MTTFD - 5. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Alyx

Všechno bylo tiché.

Alyx cítila, jak jí srdce bije až v krku. Všechno se stalo tak rychle.

A nic nešlo podle plánu. Doufala, že najde cestu ven – ale místo toho narazila na podivného draka ohně, který tvrdil, že není jako ostatní, a nakonec skončila přitisknutá proti nespravedlivě horkému tělu pana Báječného draka ohně ve skříni lady Zeny.

Vsadím se, že bych z toho mohla udělat sloupek roku.

Jestli se někdy vrátí k počítači. Pokud ještě měla práci.

A ani tehdy by ji nenechali psát o dracích, samozřejmě…

Všichni věděli, že draci neexistují. A její prací bylo psát o módě a životním stylu. Její šéf očekával revizi žhavého nového koktejlového baru – ne popis jejího letu z jeskyně draků ohně.

Mohla bych to proměnit ve filmový skript. Určitě by dali do hlavní role někoho žhavějšího, než jsem já – ale to je v pořádku, jsem na to zvyklá.

Braeden stál stále tak blízko, že cítila tvrdé svaly jeho těla. Alyx polkla.

Do jeho role by obsadit někoho jiného nemuseli… ani Hollywoodu by nenašli někoho tak žhavého.

Pak se zhluboka nadechla. Právě teď musí být její prioritou přežití a útěk. A rozhodně nemyslet na určité svaly draka ohně.

Jakmile se dostane ven, možná nastal čas se zbavit své práce. Už nemusí psát o roztomilých nových paletách očních stínů nebo o kavárně s biopotravinami, které nyní všechny obsahovaly kurkumu.

Možná nastal čas dělat skutečné věci. Skutečný novinář. Někdo, kdo píše o důležitých věcech.

Musí lidi varovat před draky ohně. Musí. Ale jak to udělá? Nikdo jí nikdy neuvěří…

„Jsi v pořádku?“ Zašeptal pan Báječný drak ohně.

Alyx se na něj ve tmě podívala, i když ho neviděla.

Samozřejmě, že nebyla v pořádku! Co je to za otázku.

„Jsem uvězněna v podzemním doupěti se stovkami zlých draků,“ zasyčela. „Co myslíš?“

„Promiň,“ řekl – a z nějakého důvodu zněl opravdu lítostivě.

Možná to bylo jen proto, že byl žhavý a nikdo k ní nebyl za posledních několik týdnů milý, ale cítila, jak se její hněv a zoufalství náhle rozplynulo.

Pod hněvem nebylo nic jiného než únava a hluboká beznaděj. Ale nemohla se vzdát. Musela dál bojovat.

„To je v pořádku,“ řekla tiše. „Jen buď zticha.“

Zaváhal. Neviděla ho, ale slyšela, jak se mu změnilo dýchání.

Opatrně se dotknul – položil jí ruku na rameno a pokusně nabídl útěchu.

Skoro pokrčila rameny, protože jak by ji mohl drak ohně uklidnit?

Pravda však byla, že to bylo dobré. Cítila se více než dobře.

Zdálo se, že mu její tělo nějak důvěřovalo, přestože její mysl byla stále plná ostražitosti.

Po chvíli se uvolnila.

A v tu chvíli zaslechla děsivý zvuk někoho, kdo klepe na dveře do Zeniných pokojů.

Okamžitě se jí zrychlil tep. Braedenova ruka našla její. Dotek jeho prstů byl uklidňující a Alyx se držela uklidňujícího pocitu jeho teplé kůže proti její, jak se snažila poslouchat.

Ozval se tlumený zvuk hlasů.

Opravdu věří Zeně? Jediné, co by musela udělat, bylo nasměrovat stráže ke dveřím, za kterými se schovávali…

Vždycky si myslela, že jí má Zena ráda – stejně jako se zdálo, že starší ženu má každý rád.

Ale i tak. Zena byla také měnič. A i když měla Alyx ráda, stačilo to proti Steelemu?

Zena nebyla hloupá. Může se rozhodnout, že jejich skrytí před Steelem je příliš velké úsilí. Kdyby to Steele zjistil, určitě by byla potrestána i Zena…

„Dám ti vědět, jestli ji zachytím,“ řekla Zena zvučně a její hlas byl trochu snazší rozeznat. Musela se přesunout hlouběji do místnosti.

„Děkuju. Omlouvám se, že tě ruším,“ řekl mužský hlas. O sekundu později zazněly opět dveře.

Alyx se sotva odvážila dýchat. Dlouhou chvíli se držela Braedenovy ruky.

A pak se dveře otevřely a světlo se rozlilo dovnitř.

„Teď můžete vyjít,“ řekla Zena a s přimhouřenýma očima hleděla nahoru a dolů. „Poslala jsem je pryč. Nyní jste v bezpečí.“

„Děkuji,“ řekla Alyx s náhlým pocitem slabosti.

Byli strašně blízko smrti…

„Sedni si. Dejte si něco k pití. A co je nejdůležitější – mluvte. Chci vědět, co se děje,“ zeptala se Zena a odvrátila se ke stolu.

Rozložila křehké porcelánové šálky a potom jim nalila čaj – silný černý čaj, který Zena preferovala, a který se Alyx naučila pro ni připravit tak, jak ho měla ráda.

Tentokrát Zena obsloužila jí a Braedena. Alyx vděčně třesoucími se prsty sáhla po šálku.

Čaj byl silný a sladký. Přesně to, co potřebovala.

Nikdy předtím na čaj nebyla, ale několik týdnů bez latté ji přimělo ocenit šanci na tolik potřebnou náhradu kofeinu.

„Děkuji,“ řekla Alyx tiše, když znovu položila svůj šálek. Prstem obkreslovala malované ptáky na delikátním porcelánu.

„Děkuji,“ řekl také Braeden napjatě.

Když Alyx vzhlédla, uviděla ho, jak se na Zenu zamyšleně dívá.

„Ty jsi –“

„Pták ohnivák,“ řekla Zena a narovnala se s tou podivnou, povýšenou elegancí. „Slyšel jsi o mně, draku ohně?“

Braeden potichu potřásl hlavou. „Nejsem odtud. To je – samozřejmě jsem slyšel o legendě. Ale nevěděl jsem –“

„Steele si myslel, že vytvoříme přirozené spojenectví.“ Na Zeniných rtech hrál malý úsměv. „Samozřejmě se nemýlí. I já jsem stvoření ohně.“

„Ale ty nejsi jako oni,“ přerušila ji Alyx. „Zachránila jsi mi život. Pokud bys jim neřekla, že potřebuješ služku, kdo ví, co by se mi stalo.“

Zena vypadala nesvá. „Potřebovala jsem služku,“ zamumlala. „Bylo to ze sobectví. Ještě pořád. Někdy je dobré kombinovat sobecké touhy s tím, co je dobré pro ostatní.“

Pak se narovnala. „Tak. Ven s tím. Kde se tu berete?“

Zúžila oči na Braedena a Alyx zjistila, že ho také sleduje.

Bylo to poprvé, kdy se na něj opravdu dobře podívala, aniž by se bála, že každou chvílí zemře.

Vypadal žhavě. Žádné jiné slovo ho nevystihovalo. Dokonce i teď, s teplým čajem, který jí uklidňoval nervy, vypadal, že by měl být na obálce GQ.

Alyx cítila, jak jí škubaly prsty, když snila o tom, že mu strhne oblečení a oblékne ho do něčeho z nové letní kolekce.

Samozřejmě by vypadal žhavě v čemkoli, ale něco v ní ho vidělo v obleku, v něčem jednoduchém a elegantním.

Armani, pomyslela si, představovala si, jak mu rukama uhlazuje ramena, aby zkontrolovala kondici.

Polkla a vytáhla se z dráždivého vidění, když jí začaly rudnout tváře.

Nech toho! Stále jsi v nebezpečí. A co si bude myslet Zena?

Braeden se stále díval na Zenu. Bylo na něm něco zvláštního. Alyx to nedokázala vyjádřit slovy, ale bylo to, jako by cítila, jak z něj stoupá moc.

„Steele mě sem přivádí,“ řekl tiše. „Jak jsem si jistý, že už jsi uhádla.“

Zena pomalu přikývla. „Něco na tobě je. Cítila jsem to, když jsi vešel.“

Braeden trochu naklonil hlavu a jeho oči se leskly.

Navzdory hroznému oblečení, ve kterém byl oblečený, najednou u Zenina stolu nevypadal nemístně. Bylo to trochu jako sledovat konverzaci královny a cizího prince.

Alyx zamrkala, zaražená. Odkud ta myšlenka vzešla?

„Já jsem, kdo si myslíš, že jsem,“ řekl Braeden. „Vím, že to cítíš. Jsi silná – silná a stará.“

Zena se zasmála. „Opatrně, chlapče. Málokdo mi řekne něco takového a přežije.“

Braeden se krátce usmál. „Žádná neúcta nebyla zamýšlena. Ale je to pravda. Jsi pták ohnivák. Slyšel jsem legendy – a teď, když tě vidím, cítím, že je to pravda. Uvnitř tebe, hoří oheň.“

„I v tobě hoří,“ zamumlala Zena. „Silnější, jasnější, teplejší, než kdy hořel ve Steeleovi…“

„Takže,“ řekl Braeden s malým úsměvem. „Pomůžeš ohni? Nebo budeš stát na straně uchvatitele? Ať už je to cokoli, není to oheň, který v něm hoří.“

„Počkej chvíli,“ řekla Alyx a zírala na oba lidi. „Už žádné dračí řeči. Nemám ponětí, co se sakra děje. Mluvte slovy, kterým mohou lidé jako já rozumět.“

Zena se na ni chladně podívala, i když nevypadala uraženě.

Nic nemohlo rozcuchat Zenino peří.

Byla dobrá věc, že byla na její straně. Přestože byla Alyx lidská, instinktivně věděla, že Braeden má pravdu. Bylo na ní něco, co bylo cítit staré a silné.

A to samé hořelo zevnitř Braedena.

„Tvůj nový kamarád, je pán ohně, pokud se nemýlím,“ řekla Zena ostrým hlasem, jako by byla jednou z nudných představitelů lidí, se kterými, se Alyx občas setkala při fantazijních funkcích časopisu.

„Aha,“ řekla Alyx. „Víc mluvení o dracích. Co to znamená?“

„To znamená,“ řekl Braeden tichým a hlubokým hlasem, který jí zachvěl touhu po páteři, „že si mě samotný element ohně vybral za svého šampiona. Jsem pánem ohně – doslova. Velím samotnému elementu.“

„A jak se to liší od všech ostatních dýchající oheň tam venku?“ Alyx se nenechala zmást tak snadno. Viděla, co tito měniči dokážou dělat s ohněm.

A ona cítila, jak jí hoří oheň v žílách, když byla nucena pít jejich strašlivé magické lektvary…

„Oh, mohou dýchat oheň. Mohou ovládat plameny. Někteří z nich jsou dokonce lepší než jiní. Ale mluvím o samotném elementu. Oheň. Věčný plamen v srdci planety. Oheň v srdci slunce. Ničivá síla stovky sopek – ochranné teplo ohně v krbu. Já jsem všechny. Jsem oheň. Jsem láva. Jsem slunce. Jsem destrukce a žár, teplo a přežití.“

Braeden promluvil slovy jasným a hlubokým tónem. Když promluvil, jeho oči znovu zářily zábleskem plamenů. Na okamžik si Alyx myslela, že hledí přímo do slunce. Viděla teplo tak obrovské, že by se roztavil kámen. Viděla plameny ohýbat se a tančit, pohlcující a zanechávající ničení v jejich brázdě.

A pod tím vším viděla svědomí muže, kterého ani neznala. Muži, kterému bylo nemožné věřit.

Ale i tak v tuto chvíli cítila jeho nesmírnou sílu a kontrolu. Mezi světem a ničením stál jen Braeden – a pevně zadržoval plameny a žhnoucí oheň proměnil v uklidňující teplo.

Alyx, poháněná touhou, kterou nemohla pochopit ani ovládat, natáhla ruku.

Nedokázala říct, proč to udělala; prostě věděla, že se ho musí dotknout. Potřebovala pochopit, pocítit, že to co tvrdil, je pravda.

Že byl oheň – ale že by neublížil.

Jakmile její dlaň spočívala na holé kůži jeho zápěstí, cítila to jako elektrický šok. Teplo protékalo skrze ni natolik, že se jí zatočila hlava.

Ale místo toho, aby ho pustila, zaťala mu prsty kolem zápěstí – a uviděla, jak ty plameny teď tančí.

Na jeho kůži tančily plameny a stoupaly všude, kde se jich dotýkali. A neublížili. Obalili ji ruku a Alyx necítila nic víc než uklidňující teplo.

Zaujatě pustila jeho zápěstí a zvědavě pohnula prsty. Plameny se pohybovaly s ní, neubližovaly, nespalovaly, jako by jí z prstů stékaly stuhy oranžově červeného hedvábí.

„Dobře, dobře,“ zamumlala Zena.

Při připomenutí, že nebyli sami, Alyx sebou trhla. O úder srdce později plameny zmizely.

Její ruka vypadala jako vždy. Nebylo žádné zarudnutí, žádné popáleniny.

Byla to všechno iluze? Ale vzpomněla si, že oheň cítila – prostě ji nespálil.

Když se setkal se Zeniným pohledem, vypadal Breaden trochu obezřetně a pták ohnivák zase vypadal podivně rozrušeně.

Alyx ji nikdy neviděla, že by ztratila klid. Ale teď se Zena dívala mezi nimi a zamračila se, jako by právě dospěla k závěru, který ji zmátl.

„Jsi…“ začala Zena.

„Teď na to není čas,“ řekl Braeden spěšně.

Nepodíval se Alyx do očí. Co chtěla Zena říct? Vypadal téměř – rozpačitě?

„Pomůžeš nám?“ zeptal se. „Steele není tím, kdo si myslíš, že je. Ty to víš. Musíme se odtud dostat.“

Zena se znovu zamračila a pak náhle přikývla. „Přišel jsi sem bojovat s Steelem – ale teď musíš nejprve zachránit Alyx.“

„Ano,“ řekl Braeden tiše. „Tak rychle, jak je to možné. Je to pro ni příliš nebezpečné. Vím, že můžu přemoct Steelea. Ale nemohu ji chránit současně.“

„A co tví přátelé?“ Zeptala se Zena.

Braeden se napjal. „Kteří přátelé? Co o mně víš?“

„Málo. Zdá se, že Steele je znepokojený. Nějaký konflikt s Radou prvků?“ Zena na okamžik zaváhala, když Braeden mlčel. „Jestli mi řekneš víc, můžu ti pomoct. Pokud máš Radu na své straně, mohli bychom všichni společně uniknout. Je blízko vzduch, voda a země?“

Něco se najednou změnilo. Alyx stále nevěděla, co se sakra děje nebo jak tyto věci věděla, ale něco v Braedenovi se napjalo a uzavřel se.

To je šílené. Na rozdíl od nich jsem jen člověk. Nedokážu číst v mysli. Tak hezké, jak by to bylo…

Možná to bylo tím, že byl tak mocný. Alyx stále cítila, jak z něj vyzařuje jeho síla. Nebo možná ohnivé dračí lektvary s ní vyjebaly mnohem víc, než že jí přinášely nekonečné noční můry.

„Nemusíš mi to samozřejmě říkat,“ řekla tiše Zena. „Rozumím. Nemáš důvod mi věřit. Chci jen pomoct – nezbývá moc času…“

A pak, jako mrak temnoty, který se najednou vkradl do místnosti, cítila Alyx jak se světla mírně ztlumila. Vzduch byl trochu chladnější, jako by vstoupila do stínu.

Tady dole nebylo žádné sluneční světlo…

„Do prdele. Zradila jsi nás.“ Braeden vyskočil tak rychle, že se jeho křeslo převrhlo.

Nevěnoval tomu žádnou pozornost. Popadl Alyx za rameno, přitáhl si ji za sebe a chránil ji svým tělem.

A pak se dveře otevřely. Děsivý muž vešel dovnitř.

Alyx ho viděla jen v těch strašných vizích noční můry, když ji donutily pít lektvary, ale okamžitě věděla, kdo to je.

Steele.

Vůdce draků ohně. Nejsilnější – a nejnebezpečnější ze všech.

A je to. Jsem mrtvá, pomyslela si, srdce jí bušilo do hrudi.

Zena okamžitě ustoupila a měnička ptáka ohniváka se nyní přitiskla ke zdi v zadní části místnosti.

Stále vypadala v pohodě, když se na ně podívala.

Zradila mě. Řekla Steelemu, že jsem tady. Zradila mě… Jediný, komu jsem tady důvěřovala…

Alyxino srdce zabolelo, ale teď nebyl čas. Možná že za minutu budou všichni mrtví, a pak už nebude záležet na tom, že ji druhá žena prodala.

Vždy vypadala rezervovaně a jako by tu nechtěla být. Možná to byla hra od začátku. Možná chtěli, aby získala mou důvěru…

„Braedene.“ Při pohledu na ně měl Steele na tváři krutý úsměv. „Znovu se setkáváme. Jen tentokrát za velmi odlišných okolností.“

„Tentokrát už nejsem vězeň,“ řekl Braeden klidně. „Žádný dračí jed. Žádné obsidiánské manžety. Jsi připraven přijmout pána ohně, Steele?“

Steele se posměšně zasmál. „Nelichoť si. Nejsi nic zvláštního. Vím přesně, kdo jsi. Stvořil jsem tě. Udělal jsem stovky stejných, jako jsi ty. Věrní bojovníci za naši věc. Bojovníci za pomstu. Za ty staletí ve tmě si zasloužíme svět.“

„Nikdo jako není já,“ řekl Braeden. V jeho hlase se ozvalo praskání ohně. „A přišel jsem tě varovat. Myslíš si, že ti dovolíme zničit svět bez boje? K čemu je pomsta, když bude vše mrtvé? Skrývali jsme se ve tmě příliš dlouho, Steele. Ale ještě není příliš pozdě. Opusť temnotu. Pojď na světlo. Nech naše děti ochutnat svobodu modré oblohy – dej našim rodinám život v míru, který si zaslouží.“

„Oh,“ řekl Steele s temným smíchem. „Je to přesně tak, jak jsem předpokládal. Už ti vymyli mozek. Nebo možná jen proto, že jsi zbabělec, a místo toho, abys bojoval za naši věc, přijal jsi úplatky Rady prvků. Budeme mít klid pro naše rodiny Braedene a modrou oblohu pro naše draky. A ten čas přijde, až bude Rada prvků vymazána. Až bude vládnout oheň. A to nebude tvůj čas.“

Braeden se Steeleovi zasmál. Alyx viděla, jak mu po prstech praská oheň.

„Mýlíš se. Oheň si vybral svou oddanost. A už není na tvé straně.“

A pak se Braeden proměnil.