TG - 3. kapitola

 Překlad: Mishacka

Druhý den si zrovna dávám oběd pod stromem, když se ke mně přidá Grayson. „Tohle bude naše místo na oběd po zbytek semestru?“ zeptá se nenuceně, sedne si a vytáhne si jablko.

„Moje bude,“ řeknu a ostře se na něj podívám. Usměje se a kousne si do jablka.

„Řekni mi něco o sobě,“ řekne a otočí se tváří ke mně.

„Jako co?“

„Cokoliv,“ odpovídá a upřímně na mě zírá. Povzdechnu si a začnu namáhat mozek, co mu můžu říct a na nic nepřijdu.

Zasměje se. „Ty opravdu o sobě nerada mluvíš, co?“

Pokrčím rameny. „Spíše nemám, co bych řekla.“

„Tak o tom vážně pochybuju,“ řekne. Vidím, jak nám míří skupina tří kluků a já si zmučeně povzdechnu. „Co se děje?“ zeptá se okamžitě Grayson.

Zakroutím hlavou. „Nic.“

Následuje můj pohled a pak vědoucně kývne. „Nedělej si s nimi starosti, jsou neškodní.“

„Ahoj Graysone, kdo je ta kočka?“ zeptá se první kluk.

Grayson se otočí ke mně. „Paris, seznam se s Jakem, Trentem a Danielem.“

„Ahoj,“ řeknu, ale nezním moc přátelsky. Nechci být nezdvořilá, ale nechci, aby mě tady lidi znali. Chci zůstat nenápadná. Takhle je to pro mě bezpečnější a můžu si být tak jistá, že ochráním svoji reputaci. Nechci, aby o mně lidi mluvili. Jasně, jsem dost silná, abych to zvládla, kdyby se to stalo, ale to neznamená, že chci, aby se to stalo. Kvůli tomu jsem odjela z Melbourne, abych začala od začátku. Vypadá to, že když jsem v blízkosti Graysona, tak můj plán, zůstat neviditelná, nevychází.

„Už je zabraná,“ dodá Grayson, aniž by se na mě podíval.

„To se vsadím,“ řekne ten, co se jmenuje Trent. Nepatrně na mě přimhouří oči, chvíli mě sleduje, než pokračuje. „Půjdeš s námi ven?“ zeptá se Graysona.

„Najdu vás později. S Paris si o něčem potřebujeme promluvit,“ odpovídá. Všichni pak na Graysona mávnou a odejdou, jeden se na mě ještě jednou zvědavě podívá.

„O čem máme mluvit?“ zeptám se zvědavě

Grayson se opře zády o strom a zavře oči. „Když nechceš, tak nemusíš mluvit.“

„Takže ty si tady budeš jen tak pokojně sedět a mlčet?“ zeptám se.

„Proč ne, mám rád i ticho,“ odpoví, pak si vytáhne Ipod a nabídne mi jedno sluchátko. Usměju se a vezmu si ho. Když si ho dám do ucha, tak překvapeně trhnu hlavou, protože slyším hrát Eda Sheerana.

Grayson se otočí ke mně, tvář má tak blízko, že se ho můžu dotknout. „Uděláme spolu dohodu,“ řekne něžně.

„Dohodu?“ zeptám se a zadívám se mu do očí.

„Řekneš mi jednu ze svých oblíbených písní. Pokud je tady,“ řekne a poklepe na Ipod, „tak se mnou půjdeš na rande.“

Zakřením se, protože není šance, že by tam byla moje oblíbená písnička. „A jestli vyhraju?“

„Tak potom se tě už znovu nezeptám,“ řekne a já jsem trochu smutná. To se opravdu vzdá? Mentálně se nakopnu, protože to bude to nejlepší.

„Budu čekat, dokud mě nepozveš sama,“ doplní a okusuje si ret.

„Fajn, jdu do toho.“

„Nesmíš ale vybrat nic nahodile, musíš mi slíbit, že to je opravdu tvoje nejoblíbenější a nejhranější píseň,“ řekne a oči mu pobaveně září.

„Dáme si na to malíček?“ žertuju a nabídnu mu svůj.

Zvedne hlavu a vypadá, jako by o tom přemýšlel. „Jo. Myslím, že dáme. Protože vím, že na to rande nechceš,“ řekne a vypadá zklamaně.

Protočím oči a natáhnu svůj malíček s růžově nalakovaným nehtem. Natáhne svůj, zahákne ho a potřeseme si rukou.

„Dobře, tak se do toho dáme,“ řekne a vyzývavě zakývá obočím.

Ušklíbnu se a řeknu mu. „Jesse od Joshuy Kadisona.“

Zarazí se a pak vyprskne smíchy. „To nemůže být tvoje oblíbená písnička.“

Zalapám po dechu. „Ale je! Je to klasika.“

Teď se usměje, sebevědomě. „Tak to vypadá, že jdeme na rande.“

Cože? K čertu, není možné, aby to tam měl. Prolistuje svým playlistem a pustí tu písničku. No do háje.

„Vyzvednu tě zítra večer,“ řekne a já se začnu ošívat.

„Zítra večer pracuju. Co takhle pozítří?“ zeptám se a tisknu si ruce.

„Já jsem s tím v pohodě,“ řekne. „Kde pracuješ?“ zeptá se po chvilce ticha. Proč jsem zmiňovala práci? Občas mluvím, aniž bych přemýšlela.

„Och, v baru,“ řeknu a neurčitě mávnu rukou. Jako, že o nic nejde.

„V jakém baru? Bary mám rád,“ řekne a pomalu mě vezme za ruku.

„Proč, chystáš se mě zase sledovat?“ dráždím ho, zkouším změnit téma. Zírám na naše propletené ruce a divím se, jak k tomu sakra došlo. Snažila jsem se držet zpátky, chovat se jako mrcha, ale Grayson se stále nevzdává v tom, aby mě poznal. Proč? To mě trochu vytáčí, protože nevím, proč se o mě Grayson tak moc zajímá. Kolem je spoustu jiných, nádherných holek a vím, že by nebylo těžké získat jejich pozornost.

„Ne,“ řekne. „Myslím, že mi to stačí na univerzitě.“

„Pravda,“ posmívám se mu.

Dramaticky si zvedne naše ruce k srdci. „Chceš tím říct, že si neužíváš mojí společnosti?“

„Jsi v pohodě,“ řeknu a nenuceně zvednu rameno. Grayson se na mě ušklíbne a pak mi pustí ruku. Jsem trochu zklamaná, dokud se nenatáhne a nepromne mi pramen vlasů.

„Máš ty nejkrásnější vlasy,“ zamumlá. „Tak světlé, až se zdají být skoro bílé.“

„D-díky,“ zakoktám. Usměje se a pak pokračujeme v poslouchání hudby. Pokaždé si uvědomím, když se dotknu jeho ruky. Zavřu oči a uvolním se tak, jak se mi to už dlouho nepovedlo.

„Neusínej. Musíme se vrátit,“ řekne a pomalu vytáhne sluchátko.

Otevřu oči a narovnám se. „Hned bych si zdřímla.“

„Já taky,“ odvětí. Několik vteřin si napjatě zíráme do očí, než se postaví a natáhne ruku, aby mi pomohl na nohy. Natáhnu svoji ruku a on mě vytáhne nahoru. „Můžu tě doprovodit na další přednášku?“

„Jo,“ řeknu.

„Jo, a Paris?“

„Ano?“ zeptám se tiše.

„Dáš mi svoje telefonní číslo?“ zeptá se s úsměvem.

„Ehm, jo.“

Má úsměv od ucha k uchu a mně se to líbí.

Hrozně moc.

Proč se vedle něj nedokážu kontrolovat?

*****

Následující večer zamířím do práce. Dospěla jsem, ani v nejdivočejších snech by mě nenapadlo, že skončím ve striptýzovém klubu, ale tradá, jsem tady. Když mi bylo třináct, tak rodiče zemřeli při autonehodě. Mámina mladší sestra, Veronica, se ujala mě, mladší sestry a bratra a já jsem nesnášela, když jsem žila pod její střechou. Nikdy nás neměla ráda a tehdy jsem nevěděla, proč se nás ujala. Myslela jsem si, že to byla její povinnost, protože to bylo buď žít u ní anebo v pěstounské péči. Ale brzo jsem si uvědomila, že to bylo kvůli penězům, které nám rodiče zanechali. Jako naše pěstounka, mohla Veronica nakládat s našimi penězi. Neviděla jsem z nich ani cent. Když bylo Brodymu, mému bratrovi, osmnáct, tak sebral mě a London a nastěhoval si nás k sobě. Veronica nás nechtěla pustit, ale nějak se Brodymu podařilo se s ní dohodnout. Jsem si zatraceně jistá, že to zahrnovalo nějaké peníze, které jí posílal každý měsíc.

Brody se mnou o tom nikdy nemluvil. Přestěhovali jsme se zpátky do našeho rodného domu, který byl celou tu dobu pronajatý. Brody platil všechny složenky, dokud jsme já s London nevzaly práci na půl úvazku, abychom mu pomohly. Všechno bylo skvělé, dokud Brody nepotkal Elizabeth. Za šest měsíců se vzali a já s London jsme odešly měsíc na to. Elizabeth nám dala jasně najevo, že tam nejsme vítané. Nejsem si jistá, jestli Brody znal její pravou, ďábelskou tvář. Jak mohl někdo tak hodný, jako můj brácha, skončit s takovou vypočítavou mrchou, to nikdy nepochopím. London a já jsme spolu moc nedržely, ani jako děti a když nás nespojoval Brody, tak jsme šly každá svojí cestou.

Přestěhovala jsem se do malé garsonky, začala jsem studovat a pracovala v supermarketu jako pokladní. Peněz jsem moc neměla, ale snažila jsem se. Na univerzitě jsem potkala kluka a začala jsem s ním chodit. Všechno šlo dobře, dokud to neskončilo. Z Marka se vyklubal totální debil. Chtěla jsem získat titul, abych si pak mohla co nejrychleji najít dobrou práci, ale zoufale jsem potřebovala peníze. Toxic je známý striptýzový klub na několika různých místech. Holky u Toxic jsou známé svou krásou, tvary a talentem. Nepřijmou jen tak někoho a i přes skutečnost, že mě vzali, tak nejsem žádná egoistka. Kvůli mým dlouhým, světlým, blonďatým vlasům a modrým očím, velkému poprsí, mě přijali s otevřenou náručí. Když Brody zjistil, kde pracuju, tak se mnou zpřetrhal všechny vazby. Řekl mi, že už mě nikdy v životě nechce vidět. Jsem si jistá, že ho navedla Elizabeth, ale přesto jsem mu dala to, co si přál.

Už jsem s ním nepromluvila. Bolelo to a pořád to bolí, ale život jde dál.

Po šesti měsících, kdy jsem studovala, pracovala a šetřila, jsem odjela z Melbourne a přestěhovala se do Perthu. Můj šéf v Toxic mě ujistil, že i když se přestěhuju, tak u nich budu mít pořád svoji práci. Jiný stát, stejná společnost. Přestoupila jsem na novou univerzitu, našla jsem si pronájem a tady jsem. Možná, že teď jsem striptérka, ale já vím, že jdu dopředu. Chystám se získat titul a pak si upracovat zadek, dokud nebudu hrdá na to, že jsem něco dokázala vlastním přičiněním. Chci se stát učitelkou historie. Někdo, kdo má uznávanou práci a dělá něco, co miluje. Chci být taková, hrozně moc, až mě to bolí. Stanu se takovým člověkem.

Zírám na svůj odraz v zrcadle a povzdechnu si. Vlasy mám natočené, až jsou jako u pudlíka, modré oči mám orámované černou linkou. Krvavě červená rtěnka rámuje moje rty. Můj kostým je laciný, přiléhavý, s červenou podprsenkou a tanga. Je to spíše spodní prádlo. Na nohách mám šíleně vysoké boty, ale díky nim moje nohy vypadají, že jsou dlouhé až do nebe. Vypadám absolutně rozdílně, než moje všední já. Tenhle kostým je jako maska. Maska děvky. Vyčistím si hlavu, vím, že teď není čas řešit coby, kdyby. Jsem tady, protože jsem udělala v životě nějaká rozhodnutí a nejsem hrdá na to, co jsem, ale čím budu, až tohle všechno skončí.

A nebudu tady navždy.

„Snow, jsi na řadě,“ zavolá na mě Tempres, další tanečnice.

„Dobře, díky,“ odpovím, v hlase se mi promítnou slzy. Postavím se, zapomenu na sebe a stanu se Snow. Všechno zatlačím do pozadí a soustředím se jenom na jednu věc; předvést skvělé vystoupení. Několikrát se zhluboka nadechnu a pak si dám panáka tequily, který stojí na stolku. Zamrkám, když si propaluje cestu v mém krku, ale potřebuju panáka na kuráž. Opravím si rtěnku a pak vyjdu na jeviště.