TG - 22. kapitola

 Překlad: Mishacka

Od mého posledního rozhovoru s Graysonem uplynuly dva týdny. Neodpovídám na jeho telefonáty. Na společných přednáškách sedím na jiném místě a snažím se ho ignorovat. Párkrát se se mnou pokusil promluvit anebo se ukázal před mým bytem. Tehdy jsem přemýšlela, zda mu otevřít a odpustit. Bylo to peklo, jedu na autopilota a chodím jako tělo bez duše. London si našla vlastní pronájem a to pět minut cesty ode mě. Staví se na vlastní nohy a pracuje na vlastní zodpovědnosti. Jsem za ni nesmírně šťastná. Pořád je sebestředná a zahleděná do sebe, ale hádám, že jsem zatím z ní dostala maximum a tak nebudu dál pokoušet svoje štěstí. Nemůže se změnit přes noc, to je jisté. Po práci poprosím Aidena, aby mě zavezl ke Graysonovi. Nevím, co udělám, ale už nechci, abychom se oba trápili, už toho mám dost. Jsem z toho zmatená a nevím, jak z toho ven.

„Díky, Aidene,“ řeknu mu a dám mu pusu na tvář.

„Nemáš zač. Víš, že mi můžeš kdykoliv zavolat, že jo?“

„Píšu si to. Jsi nejlepší šéf na světě,“ řeknu mu, vystoupím z auta a zavřu dveře. Zamávám mu na rozloučenou a vydám sek domu. Před ním stojí Graysonovo auto, takže vím, že je doma. Dal mi klíč, ale je mi blbé použít ho teď, když jsem s ním nechtěla mluvit a nevím, zda jsme ještě vůbec pár. Zaklepu na dveře a při čekání si pohrávám s vlasy. Otevře dveře a zůstane tam překvapeně stát.

„Paris,“ řekne a přejede mě pohledem od hlavy až k patě.

„Ahoj, myslela jsem, že bychom si měli promluvit,“ řeknu a zastrčím si pramen vlasů za ucho.

„To bych hrozně rád,“ řekne. „Musím ti říct, že…“

„Graysone! Pospěš si!“ zavolá někdo z domu. Vykulím oči, když ten hlas poznám. To. Mě. Kurva. Poser.

„No páni,“ řeknu šokovaně.

„To není tak, jak si myslíš,“ řekne rychle Grayson a pokusí se mě chytit za loket. Odtáhnu se od něj a pak vyrazím pryč od jeho domu. Vytáhnu telefon a volám Aidenovi.

„Ahoj.“

„Můžeš se vrátit zpátky a vyzvednout mě? Prosím?“ prosím ho.

„Jasně, za chvilku jsem tam.“

Zavěsí. Jdu k cestě, čekám tam a vyhlížím, kdy přijede moje záchrana. Vedle mě zastaví Grayson.

„Paris, poslouchej mě!“ zavrčí. „Můžeš mi dát minutu, abych to vysvětlil?“

Zakroutím hlavou a sleduji cestu, kde se objeví Aidenovo auto. Grayson mě znovu chytí za paži, ale já se vykroutím a nasednu do auta.

„Jeď, prosím,“ řeknu mu, když se Grayson zastaví vedle mých dveří. Zamknu je, než je stihne otevřít. Pak na něj jen koukám, zatímco on pořád dokola křičí moje jméno a snaží se zachytit můj pohled.

Ale co může říct na svou obranu, když měl ve svém domě moji sestru?

*****

O hodinu později slyším zabouchání na dveře.

„Je tady London!“ zavolá Anaya. Odfrknu si a pokračuji v práci na notebooku. Otevřou se dveře od pokoje a dovnitř vpadne zamračená London.

„Ty jsi vážně neuvěřitelná, víš o tom?“ vyštěkne.

„Co prosím?“ zavrčím zpátky.

„Vím, že jsem s ním spala, než jsi ho potkala, ale co si myslíš, že jsem zač, abych s ním spala teď?“

„Ta, která dovolí své sestře, aby dělala striptýz, protože musí za ní splatit dluh?“ řeknu falešným sladkým hlasem.

Zalapá po dechu. „Hádám, že tohle jsem si zasloužila. Fajn, tohle jsem si opravdu zasloužila. Ale dokonce i tehdy, kdy nevěříš mně, tak si vážně myslíš, že by ti to Grayson udělal? Ten kluk je do tebe blázen! A jen tak mezi námi, jsem si jistá, že nějakou dobu nejí a nespí. Možná se dokonce ani nekoupe.“

„Tak proč jsi tam byla? A jak často se s ním vídáš?“

Sedne si na moji postel. „Dneska to bylo poprvé, co jsem ho viděla, přísahám.“

„Vysvětluj,“ nařídím jí.

Povzdechne si, podívá se na mě a pak se zavrtí. „Možná, že tě to naštve.“

„Mluv London a to rychle, jinak tě vlastníma rukama uškrtím.“

„Téda, ty máš odvahu. Grayson mi dneska zavolal. Chtěl znát podrobnosti ohledně Trevora, aby mohl zaplatit ten dluh. Vyzvedl mě doma a pak jsme jeli k němu, kde se přihlásil na účet a poslal mu peníze. Pak zavolal Trevorovi, aby se ujistil, že už nás nebude obtěžovat.“

„Zaplatil ten dluh?“ zeptám se a pomalu zamrkám.

„Jo. A to byl ten důvod, proč jsem byla u něj. Věř mi, Grayson mě nechce, vlastně nikoho jiného,“ řekne a pak se pohodlně natáhne na moji postel.

„Zatraceně,“ řeknu. Vypadá to, že teď je na mě, abych se omluvila. „Zítra za ním zajedu a promluvím s ním.“

„To není nutné,“ řekne a mrkne. „Čeká na tebe v autě.“

Otočím se a zírám na ni.

„Co je? Jak si myslíš, že jsem tady přijela?“

Ignoruju ji a vydám se ke dveřím a pak ven. Jak London říkala, Grayson sedí v autě a zírá na něco dolů, hádám, že na telefon. Když otevřu dveře u spolujezdce, tak zvedne hlavu.

„Ahoj,“ řeknu a zavřu za sebou dveře. „Za to předtím se omlouvám.“

„Kdybys mě nechala domluvit…“

„Já vím. Omlouvám se,“ zopakuji.

Nastartuje auto. „Kam jedeme?“ zeptám se.

„Ke mně,“ řekne. „Můžeme?“

„Jo, můžeme.“ Během jízdy sleduji jeho profil. Vypadá stejně, i když má strniště, ale i to mu sluší. A je to tady zase, podle mě mu sluší všechno.

Koukám se z okna a snažím se uspořádat svoje myšlenky. Cesta probíhá v tichosti, takže zapnu rádio. Grayson natáhne ruku a položí ji na moje stehno, lehce mě zmáčkne, než ji zase stáhne zpět.

Když vejdeme do jeho domu, tak se posadím do křesla a lehce se kousnu do rtu. Přemýšlím, jak začít.

„Doufám, že se na sestru nezlobíš. Přivezl jsem ji sem, protože nemá doma počítač,“ řekne a opře si lokty o kolena.

Odkašlu si. „Vysvětlila mi to. Omlouvám se, že jsem došla tak rychle k vlastnímu závěru.“

„To nic,“ řekne.

„Děkuji, že jsi to vyřídil s Trevorem. Nikdy předtím se o mě nikdo nestaral a já si toho opravdu moc vážím, Grayi.“

„To nic nebylo. Zapomeň na to,“ řekne a opře se zády o sedačku.

„Šlo o hodně. Bylo to hodně peněz a já ti slibuji, že ti to splatím hned, jak budu moc,“ řeknu mu a začnu si mnout ruce.

„Paris,“ řekne a zakroutí na mě hlavou. „Nechci ty peníze zpátky. Ani za mák se nestarám o prachy – starám se jenom o tebe. Chci, abys mi odpustila a abychom začali spolu od začátku.“

„Nebude to tak snadné, že?“ zašeptám.

„Pro mě ano. Miluji tě a na tom záleží. Ty jsi moje priorita. Už nikdy více nechci žít bez tebe. Neexistuje jiná cesta,“ řekne a ve tváři se mu objeví bolest.

„Graysone,“ povzdechnu si.

„Zamiloval jsem se do tebe potom, co jsem zjistil pravdu. Vím, že jsi naštvaná, ale poslouchej mě. S London jsem strávil jenom jednu noc. Nebyl jsem do ní zamilovaný. Jsem zamilovaný do tebe, Paris. Zamiloval jsem se to tebe až potom, co jsem zjistil pravdu.“

Přemýšlím o jeho slovech. Chápu, co ke mně cítí. S London spolu ani nemluvili, byl to prostě jenom sex. Přesto to v něm něco zanechalo, když si to chtěl zopakovat. Můžu se přes tohle přenést? Řekl mi, že se do mě zamiloval až potom, co zjistil pravdu. Přesto to stále bolí. Vím, že mě miluje. Na London se ani nepodíval.

„Na co jsi myslel, když jsi odešel?“ zeptám se, protože to potřebuji vědět.

„Domnívám se, že jsem byl překvapený, jak to všechno dopadlo a že jsem se nemohl ospravedlnit,“ řekne.

Nebudu lhát, ublížilo mi to. Přesto jsem ráda, že mi řekl pravdu. Pravda bolí, ale lež vás dokáže zničit.

„Dopřeji ti čas, pokud ho potřebuješ. Ale prosím, nesnaž se mě odstřihnout nebo mi zabránit, abych tě vídal. Můžeme to vzít pomalu, začít pracovat na naší vzájemné důvěře. Zase. Budu bojovat, Paris. Budu o to zasraně bojovat a potřebuji, abys v tom byla se mnou,“ řekne a rozrušeně si pročísne rukou vlasy.

Polknu, najednou mi vyschlo v krku. „Důvěra nepřijde tak lehce.“

„Já vím a jsem připraven udělat vše, co bude nutné. A ty?“ zeptá se, stáhne si mě do klína a obejme. „Víš vůbec, jak moc jsi mi chyběla? Bylo to, jako bych přišel o nějakou důležitou část sama sebe. Co jsi mi to provedla?“

Opřu si hlavu o jeho rameno. „Proč láska tak moc bolí?“

„Hádám, že za ty důležité věci musíš zaplatit určitou cenu,“ řekne a pak skloní hlavu a políbí mě na krk. Začne mě hladit.

„Můžeme na to teda jít pomalu?“ pokárám ho a odstrčím jeho šmátravou ruku.

„Au,“ řekne a usměje se. „Tak tohle je pomalu. Tipuji si, že mě čekají studené sprchy.“

Odfrknu si. „Snažíš se, abych tě litovala?“

Začne se smát a v porážce zakloní hlavu dozadu. „Ne, miláčku. Uděláme to teď správně. Od začátku. Vlastně, šla bys se mnou zítra večer na rande?“

Předstírám, že nad tím přemýšlím. „Mohla bych,“ řeknu s vážnou tváří.

„Tak mohla bys, jo?“ zopakuje a pak mě začne lechtat na boku.

„Ne!“ lapám po dechu. „Nelechtej mě.“

Přestane, pak mi nakloní hlavu na stranu a vášnivě políbí. Jeho rty mi názorně ukazují, o co přijdu, jazykem si pohrává s mým. Když se pak ode mě odtáhne, tak jsem připravena odvolat, že to vezmeme pomalu a zamířit rovnou do ložnice. Taky mu to řeknu. Zasměje se, pak zakroutí hlavou, že ne. Ale jeho oči říkají něco jiného. Tmavý, přimhouřený pohled mi dává najevo, jak moc mě chce. A taky jeho erekce. Postavím se a natáhnu k němu ruku.

„Zlato,“ řekne a zkroutí rty.

„Co je?“ řeknu nevinně a zamrkám.

„Chceš mě, protože právě teď jsem pro tebe nedostupný,“ řekne nepřirozeně vysokým hlasem.

Tiše se zasměju, až se začnu celá třást. Zatraceně, je příjemné, se zase zasmát. „Pro mě nejsi nikdy nedostupný, pane Millsi.“

Pozvedne obočí. „Vážně?“ Zvedne ruce a pohladí mě po stranách, přejede po prsou, až na boky. Zadržím dech a vím, že mu na rtech pohrává úsměv.

„Raději tě vezmu domů,“ zamumlá a usměje se na mě.

„Nebo,“ řeknu a odmlčím se.

„Nebo co?“

„Nebo mě můžeš vzít do ložnice a pak mě zavést do práce,“ řeknu a skousnu si zuby spodní ret.

Zasténá. „Snažíš se mě zabít, že jo?“ Zvedne mě do náruče a když se začnu vítězně usmívat a myslím, že to mám v kapse, tak zamíří ven k autu.

„Pomalu,“ řekne a postaví mě na nohy.

Ztěžka si povzdechnu a přikývnu. Hádám, že to tedy bereme pomalu.