RD - 9. kapitola

 Překlad: Marťa

Je tu konec. Moc děkuji za komentáře a doufám, že se kniha líbila. Marťa

Moje drahá Bellamy,

pokud se mi něco stane, chci, abys věděla o svém otci. Protože cokoliv řekne babička, bude pokřivené její vírou a předsudky.

Krátce po maturitě jsem chtěla s batohem procestovat Evropu. Měla to být taková poslední hurá akce, než se usadím. Jezdila jsem ze země do země a jednu noc jsem strávila baru v malém městě Monterry. Nikdo nemohl být překvapenější, než já, když jsem na druhém konci uviděla sedět toho nejhezčího muže, kterého jsem kdy viděla. A když se představil, jako Alberto a zeptal se mě, co tam tak krásná dívka, jako já, dělá sama. Zeptal se, jestli by mi mohl koupit pití a zůstali jsme spolu v baru až do zavírací hodiny. Pak jsme chodili po městě až do úsvitu.

Nikdy jsem lásce na první pohled nevěřila, ale teď jsem věděla, že je to pravda. Byla to jen jedna noc, ale Alberta jsem milovala. Chtěla jsem si ho vzít. Cítil to stejně.

Na naší cestě k útěku mi řekl, že je princ. Bylo mi to jedno. Chtěla jsem jen být jeho ženou. Na ničem jiném nezáleželo. Vždy mi říkal „bella mia“, jeho kráska, odtud pochází tvé jméno Bellamy. Vybrala jsem ho, abych si připomínala na lásku, kterou jsme s tvým otcem sdíleli.

Následujícího dne jsme se vzali a kromě tvého narození, byl ten následující týden ten nejšťastnější, jaký jsem zažila.

Jednoho rána šel pro kávu a croissanty a nikdy se nevrátil. Zavolala jsem na policii, která jeho rodinu sledovala. Řekli jim, že Alberto přišel k rozumu a chtěl, aby bylo manželství anulováno. Prosila jsem a prosila, abych s ním mohla mluvit, ale opakovaně mi bylo řečeno, že mě nechce vidět a že bych se měla vrátit domů.

Věděla jsem, že to nebyla pravda. Věděla jsem, co jsme sdíleli. Nakonec mi ale došly peníze a já musela odejít. Nevěděla jsem, jak se s ním spojit nebo ho najít a už mi nic jiného nezbývalo.

Měsíc poté, co jsem se vrátila domů, jsem zjistila, že jsem k věčné hanbě tvých prarodičů, těhotná. Mysleli si, že jsem tě počala mimo manželství, protože jsem žádný důkaz o uzavření sňatku neměla.

Věřili, že jsem se otočila zády k jejich víře a výchově a od té doby to mezi námi nebylo stejné.

Chci, abys věděla, že jsi byla počata z lásky a že jsi mi pomohla vyplnit díru v srdci, kterou způsobil Albertův odchod. Jsem tak hrdá, že jsem tvou matkou a vím, že nepřeháním, když říkám, že jsi ta nejúžasnější, zvláštní malá holčička na celém světě. Opravdová princezna.

Snažila jsem se dát ti život, jaký si princezna zaslouží. Prosím, věz, že tě moc miluji.

Nikdy se nevzdávej lásky, jako já. Nedovol, aby ti říkal někdo jiný, co je láska nebo jak dlouho by měla trvat. Ty rozhoduješ. Ale až ji najdeš, nenech ji odejít.

Bojuj za ni.

Protože to za to stojí.

S láskou,

máma

 

Otřela jsem si tváře hřbetem ruky, abych si setřela rozteklou řasenku a znovu dokola dopis četla. Téměř jsem v hlavě slyšela hlas své matky a viděla její úsměv. V postskriptu byly všechny informace, které měla máma o mém otci. Celé jeho jméno, kde se setkali a kdy a kde se vzali.

Myslela jsem si, že jsem ušlechtilá. Možná důstojná. Rozhodla jsem se někomu neříct, co cítím, pokud to on neřekne, jako první. Co kdyby na to nikdy nepřišel? Proč to musel říkat první on? Co kdyby si myslel, že to necítím stejně? Nebylo to o úctě ani o tom, kdo si to víc zaslouží. Bylo to o strachu a použití ho, jako štítu proti němu.

I když to moje matka nazývala láskou, nevěděla jsem, jestli to bylo skutečné nebo jen poblouznění. Protože upřímně, nevypadalo to, že by o ni můj otec vůbec bojoval. Jeho titul a královské povinnosti pro něj byly důležitější, než my.

To, co jsem měla s Enzem, bylo skutečné. Trvalo chvíli, než se to plně rozvinulo a nebylo pochyb o tom, že jsem to něj byla naprosto zamilovaná.

A chovala se stejně, jako můj otec. Použila jsem svůj titul, jako výmluvu k tomu, abych Enza odstrčila pryč a postavila tak mezi sebe a muže, kterého jsem milovala, povinnosti.

Musela jsem o Enza bojovat. Možná, kdybych mu řekla pravdu, uvědomil by si, že ke mně také něco cítil. Musela jsem přestat být pořád tak vystrašená.

Protože celý můj život jsem vždycky dělala to, co po mě ostatní chtěli. Byla jsem typ dívky, kterou mě moje babička přinutila být.

A dělala jsem to pořád. Dělala jsem, co po mě chtěla Lemon bez ohledu na to, co jsem vlastně chtěla já.

Gray byl pěkný. Ale já se zamilovala do Enza. A bylo hloupé s tím dál bojovat.

Poprvé mi došlo, že Gray věci pravděpodobně milionkrát zhoršil. Enzova první láska utekla kvůli starému bohatému chlapovi. Pravděpodobně si myslel, že proti pohlednému, mladému bohatému chlapovi neměl šanci vůbec. Že bych mu srdce zlomila stejným způsobem.

No, to neudělám. A kdybych musela strávit zbytek života tím, že ho o tom budu přesvědčovat, tak ať.

Snažila jsem se Enzovi několikrát volat a psát, ale telefon si vypnul. Protože se mnou nechtěl mluvit nebo už byl možná na cestě do Evropy.

Zavolala jsem Ryanovi, i když byly čtyři ráno. A zněl překvapivě bděle. Řekla jsem mu, že potřebuji někoho, kdo by se postaral o moji kočku a slíbil, že to zařídí. Požádala jsem ho o číslo Lemonina apartmá a on mi řekl, kde bydlela.

Umyla jsem si obličej, převlékla se a zabalila si kufr. Jela jsem do Monterry. A Lemon mě tam vezme.

Tvrdě jsem zabušila na dveře a nezajímala se o to, koho dalšího tím probudím. Hned vedle ní se objevil její bodyguard, Marco a vrhl na mě zlý pohled.

O vteřinu později mi Lemon otevřel dveře a mnula si přitom oči.

„To je v pořádku, Marco. Běž do postele. Zvládnu to.“ Otočila se ke mně a zeptala se: „Co se děje?“

„Miluji Enza. A on se vrací do Monterry. Tak si strč tu show i ty idioty, se kterými chceš, abych randila, kam slunce nesvítí. A k čertu s princeznou. Já chci jeho. Potřebuji, abys mě vzala do Monterry. Hned teď.“

Několikrát zamrkala, a pak udělala tu nejméně očekávající věc. Objala mě.

Čekala jsem přednášku nebo křik. Ne, že řekne: „Děkuji, dobrý Bože, ale že ti to trvalo dlouho. Jsi tvrdohlavější, než parta zatracených mezků.“

I když se děly důležitější věci, musela jsem se zeptat. „Vážně tam, odkud jsi, lidé mluví takhle?“ Protože Kentucky bylo blízko Ohia a nikdy jsem nikoho něco takového říkat neslyšela. Kromě Lemon.

„Babička Lemon a její bridžový klub měly výraz pro každou příležitost. Myslím, že jsem si je přivlastnila, jako způsob, jak ocenit tuto fantastickou skupinu jižanských žen. Ale právě teď na to nezáleží. Nech mě se sbalit a najít pro nás letadlo!“

Začala házet své věci do tašky, aniž by je skládala a současně se převlékala. „Dante bude štěstím bez sebe, že se ukážu neohlášená. A pak vyřešíme tyhle zmatky, protože jsi zamilovaná až po uši.“

Všechno se stalo rychleji, než bych čekala. Enzo stále nebral telefon, ale za pár hodin byla Lemon oblečená, měla sbalených několik kufrů a zařídila, aby na nás čekalo soukromé letadlo. Mnohem později jsme přistáli na malém letišti v Monteře. Navzdory časovému rozdílu jsem se necítila unavená. Upírala jsem fascinovaný pohled na obří Alpy, které stínily údolí hlavního města. Viděla jsem pole fialových květů a líbily se mi všechny ty domky seskupené dohromady.

Lemon nás nechala řidičem odvézt do nemocnice, kde byla Enzova matka na pozorování. Lemon zjistila, že paní Rannalli bude v pořádku, ale chtěli na ni dohlédnout.

„Hodně štěstí, drahoušku,“ řekla mi a já se zhluboka nadechla a ujistila sama sebe, že to dokážu.

Jediným problémem bylo, že Enzo nebyl v nemocnici. Prohledala jsem všechny čekárny a díky zákonům na ochranu soukromí mi nikdo neřekl, v jaké místnosti byla jeho matka. Nemohla jsem tam dál jen tak bloudit. Poslala jsem Lemon zprávu. V souladu se svým slovem zjistila, že Enzo vzal sestry domů a poslala mi auto, které mě vyzvedne.

Stále jsem přemýšlela, co bych měla Enzovi říct. Jak bych ho přesvědčila, aby nám dal šanci. Jak bych slíbila, že mu nikdy neublížím. Když ale otevřel přední dveře domu, všechny projevy se mi vykouřily z hlavy. Jediné, co jsem ze sebe dostala, bylo, „ahoj“.

Podařilo se mu vypadat vyčerpaně a šokovaně. „Co tu děláš?“

Co jiného jsem měla říct, než pravdu? „Miluji tě.“ Nebyla to odpověď na jeho otázku, ale byl to důvod, proč jsem tady byla.

Přes tvář mu proletělo tisíc různých emocí. „Pojď dovnitř.“

Vzal mě do svého obývacího pokoje a já se nervózně posadila. Nebyla jsem si jistá, jestli to dokážu vydržet, kdyby řekl: Díky, to je hezké, ale já to necítím stejně.

„Miluješ mě?“ Řekl a zněl divně nadějně.

„Ano. Myslím, že jsem tě milovala už od prvního rozhovoru s tebou. A budu za tebe bojovat. Za nás. Protože za to stojíš.“

Opřel se lokty o kolena a třel si ruce. „Ale ty jsi princezna a já jsem jen...“

„Jsi jen muž, do kterého jsem se zamilovala. Na ničem jiném nezáleží.“ Teď jsem konečně řekla ta slova, po kterých se mi ulevilo.

„Nemám ti to nabídnout.“

„Máš sebe. A to je všechno, co chci. Tebe.“

Promnul si zadní část krku a přemýšlel. „To říkáš teď, ale jednoho dne budeš chtít muže, jako je Gray Porter.“

„V tom to je. Nejsem, jako tvá předchozí přítelkyně. Neodkopnu tě. Nechci být bohatá nebo slavná. A pokud si myslíš, že mi záleží jen na penězích, tak mě moc dobře neznáš.“ Srdce mi hlasitě bušilo, až jsem přemýšlela, jestli to neslyšel.

Pak rychle vstal, přešel místnost a přitáhl si mě do náručí, kde mě pevně sevřel. „Ve chvíli, kdy to letadlo vzlétlo, jsem věděl, že jsem udělal velkou chybu. Tak moc jsem se tě snažil nemilovat, ale nebylo to možné, Bellamy. Musel jsem tě milovat. Řekl jsem ti, že jsem nevěděl, co cítím. A nelhal jsem tobě, ale sobě. Věděl jsem přesně, co jsem chtěl, ale nemohl jsem to přiznat. Chtěl jsem chránit své srdce, ale bylo příliš pozdě. Už ti patřilo.“

Ne, že bych chtěla, aby mě přestal objímat, ale musela jsem vidět jeho tvář. Trochu jsem se odtáhla. Viděla jsem jen čelist a lásku. „Miluješ mě?“ Byla jsem tak připravená pokusit se ho přesvědčit, že mě mohl milovat a poslední věcí, kterou jsem očekávala, bylo, že už to cítil.

„Miluji tě, princezno Bellamy, moje gattina. Miluji tě víc, než jsem kdy někoho miloval. Víc, než jsem věděl, že je možné. Chci, abys byla mojí ženou. Chci strávit zbytek svého života milováním tě.“

To mě nadchlo. Pravděpodobně jsem měla odpovědět, ale technicky to otázka nebyla. Pak mě políbil a já věděla, že to poprvé nebyla náhoda. A pocity, ty byly ještě intenzivnější, protože jsme se navzájem milovali a teď jsme to oba věděli. Beze slova jsem mu řekla, že moje odpověď byla ano. Kouzlo tam stále bylo, silnější než předtím. Líbání se rychle změnilo ve vášnivější a vzrušenější, dokud nás nepřerušil telefon.

Byla to Lemon. „Musím to vzít. Jedno z pravidel, víš?“

Usmál se, dal mi polibek na nos, který jsem cítila až v kolenou. „Ahoj, Lemon.“

„Ne-ahoj-lemonuj mě. Co se stalo?“

Rychle jsem se podívala na Enza, který si hrál s mými vlasy. „Myslím, že jsem zasnoubená.“

„Určitě jsi zasnoubená,“ zašeptal mi Enzo do ucha a kousnul mě do lalůčku.

Slyšela jsem Lemon křičet, „Pojeďte do paláce. Musím ti něco říct!“

Když jsem jí řekla, že ano, znovu jsem začala líbat svého snoubence. Minutku mohla počkat.

Nebo čtyřicet.

Nakonec jsme se vydali na cestu, i když jsme nechtěli. Rozhodli jsme se žít v Monteře a já si otevřu svůj vlastní módní dům. Už jsem měla první zakázku.

Navrhnout budoucí královně její korunovační róbu.

„Myslím, že to nazvu Royal Design.“

Neměli jsme žádné peníze, ale vymyslíme, jak to bude fungovat. Vsadím se, že by místní banka byla ochotná poskytnout monterranské princezně půjčku.

Když jsme dojeli k obrovskému paláci, Lemon na mě čekala v přední hale spolu s celou řadou lidí, kteří byli evidentně příbuzní. Představila mi je, ale bylo tam tolik princů a princezen, že jsem si nebyla jistá, že jsem si je zapamatovala. A aby toho nebylo málo, byla tam jedna sada dvojčat. Neměla jsem žádnou naději.

Bylo snadné si zapamatovat korunního prince, Nica, protože byl Enzovým přítelem z dětství a Nicovu nevěstu, Kat.

Která také byla náhodou Lemoninou nejlepší kamarádkou a tou, které budu navrhovat korunovační šaty.

„Ať už jsi plánovala cokoliv, musíš to změnit,“ řekla mi, když jsem se o tom zmínila. „Jsem trochu těhotná.“

„Nemůžeš být trochu těhotná,“ napomenula ji Lemon.

„To je, jako říct, že jsi trochu zkrachovala. Buď jsi nebo nejsi.“ Řekla nám, abychom šli dovnitř, do obývacího pokoje zdobeného světle fialovou a stříbrnou barvou. „To bude nová přijímací místnost nové brzy královny. Posaďte se.“

V rohu stál menší muž a vzhledem mi připomněl Jamese Cruze. Ale představil se, jako Giacomo a řekl mi, že znal mého otce a ví, co se stalo s mojí matkou.

„Giacomo ví všechno,“ dodala Kat, usadila se na židli a její manžel po jí vrhal zbožňující pohledy.

Uklonil se a oslovil mě „Vaše Výsosti“. Nevěděla jsem, jestli jsem se měla taky uklonit, tak jsem jen trochu zamávala. Zeptala jsem se ho, co přesně věděl o mých rodičích.

„Provedl jsem nějaká vyšetřování a promluvila si s některými zaměstnanci v důchodu, kteří si vzpomínali na to, co se stalo. Princ Alberto se zamiloval do obyčejné dívky a oženil se s ní bez povolení krále.“ Giacomo pohlédl na Nica a Kat. „Tehdy nebyla královská rodina tak vstřícná, když si její členové měli brát plebs, jako dnes.“

„Myslím, že mě Giacomo právě nazval plebsem,“ zašeptala Lemon hlasitě svému snoubenci, jednomu z dvojčat.

„S tebou to nemá nic společného, Limon,“ odpověděl a usmíval se na ni.

Giacomo zakašlal a přitáhl pozornost zpět ke mně. „Ale Alberto měl problém s pitím, což zaměstnanci paláce použili, jako výmluvu, aby ho odvedli do rehabilitačního zařízení. Tam, kde mu nebylo dovoleno telefonovat nebo odejít.“

V podstatě ho uvěznili. Což mě přimělo cítit ke svému otci lítost, ale měl dost času, aby mou matku našel a nikdy to neudělal.

„Princi Albertovi byly také ukázané fotky vaší matky s jinými muži.“

Musela jsem ho přerušit. „Věřte mi, že moje matka s nikým jiným nechodila. Myslím, že zemřela a stále milovala mého otce.“

Giacomo přikývl. „Fotografie možná byly nevinné nebo upravené, ale účinek byl stejný. Princ Alberto se posunul dál a oženil se s vévodovou dcerou.“ Malý muž se zarazil, než oznámil. „A měli syna a dvě dcery.“

„Mám bratra a dvě sestry?“ Zeptala jsem se. Vždycky jsem chtěla sourozence. Byla jsem z toho tak nadšená, že mě ani nezajímalo, že mi to ještě nikdo neřekl.

„Ano, Vaše Výsosti, to máte.“ Zmateně se podíval na Lemon, ale ona byla obrazem nevinnosti. Hm. „A také věřím, že víte, co se stalo poté.“ Ano. Lemon a Enzo zbytek zaplnili.

„Správně. Když věděl, že umírá, poslal svého kmotřence, aby zjistil, zda jsem opravdu jeho dcera. A pak mě nikdy nenavštívil.“

Snažila jsem se ignorovat všechny ty soucitné pohledy v místnosti. Enzova ruka mě objala kolem ramen a pevně mě stiskla.

„Nebuď smutná,“ řekla Lemon, „protože v jeho poslední vůli je klauzule, která říká, že když se ty a Enzo vezmete, zdědíš čtvrtinu jeho majetku!“

 Chvíli jsem ze šoku nemohla mluvit. „Co?“

Posunula ke mně kus papíru s napsanou číslicí. Na obyčejnou číslici tam bylo až příliš nul.

„Věděl jsi to?“ Zeptala jsem se Enza. Zavrtěl hlavou, stejně šokovaný, jako já.

„Myslím, že Alberto chtěl, abyste se vy dva vzali a vzhledem k tomu, že máme jednadvacáté století a nemohl vás k tomu donutit, udělal nabídku. Myslím, že viděl to stejné, co já, když mu o tobě Enzo vyprávěl. Jak se mu rozzářila tvář a hlas změkl. Bylo tak zřejmé, že se do tebe už zamiloval. A protože věděl, jak věrný a oddaný je Enzo rodině a přátelům, myslím, že Alberto poznal, že bude stejně oddaný i tobě. Možná to byl jeho způsob, jak se vyrovnat s tím, že se k tobě nepřihlásil.“

Otočila jsem se zpátky k té blond raketě. „Takže jsi celou dobu o jeho poslední vůli věděla?“

„Samozřejmě,“ řekla a protočila očima. „Ale ty jsi tak tvrdohlavá, že jsem věděla, že jediný způsob, jak vás dva dát dohromady je přinutit vás k tomu. Nemůžu ani vypovědět, jak daleko jsem musela zajít, abych ti mohla Enza přidělit, jako strážce, domluvit ty schůzky s absolutně nejhoršími muži, kteří by nastartovali jeho ochranitelské instinkty a zaplatit přemrštěnou částku za hotel, kde bys mohla omdlít, až si uvědomíš, jak moc ho máš ráda. Zavolala jsem paparazzi na rande s Jamesem Cruzem, připravila ti rande s gayem a to kvůli natáčení televizního pořadu, který se mohl mnohem víc věnovat Monteře, děkuji pěkně. A pak jsem ti nakonec dala toho nejlepšího a nejslušnějšího chlapa, který by se ti mohl líbit, aby si Enzo konečně uvědomil, že tě miluje. Nečekala jsem, že jeho matka onemocní, a i když je mi líto, že se to stalo, ukázalo se, že to bylo užitečné. Jsem tak unavená.“

Měla jsem otevřenou pusu. Za vším byla Lemon. Byla to ona, kdo způsobil, že ta rande dopadla tak hrozně. Nebyla to smůla, karma nebo osud. Všechno to byla ona.

Ale mohla bych být naštvaná? Viděla to, co mě a Enzovi nedocházelo. Že jsme se milovali a patřili k sobě.

Kat při mém výrazu pokrčila rameny. „Dala dohromady mě a Nica a ten úspěch ji zničil na celý život. Teď je z ní neúprosná dohazovačka. Jako žralok poté, co ve vodě ucítí krev. Nikdo není v bezpečí. Částečně je zodpovědná i za tohle,“ řekla a ukázala na své břicho, kde nosila nejmladšího člena královské rodiny.

„Za to si zapisuji veškeré zásluhy já, cuore mio,“ řekl Nico a svoji ženu políbil na ucho. Chvíli se na svém křesle tetelila, pak se k němu otočila a řekla. „To bys měl.“

To vedlo ke znechuceným zvukům od mladších sourozenců a živým komentářům od těch starších.

Všechny jsem odblokovala a otočila se k Enzovi. „Už se nikdy nemusíme bát nedostatku peněz. A můžeme pomoci tolika lidem. Přikývl a políbil mě.

„Ale  byla jsem připravená být chudá. Čekala jsem to. Jsem jen ráda, že nebudeme.“

„Po pravdě,“ řekl, „já taky.“

„Co budeme dělat teď?“ Zeptala jsem se, nadšená tím, že jsem se ho mohla dotknout kdykoliv jsem chtěla, stále uchvácená tím, že miloval on mě a já jeho.

„Teď oslavíme naše zasnoubení. To je monterranská tradice.“

„Ale já jsem Monterran jen napůl,“ připomněla jsem mu.

„Z té nejlepší poloviny,“ řekl a přitáhl si mě blíž, aby mi přejel prsty po tváři. Zvyknu si někdy na to, jaké to s ním bylo? Povzdechla jsem si a cítila se šťastnější, než jsem si kdy dokázala vzpomenout.

Když začali členové královské rodiny hovořit jeden přes druhého, uvědomila jsem si, že jednou to může být náš život. Mezi všemi těmi dětmi, které se smějí a škádlí.

Vezmeme se, budeme mít děti a zbytek života strávíme milováním jeden druhého.

A vždycky budeme nejlepšími polovičkami toho druhého.