TT - 10. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Kelan sledoval Trishu, jak se obléká do širokých černých kalhot a bílé hedvábné halenky, kterou si vepředu zavázala. Rychle si spletla vlasy do copu a sepnula černou gumičkou. S botami se neobtěžovala. Všiml si, že je hluboce zamyšlená a také se rychle oblékl. Zvedl ze země své svršky válející se na zemi všude kolem a hodil je do otvoru v koupelně. Poté následoval Trishu do obývacího pokoje.

Trisha si nalila šálek čaje, ale jídlo, které přinesli sloužící, ignorovala. Kelan čekal, dokud se neposadila na židli vedle okna a také si nalil čaj. Poté se usadil naproti ní.

„Vyprávěla jsem ti o své matce a otci,“ začala Trisha tichým hlasem a raději hleděla ven z okna, než aby se dívala na něj. Ale jeho přikývnutí zřejmě vnímala, protože pokračovala.

„Můj otec je skvělý muž. Má v sobě takovou klidnou sílu, která je naprosto neuvěřitelná,“ řekla Trisha, a když hovořila o muži, který pro ni tolik znamenal, na rtech jí pohrával lehký úsměv. „Když mi byly tři nebo čtyři, tak mě vzal do lesa poprvé. Měl se mnou nekonečnou trpělivost a naučil mě, jak hledat stopy, jaké rostliny se dají jíst, a kterým se raději vyhýbat. Ukázal mi všechny možné, skvělé triky, o kterých většina lidí vůbec nic neví. Dokonce založil vlastní firmu, Grove Wilderness Guides, aby mohl se mnou zůstat doma.“

Trisha se odmlčela a poté se otočila ke Kelanovi. Chtěla, aby chápal, jak moc je pro ni její otec důležitý. Chtěla, abych pochopil, proč se musí vrátit domů.

„S Ariel jsem se seznámila už ve školce. Staly se z nás nejlepší kamarádky. Carmen se k nám připojila o rok později a najednou jsem měla dvě sestry.“

Když si vzpomněla na to, kolik zábavy si všechny tři spolu užily, musela se usmívat. „Pan a Paní Hamm, rodiče Ariel a Carmen, byli pro mě jako rodina, jako druhý domov. Paní Hamm se ze mě snažila udělat dámu, což nebyl lehký úkol. Když byla Carmen v posledním roce školy, zahynuli při autonehodě. Spolu s Ariel jsme byly tenkrát na střední škole a rozhodly jsme se, že se po ukončení školy přihlásíme do vesmírného programu. Ariel se to nepodařilo, mě ano. Vždy jsem byla fyzicky mnohem aktivnější než Ariel a trochu dobrodružnější. Ariel je z nás tří nejvíc domácí typ,“ dodala Trisha a napila se pomalu chladnoucího čaje.

Kelan k té poslední poznámce spolkl komentář. Poté, co mu Mandra vyprávěl, tak považoval Ariel spíš za otravnou. Ale hned ze dvou důvod nic neřekl. Za prvé nechtěl Trishu přerušovat, aby nepřestala a za druhé nevěřil, že by chtěla jeho názor na ostatní dvě ženy, které byly pro ni jako sestry, slyšet.

„Každopádně, když mi bylo čtyři a dvacet, měla jsem skvělý život. Byla jsem testovací pilotkou u Air Force a právě mě přijali do vesmírného programu. Můj otec a já jsme celé mé dětství každý den lehávali na střeše pod hvězdami. Vždy na nebi našel jednu hvězdu a vyprávěl mi, že to je má matka. Byla jsem pevně rozhodnuta vydat se ji hledat.“ Trisha se zasmála své dětské naivitě. „Slíbila jsem svému otci, že pokud někdy poletím ke hvězdám, že ho vezmu s sebou.“

Když pomyslela na to, jak musí otec jejím zmizením trpět, musela bojovat se slzami. To, že nevěděl, co se s ní stalo, ho muselo ničit.

Kelan jí chtěl právě říct, že jak to půjde, tak vyrazí k její planetě, aby mohla za svým otcem, když Trisha zatřepala hlavou, jakoby chtěla nepříjemné myšlenky setřást. Zhluboka se nadechla a pokračovala.

„Krátce po mé závěrečné zkoušce jsem se seznámila s Petrem. Právě jsme s Ariel, Carmen a Scottem oslavovali ukončení studia. Zašli jsme do takového malého baru, který byl mezi vojáky velmi oblíben. Mají tam dobré jídlo a skvělé pivo. Petr tam byl také s přáteli. Už jsem ho na základně párkrát viděla, ale ještě nikdy jsem s ním nemluvila. Byl vysoký, blonďatý, takový surfařský týpek.“ Trisha odložila šálek čaje na stolek a zamračila se.

Kelan musel při pomyšlení, že jiný muž pro Trishu něco znamenal, potlačit žárlivé zavrčení své i svého draka. Klid, zašeptal tiše svému drakovi. Už pro ni nic neznamená. My ano.

Trisha pokračovala a Kelanovy nelibosti při zmínění jiného muže si nevšimla. „Udělal na mě dojem. Měsíc po tom, co jsme se seznámili, jsme se vzali. Můj život byl jako z pohádky. Měla jsem skvělou kariéru, úžasného, laskavého manžela a podporu svého otce a svých dvou nejlepších kamarádek. Můj život nemohl být lepší. Byli jsme svoji asi jeden a půl roku, když jsem měla nehodu.“ Trisha ztišila hlas, protože vzpomínka na tehdejší emocionální a fyzickou bolest ji přemohla.

Kelan chvíli čekal a poté se tiše zeptal. „Jakou nehodu?“

Poprvé, co se posadila, Trisha vzhlédla. „Nehodu, která všechno změnila,“ odvětila potichu.

„Byla jsem na zpáteční cestě na základnu. Právě jsme se vraceli z tréninkové mise. Zasáhla nás nenadálá bouřka a Mark, pilot vrtulníku, se ji snažil obletět. Zrovna jsme přelétávali pohoří a chtěli zpátky do Kalifornie, kde jsme měli základnu. Myslím, že nás zasáhl blesk. Zkratoval elektrické obvody a my se zřítili na horu. Z nějakého důvodu ještě nepřišel můj čas. Mark, Aaron a John byli na místě mrtví. Tim a já jsme seděli vzadu a pád jsme přežili. Oba jsme byli v opravdu špatném stavu. Měla jsem zlomenou klíční kost, obě nohy, rozdrcený pravý bok, jednu ruku zlomenou pěti místech a měla jsem vnitřní zranění. Tim na tom byl ještě hůř. Měl přeražená záda a silně krvácel z rány na stehně. Po dopadu žil už jen asi hodinu. Byla jsem u něj, když zemřel,“ zamumlala Trisha a po tvářích jí stékaly tiché slzy, když znovu prožívala poslední chvíle Timova života a svůj pocit bezmoci, protože mu nemohla pomoci.

„Jak dlouho trvalo, než vás našli?“, zeptal se Kelan. To, že jeho družka musela zažít něco tak hrozného, ho rozežíralo zevnitř. Už nikdy více, slíbil si Kelan mlčky, už nikdy ji nic takového nepotká; ne, pokud tomu bude moci zabránit.

„Dva dny,“ odvětila Trisha. „Dva dny jsem tam ležela, hned vedle svých mrtvých přátel. Dva dny naplněné bolestí tak silnou, že jsem si nemyslela, že to dokáže člověk vydržet. Naštěstí jsem v době mezi nehodou a svou záchranou neustále ztrácela vědomí, takže mám všechno takové zamlžené. Kvůli nepřístupnému terénu požádali mého otce o pomoc. Pila jsem dešťovou vodu z děr, kterými kapala do vraku a neustále jsem myslela na to, že nesmím zemřít a opustit tak svého otce a Petra. Takto jsem přežila. Na okamžik, kdy mě našli, si moc nepamatuji. Tenkrát jsem byla víc mrtvá než živá. V nemocnici jsem byla šest týdnů a operovali mě tolikrát, že jsem to přestala počítat. Lékaři mi řekli, že mám štěstí, že jsem naživu, a že v důsledku mých zranění nohou, zad a boku už asi nikdy nebudu chodit. O šest měsíců později mi prozradili i to, že pravděpodobně nikdy nebudu mít děti. Kvůli zranění a toho množství operací jsem měla v oblasti pánve příliš mnoho zjizvené tkáně, takže bych nemohla dítě donosit, aniž bych ohrozila nás oba.“

Trisha vstala a přešla k oknu, ze kterého byl krásný výhled do zahrad a na město. Nechtěla vidět v Kelanových očích lítost nebo odpor, až zjistí, že mu nikdy nebude moci porodit dítě. Velmi dobře si pamatovala Petrův výraz tváře, když jim to lékaři po jedné z kontrol sdělili.

Trisha se znovu zhluboka nadechla. Zatraceně, jak ty nepříjemné zážitky nenáviděla. „Petr dělal, jakoby mě podporoval, ale už během prvních měsíců jsem si všimla určitých změn. Už jsem nebyla ta předpisová manželka, se kterou se rád chlubil a ukazoval. Byla jsem žena, která potřebovala pomoci, i když chtěla jít třeba jen na toaletu. Seděla jsem v kolečkovém křesle a díky zranění ramene a paže jsem nezvládala bez pomoci ani ty nejjednodušší úkony. O šest měsíců později mě navštívila jedna z Petrových milenek. Poprvé za několik měsíců jsem byla doma sama. Můj otec mi v bytě nainstaloval takové zařízení, abych si mohla zavolat pomoc, kdybych něco potřebovala. Zjistila jsem, že Petr zdaleka nebyl tím věrným, starostlivým manželem, jak se mu dařilo předstírat. První aférku měl už čtyři měsíce po naší svatbě,“ pronesla Trisha potichu.

„Nechápala jsem, proč. Tolik jsem ho milovala a dala jsem mu všechno. Když přišel domů, ještě stále tam byla.“ Trisha vrhla na Kelana krátký pohled. „Ani se nesnažil to popírat. Řekl, že chtěl otevřené manželství, především nyní, když už jsem mu nebyla k užitku. Nepovažoval za nutné, to přede mnou skrývat. Koneckonců, bych měla pochopit, že je ještě mladý a nechtěl být mou nehodou svazován. Když jsem tenkrát prohlásila, že s tím nesouhlasím, a že se nechám rozvést, protože bych nikdy nezůstala s mužem, který je mi nevěrný, odmítl to. Řekl, že by to uškodilo jeho kariéře, kdyby se rozvedl. Má nehoda mu na základně vynesla hodně sympatií, ze kterých profitoval. Kdyby vyšlo najevo, že měl aféry, zatímco se jeho ubohá žena vzpamatovávala z hrozné nehody, tak by mu to zničilo vyhlídky na povýšení. Jakoby mě jeho kariéra po tom všem, co jsem se dozvěděla, zajímala.“ Trisha se hořce zasmála.

„Co jsi teda udělala?“, zeptal se Kelan, zezadu přistoupil k Trisha a objal ji pažemi. Nejdřív strnula, ale poté se o něj opřela, takže ji objal ještě pevněji a přitáhl si ji na širokou hruď.

„Vyhodila jsem ho,“ odvětila Trisha s úsměvem. „Novinka o jeho nevěrách se na základně rychle roznesla, ale ode mě to nebylo. Prozradila to jedna z jeho naštvaných milenek. Dostal důtku a byl degradován. Poté to trvalo ještě další rok a půl, než s rozvodem souhlasil. Než byl ochotný podepsat papíry, chtěl pořádný balík peněz. I kdyby to nikdy nepřiznal, můj otec Petra navštívil a řekl mu, co se stane, jestli ty rozvodové papíry okamžitě nepodepíše. Hrozně trpěl, když si myslel, že jsem mrtvá a zuřil, když se dozvěděl, co mi po tom všem udělal Petr. Miluji svého otce. Vždycky tu byl pro mě. Nemohu ho nechat myslet si, že jsem mrtvá. Po té nehodě trvalo skoro rok, než jsem se znovu naučila chodit a přitom mě podporoval můj otec a Ariel. Otec mi pomohl nejen s budováním svalové hmoty, ale především mi dodával chuť do života,“ pokračovala dojatým hlasem Trisha.

„Když jsem začala znovu chodit, bylo mi skoro pět a dvacet, byla jsem rozvedená a hledala jsem novou práci. Ariel mi vyprávěla o známém známého, který pracoval pro Boswell International. Zrovna hledali dobrého pilota. Ariel čekala jen na to, až dokončí poslední rok služby a chtěla u nich nastoupit. Zavolala jim a než jsem stačila cokoliv říct, tak mě vzali taky.“

„To bylo někdy v době, kdy byla Carmen zraněná v Jižní Americe. Ariel požádala o uvolnění, aby se o ni mohla postarat a přitom mi pomáhala s mými depresemi. Tolik jí toho dlužím. Po celou dobu stále při mě. Tu noc, kdy jste nás odvezli ze Země, jsem Ariel řekla, že jsem dala u Boswellovy společnosti výpověď, a že chci pracovat doma u svého otce. Byla jsem s ním domluvená, že za dva dny přijedu.“ Trisha se otočila Kelanovi v náruči, takže mu hleděla tváří v tvář. „Teď víš všechno.“

Kelan pohlédl Trishe hluboko do očí. Byla tou nejsilnější ženou, jakou kdy poznal. Obdivoval její klidnou sílu, její odhodlanost a schopnost milovat. Sklonil se, dlaní ji pohladil po tváři a jemně políbil na rty.

„Vezmu tě za tvým otcem. Ale musíš vědět, že tě tam nenechám, i kdyby odmítl s námi odletět. Teď jsme jedno, mi elila. Nemůžeme být rozděleni,“ pronesl klidně, ale důrazně. Chtěl, aby věděla, že udělá všechno, co bude v jeho moci, ale teď už z ní byla jiná osoba než před jejich seznámením. Její tělo už nebylo úplně lidské. Pokud to, co četl, byla pravda, tak by bylo pro ni nebezpečné, kdyby žila na své planetě. Navíc ji potřeboval – on, jeho drak i symbiont.

I její dračice, o které jí ještě stále nic neřekl, by nepřipustila, aby se od něj odloučila. Její dračice byla ještě mladá a na proměnu nepřipravená.

Ale ano, už je připravená, zavrčel jeho drak netrpělivě. Chci svou družku.

Kelan ignoroval netrpělivost svého draka. Ještě není připravená. Teprve pomalu akceptuje naše spojení. Pokud bychom na ni tlačili moc, tak by se možná vzbouřila. Viděl jsi, jak se chovala na V’ageru.

Kelanův drak si naštvaně odfrkl, stočil se do klubíčka a trucoval.