SC - 4. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Claire

Vzbudím se a vím, že se musím pohnout. Všechno se mi vrací, útěk, boj, posledních pár hodin mučení. Jsem zavěšená s rukama nahoře za starý hák, visící ze stropu v polorozpadlé stodole. Zdá se, že jsem teď sama a musím toho využít. Možná si myslel, že zlomil mého ducha, ale nemá ani ponětí, jak silná jsem. Budu bojovat do posledního dechu. Což připouštím, může být brzy.

Musím se pohnout.

Ta myšlenka se mi v hlavě honí pořád dokola.

Musím se pohnout.

Nadechnu se, vzduch mi doputuje do plic, čímž přivede k životu mé oteklé končetiny a bolavé kosti.

Stojím na špičkách, které se sotva dotýkají špinavé podlahy a zvedám zápěstí k ostrému konci háku. Snažím se umístit špičku háku mezi zápěstí, abych mohla povolit lano. Trvá mi několik pokusů, než konečně umístím hák tam, kam chci. Tahám ze strany na stranu, ignoruji palčivou bolest, když lano odírá moji popraskanou kůži. Opět se zvednu a nabodávám lano znovu a znovu a pokaždé s ním kloužu ze strany na stranu. Nakonec jedno vlákno povolí. A pak další. Zatahám dolů tak tvrdě, až se lano uvolní okolo zápěstí.

Zhroutím se na zem.

Jaký mám plán?

Zvednu se do sedu. Nemůžu se podívat na zápěstí, vím, že jsou zakrvácené a odporné. Škody můžu zhodnotit později. Právě teď musím rozbít okno a utéct.

Teoreticky není těžké vymyslet, jak vylézt z okna. Mám k dispozici lopatu a krabice. Jen musím naskládat krabice pod okno a rozbít ho lopatou. Bolí mě každý nádech, když se pokouším vstát.

Dej se kurva dohromady. Je to tady. Od svobody tě dělí jen jedno okno. Vstávej. VSTÁVEJ! Musíš se pohnout.

Plazím se k lopatě, použiji ji, abych se díky ní postavila. Jdu ke krabicím a opírám se o ni jako o hůl. Podeberu s ní spodní krabici a posunu celou hromadu o pár centimetrů. Opět zaberu a zas a znovu.

Nemyslím na nic jiného než na krabice. Musím je dostrkat až pod okno. Nakonec se mi to podaří, zakryju si hlavu kapucí, abych se ochránila před střepy, zvednu lopatu a rozbiju s ní okno. Vyšplhám se na krabice a plazím se skrz rozbité okno.

Dopadnu na zem a rozběhnu se. Nepřemýšlím, jak budu schopná se pohybovat, ale příslib svobody je příliš dobrý, příliš blízko. Jedna noha před druhou. Musím sebou pohnout.