SH - 26. kapitola

 Překlad: Verča

Shayla

„Hledám Zacka Graysona.“ Recepční v hotelu Devonian Palace předvedu svůj nejlepší „patřím do tvého stylového hotelu“ úsměv. Prohlédne si mé tílko s nápisem Roztomilá ale Psycho, šedou flanelovou košili a cargo sukni a odpoví mi ušklíbnutím se staženými rty.

„Znáte číslo pokoje?“

„Um…ne.“

„Očekává vás?“ Nakloní hlavu na stranu a její dokonalé vlasy se zhoupnou podél její čelisti.

„Ne.“ Ale vím, že tady je. Sadista mi dal podrobnosti, a pokud jde o nějaké informace, nikdo neví víc, než on.

„Pak se obávám, že vám nemůžu pomoci.

„Mohla byste mu prostě zavolat a dát mu vědět, že jsem tady? Včera v noci se zranil při boji a já se o něj bojím. Neodpověděl mi na žádnou zprávu ani hlasovku.“ S každou uplynulou minutou lituju víc a víc svého rozhodnutí navštívit Zacka, ale poté, co mi Sadista řekl, co se stalo při boji s Predatorem, jsem musela přijít.

„I kdyby tu u nás byl, a tím neříkám, že je, protože jsme velmi opatrní ohledně soukromí našich slavných hostů-“

Slavný host. Někdy zapomínám, jak slavný Zack pořád je.

„Nechtěla bych ho zbytečně rušit.“ Její pohled se mihne k mé kabelce a zpátky ke mně.

V hrudi mi zasvítá naděje, vytáhnu několik bankovek, se kterými se můžu rozloučit. „Jsem si jistá, že mě rád uvidí.“

„Hala je velmi krásná,“ řekne, zatímco si zastrkává peníze do jejího saka. „Nikdy nevíte, koho tam potkáte.

Následuji tichý hukot hlasů do elegantní haly, která je plná žlutých kožených křesel a eklektického designu. Muži v oblecích nebo plátěných kalhotách s polo triky a rozepnutými knoflíky tu posedávají se ženami ve večerním, jejich obličeje jsou neobvykle opálené a jejich těla jsou tak štíhlá, že vypadají téměř jako anorektičky. Rozhlédnu se po Zackovi a pak ji uslyším.

Sandyin charakteristicky vysoký, pronikavý smích se prodírá skrz slabý ruch a cinkání skla.

Prohledávám dav a najdu ji jen o pár stolů dál. Má na sobě krásné koktejlové šaty bez rukávů a její dlouhé blond vlasy ji padají v rafinovaných kadeřích přes její ramena. Sedí ke mně zády, takže o mně neví, ale Zack, který sedí naproti ní, ano.

Jeho pohled se uzamkne s mým a jeho oči se rozšíří. Má na sobě černou košili s dlouhým rukávem, napnutou na jeho široké hrudi, kterou má zasunutou do oblekových kalhot. Zapadnul by sem, kdyby jeho tvář nebyla potlučená a pohmožděná a neměl obvázaný nos. Zack slavný bojovník a Sandy prominentka.  A ti dva lidé u stolu, blonďatá žena s několika diamanty na sobě a muž v Armani obleku, musejí být její rodiče.

A pak jsem tu já. Grunge v každém slova smyslu, ale cítím se pohodlně a ve své kůži.

„Shay.“ Zack náhle vstane, jeho židle skoro spadne.

Sandy se otočí, její dokonale vytrhané obočí se zvedne, a poněkud zmateně se zamračí. „Co tu děláš?“

Prsty sevřu svou tašku na cvičení, která obsahuje krabičku s první pomocí a několik balení obvazů. Co tady dělám? Možná jsem posedlá trestáním. Nebo jsem se možná nenaučila nic o stanovení hranic, když jsem byla s Damianem. S největší pravděpodobností jsem tady, protože jsem v životě neutrpěla dost bolesti a očividně potřebuju další. Nebo možná poté, co jsem skolila ozbrojeného vetřelce mými dovednostmi, které jsem se naučila v Redemption, jsem konečně připravena překonat svůj strach, riskovat a přijmout věci, které v životě chci.

„Slyšela jsem o boji,“ řeknu Zackovi. „Jen jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku.“ Napjatě se usměju k Sandy. „Vypadá to, že jsi v pohodě.“

Rozmýšlím se, jestli se otočit a odejít pryč a nechat Zacka v Sandyiných drápech, stejně jako jsem to udělala před několika týdny, když jsem jí řekla, že spolu nejsme. A pak si představím novou Shaylu. Tuhle Shaylu. Ženu, která přežila zlomené srdce a zlomené tělo. Ženu, která zničila Devil Elsu a čelila mnohem ostřílenější konkurentce ve schváleném amatérském boji. Ženu, která zírala do hlavně zbraně a ani na okamžik nepřijala, že by mohla zemřít.

Obalím se silou a vášní té ženy. A pak uzavřu vzdálenost mezi mnou a Zackem. Vsunu mu jednu ruku za krk a políbím ho tak, jak mě políbil, když mě našel venku před Protein Palace s Regem.

Líbám ho s vášní. Líbám ho, protože ho chci. Líbám ho, protože je můj a chci, aby to svět věděl.

„Jsem Shayla Tanner. Ráda jsem Vás poznala,“ řeknu rodičům Sandy, než se odvrátím k odchodu. „Omlouvám se za vyrušení.“

„Shay.“ Zack za mnou volá a slyším ho, jak se omlouvám Sandy a jejím rodičům.

„Shaylo. Počkej.“

Jdu rychleji, proplétám se davem. Chci, aby mě pronásledoval. Chci, aby mě chtěl. Chci, aby mě žádal o odpuštění.

Dohoní mě těšně před hotelem. Z nebe lehce padají dešťové kapky a odplavují prach a špínu. Zezadu mě obejmou silné paže a pevně mě sevřou.

„Přišla jsi.“

„Myslela jsem, že jsi zraněný.“ Je proti mně cítit tak dobře, je těžké neklesnout do jeho tepla.

Ještě ne, řeknu si. Stojíš za omluvu. Dluží ti vysvětlení.

„Pojďme z toho deště a někam, kde nás lidi nebudou pozorovat.“ Zavede mě do uličky vedle budovy, kde nás chrání převis z bočního vchodu.

„Takže,“ řekne a podívá se na mě teplýma a měkkýma očima.

„Takže. Sandy…“

„Její rodiče jsou tady, aby dokončili papírování ohledně sponzorství, o kterém jsem ti říkal. Vrátil jsem se do práce a zítra odjíždím do New Yorku, takže jsme to museli vyřídit dneska. Měli jsme také udělat nějaké fotky, ale myslím si, že tohle není obrázek, který by chtěli publikovat.“ Jemně se dotkne svého nosu.

Zasmála bych se, ale pořád se snažím zpracovat to, co řekl. Odchází. Snažím se, aby neviděl můj šok, protože bych měla být šťastná. Tohle jsem chtěla. Řekla jsem mu, aby odešel z mého života. Řekla jsem mu, že už ho nechci nikdy vidět.

A přesto jsem tady.

„Nevypadáš stejně tak špatně jako já,“ řeknu, přejedu mu prstem po nateklé tváři.

Studuje mě a jeho oči se zúží. „Máš čerstvé modřiny.“

„Včera jsme se s Cheryl vypořádávaly s takovou menší špionáží, která zahrnovala Sola a jeho přítele. A možná na mě mířila zbraň, kterou držel ne-příliš-milý chlap.“

Zackovo se napne, jeho oči se rozšíří. „Co to sakra?“

„Uklidni se,“ řeknu uklidňujícím tónem. „Odzbrojila jsem ho, když ležel na zemi a pak na něm klečela dokud nedorazil Joe. Cheryl je v nemocnici kvůli otřesu mozku, ale bude v pořádku.“

I v šeru můžu říct, že se chystá vybouchnout, a to kvůli tomu, jak mu tepe žíla na krku, jeho ostrému pohledu v očích a skutečnsoti, že se jeho hrudník nepohybuje.

„Dýchej.“ Nakloním se a otřu se o jeho krk. „Jsem v pohodě. Víc než v pořádku. Nabídli mi povýšení, i když by to znamenalo stěhování do jiného zařízení.“

Zack vydechne s nadávkami. „Kde je? Zabiju ho.“

„Je ve vězení. Sol taky. Dostal se pryč, ale hodně jsem ho zmlátila, takže musel jít do nemocnice a tam ho našla policie.“ Pozvednu obočí. „Měl by sis zapamatovat fakt, že se o sebe můžu postarat sama uvnitř i mimo ring. Nepotřebuju nikoho, kdo by mě chránil nebo mi bral mé volby.“

Díváme se jeden na druhého, kolem nás padají kapky deště a tlumí zvuky z ulic města. Jsme sami v naší bublině temnoty. Já a Zack proti světu.

„Co chceš?“ zeptá se. „Udělám cokoli, dám cokoli, abych tě dostal zpátky.“

„Chci tebe. Skutečného a ne ten zidealizovaný obraz, který jsem měla, když jsme byli spolu v Glenwoodu. Chci tě s bolestí, kterou nosíš ve tvém srdci a vztekem, který nosíš uvnitř sebe. Chci tvou sílu a tvou odvahu. Chci tvou přehnanou ochranost a ochotu překročit jakoukoli překážku kvůli lidem, na kterých ti záleží. Chci tvou krásu a tvoje nedostatky. A chci tvou omluvu.“

Vydechne a jeho ramena klesnou. „Omlouvám se, zlatíčko. Viděl jsem tě padat, a všechno na co jsem dokázal myslet, byl Okami. Udělal bych cokoli, abych ti zabránil dostat se zpátky do ringu. Nemůžu tě ztratit. Znovu už ne.“ Nakloní se a políbí mě, jeho rty jsou teplé i přes chladný a vlhký vzduch.

„Ale odcházíš.“

„Vrátím se.“ Vytáhne peněženku a ukáže mi fialovou plastovou kartu. „Mám trvalé členství v Redemtion.“

„Slyšela jsem, že jsi prohrál boj s Predatorem,“ řeknu, když schovává jeho peněženku.

„Prohrál, ale něco dalšího vyhrál. Zřejmě to stačilo na to, abych získal kartu.“ Vklouzne pod mé oblečení, jeho rukou sevře mé prso. Jeho chladná a vlhká pokožka mi způsobí chvění.

S povzdechem plným touhy mu přejedu jazykem po švu jeho rtu. Dotýkám se. Ochutnávám. Drtím mu ústa, jako kdybych už nikdy neměla šanci políbit ho.

Zack zasténá a obejme mě rukou, aby si mě přitáhl k jeho tělu. Splývám s jeho tělem, jako bychom byli jedna osoba a ne dvě. Cítím jeho sílu, ztrácím se ve známé vůni, cítím ho na jazyku. Prohloubí náš polibek a mám pocit, že takhle bychom mohli zůstat navždy. Spolu. V bezpečí. Skrytí před světem.

„Jak moc jsi zraněný?“ Chci ho uvnitř. Tady. Hned. Zatímco jsme pohmoždění a rozbití, mokří a vystavení. Chci obvázat všechna naše zranění láskou a přimět je zmizet.

„Ne tak, aby mě to zastavilo.“ Aniž by ukončil náš polibek, strčí mi ruku pod mou sukni. Jeho teplé prsty dělají líné kroužky podél mých vnitřních stehen až po okraj kalhotek. Dostane se ke gumě a odstrčí kalhotky stranou, aby do mě mohl vtlačit tlustý prst.

„Jsi pro mě tak mokrá, zlatíčko.“

„Chyběl jsi mi.“

„Napravím to. Ve všech směrech.“ Jeho prst do mě zatlačí tak hluboko, že zalapám po dechu, vychutnávám si potěšení z hlubokého spojení a zároveň toužím po více.

„Zacku. Jsme venku. Pořád si celebrita, a pokud nás někdo uvidí…“ Vytáhnu se a sjedu po jeho silném prstě, hledám více tlaku, než je mi ochotný dát.

„Vůbec se o to nestarám. Chci, aby všichni věděli, že jsi moje dívka.“ Přidá druhý prst, jemně mě tře palcem kolem klitorisu, kterým nabere mou vlhkost kvůli větší lubrikaci. Třesu se, pevně se držím jeho ramen. Jsem si celkem dost jistá, že mu po mých prstech zůstanou modřiny. Škádlí mě, střídá pevné tahy s pomalými kroužky kolem mého klitorisu. Každý dotek mě pohání blíž a blíž k okraji.

Nikdy jsem nebyla tak vzrušená jako teď. Nikdy jsem se necítila tak svobodně, nestarala jsem se o to, jestli nás někdo najde a vyfotí nás, aby se to objevilo v tisku. Nikdy v mém životě jsem se s nikým necítila tak spojená.

„Tak zkurveně krásná,“ zamumlá, když přidá třetí prst.

„Ahh.“ Zakousnu výkřik.

V břiše začínám pociťovat první příznaky orgasmu, žhavé teplo, které se pomalu šíří mým tělem. Kolem jeho ruky sevřu svá stehna a přitisknu se k němu. Drží mě pevně a v bezpečí, jeho ústa najdou moje, aby spolkla můj výkřik.

Spadnu na jeho širokou hruď, opřu se o jeho ramena, zatímco si rozepíná zip na kalhotech, aby uvolnil jeho ptáka.

„Jsi na mě připravená?“ Jeho ruce mi vklouznou pod zadek, zvedne mě a opře o chladnou cihlovou zeď. Obalím kolem něj nohy a třu se o jeho ptáka.

„Vždycky připravená. Víc než připravená. I když se chystáš jít pryč.“ Zack zavrtí hlavou.

„Nikam nepůjdu,“ řekne. „Jsi můj život, Shay. Zítra odjíždím kvůli práci, ale vrátím se až to bude hotové a budu se vracet dokud nenapravíme všechno, co se mezi námi zlomilo.“

Pomalu se vtlačí dovnitř, roztahuje mě, naplňuje a je tak hluboko, že ho cítím všude. Dá mi chvilku na to, abych se přizpůsobila a pak se začne hýbat.

Pane bože. Obalím mu ruce kolem krku a podepírám se, když se snažím sladit se s jeho rytmem. Zack sténá a buší do mě tvrději, cítím, že se uvnitř mě tvoří další vyvrcholení.

„Slib mi, že na mě počkáš.“ Nadechne se, než se pohne. „Slib mi, že nám dáš šanci.“

„Slibuju.“

Mé tělo se napne, znovu vyvrcholím, tentokrát vidím jen bílo. Moje vnitřní svaly se svírají kolem jeho ptáka, když do mě vráží. Udělá se s hrdelním zasténáním, jednou rukou, kterou má omotanou kolem mého těla mě pevně přidržuje, zatímco hluboko uvnitř mě pulzuje jeho pták.

Když se uklidníme, vezmu Zacka do mého bytu.

Celou noc mě drží.

Když vyjde slunce, vyklouzne z postele, aby chytil jeho let, ale rozumím tomu. Jsem úplně vzhůru, když ke mně přistoupí, aby se rozloučil.

„Nedostaň se do žádných rvaček.“ Nakloním se a přitisknu mu jemný polibek na jeho ovázaný nos.

Zack se zasměje. „Jsem bojovník.“

„Myslela jsem, že jsi náborář.“

„A já si myslel, že jsem tě navždy ztratil.“

Zvednu hlavu a políbím ho. Tiše zasténá a přitáhne si mě blíž, jeho jazyk se noří hluboko do mých úst.

„Vrať se ke mně,“ řeknu, když se nakonec odtáhne.

Jsem znepokojena jeho temným, zamyšleným výrazem. Pak se ale usměje a jeho tvář se znovu rozjasní. „Vždy.“