SC - 9. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Jax

Myslel jsem na tisíc různých důvodů, od kterých může Claire utíkat, ale sekta? Zkurvená sekta? Tady?

„Ježiši Kriste.“ Zamumlám.

Claire se suše zasměje. „Přesně!“

Musím se tomu usmát. Je tak neuvěřitelně silná, být schopná si udržet svou drzost a osobitost i potom, jakým peklem si prošla. Vím, že není ani zdaleka vyléčená, fyzicky ani psychicky, ale vím, že se zotaví. A sakra, já chci být ten, který ji pomůže a uvidí její skutečné já, jakmile se osvobodí od všech těch sraček.

Čekám, až bude pokračovat.

Zdá se ztracená, neví co dál říct.

„Začni od začátku, krásko.“

Přikývne a párkrát se nadechne pro uklidnění.

Rodiče se připojili k Ochráncům před pěti lety. Bylo mi šestnáct. Nikdy jsem nebyla jejich zastánce, ale neměla jsem moc na vybranou, víš? Myslela jsem si, že mi neublíží, když se dozvím trochu víc o jejich víře, a pokud se rozhodnu, že to není nic pro mě, tak mě určitě nechají odejít, až mi bude osmnáct. Účastnila jsem se vyučování na jejich území a začala se ptát na různé otázky. Rychle mi došlo, že nemají rádi lidi, co jsou moc zvědaví, zejména ženy. Byli docela neoblomní, ohledně toho, kde je ženino místo a dbají, aby ženy podrobily mužům.

Zavře oči, jako by znovu prožívala nějakou otřesnou vzpomínku.

Zatnu čelist a snažím se udržet vztek na uzdě. Nelíbí se mi, kam to směřuje. Natáhnu se a pohladím ji po ruce, abych ji přivedl zpět k sobě a povzbudil k pokračování.

„Tak jako tak, vyhýbala jsem se jejich pozornosti až do osmnáctých narozenin. Předstoupila jsem před rodiče a řekla jim, že jsem vděčná za všechno, co pro mě udělali a že respektuji jejich volbu, ale tohle není život, který bych chtěla. Než jsem dokončila svoji řeč, táta mi dal facku a poslal mě rovnou k zemi. Do té doby nikdy nebyl fyzicky hrubý. Znal starší, co používali fyzickou sílu ve škole, zatímco pracovali na pozemku, ale on nikdy nezašel tak daleko.

Vaří se mi krev a jsem si jistý, že přijdu o zuby, jak silně zatínám čelist. Pomyšlení, že někdo Claire zranil mě sere, ale její otec? Její zkurvený fotr? Snažím se uklidnit, protože i když je hrozné to poslouchat, musím to vědět.

A myslím, že ona to ze sebe potřebuje dostat.

„Víc než cokoli jiného, jsem byla šokovaná. Nemohla jsem uvěřit, jak moc se změnil, a to jsme tam byli jen dva roky. Nechtěla jsem, aby to takhle skončilo, ale musela jsem vypadnout. Zamířila jsem ke dveřím, ale on mě chytil a mlátil a mlátil, až už jsem nemohla vstát. Slyšela jsem, jak volal radě starších a brzy starší Davis a starší Thompson přišli a odtáhli mě pryč.

„Vzali mě do Pokoje Rozjímání, haha,“ zasměje se postrádajíc humor. „Je to vtipné. Protože je to v podstatě samotka. Čtyři bílé stěny, lehátko, kbelík a jedno jídlo denně. Říkají tomu Pokoj Rozjímání, protože dalším krokem je disciplinární řízení a vyhnanství – což znamená, že se vás straní, ale každý ví, co bude následovat – zabití.“

„Kurva!“ Nemůžu si pomoct a skočím jí do řeči.

„Jo. Je to velmi temné místo. Začneš vidět tu ironii v názvu – Pokoj Rozjímání. Skutečné milosrdenství by bylo prohnat si kulku hlavou.

Propletu si prsty s jejími a lehce stisknu. Jsem tak rád, že se rozhodla přežít a kurva, vážně ji respektuji za to, čím si prošla.

„Po dvou měsících na tom místě mě pustili ven, ale já byla připravena.“

„Dva měsíce? Dva měsíce? Do prdele.“ Přejedu si volnou rukou po tváři a tahám se za vlasy.

Zkurvená monstra.

Ona jen přikývne. „Sehrála jsem svoji roli. Šla do jejich revitalizačních hodin, které sloužili k tomu, aby mě očistili a učinili mě svatou, nebo něco takového. Získala jsem zpět jejich důvěru a stala jsem se vzorem poslušné ženy. Byla jsem jejich oblíbeným příběhem – marnotratný syn, dcera, nebo čímkoli jiným. Černá ovce, co se navrátila ke stádu. Přidala jsem ke skupince pracující v kuchyni, což znamenalo, že jsem mohla každý týden do města pro potraviny. Vždycky jsem si vzala něco ze zpropitného. Obchodovali pouze v hotovosti, nechtěli účtenky nebo jakékoli jiné záznamy o transakcích, takže jsem si sem tam mohla ulít dvacet, třicet dolarů. Při nějakých větších nákupech na oslavy, či zvláštní příležitosti jsem si mohla vzít pár set. Myslela jsem si, že jakmile našetřím dva tisíce dolarů, zvládnu to. Všechno šlo podle plánu, až do jednoho dne v kapli, kdy starší Davis prohlásil, že k němu Bůh promluvil a řekl mu, aby si vybral manželku. Hádej, kdo byl tou šťastnou mrchou?“

„Počkej, tentýž hňup Davis, co tě odvedl na samotku?“

„Jo, ukázalo se, že má vážně svoje oblíbené místečko.“

V očích se jí objeví temné mraky. Myšlenka, která mi párkrát probleskla hlavou je, jestli byla zneužita i jiným způsobem. Musím se zeptat. Musím to vědět.

„Anděli… zneužil…“ Bože dokonce to nemůžu ani vyslovit, aniž bych se zalykal hněvem.

„Ne, díky Bohu.“

Projede mnou vlna úlevy.

„Ale včera v noci mířil do mého pokoje, když jsem se plížila ven. Chystala jsem se odtud vypadnout na dobro, bylo to trochu dřív, než jsem plánovala, ale měla jsem peníze a skryté zásoby v lese. Byla jsem připravená. Hned jak jsem vylezla z okna, přirazil mě ke stromu. Byla jsem tak zatraceně blízko. Nevím, kdy jsem dostala kuráž, ale dala jsem mu hlavičku a zlomila nos. Pustil mě a spadl na zem, ale přitom mě vzal s sebou. Kopala jsem a bila se, ale je tak velký, netrvalo mu dlouho, než mě znehybnil a škrtil mě, dokud jsem neomdlela.“

Zavře oči a já bojuji s nutkáním najít ty osoby, co mě tak nasraly a zmlátit je na krvavou kaši, ale musím slyšet zbytek.

„To je mi líto, srdíčko. Co se stalo pak?“

„Probudila jsem se ve stodole se svázanýma rukama. Slyšela jsem staršího Davise probírat s někým, co mi udělají. Nakonec se rozhodli, že mě zabijí, tak aby to vypadalo, že mi to udělal někdo zvenčí a já zemřela za svoji víru. Chtěli ze mě udělat mučedníka. Říkali, že to bude dobré pro upevnění víry našich lidí a pro jejich přesvědčení k válce, nebo tak něco. Nevím, o čem to mluvili. Každopádně, nakonec přišli a zavěsili mě k obrovskému háku visícímu ze stropu. Davis se mě pokusil políbit a já ho kousla do zkurveného jazyka, dokud nekrvácel.“

Když to řekne, samolibě se zašklebí a pyšně vyklene hrudník. Zatímco mě je špatně od žaludku, že se do ní vnutil jakýmkoliv způsobem, taky jsem zatraceně hrdý na mou malou bojovnici. Myslím, že jsem se zasraně zamiloval do této silné, krásné a neuvěřitelné ženy přede mnou.

„Samozřejmě se mu to ani za mák nelíbilo. S lopatou mě mlátil do žeber, ale nějakým zázrakem jsme byli vyrušeni. Někdo zabouchal na dveře a on se musel zabývat něčím naléhavějším.“

Vidím rudě. „Lopatou? Zkurvenou lopatou? Do prdele, je mi to tak líto. Jak jsi utekla?“

„Než odešli, starší Davis a ten další chlápek mě spustili tak, abych se dotýkala nohama země. Neustále jsem nabodávala a odírala provazy o špičku háku, až nakonec praskl. Vzala jsem lopatu a rozbila s ní jediné okno a utekla tak daleko, jak jsem jen mohla. Poté, co jsem snad věčnost běžela lesem, jsem našla váš bar. A pak jsem našla tebe.“

Konečně vzhlédne od svých rukou, ve tváři má vepsané, jak moc emocionální pro ni bylo vyprávět tento příběh. Nemůžu říct, že se mi nelíbí, co mi způsobují její oči. Vypadá vyčerpaně. Jsem si jistý, že z těch zranění, dřívějšího vzlykání a znovu prožívání těch hrůz je vyčerpaná.

Cítím silnou potřebu se jí dotknout, být jí nablízku. Obalím kolem ní ruce a přitáhnu si ji k hrudi. Tentokrát je to jiné, nesnažím se uklidnit hysterickou, hyperventilující ženu; nabízím jí sílu, ochotu jí chránit, aby se cítila v bezpečí.

Její tělo zpočátku ztuhne, a já uvažuji, jestli jsem nepřekročil hranici, ale pak se uvolní a zaboří mi tvář mezi rameno a krk. Zastrčím jí za ucho volné vlasy a sjedu prstem po jejím krku až k rameni. Nepřítomně jí kreslím prstem na kůži obrazce.

Nevím, jestli cítí to, co já – a Bůh ví, že to co cítím, je nepatřičné, ale chci ji cítit celou, najednou. Chci ji poznat, dotýkat se jí, ochraňovat, šukat a milovat ji. Kurva. Vězím v tom až po uši.

„Jsi tak silná, Claire, statečná a krásná,“ šeptám ji do ucha.

Vzhlédne ke mně s očima, co se mi propalují až do duše. „Proč jsi ke mně tak milý?“

Je tak blízko, že cítím na rtech její dech. Neměl bych mít takové myšlenky. Nemůžu ji políbit, když je tak zranitelná, ale kurevsky to chci. Nemůžu spustit zrak z jejích úst.

Mírně rozdělí rty a uzavře mezeru mezi námi. Naše ústa se střetnou a mé sebeovládání vyletí z okna. Naše rty se společně pohybují a jazykem jí vklouznu do úst.

Unikne jí ten nejsladší sten, přesunu ruku na zadní část její hlavy, lehce pozvednu tvář a prohloubím polibek.

Zkoumám její ústa jazykem a ochutnávám každý centimetr. Nemůžu se jí nabažit. Snažím se kontrolovat. Každá buňka v těle chce převzít kontrolu, strhat z ní oblečení a pokračovat ve zkoumání celého těla.

Ještě není připravená a já chci víc než jen rychlou šukačku. Chci všechno.

Tohle není obyčejný polibek, ale stravující, život měnící, duši otřásající verze. Je to všechno.

Cítím, jak polibek vede k něčemu víc, neochotně se stáhnu, abychom mohli oba popadnout dech. Umístím jí polibek na nos, než se opřu čelem o její.

Podívá se na mě s těma úžasnýma šedýma očima a skousne si spodní ret při špatném pokusu skrýt úsměv.

„Vau.“ Řekne a zčervená.

Bože, je dokonalá. Divoká, zadek nakopávající bojovnice, která unikla z pekla, aby žila a vyprávěla svůj příběh, ale jediný polibek jí zanechá nesmělou a ukáže mi její křehkou stránku.

Ne že bych ji vinil – kurva. Díky tomu polibku cítím spoustu různých věcí a nevím, jak se s nimi vypořádat.

„Jo.“ Usměji se.

Jemně jí přitisknu hlavu ke své hrudi a položím bradu na její vlasy.

„Odpočiň si, anděli. Budu tady, až se probudíš.“ Ležím na posteli, držím ji v náručí a přemýšlím, co mám sakra dělat dál.