TG - 18. kapitola

 Překlad: Mishacka

„Takže, kde jsi pracovala předtím?“ zeptá se nevinně Aiden, až jsem leknutím málem vylila pití.

„Ach, však víš,“ řeknu a pokusím se to zamluvit.

„Ne, nevím, ale teď jsem rozhodně zvědavý,“ řekne a nadzvedne obočí.

„Možná můžeme ještě pro jistotu počkat, až budu přijata,“ řeknu a nutím se k úsměvu. Možná ho to pobaví, ale já mluvím smrtelně vážně.

„Ale no tak, nebudu tě za to odsuzovat. Přísahám,“ řekne a na srdce si přiloží prsty.

Opřu se bokem o bar a přemýšlím, jestli mu mám říct pravdu nebo lhát. Pokud jsem se ale něco naučila, tak to, že nejlepší je říct pravdu. „Pracovala jsem v Toxic.“

Spadne mu brada. „V tom striptýzovém klubu?“

Zakoulím očima. „Jo, v tom striptýzovém klubu.“

Přejede mě očima. „Možná jsem tě tam viděl.“

Zalapám po dechu. „Ty prase!“

Zasměje se. „Jo, občas dělám bordel. A co, jsi sexy. Přesto tě nebudu odsuzovat, přísahám.“

Přimhouřím na něj oči. „To ještě uvidíme.“

Rozesměje se ještě více. „Nežádám tě o to, abys mi zatančila, pokud čekáš něco takového.“

Zamrkám. „To jsi takhle otravný pořád?“

„Jo,“ řekne. „Popravdě, bývám i horší.“

Vykulím oči. „Tak proto někoho hledáš? Každý zdrhne potom, co s tebou pracoval, že?“

Zakroutí na mě hlavou. „Ale prosím tě. Všichni mě milují.“

„Jsi šéf. Jsem si jistá, že to předstírali,“ dodám a ušklíbnu se.

„Ale ty ne, co?“ odpovídá a směje se ještě více. K baru zamíří pár zákazníků.

„Je čas ukázat, co v tobě je,“ řekne a ukáže na lidi.

„Věř mi, to bude brnkačka,“ vytahuju se.

Stojí mi rovnou za zadkem. „To brzo zjistíme.“

Obsloužím dva zákazníky a on ty další. Musím u jednoho drinku zkontrolovat návod na přípravu, ostatní jsou jednoduché – vodka, džus. Zadávám účet na pokladnu, když mi Aiden ukáže, jak tam vše správně zadávat.

„Lehké jak facka,“ řeknu, když zákazníci odejdou.

Přikývne. „Vedla sis dobře.“

„Tááákže? Mám tu práci?“ zeptám se nadšeně.

Zazubí se. „To uvidíme, až večer skončí.“

Výzva přijata.

*****

„Tak jaký byl první den v práci?“ zeptá se Grayson, když si sedne vedle mě do trávy.

„Vlastně, bylo to v pohodě. Byla to jednoduchá směna, alespoň co jsem viděla, ale na konci večera mi řekl, že mě bere,“ řeknu a dám si do pusy hroznové víno.

„To se vsadím, že jo,“ zamumlá Grayson.

„Co to mělo znamenat?“ zeptám se a naježím se.

„Nic,“ řekne a přisune se ke mně blíž.

Zvednu ruku. „Řekni to. Chováš se jako nějaká pipka,“ přikážu mu.

Nad mým komentářem šokovaně otevře pusu. Pak vyprskne smíchy. „Nechce se mi věřit, že tohle z tebe vypadlo.“

„Pfff.“

„Jen jsem chtěl říct, že jsi až moc sexy, nádherná holka…“

„Jo a rozhodně to není tím, že umím pořádně vzít za práci, že?“ řeknu a našpulím rty.

„Samozřejmě, že umíš vzít za práci. A taky jsi chytrá. To nepopírám,“ řekne a zazubí se na mě. „Prostě mě ignoruj. Žárlím, jak nějaký blbeček.“

„Žárlíš? Vážně?“

Zvedne ruku a obejme mě kolem ramen. Položím hlavu na jeho hruď a užívám si pohodlí. „Jenom se cítím, jako by mi ujížděla půda pod nohama, chápeš? Nesnáším to, že máme mezi sebou tuhle propast.“

Mlčím, jenom se nadechuju jeho vůně a užívám si, že jsem zpátky v jeho náručí.

„Můžu tě vzít dneska na rande?“ zeptá se. „Možná bys mohla zůstat i přes noc?“

Vzhlédnu k němu a spatřím jeho nadějný výraz. „Dobře.“

Uvolní se. „Dobře. Stejně by s tebou moje ségra ráda strávila nějaký čas.“

„Jo, řekla mi, že napíše.“

„Myslím, že plánuje, jak tě pozve tenhle víkend na nějakou dámskou jízdu,“ řekne, pak mi odsune vlasy z ramene na stranu.

„Bude tam i Dylan?“ zeptám se a nesnáším, že musím přiznat, jak bych raději její tvář neviděla.

„Ohledně ní si nedělej starosti, jasný? Nepatřím jí a ani jsem jí nepatřil. Jsem celý tvůj. Řeknu Leah, aby se ujistila, že Dylan nebude nikde nablízku.“

Povzdechnu si. „Dobře.“

Zazubí se. „Nemusíš jít, jestli nechceš.“

„Chci jít. Možná bych s sebou mohla vzít Anayau,“ řeknu a nakloním hlavu na bok.

„Víš, chystám se přijít,“ zašeptá mi do ucha. Naskočí mi husí kůže.

„Vážně? Ještě jsem se tě ani nedotkla,“ odpovím a zakřením se.

Zakroutí nade mnou hlavou. „Já. Ty. Dneska večer.“

„Mám podmínku,“ řeknu.

„Nevadí.“

„Nejdříve si poslechni, co ti chci říct. Pokud jsi mi všechno odpustil, tak potřebuju vědět, že jsi tak opravdu udělal a nehodíš mi to při první příležitosti do tváře.“ Tohle je pro mě hodně důležité. Buď se posuneme dál anebo ne. Vím, že je mnohem těžší to říkat, než dělat, ale jedna moje část tohle potřebuje vědět.

Skloní se a políbí mě. „Odpouštím ti. Už to nikdy nevytáhnu.“

„Jestli o tom chceš mluvit, tak můžeme. Jenom tě prosím, nech si pro sebe sarkastické poznámky, protože ty mi opravdu ubližují.“

„Kurva, omlouvám se, zlato. Slibuju,“ řekne a v očích má starostlivý a lítostivý výraz.

„Děkuju ti,“ řeknu vděčně, přitáhnu si ho za tričko a vášnivě políbím. „Strašně moc se omlouvám, že jsem ti neřekla pravdu. A není to, protože jsi to takhle zjistil. Ale protože jsem ti měla více důvěřovat a být upřímná.“

„Nebudu lhát, hrozně moc mě to naštvalo. Byl jsem zkurveně vytočený, ublížený a zuřivý. Ale nemůžu o tebe přijít. Nechci,“ řekne a zadívá se mi do očí. „Jsme daleko k dokonalosti, ale já vím, že to, co mezi sebou máme, je něco výjimečného. Speciální. A já jsem si zatraceně jistý, že se za to budu rvát.“

„Chci, abys bojoval za nás,“ řeknu mu, v hlase nejistotu.

„Tak snadno mi neutečeš, Paris,“ řekne a šťouchne mě do žeber. Zasměju se a odstrčím ho.

„Přijď pro mě kolem šesté,“ řeknu, postavím se a pak se ohnu pro batoh. Otočím se a přistihnu ho přitom, jak mi zírá na zadek. „Máš dobrý výhled?“

„Jo,“ řekne zastřeně.

Mrknu na něj a pak zamíříme na další hodinu.