TG - 11. kapitola

 Překlad: Mishacka

Potom, co jsem řekla Anayae pravdu, tak se cítím lehčeji, než kdy dřív. Už je to několik dní, co jsme měly tenhle vážný a upřímný rozhovor. Taky jsme mluvily o Graysonovi. Muž, na kterého jsem právě myslela, vejde do učebny. Rovnou se rozhlédne, kde sedím a pak zamíří přímo ke mně. Sedne si na své obvyklé místo a usměje se na mě.

„Ahoj,“ řekne. „Už máš hotový úkol?“

Pozvednu na něj obočí. Od našeho rozhovoru jsem ho viděla dvakrát a pokaždé jsme spolu mluvili krátce, strojeně a omluvně. Nikdy to nebylo tak trapné.

Zazubí se. „Vsadím se, že to budeš mít vynikající.“

„Ty už ho máš hotový?“ zeptám se.

„Většinu z toho,“ řekne a nenuceně pokrčí rameny.

Civím na něj. „Co myslíš tím, většinu z toho? Je to deset procent z našeho hodnocení!“

Ošije se a pak si vezme pero, začne si s ním pohrávat. „Já vím. Jenom jsem byl trochu… roztěkaný,“ řekne a nepodívá se na mě. Upírá pohled dolů, do tváře mu spadnou vlasy, takže přede mnou skryjí jeho tvář.

„Neskončili jsme,“ zamumlám si pod nosem. Učitel začne přednášku, takže přeruší náš rozhovor. Povzdechnu si, ještě naposledy kouknu na Graysona, než otočím hlavu dopředu.

Když hodina skončí, tak jde Grayson za mnou. Když dojdeme k parkovišti, tak se natáhne a jemně mě chytne za loket. „Chybíš mi,“ řekne a pohladí mě špičkou prstu po ruce.

„Taky mi chybíš,“ přiznám se tiše. Nevědomky se k němu nakloním a nadechnu se jeho vůně. Vždycky voní tak zatraceně dobře.

„Už sis někdy přála, hrozně moc, abys něco vzala zpátky, ale nemůžeš? Takže všechno, co můžeš dělat je se litovat a vědět, že za tu mizérii si můžeš jenom sama?“

Kvůli jeho slovům se roztřeseně nadechnu. Kývnu na něj, vyhledám jeho oči.

„Můžeš mi odpustit?“ zeptá se, když pořád mlčím. Můžu? Opravdu ho budu odsuzovat za to, když taky před ním něco skrývám? Jestli mu dám další šanci, tak mu to musím říct. Vyčistit stůl. Doufám, že mě i přesto bude pořád chtít a můžeme začít od začátku. S čistým štítem.

„Proč jsi mě beze slova opustil? A buď upřímný,“ řeknu.

Slyšitelně polkne. „Všechno jsem mezi námi posral. Myslel jsem si, že by bylo možná nejlepší, když půjdeme od sebe. A zatímco jsem byl od tebe pryč, tak jsem na tebe myslel a chyběla jsi mi. Ty. Tvůj smích, tvůj úsměv, tvoje vůně. Prostě všechno, Paris. A něco jsem si uvědomil; není před tím úniku. Před tím, co mezi sebou máme. Jde jenom o to, si to udržet, protože tě nenechám odejít.“

„Pořád tomu nerozumím, Graysone.“

„Nikdy si neodpustím, jak jsem od tebe poprvé utekl, ale slibuju ti, že to mezi námi napravím,“ řekne.

„Předpokládejme, že mi chybí tvoje kuchařské umění.“ Tolik k tomu, že se nevzdám. Vím, že bych neměla, ale chci to. Chci ho. Hádám, že jsem nepoučitelná naivka.

Začne se pomalu usmívat. „Nesmírně rád ti dneska večer něco uvařím a možná si i můžeme promluvit.“

„Možná,“ řeknu tiše, cítím se lépe.

Sedím vzadu na Graysonově motorce a míříme k němu domů. Celou dobu mám kolem něj omotané ruce, cítím pod nimi jeho pevné břicho, tisknu se k jeho zádům. Ani na vteřinu svého rozhodnutí nelituju. Je to nádherný pocit, když ho zase objímám. Vstoupíme do jeho domu a on pro mě podrží židli, abych si mohla sednout.

Grayson hledá v ledničce, co by mohl připravit. „Co říkáš na zapečený sendvič?“ zeptá se, když studuje nedostatečnou zásobu jídla.

Skryju úsměv. „To zní dobře.“

„Mohl bych i něco objednat,“ řekne a podívá se na mě přes rameno.

„Sendvič je fajn,“ řeknu mu a pak ho sleduju, jak vytáhne sýr a šunku. Rychle vše připraví a pak mi položí na stůl talíř a pomerančový džus.

„Děkuji.“

„Nemáš zač,“ řekne, v očích mu pobaveně jiskří. „Už se ze mě stává šéfkuchař, ne?“

Kousnu si. „Já ti nevím. Myslím, že bys ještě neměl ve svém úsilí polevovat.“

Usměje se a objeví se dolíčky. „Budu na to myslet.“

Potom, co dojíme, se přesuneme do obýváku. Na televizi běží film, ale nevěnuju mu pozornost. Nespouštím oči z Graysona a on zase ze mě. Tvrdě polknu z intenzity jeho pohledu, a když si pak olízne vrchní ret, tak si nemůžu pomoc a nezabránit hrdelnímu zasténání.

„Taky to cítíš…“ řekne něžně a pohladí mě po stehně, nahoru a dolů. Cítím to? Jsem si jistá, že teď něco cítím.

„Graysone-“

„Posral jsem to, ale ty mi teď odpustíš. Dohromady jsme prostě dokonalí, než abychom zkoušeli něco jiného,“ řekne a já zůstávám zírat nad jeho autoritativním tónem. Kdo si myslí, že je?

Zúžím na něj oči. „Jestli a kdy ti odpustím, rozhoduji já.“

Zasměje se, vážně se zasměje. „Když se zlobíš, tak jsi nádherná.“

Jsem šťastná, že to takhle vidí, protože když se rozhlédnu kolem, tak vedle něj budu vytočená často. Otevřu pusu, abych mu to vysvětlila, ale on se nakloní dopředu a políbí mě. Hraje nečestně. Neexistuje způsob, že bych mu odolala. Ne, protože má pravdu – mezi námi něco je. Něco, co nás k sobě táhne. Něco, kvůli čemu se vyplatí riskovat.

Přeruší polibek a nutí mě, abych toužila dostat víc. „Dovol mi, abych to tentokrát udělal správně.“

Moje rozmazaná mysl chvíli nechápe, co říká a tak vstane a zvedne mě do náruče. Chytnu se ho kolem krku a objímám ho, když mě nese do ložnice, pak mě položí na postel a znovu mě políbí.

Přesně tak, jak to má být.

„Chyběla jsi mi,“ řekne, když se kousek odtáhne, dech má teplý a sladký.

„No dobře, tak už mě konečně ošukej,“ řeknu, přitáhnu si ho k sobě a políbím, zadusím tak jeho smích. Hlavou dopadnu na polštář a vyklenu krk, když mi začne klást polibky po krku dolů.

„Počkej,“ řekne a dívá se na mě. „Jsi si jistá, že tohle chceš? Můžu počkat – tak dlouho, jak budeš potřebovat.“

„Jsem si jistá,“ odpovím, pak se posadím a sundám si tričko a podprsenku. Z výrazu jeho tváře se málem rozesměju. V přivřených očích vidím doutnat touhu, jsou temné a žádostivé.

„Jsi tak, tak nádherná,“ zamumlá a já mu lehce skousnu spodní ret, položím si jeho ruce na prsa a přitlačím se na ně. Palcem přejede po jedné bradavce a mnou projede vlna potěšení. Obejmu ho kolem krku a přitáhnu si ho k sobě. Trochu se odtáhne, aby si mohl přetáhnout tričko přes hlavu, takže vidím, jak se mu rozvlní svaly.

Tak. Zasraně. Sexy.

Když se zasměje, tak přitáhne můj pohled. Hlavu má na straně a usmívá se na mě. Podle všeho jsem to řekla nahlas.

Zaútočím na něj.

Sednu si a přitáhnu si k sobě jeho rty, dráždím ho svým jazykem. Rukama mě pohladí po zádech, až se zastaví u zadku, který hravě stiskne. „Není kam spěchat, Paris, máme celou noc,“ zašeptá mi do ucha a mě přejede po páteři mrazení. Pomalu mi rozepíná kalhoty a stahuje zip dolů. Nadzvednu boky a zakroutím sebou, takže mi je může stáhnout, na sobě mám jenom černé kalhotky. Teď bych si přála, aby byly krajkové, ale jsou jen bavlněné. Ale pohled v jeho očích mi dodává tu odvahu, kterou potřebuji. Vezmu ho za ruku a vsunu si ji pod kalhotky.

„Kurva,“ zakleje a já se vítězně usměju, když do mě vklouzne jedním prstem. Zalapám po dechu. Zatímco ve mně kouzlí jeho prsty, tak mě začne vášnivě líbat, saje mi spodní ret, stiskne ho zuby, než ho pak uvolní. Zaměří svoji pozornost na prsa, kde si začne jazykem pohrávat s mými bradavkami. Začnu těžce dýchat, když se začne ústy posouvat níž, líbá mě na břiše, na pupíku. Líbí se mi, kam to směřuje. Když mi stáhne kalhotky a svými ústy najde moji rozpálenou kundičku, tak cítím, jak se blížím k vrcholu. Můžu říct, že to bude výbušné. Začnu se kroutit, když mě zasáhne první vlna rozkoše, hodím hlavou dozadu na polštář a vykřiknu Graysonovo jméno. Drží mě dole za boky, přidržuje na místě a protahuje moji rozkoš. Když se pak na matraci uvolním a přestanou se mi třást stehna, tak se zvedne a posadí se. Začne mě líbat na koleni a něžně masíruje stehno. Zasténám, když k němu zvednu pohled a vidím, jak se tváří.

Vypadá, že je celý rozvášněný a zároveň se tváří nadmíru spokojeně. Ale kromě toho tam vidím převážně to, že neexistuje místo, kde by právě teď byl raději.

„Chystám se toho ještě udělat hodně,“ oznámí mi a přejede si prsty přes vlasy.

Usměju se. „Proti tomu nebudu nic namítat.“

Ušklíbne se. „Dobře.“

Natáhnu se po pásku jeho kalhot a přitáhnu si ho, takže si na mě lehne. Skrz kalhoty cítím jeho erekci, což mě přinutí hrdelně zasténat.

„Sundej si je,“ přikážu mu tiše. Odtáhne se a udělá, jak jsem řekla. Když pak přede mnou stojí nahý, tak nemůžu dělat nic jiného, než zírat. Je dokonale stavěný, opálená hruď, vyrýsované břicho, úzké boky a pevné stehna.

„Jsi vůbec skutečný?“ zeptám se, když si sednu na paty, abych si ho mohla prohlédnout lépe. Jediné, co dostanu jako odpověď, je jeho smích. Olíznu si rty. „Řekni mi, co bys rád,“ řeknu a nespouštím z něj pohled. Jsem trochu nervózní, ale ještě více jsem plná vzrušení. Vidím, jak se mu pohne krk, když polkne. Nakloním se k němu blíž. Stojí vedle kraje postele, takže z ní sklouznu a přistanu před ním na kolenou.

„Kurva,“ řekne, když si všimne mojí nové pozice. Můžu říct, že se mu to líbí – zatraceně moc. „Miláčku, jsi si jistá-“ začne, ale já ho přeruším tím, že vezmu jeho ptáka do ruky a pohladím ho. Pak si vsunu jeho špičku do pusy, lehce ho saju, než si ho zasunu celého do pusy.

„Paris…. Kurva, kurva, kurva,“ kleje a lehce mě chytne za vlasy. „Přesně tak,“ povzbuzuje mě, když uvolním čelist a vezmu si ho do pusy tak moc, jak jen můžu. Užívám si to, dokud mě pomalu neodtáhne, nevytáhne na nohy a nestrčí do postele. A teď velké finále. Grayson se zase začne zubit. Opravdu musím přestat během sexu myslet nahlas.

„Vzrušilo tě to,“ zasténá mi do ucha. Je to něco mezi zavrčením a zasténáním.

„Cože?“ zeptám se a zalapám po dechu, když si začne pohrávat s klitorisem.

„Jsi úplně promočená,“ vysvětluje, „a to všechno z toho, jak jsi mě kouřila. Je to opravdu vzrušující, Paris.“ Odtáhne se ode mě, popadne kondom a nasadí si ho. Hned je zpátky na mě a pomalu se začne zasouvat dovnitř.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se chraptivě. Vidím, že se drží zpátky, chce to udělat pomalu a něžně.

„Jsem v pořádku, tak už mě pořádně ošukej,“ řeknu. Na vteřinu se zarazí, cítím v sobě jeho erekci, než se vytáhne a zasune se zase zpátky.

„Žádné šukání, Paris – s tebou nikdy,“ řekne, než mě políbí. Pak se na chvilku odtáhne, aby se mi mohl dívat do očí. Jeho oči jsou plné údivu a chtíče. Ten způsob, jakým se na mě dívá, mi dodává pocit, jako bych byla tím nejdůležitějším na světě. Doufám, že v mých očích si taky může přečíst, že je pro mě důležitý. Nadzvednu boky a snažím se co nejlépe napodobovat jeho pohyby. Brzo cítím, jak se ve mně buduje další orgasmus a když mě to zasáhne, tak mu zaryju nehty do zad. O chvilku později mě Grayson následuje, celý se třese, když vyvrcholí. Celou dobu se mu dívám do tváře, sleduju, jak ho zasáhne vyvrcholení. Cítím, že bych se na tom mohla stát závislou.

„Jsem v pořádku, Graysone. Teda, mnohem víc, než v pořádku,“ řeknu tiše, než se mě stihne zeptat.

„Dobře. Bylo to neskutečné, Paris,“ řekne a něžně mi odhrne vlasy z čela. „Nejlepší.“

„Mám skvělého učitele,“ řeknu a zakývám na něj obočím. Protočí na mě oči, několikrát mě ještě políbí, než zamíří do koupelny, aby se očistil. Když se vrátí zpátky s vlhkým ručníkem, tak mě tím něžným gestem překvapí.

„Teď na mě nezkoušej žádnou stydlivku,“ řekne, když sebou kroutím, jak mě začne utírat. Položím si polštář na hlavu a tím si vysloužím zase jeho smích. Znovu odejde, pak za chvilku vklouzne vedle mě do postele. Přitáhne si mě do náruče, položím si hlavu na jeho hruď a nohu si přehodím přes jeho stehno.

„Hádej co,“ řekne za chvilku.

„Co?“

„Právě ses stala mojí.“

Usměju se do jeho hrudi.