MTTFD - 4. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evudar

Braeden

„Rychle,“ řekl Braeden spěšně. „No tak. Pokud nás tady najdou…“

„Nevěřím ti,“ řekla žena a stále na něj zírala.

Pro Braedena bylo těžké odtrhnout od ní pohled. Jakmile ji uviděl, uvědomil si, proč ho přesně jeho srdce vedlo přímo do tohoto doupěte draků ohně.

Netáhla ho sem povinnost, jak si myslel.

Byla jeho družka. Byla jeho družka – a byla zajatcem draků ohně.

Prostě mé štěstí. Samozřejmě mě nenávidí. Kdo by necítil nenávist ke svým věznitelům?

Samozřejmě, on byl kdysi vězněm rady prvků. Pro něj to, ale nedopadlo špatně…

Na druhé straně s ním nebylo zacházeno tak, jak se zacházelo s ní. Vypadala vyčerpaně a vyděšeně – ale navzdory všemu, v jejích očích bylo rozhodné odhodlání.

Od chvíle, kdy se setkali, s ním nepřestávala ani na minutu bojovat. Braeden se cítil podivně pyšně. Jeho družka byla vězněm stejných lidí, kteří by byli až příliš šťastní, kdyby ho zamkli na celou věčnost, a přežila. Našla dokonce způsob, jak utéct.

„Není čas.“ Chytil ji za ruku. „Pojď – a zkus mlčet.“

Kdo věděl, jak dlouho budou ostatní dva strážní rozptýleni prohledáváním východních tunelů. A samozřejmě, vždycky existovala možnost, že se zde střetnou s jinou hlídkou…

„Myslím, že vím, jak se dostat k východu,“ řekl. Jeho drak cítil náznak houbových polí, nesený slabým vánkem, který vycházel z jednoho z tunelů výše.

Kdyby je ten tunel zavedl zpět do obrovské jeskyně s kopiemi stromů, mohli by použít tunel, který vedl ven, rychle vystoupat zbytkem starého sopečného otvoru a pak se dostat ke slunečnímu záření u tunelů, které použil na cestě dovnitř.

Bylo by to nebezpečné, ale byla to ta nejlepší šance, kterou měli.

Věděl, že snadno dokáže sejmout dva strážce, kteří sledují tunel k východu. Prostě bude muset doufat, že se jim do cesty nepostaví žádní jiní draci. Teď může být silný – ale na svou moc ještě nebyl zvyklý.

A nyní musel chránit svou družku…

„Mimochodem, jsem Braeden.“ Pokusil se jí nabídnout uklidňující úsměv. „Jak se jmenuješ?“

Na oplátku na něj přimhouřila oči a její černé vlasy se třpytily červenými světly ve světle dračího ohně, který osvětloval jeskyni.

„Od kdy se draci zajímají o jméno člověka?“ požadovala. „Nemůžeš mě prostě nazvat lidským člověkem jako ostatní draci?“

„Nejsem jako všichni ostatní draci,“ řekl Braeden. „No, ne jako všichni ostatní draci ohně. Věř mi. Nebo jestli mi nemůžeš věřit – pobavíš mě?“

Odfrkla si. „Jsi docela divný na vysokého a mocného draka ohně, připouštím.“ Chvíli zaváhala a pak na něj zírala. „Jsem Alyx. Doufám, že jsi teď šťastný.“

„Vlastně jsem,“ řekl tiše. „Ale budu mnohem šťastnější, jakmile budeme pryč z tohoto místa.“

Věnovala mu pohled, kterým mu až příliš jasně řekla, co si o tomto plánu myslí.

Ale jakkoliv ho bolelo, že pro jeho družku, ženu, pro kterou bylo určeno jeho srdce, jsou všichni dračí měniči odporné příšery, opravdu už neměli času nazbyt.

Jakmile bude volná, určitě uvidí, že nelhal.

„Promiň,“ řekl předem. „Pamatuj, zkus mlčet.“

Pak se proměnil. O vteřinu později se vznesl do vzduchu a nesl ji v drápech tak jemně a opatrně, jak jen dokázal.

Nad ním stále ještě hořela malá pochodeň dračího ohně, který osvětloval jeskyni. Ve známém oranžově-červeném světle se vydal přímo k jednomu z otvorů dále a ostrými smysly svého draka nechal proudit oheň, až by mu řekl, kdyby se vrátili ostatní stráže.

Měli však štěstí. Jeho lest fungovala. Cítil je někde na východě.

A tunel před nimi byl temný a tichý, ani s nejmenším náznakem tepla, který by mohli vydávat jiní draci.

Zatím jde vše dobře.

Tento tunel byl dostatečně velký, aby se mohl pohybovat ve své proměněné podobě, i když nemohl létat. Přesto, kdyby byli překvapeni, byl by připraven.

Zůstal ve své dračí formě a jemně si položil Alyx na záda.

Dlouhou chvíli se držela strnule a on se obával, že se pokusí skočit dolů a znovu utéct. Po několika sekundách však ucítil, jak natáhla ruce, aby se držela jednoho z hřebenů kolem krku.

Ten dotek mu zaslal skrze něj vlnu tepla, a plameny v jeho srdci planuly jasněji, jak se drak v něm naparoval.

Naše družka, řekl triumfálně s každým srdečním úderem.

Naše družka, která nás nenávidí, pomyslel si. Naše družka, která je ve smrtelném nebezpečí. Musíme ji odtud dostat!

Tak rychle, jak jen dokázal, prošel zpět bludištěm tunelů a sledoval vzduch, který k němu přenášel vůni hub.

Jeho drápy znovu utvářely jiskry na kameni a Alyx se stále pevně držela. Byla cítit na jeho zádech tak malá a křehká, že jeho drak byl bez sebe starostí – i když Braeden se naučil, že lidské ženy jsou daleko od křehkého.

Ve skutečnosti to byly lidské družky ostatních draků Rady, které měly jako první odvahu postavit se mu a říct mu některé pravdy, které nutně potřeboval slyšet.

Pravdy jako třeba to, že kdyby zničili celý svět, zanechalo by to draky ohně s ničím jiným než zříceninami, kterým by vládli. Pravdy, jak je kruté ukrývat se v jeskyních pod zemí a připravovat se na pomstu, čímž zbavit své děti slunečního světla a svobody.

Braeden si toužebně pomyslel na své vlastní dětství. Měli pravdu – měl být schopen stoupat po modré obloze a sluncem zahřívat křídla.

To si zasloužil každý drak. Místo toho se naučil létat přes houbová pole a kroužit jeskyněmi osvětlenými nepřirozeným sluncem dračího ohně.

Sám to ukončit nedokážu.

Možná, pokud se mu podaří zajmout Steelea, vůdce draků ohně, zbývající draky by bylo možné přesvědčit, aby se vzdali staletí staré snahy o pomstu.

Nejdřív si ale musí vzít svou družku do bezpečí…

Nemohl Alyx říct, jak je důležité mlčet a být z dohledu, ale instinktivně se mu přitiskla k zádům, takže s trochou štěstí ji zdola nebude vidět.

Vstoupili do obrovské jeskyně z jiného východu, než ze kterého přišel, aby se dostal dovnitř. Tenhle byl ještě výš – možná polovina výšky jeskyně. A bylo to trochu blíže k tunelu, který vedl ke starému sopečnému otvoru.

Braeden roztáhl křídla a prudce stoupal do jeskyně, jako by tam patřil.

Předtím si pevně držel plamen, který v jeho srdci jasně hořel. Tentokrát využil sílu elementu a použil jej k obklopení nejlehčími štíty. Štít vyrobený z čistého tepla.

Alyx to pocítí jako jemné teplo a v boji to bylo k ničemu. Ale doufejme, že to odvrátí pozornost všech, kteří by se mohli ve špatný okamžik podívat. Pokud by to udělali, jejich oči by rozptyloval horký vzduch, který ho obklopuje.

Iluze nebude fungovat déle než několik vteřin – ale to by na místě, jako je toto, stačilo místo kde drak ohně stoupající jeskyní byl každodenní událostí.

Braeden se díval na východ. Když k němu Alyx přilnula, roztáhl křídla do šíře a prudce stoupal nad hlavami draků ohně.

Nikdo nevzhlédl. Nebyl žádný výkřik, žádný dračí řev.

Braeden jednou mávnul křídly a pak je mírně zahnul. Začali sestupovat.

Východ byl nyní velmi blízko. Už viděl dva měniče, kteří ho pozdravili, když poprvé dorazil.

Ještě ho neviděli. Místo toho sledovali druhou stranu tunelu a dlouhé ocasy se pohybovaly tam a zpět.

Dobře.

Pokud by je mohl překvapit, mohl by získat vteřiny, které potřeboval, aby je skolil, než by mohli vyburcovat někoho jiného…

A pak Braeden viděl, co vzbudilo jejich pozornost.

Ze staré sopky přišel další drak. A ne tak ledajaký drak.

Braeden cítil, jak se jeho srdce bolestivě stahovalo, když ho poznal, ve stejný okamžik, kdy ho dračí aura plamene a kouře upozornila na nebezpečí, v němž byli.

Steele.

Právě včas se Braedenovi podařilo mávnout křídly dostatečnou silou, aby je vzal vysoko do vzduchu.

Braeden se modlil, že kdyby to někdo zpozoroval, aby to viděli jako znamení úcty k příchodu jejich vůdce.

Očima rychle prohlédl zeď jeskyně, která se před ním zvedala. Nedokázal se vznášet ve vzduchu na neurčito.

Steele by ho poznal ve chvíli, kdy by vstoupil do jeskyně. Braeden se okamžitě potřeboval dostat z dohledu. Potřeboval úkryt. Potřeboval –

Tam.

Po jeho pravici se objevil další otvor. Byl temný a nestřežený a vzduch voněl poněkud zatuchle a podobně – jako mýdlo.

Možná oblast služebníků? V žádném případě neměl čas být vybíravý.

Tunely před ním voněly opuštěné a to bylo vše, co potřeboval vědět.

Jakmile přistál, proměnil se zpět, chytil Alyx do náruče a přitiskl ji ruku k ústům, než mohla vykřiknout.

„Pšššt. Steele právě dorazil. Znáš ho?“ zeptal se.

Alyx zbledla, jakmile to jméno uslyšela.

„Nemám ponětí, kde jsme,“ zašeptal, „ale nejsme daleko od východu. Chvíli se tady schováme, dokud nebude pryč, a pak se vydáme na útěk.“

„Mmprgh!“

Alyx vydala tlumený zvuk na jeho ruku. Rozpačitě ji pustil.

„Děkuji,“ řekla ostře. „A stále ti nevěřím.“

„Nezáleží na tom, jestli mi věříš nebo ne. Žádný z nás teď nechce narazit na Steelea. To z nás dělá spojence.“

Odfrkla si a pak se zamračila. „Myslím. Pro teď. Pouze pokud jsi užitečný. A ani o sekundu déle.“

„To je začátek.“

Zlostně se na něj usmála. I přesto, že měla špinavou košili a rozcuchané vlasy Braeden cítil, jak mu srdce rychle bilo.

Právě teď nevypadala jako dáma ohně. Neměla na sobě hedvábí, perly ani zlato. Ani nevěděla, že je jeho družka.

Ale v těch zářivých očích a ve způsobu, jakým odhodlaně stála a navzdory tomu, jak ji jeho vlastní lidé uvěznili, cítil v ní jiskry ohně.

Bude nádherná, jeho družka. Měla by vládnout jako královna – až na to, že nevlastní nic, čemu by vládl.

Neměl žádné zlato, rubíny ani zemi.

Měl však své srdce, které jí bude patřit navždy. A v jeho duši měl živý plamen, samotný element ohně.

To by určitě stačilo k tomu, aby se prokázal jako vhodný druh.

„Každopádně. Já vím, kde jsme.“ Podezřívavě se na něj podívala. „Ty opravdu ne?“

„Říkal jsem ti. Nejsem odtud. Jsem měnič draka ohně – ale ne jeden z nich.“

Podívala se na něj s přimhouřenýma očima. „Nevěřím ti. Pamatuj si to. Ale myslím, že jsi mě mohl právě předat…“

Braeden přikývl. Neměl ponětí, co říct, aby ji přesvědčil.

Myslím, že jediný způsob, jak ukázat, že jsem opravdu na její straně. Tím, že nás oba odtud dostanu.

„Dobře,“ řekla Alyx s rukama v bok. „Pokud půjdeme dolů tímto tunelem, dostaneme se do komnaty lady Zeny.“

„Kdo je to? Další vězeň?“

Alyx na okamžik zaváhala a pak zavrtěla hlavou. „Ona… není přítel. Ne přesně. Pracuje pro ně. Myslím, že musí. A pokud bychom mohli, měli bychom se jí vyhnout. Ale v případě, že se něco stane…“

„Myslíš, že by tě skryla?“

Alyx pokrčila rameny. „Bez ní bych byla mrtvá. Požádala draky ohně, aby mě ji dali. Jako služku. Myslím, že byla osamělá. Ale jestli by mě skryla… nevím. Možná. Ale je to nejbližší věc ke spojenci, kterou jsem zde měla.“

Ozval se náhlý zvuk křídel a Braeden spěšně zatlačil Alyx do výklenku.

O chvíli později zvuk zesílil. Kdokoli letěl kolem tunelu, nepřistál, ale pokračoval dál.

„Neměli bychom tu zůstat. Možná najdeme prázdnou místnost,“ zašeptal.

Instinktivně jí chytil za ruku – a tentokrát viděl šok, který jí prošel, když se dotkli.

Oči se jí mírně rozšířily a rty rozevřely. Na jeden úder srdce viděl, jak její nádherné hnědé oči odrážejí plameny v jeho vlastní duši.

Pak vytáhla ruku z jeho, přitiskla si ji k hrudi, když na něj zírala. „Žádná z tvých kouzel ohnivého draka. Tvý přátelé již vyzkoušeli všechny vaše jedy. Nefunguje to na mě, tak si ušetři potíže.“

„Jed?“ Zeptal se Braeden a potřásl hlavou, když ucítil, jak se blíží další drak. Byl to pocit, jako by se blížila malá horečka. S jeho novými schopnostmi to mohl vycítit i bez úmyslného natažení.

„Nevadí. Rychle!“ Popadl ji za ruku a vtáhl ji hlouběji do tunelu.

Alyx zůstala potichu, i když cítil její napětí ve způsobu, jakým prsty sevřela kolem jeho.

S jeho ostrými dračími smysly stále cítil ten pocit plamene, který se blížil – a jeho srdce přeskočilo rytmus, když drak nezměnil svůj směr.

Měnič zamířil přímo do tunelu, ve kterém se schovávali.

Braeden prodloužil svůj krok. Alyx mlčela, i když viděl, jak šokovaně otočila hlavu, když se po chodbě ozval náhlý zvuk.

Byl to zvuk drápů, drápající do kamenů. Drak přistál.

Když stále spěchali tunelem, Braeden vyzkoušel první dveře, kolem kterých procházeli.

Bylo to zamčeno.

Braeden se zašklebil. Mohl by to snadno s malým plamenem použitým na zámek otevřít, ale to by jistě upoutalo pozornost toho, kdo teď kráčel tímto tunelem.

Pak se Alyxiny prsty zabořily do jeho. Táhla ho kupředu, když zaváhal před dalšími dveřmi.

Zavrtěla hlavou. O chvíli později si uvědomil proč.

Pocit plamene, matný a ne příliš silný – ale plamen.

V té místnosti byl drak ohně. Slabý, který pravděpodobně spal. Předpokládal, že je to sluha, a ne stráž. Ale i tak. Dokonce i sluha by mohl vyvolat poplach…

Alyx začala běžet. Teď ho tahala ona.

O chvíli později se zastavila před dalšími dveřmi. Zvuky někoho, kdo sestupuje tunelem, byly teď hlasitější. Ať už to byl kdokoli, musel se přeměnit – Braeden slyšel zvuk bot.

Pravděpodobně stráž. Možná někdo poslal hlídat tento tunel.

Alyx vyzkoušela dveře – a o chvíli později spolkla kletbu.

„Hovno! Je to zamčené. Můžeš –“

Než se Braeden mohl pokusit zámek otevřít, došlo k náhlému kliknutí. Pak se dveře otevřely.

A než se Braeden nadál, stála před ním žena po čtyřicítce, vlasy měla červené, až na jeden pruh bílé. Živý plamen jeho vlastního srdce jí tančil v očích, aristokratické rysy s vysokými lícními kostmi a šperky, které jí zářily ve vlasech.

Plamen v jejích očích ho vyzýval. Braeden cítil, jak se jeho vlastní oheň zvedl. Na okamžik neviděl nic jiného než oheň: oheň končící temnou oblohou, jako padající hvězda…

Ne, jako padající peří…?

Potom byli bez okolků vtaženi dovnitř a dveře za nima spěšně zamčeny.

„Nestůjte tam jako idioti,“ zasyčela žena. „Pospěšte si. Člověk by si myslel, že chcete být chyceni!!!“

Aniž by jim dovolila cokoliv říct, otočila se a spěchala ke dveřím na druhé straně místnosti. Držela je otevřené a pak se na ně podrážděně podívala.

„Na co čekáte?“

„Lady Zeno,“ začala Alyx, „jsme –“

„Ano, ano,“ řekla žena povýšeně. „Vím, co chceš říct. Musíte se skrýt. Takže jdi a schovejte se v mém šatníku, správně?“

Braeden přikývl a vyseknul jí úklonu. Teď nebyl čas zjistit, kdo – nebo co – byla. Zdálo se, že právě teď jim chce pomoct. Na tom záleželo.

„A buďte zticha,“ řekla Zena s přirozenou arogancí někoho, kdo byl zvyklý, že ho všichni poslouchají.

Potom se za nimi zavřely dveře a byli uvězněni v malé temné místnosti.