SC - 10. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Claire

Už jsou to tři dny od chvíle, kdy jsem Jaxovi vylila své srdce, duši, proprala špinavé prádlo a pak jsem završila absolutní ponížení tím, že jsem ho políbila. Ne že bych to plánovala. Nevím, co jsem si sakra myslela. Byla jsem mimo, když jsem si vylila duši jediné osobě, co se zeptala. Jo přesně to se stalo.

A znovu, co jsem si sakra myslela?

Samozřejmě že mi polibek oplatil, ale co jiného měl dělat? Moc dobře ho neznám, ale je jasné, že má spasitelský komplex a stejně jako tuto skutečnost nenávidím tak si také připouštím, že jsem byla zasraná dáma v nesnázích. Přiměl mě říct mu své tajemství, políbit ho, a proto se cítil povinen v tu chvíli mě neponížit. Dokonce mě držel, zatímco jsem spala.

Od té doby jsem ho neviděla.

Večer přišel někdo s večeří, náhradním oblečením a nějakými základními toaletními potřebami. O pár hodin později jsem kulhala do koupelny, kde jsem se na sebe podívala do zrcadla. Pořád jsem měla špinavou tvář a cítila zaschlý pot na každé části svého těla. Vlasy byly katastrofa, byly v nich zamotané větvičky a listí.

Bože, políbila jsem ho a vypadala takhle? Smrděla jsem takhle? Jsem takový blbec.

Setřesu tyhle myšlenky. Nezáleží na nich. Už brzo odtud vypadnu. Osprchovala jsem se, opatrně smyla špínu a vzpomínky na předchozí den.

Zalezu do postele a po celou noc mám noční můry.

***

Upadala jsem do spánku po další dva dny, pořád jsem se zotavovala. Nejasně si vzpomínám na jídlo, ale žádného Jaxe.

Když jsem se dnes ráno probudila, napůl jsem očekávala, že Jax bude sedět na židli vedle postele, ale samozřejmě se tak nestalo.

Pitomá Claire. Dej se dohromady.

Potřebuji plán. Dnes se cítím mnohem lépe. Pořád mě bolí žebra a trochu pálí zápěstí, ale ať už Jax použil jakoukoli mast, hodně mi pomohla.

Zhluboka se nadechnu, posadím se a podívám se na hodiny. Je skoro poledne, téměř čtyři dny od útěku ze sekty a já potřebuji plán, který nezahrnuje nikoho, na koho bych se spoléhala.

Moc mi nevadí být zavřená v jedné místnosti – ne po tom co jsem byla v Pokoji Rozjímání.

Ale dnes se cítím lépe, rozhodnu se tedy risknout malý výlet z pokoje. Podívám se na své oblečení – které mi překvapivě sedí. Černé legíny, bílé tílko a roztomilá fialová mikina na zip. Tahle mi rozhodně sedí líp, než předchozí černá.

U dveří zahlédnu pár žabek, kterých jsem si předtím nevšimla. Jsou trochu velké, ale žebráci si nemohou vybírat.

Otevřu dveře a vyjdu ven. Okamžitě jsem zasažena úžasnou vůní chilli. Jdu chodbou přímo za nosem a pak zabočím doprava.

Uvidím obrovského, potetovaného muže s šedivou bradkou sedět u kuchyňského stolu. Sedí s ním dvě ženy a jedna žena u sporáku něco přidává do hrnce s chilli.

Všichni na mě zírají a já lituji, že jsem sem přišla. Poté co jsem strávila tolik času se skloněnou hlavou, abych splynula, nejsem zvyklá, že si mě někdo všímá, natož čtyři lidi naráz.

„Čau, ty musíš být Claire,“ řekne jedna z dívek u stolu. Je krásná, s blonďatými vlasy a třpytivýma modrýma očima. Její úsměv je tak upřímný, až se mi chce brečet.

Kdy naposledy byl někdo šťastný, že mě vidí?

Musí vidět mé zaváhání, protože stále pokračuje v mluvení. „Jsem Mia. Máš na sobě mé oblečení,“ zasměje se. „Jsem ráda, že ti sedí! Jax si myslel, že máme podobnou velikost.“

Uff. Jen když slyším jeho jméno, žaludek mi dělá přemety.

„Och, moc děkuji. Je vážně pohodlné. Bylo hezké se dostat z těch špinavých hadrů.“ Usměji se na ni. Nejsem si jistá, jestli bych si měla sednout nebo běžet zpět do pokoje.

„Jasně! Můžu ti ho dát víc. Bůh ví, že ho mám dost, jak mi Wren rád připomíná. Pojď, posaď se!“ Je tak přátelská, že si nemůžu pomoct a v její přítomnosti se cítím v pohodě. Vykročím ke stolu, ale pak se zastavím, sleduji chlapa na druhém konci stolu.

Není to tak, že bych si myslela, že se mě chystá zranit – nejsem tak zlomená, abych se domnívala, že každý chlap je násilnický, jako ti muži z místa, ze kterého jsem utekla.

Kruci, dej se dohromady holka.

Mia se znovu ozve a zachrání mě před rozpaky. „To je River. Přísahám, že pro tebe není hroznou. Štěká, ale nekouše.“

Podívá se na ní koutkem oka, ale pak se usměje. Přesune pohled na mě a pokývne s úsměvem na tváři. „Jsi tu vítána, mladá dámo. Nemusíš se tu nikoho bát.“

Zhluboka se nadechnu a váhavě se na něj usměju, když si sedám ke stolu naproti němu.

„Jak řekla Mia, jsem River a jsem prezident tohoto klubu.“ Cítím, jako bych měla udělat pukrle nebo tak něco, ale místo toho se rozhodnu si s ním potřást rukou. Navzdory své předchozí ostražitosti, chci vystupovat jako silný jedinec.

„No, děkuji vám, pane, že jste dovolil, abych tu zůstala,“ natáhnu ruku přes stůl, abych si s ním potřásla.

Zazubí se na mě a žena vedle něj se začne chichotat. „Pane! Nemyslím, že by tě tak někdy někdo nazval.“

Jsem si jistá, že mám tvář zčervenalou rozpaky, ale on je zmírní tím, že přijme nabídnutou ruku. „Můžeš mi říkat pane kdykoliv, Claire. Bylo na čase, aby mi někdo prokázal náležitý respekt!“ Jeho slova jsou drsná, ale podle tónu hlasu je jasné, že si dělá srandu. „Sakra, tvoje zápěstí jsou tak poničená, mladá dámo.“

Okamžitě stáhnu ruce, schovám je do rukávů, zatnu v pěst a položím si je do klína.

„Ach, nemusíš je skrývat, zlato,“ řekne žena vedle něj. „Jax nám říkal, že jsi drsňačka a zdá se, že měl pravdu.“ Povzbudivě se na mě usměje. „Mimochodem jsem Stacy a jsem stará tady toho chlapa,“ řekne a hravě ho plácne do hrudi.

„Stará?“ Nevypadá tak stará. Hádala bych jí tak čtyřicet pět. Je asi o dobrých deset let mladší než River.  Kaštanové vlasy jí dopadají ve vlnách na ramena a laskavé hnědé oči mě přitahují.

„Och, tak tomu jen říkáme, když se jeden z těchto výlupků konečně probudí a začne to brát se ženou vážně. Je to projev náklonosti, opravdu. Znamená to, že k sobě patříme.“

„Takže jste manželé?“

„Ano jsme, ale ne každá stará dáma je vdaná za svého muže. Ale je to stejně vážný závazek.“

„Nazvi mě ještě jednou výlupek, ženská a…“ Zavrčí River hravě, skloní se a přitiskne sladký polibek Stacy na čelo.

Usměju se a cítím se teď víc v pohodě. Je jasné, že se navzájem milují. Nemůžu si pomoct a jsem za ně šťastná.

„Káááždopádně,“ vloží se do toho Mia. „Jak se cítíš, Claire?“

„Jsem v pořádku. Teda, už mi bylo líp, ale i hůř.“ Uhh, proč jsem taková trapka?

Podívá se na mě ustaraně, ale změní téma.

„Dáš si oběd? Pak bychom mohli jít ke Stacy do pokoje s domácím kinem a pustit si Netflix. Už jsi viděla seriál Černé zrcadlo? Nebo jsi víc na Chirurgy? Vždycky jsem pro pana Vysněného,“ řekne a zakroutí obočím.

Nemůžu si pomoct a rozesměji se. „Vlastně jsem milovala Chirurgy, sledovala jsem je po celou dobu předtím, než…“ Zmlknu, protože, jak bych mohla krucinál vysvětlit, čím jsem si poslední čtyři roky prošla? Ví to? Co jim Jax řekl?

Mia hned naváže. „Skvěle!“ Zatleská. „Máme plán nejdřív jídlo, pak pan Vysněný.“

***

Poflakuji se se Stacy a Miou po zbytek odpoledne. Cítím se tak… normálně. Nemůžu si vzpomenout, kdy naposledy jsem se jen tak poflakovala s přáteli, natož, abychom se dívali na televizi. No vlastně si to pamatuju. Bylo to těsně předtím, než jsme odešli k nim, pár týdnů před šestnáctými narozeninami.

S nejlepší kamarádkou Hannah jsme sledovali Jak ztratit kluka v deseti dnech a snědli celou vaničku zmrzliny. Byla jsem tak smutná, že ji opouštím, ale slíbila jsem jí, že si budeme každý den psát a že ji navštívím, jakmile se usadíme.

Netušila jsem, že mi nedovolí jakýkoliv kontakt s okolním světem. Musela si myslet, že jsem hrozná kráva nebo že jsem na ni úplně zapomněla.

„Hej, zlatíčko, jsi v pořádku?“

Podívám se na Stacy a uvědomím si, že jsem musela mít ve tváři vepsaný smutek. „Jo, promiň, jen jsem se ztratila v myšlenkách.“

„Není třeba se omlouvat. Kdyby sis chtěla o čemkoliv promluvit, rádi tě vyslechneme. Ale netlačíme na tebe.“ Uklidňujícím gestem mi tře rameno. Je to tak mateřské a laskavé, že jsem přehlcena pocity přijetí.

„Děkuji,“ řeknu nakřáplým hlasem. Oči se mi zalijí slzami a já se pohnu, abych je setřela.

„Och, zlatíčko, nechtěla jsem tě rozbrečet!“

„Ne, to nejsou slzy smutku. Jen jste ke mně všichni tak hodní. Jsem tady, vtrhla jsem vám do života jako nějaké zatracené tornádo a vy jste mě ošetřili, nakrmili chilli a nechali mě s vámi trávit čas. Je to jen… opravdu pěkné. Děkuji vám.“ Popotáhnu a cítím se směšně kvůli slzám.

Moc se k nim nepřipoutej. Musíš brzo odejít.

Vzhlédnu ze svého klína a uvidím Stacy a Miu, jak se na mě usmívají.

„Víš, co potřebujeme?“ Zeptá se Stacy a vstane z pohovky.

„VÍNO!“ Prohlásí trochu moc nadšeně Mia a vyskočí z pohovky. Obě ženy se zasmějí a vytáhnou na nohy i mě. Mia kolem mě obalí paži a vyrazíme do baru.