TG - 12. kapitola

 Překlad: Mishacka

Protočím oči, když začne hrát písnička I´m in love with a stripper (*jsem zamilovaný do striptérky). Když hraje tahle písnička, tak diváci úplně zdivočí. Otočím se kolem tyče a roztáhnu nohy, než se zastavím, abych odhodila vršek. Mám na sobě růžový kožený top, který má vepředu zips, takže jde lehce svléknout. Mám ráda pohodlí. Dneska ráno, když jsem se vzbudila, tak jsem dospěla k rozhodnutí. Skončím v Toxic. Neexistuje způsob, jak zůstat jednou z holek v Toxic a být s Graysonem, takže se jednoho musím vzdát. Musím vymyslet jinou cestu, jak ten dluh zaplatit. Zrovna přemýšlím, kolik lidé platí za orgány, když začne hrát písnička Beyoncé Drunk in Love, zpomalím svůj tanec, začnu se smyslně třít o tyč do rytmu hudby.

Ve chvíli, kdy mi skončí směna, tak jsem úplně vyřízená. Převléknu se, odlíčím, popadnu svoji tašku a zavolám si taxík. Venku na mě čeká několik vyhazovačů, aby se ujistili, že bezpečně odjedu pryč.

„Díky,“ zavolám na ně, než zavřu dveře. Cesta domů trvá patnáct minut. Anaya je u svého přítele, takže je byt prázdný. Dopřeju si dlouhou koupel a pak si natáhnu pyžamo. Jdu spát asi kolem třetí ráno.

*****

„Jak dlouho tady ještě chceš zůstat?“ zašeptá Grayson, když si sedne na prázdné místo vedle mě. Když moje ucho ovane jeho teplý dech, tak mi naskočí husí kůže.

„Už asi tak hodinu,“ řeknu a zavřu sešit, který jsem četla a natáhnu se po dalším. Rozhlédne se po knihovně, která je z většiny prázdná.

„Chodí tady vůbec ještě někdo?“ zeptá se sarkasticky, vypadá lehce pobaveně a zakývá na mě obočím.

„Jo,“ řeknu. „Chodí. Například já.“

„Jo, ale ty jsi… divná,“ řekne, nakloní se ke mně a cudně mě políbí na rty.

Zavřu sešit. „S tebou asi neudělám žádné další úkoly, co?“ zeptám se a skryju úsměv.

Zazubí se. „Mám pro tebe překvapení. A jsem trochu nedočkavý.“

Najednou ožiju. „Překvapení?“

„Jo, překvapení.“

Popadnu svoje knihy a zvednu se. „Tak na co teda čekáme?“

Uculuje se a pak mi vezme knihy, nese je v jedné ruce a druhou mě vezme za ruku. Vyjdeme z knihovny a nastoupíme do jeho auta, pak zamíříme rovnou k jeho domu.

„O jaké překvapení se přesně jedná?“ zeptám se, když jdeme k předním dveřím, s lehkým podezřením.

Podívá se na mě a pak vyprskne smíchy. „Co se ti to teď honí v hlavě?“

Podívám se směrem k jeho ložnici a zakývám na něj obočím. Rozesměje se ještě více. Zakoulím očima, vytrhnu mu klíč z ruky, odemknu dveře a vejdu dovnitř. Pořád ho za sebou slyším, jak se směje. Blbeček. Jdu do obýváku a pak zalapám po dechu. Nachystal tam svíčky, připravil stůl, skleničky a prostírání. Uprostřed stolu stojí obrovská kytice rudých růží s věnováním, pro mě. Přičichnu si k růžím a pak otevřu kartičku. Jsou tam pouze dvě slova, napsané jeho škrabopisem.

Prostě proto.

„Jak prostě proto?“ zeptám se hlasitě a pohrávám si s květem.

„Prostě proto, chtěl jsem ti ukázat, jak moc pro mě znamenáš,“ řekne za mnou. Otočím se čelem k němu. „Nepotřebuju okázalé gesta, abych ti to ukázala.“ Usměju se. „Zbožňuju růže, děkuji.“

Oplatí mi úsměv, pak projde kolem mě a odtáhne mi židli. „Sedni si, prosím,“ řekne. Udělám, co řekne, zatímco zapálí svíčky. Odejde do kuchyně a vrátí se zpátky s plnými talíři, které položí doprostřed. Znovu se vrátí do kuchyně a přinese dvě velké mísy.

„Chystáš se nakrmit armádu?“ zeptám se hravě a pokukuju po talířích.

Zakření se. „Jenom jsem se chtěl ujistit, že tam budou věci, které máš ráda.“

„To jsi vařil sám?“ zeptám se a z té vůně začnu slintat.

„Možná,“ odpoví a políbí mě na vršek hlavy. Vytáhne láhev vína a nalije mi ho do skleničky. Červené – moje oblíbené.

„Děkuji.“

„Vůbec nemáš zač,“ odpoví a posadí se vedle mě.

„Právě teď mám obrovskou chuť na tebe,“ řeknu a vysloužím si další pobavený pohled. Mrknu na něj a sleduju, jak mi nabídne první talíř a zeptá se mě, co chci, než si pak naloží sobě. Maso je úžasné. Potom mu pomůžu s nádobím a úspěšně ignoruju jeho protesty. Pak si sedneme na sedačku a podělíme se o sušenky a zmrzlinu, kterou jíme lžičkami rovnou z krabičky.

Nejlepší rande všech dob.

*****

„V kolik dneska končíš v práci?“ zeptá se mě další týden Grayson a přitáhne si mě do klína. Obejmu ho kolem krku.

„Proč?“ zeptám se.

„Myslel jsem, že bych tě mohl vyzvednout. Můžeš na noc zůstat u mě,“ řekne a přitulí se k mému krku. Vyzvednout mě? No, to se rozhodně nestane.

„Po práci za tebou můžu přijet,“ řeknu. Chvíli mě sleduje a pak na mě přimhouří oči. Ví, že tady něco nesedí. Já vím, že on ví, že tady něco nesedí. Rozhodla jsem se tam ještě týden pracovat, než podám šéfovi výpověď. Zrovna teď opravdu potřebuju peníze a pokouším se šetřit každý cent. Taky je to dostatečný čas pro mého šéfa, aby za mě našel náhradu.

„Nechceš mi říct, o co tady jde?“ zeptá se. Hlas má klidný, ale v očích má úplně jiný pohled.

„O nic nejde,“ odpovím rychle. Možná až příliš rychle.

Povzdechne si. „Proč mi to nechceš říct?“

„Říkám ti všechno,“ vyprsknu.

Nespokojeně stiskne rty. „Pořád přede mnou něco tajíš.“

„Prosím, můžeme si jenom užít večer?“ zeptám se, rozhlédnu se po baru, kde zrovna jsme. Je tady narváno. Vypadá to, že Grayson tady chodí často, protože ho na každém kroku někdo pozdraví.

„Fajn, ale tenhle rozhovor ještě není u konce,“ řekne a políbí mě na nos.

„Takové štěstí nemám,“ zamumlám. Vezme mou tvář do dlaní a políbí mě. Polibek je pro veřejnost až moc žhavý. „Grayi,“ protestuju.

V očích má oheň. „Líbí se mi, když mi tak říkáš.“

„Dobře,“ odpovídám a zírám na jeho rty.

„Chceš další drink?“ zeptá se.

Podívám se na prázdnou sklenici, kde byla vodka s džusem, a přikývnu. „Ano, díky,“ řeknu mu. Když mi jde objednat další pití, tak zahlédnu, jak k nám někdo zamíří.

„Graysone,“ řekne a zamává na něj řasami. Vzpomenu si, že se jmenuje Dylan – holka, u které byl tenkrát ten večírek. Neujde mi, jak v její přítomnosti Grayson trochu ztuhne.

„Dylan,“ řekne a kývne na pozdrav. „Už jsi se seznámila s Paris?“

„Ne, ještě ne,“ řekne a zakření se. Co má k čertu za problém? Grayson mě obejme kolem ramen a lehce stiskne.

„Paris, tohle je Dylan,“ řekne a podá mi pití.

„Ahoj,“ řeknu a napiju se.

Nadzvedne svoje dokonalé obočí. „Takže ty jsi ta, která si nárokuje veškerý Graysonův čas.“

„Dylan,“ vyštěkne Grayson, v hlase má varování. Očima přejíždím z jednoho na druhého.

„A jak se znáte vy dva?“ zeptám se a snažím se udržet klidný hlas.

„Rodinní přátelé,“ řekne Grayson ve stejné chvíli, kdy řekne Dylan, „Chodili jsme spolu.“

Ticho.

„No, tak jestli tohle není… trapné,“ dodám, když oba mlčí. Dopiju svůj drink najednou a položím prázdnou sklenici na stůl. Pevně se chytím stolu, vstanu a sklouznu tak z Graysonova klína. Uhladí si oblek, postaví se a odvede mě ke svému autu, Dylan tam necháváme stát samotnou.

„Ona je tvoje bývalá? Já vím, že přede mnou jsi nebyl zrovna svatoušek, ale proč o tom lžeš?“ zeptám se hned, jak nasedneme do auta.

„Nechtěl jsem, aby tě to rozrušilo,“ řekne a nastartuje.

„Rozhodilo mě tvoje lhaní!“ vyprsknu a kouknu se z okna.

Povzdechne si. „Naši tátové spolu pracují. Znám ji už několik let. Je kamarádka mojí sestry.“

„Spal jsi s ní?“ zeptám se, protože opravdu chci znát odpověď. Žádná žena, bez zjevného důvodu, nemívá v očích takový majetnický výraz. Podívám se na něj a vidím, jak zatíná čelist a já už znám odpověď.

„Jo,“ neochotně odpoví, „ale nikdy to nic neznamenalo.“

„A teď?“

„A teď jsme jenom kamarádi. Omlouvám se, že jsem ti to neřekl, Paris,“ řekne a podívá se někde za mě.

„Omlouváš se za to, že jsi mi to neřekl anebo, že jsi lhal?“ zeptám se zlomeným hlasem.

„Kurva,“ řekne Grayson a zastaví na kraji cesty. Otočí se čelem ke mně, v očích má paniku a obavy. „Ona pro mě nic neznamená. Ale ty ano. Ty pro mě znamenáš všechno. Nemůžeš minulost využívat proti mně, Paris.“

„Máš pravdu, to nemůžu. Ale očekávám, že ke mně budeš upřímný,“ řeknu mu. Já jsem k němu vždy upřímná… kromě jedné věci. Zatlačím tu myšlenku. S tím se vypořádám později. I to, jak se postavit čelit těm důsledkům. Kurva, jsem ten největší pokrytec na světě.

„Podívej, než jsme se dali dohromady, tak jsem s několika holkami spal. Nejsem na to úplně hrdý, ale nemůžu toho litovat, protože to bylo, než jsem potkal tebe. A omlouvám se, že jsem ti to neřekl a musela jsi to zjistit takhle. A taky už budu upřímný.“

„Dobře,“ řeknu a začnu si olupovat lak na nehtech. Co na to k čertu můžu říct? Že k němu taky nejsem upřímná? Až vyjde pravda najevo, tak bude tenhle vztah odsouzen ke zkáze.

„Hej,“ řekne něžně, natáhne se ke mně a vezme mě za ruku. „Jsme v pohodě?“

Podívám se na naše propletené ruce. „Jo, jsme v pohodě.“

Ale nevím, jestli je to pravda.