost mému bratrovi, mi zčernalo srdce, ale brzy… už brzy se to změní, protože si vezmu to, co mi mělo náležet už od začátku,“ zasyčel Raffvin a otřel si ruce o šátek, který vytáhl z kapsy u kalhot.

Když na šátku zahlédla krvavé skvrny, Trishu to vyděsilo. Roztřeseně se pokusila polknout. Tváře a krk jí tepaly bolestí. Poté se ten očividně šílený muž obrátil a zamumlal, že nesmí dostat nic k jídlu ani k pití.

Jaron vrhl na Trishu lítostivý pohled a poté musel spolu s druhým mužem, která stále ještě stál na chodbě přede dveřmi, odejít. Teprve až se za nimi za všemi zavřely dveře a Trisha zůstala opět sama, zhroutila se na pryčnu a na škrábavou přikrývku kapaly její tiché slzy. Zavřela oči a zkontrolovala svou dračici a dítě. Poté poslala k nebi tichou modlitbu, aby je Kelan našel dostatečně brzy, a ochránil je. Až když na tváři a kolem krku ucítila důvěrné známé teplo, otevřela oči a chytila se za krk. Z vlasů se jí uvolnily tenké zlaté stužky. Nyní vytvořila jemná symbiotická zlatá vlákna trochu silnější stužku, putující jí po krku a tvářích, aby ji symbiont mohl vyléčit.

„Děkuji,“ zašeptala Trisha, když se trochu vzpamatovala.

Její otec jí neustále vtloukal do hlavy, že se jednou bude muset dostat z nebezpečné situace sama a snažil se ji na to připravit. Trisha si vzpomínala, jak jí otec často opakoval, že když člověk musí bojovat o vlastní život, nehraje roli, zda se jedná o ženu či o muže. Buďto člověk věděl, co má dělat, nebo zemřel. Trisha se usmála; její otec se postaral o to, aby jeho malá holčička vždy věděla, jak přežít.

„Děkuji, tati,“ pronesla Trisha tiše.

***

Kelan poslouchal Zorana a Trelona jen na půl ucha. Oba hovořili o novém bezpečnostním systému, který Trelon vyvinul pro jejich menší válečné lodě. S Trelonem už vyzkoušeli jeho prototyp před pár měsíci na dvou jejich válečných lodích třídy 4, proto věděl přesně, o čem Trelon mluvil. Zoran se otočil a zeptal se ho, jestli si myslí, že by bylo možné pokračovat s produkcí systému a nechat ho nainstalovat do více než stovky válečných lodí. Kelan chtěl právě odpovědět, když ho přepadl nepříjemný pocit. Zoran s Trelonem to museli cítit ještě silněji, protože jeho bratři úplně zbledli. Všichni tři muži vyskočili a už byli na cestě ke dveřím, když dovnitř vběhl jeden ze strážců.

„Mylordi, ženy jsou v nebezpečí,“ zavrčel Lurr zuřivě.

Ještě než Lurr dořekl celou větu, vyběhl Kelan ven z otevřených dveří. Zoran s Trelonem byli těsně za ním. Čtyři muži běželi chodbami a poté to vzali venkem přes zahradu, aby si zkrátili cestu ke svým pokojům. Když se před nimi najednou objevila N’tascha a čtyři muži, Kelan se prudce zastavil. Uslyšel Zorana s Trelonem zuřivě zařvat, protože spatřili své družky přehozené přes ramena dvou z mužů. Jakoby odnikud přiběhli ke skupině dva z palácových stráží a odřízli muži, nesoucímu Abby cestu. Jeden z vojáků se zmocnil Abby a odnesl ji Zoranovi, zatímco ten druhý probodl muži, který ji držel, břicho a mrtvolu nechal padnout na zem.

N’tascha vrhla na Trelona nenávistný pohled a poté si s divokým úsměvem přejela nožem po imaginární linii na krku. Než mohli cokoliv udělat, zmizela N’tascha, muž vedle ní a muž, nesoucí Caru v přenosovém paprsku.

„Ne!“, zařval na protest Trelon.

Kelan zděšeně sledoval, jak družka jeho bratra zmizela. Zrovna se chtěl rozběhnout ke svým pokojům a zkontrolovat Trishu, když do zahrady vběhl vrčící Bio. Zavřel oči a snažil se kontaktovat malé symbionty na Trishe, ale nic necítil.

„Zorane…“, vzlykala Abby, chvějící se v náruči svého druha. „Vzali je s sebou. Zabili stráže a vzali je s sebou.“

Zoran kolébal Abby jemně v objetí. „Koho ještě vzali, Abby?“ Ale když viděl tváře svých bratrů, bylo mu to jasné. Objal Abby ještě pevněji, protože na něj dolehl rozsah tohoto brutálního útoku. Pokud Caru a Trishu nezachrání, oba své bratry ztratí.

S vrčením přikázal několika svým mužům prohlédnout mrtvého útočníka. V tom do zahrady vběhl Trelonův symbiont. Symbionti jeho bratrů zuřivě vrčeli a syčeli. Kelan jen vzdáleně vnímal, jak na něj Trelon volá, že Symba může cítit na Caře jejího symbionta.

Během pár sekund se Symba proměnil v elegantní valdierskou stíhačku a odstartoval. Kelan se pohyboval jako v transu. Proč nedokázal cítit Trishina symbionta? Vždyť ji nechal v bezpečí v jejich pokojích, které strážili jeho muži a Bio, pomyslel si nepřítomně. Měla na sobě několik kousků symbionta. Jak na rukách, tak kolem krku. Proč mu neodpovídali? Kelan zavrčel na svého symbionta rozkaz a rozběhl se ke svým pokojům.

Spolu s Biem zabočili za rok, ale když uviděli po stěnách rudé a zlaté cákance, prudce zastavili. Bio sebou cukl, jakoby dostal elektrickou ránu. Pomalu se pohyboval dopředu a vydával ze sebe kňouravé zvuky, které Kelan ještě nikdy neslyšel. Když šel dál, nevěřícně hleděl na rozsekané zbytky těl strážců a mrtvá zlatá vláka jejich symbiontů. Ještě nikdy nebyl žádný symbiont zničen. Nyní byly jejich zlaté zbytky roztroušeny všude na podlaze a na stěnách před jeho pokoji. Co dokázalo zničit něco, co bylo z čisté energie?

Přiběhli další válečníci a při pohledu, který se jim naskytl, se vyděšeně zastavili. „Mylorde…“, pronesl Lurr tiše, zatímco si prohlížel to místo hrůzy. „Vaše družka?“

Kelan pohlédl s úděsem v očích na dveře, vedoucí do jeho svatyně. „Já… já nevím,“ zašeptal.

„Nechte mě jít prvního,“ řekl Lurr a Kelana obešel. Kelan natáhl ruku, aby ho zastavil a pomalu zavrtěl hlavou. „Ne, je to můj a úkol a má zodpovědnost podívat se po mé družce,“ zachraptěl.

Lurr o krok ustoupil a sklonil hlavu. Zoran mu přikázal, aby zůstal s Kelanem, dokud nedorazí. Dostal pokyn Kelana chránit, i kdyby to znamenalo, chránit ho před sebou samým. Lurr rozkaz svého krále splní.

Kelan odsunul dveře a vytěsnil vše kolem sebe. Přinutil se vejít. Všechno vypadalo tak, jak to opustil. V obývacím pokoji nebyly žádné známky boje. Pomalu se blížil k ložnici, kde před pár hodinami zanechal Trishu spokojeně spící v posteli. Když se přinutil otevřít dveře, které teď byly zavřené, třásly se mu ruce. Vzpomněl si, že je nechal otevřené, když odcházel. Bio stál vedle něj a chvěl se, jakoby věděl, co tam Kelan možná najde.

„Mylorde…“, zkusil to znovu Lurr.

„Ne!“, odsekl Kelan hrubě. „Je to má družka… Je to má družka,“ zopakoval a na konci byl jeho hlas úplně tichý, jakoby bylo pro něj těžké pokračovat.

Lurr znovu odstoupil a čekal, zatímco se Kelan zhluboka nadechl. Kelan zíral na dveře a přál si, aby našel Trishu stále spící v posteli. Opřel se o dveře a přinutil se dojít k posteli. Když uviděl, že je prázdná, začal se nekontrolovatelně třást. Přikrývka byla odhrnutá a napůl na zemi. Když se přiblížil, uviděl na zmačkané přikrývce ležet jedno bezvládné zlaté vlákno. Kelan a Bio při pohledu na Trishina neživého symbionta zavyli bolestí.

***

Zoran přecházel po pokoji a sledoval při tom Kelana. Lurr mu podal kompletní zprávu o tom, v jakém stavu našli vstupní prostor u Kelanových pokojů. Věděli, že ať už bylo použito cokoliv, v jeho vlastních pokojích to nasazeno nebylo. Podle Abbyina útržkovitého vyprávění, byla za únos Trelonova družky a smrti jeho osobních strážců zodpovědná N’tascha. Požadovala po Abby a Caře, aby odložily své symbionty. Abby poslechla, protože je nemohla nikde skrýt, ale Caře se podařilo pár jejích zlatých stužek schovat, a díky tomu se Trelonovu symbiontovi podařilo zjistit její polohu. Kelan vydal rozkaz, aby okamžitě připravili V’ager ke startu.

„Jakmile zjistím, co provedla s mou družkou, tak tu děvku zabiju,“ pronesl Kelan klidným hlasem.

Zoran pozoroval svého bratra. Bylo očividné, proč byl známý svým sebeovládáním. Kelan rozkázal připravit transportní místnost, a aby se všechen personál, nacházející se na planetě dostavil na palubu, aby mohli okamžitě odstartovat.

„Musíme zjistit, s jakou zbraní se jim podařilo zabít symbionty. Pokud by se dostala do špatných rukou, dopad na náš lid by byl děsivý,“ pronesl Zoran, a když se jeho bratr otočil a vydal další rozkaz, položil mu ruku na paži.

Kelanův pohled padl nejdřív na Zoranovu ruku, poté na jeho tvář. Odpověděl kamenným hlasem: „Vím, co mám dělat, bratře. Postarám se o to, než opustím tento svět.“

„Kelane…“, pronesl Zoran jemně. „Nevíme, jestli je tvá družka mrtvá. Je to bojovnice. Sám jsi říkal, že ji její otec vychoval jako válečnici. Přežije, dokud ji nenajdeš.“ Asi půl vteřiny se Kelan ani nepohnul, ale poté Zoran uviděl v jeho očích záblesk naděje.

„Ano, je neuvěřitelná. To řekl dokonce i Gunner, když jsme ji stopovali v lese,“ odvětil Kelan chraptivě.

Zoran se usmál. „Má toho hodně, za co stojí žít. Potřebuje tě.“

Kelan přikývl a dodal: „A naše dítě.“

Zoran překvapením zabručel: „Jdi za ní. Najdi ji a přiveď zpět.“

Kelan se postavil na transportní plošinu, krátce přikývl a během pár sekund vycházel z transportní místnosti na V’ageru, kde začal okamžitě vydávat rozkazy. Musel tu mrchu zabít.