TG - 1. kapitola

 Překlad: Mishacka

Pevně sevřu popruh od tašky, kterou mám na rameni. Říct, že jsem ohromená, tak to je podcenění roku. Nedokážu dělat nic jiného, než vykuleně zírat na univerzitu, kde jsem se nechala přeložit. Jsem ve druháku, v novém městě a jediný, koho znám – je moje spolubydlící Anaya. Bydlíme spolu v bytě se dvěma ložnicemi, který je pět minut chůze od školy. Není to nic ohromujícího, ale teď je to můj domov.

Dnes je náš první den. Hodiny Anayai začnou později, než moje, takže jsem na to sama. Ale přesto si nemůžu pomoc a očima hledám její rudou hlavu. Když jdu směrem k třípatrové budově, tak doufám, že to je ta, ve které mám být. Před několika dny mě tady Anaya rychle provedla, ale ještě jsem tady pořád ztracená. Kouknu se dolů na svůj rozvrh hodin a ověřím si ještě jednou číslo třídy. Jsem najednou vzrušená a nervózní. Dnešní den je pro mě novým začátkem, novým startem. Nemám co ztratit, ale rozhodně můžu hodně získat.

Když zahnu za roh, protože si myslím, že mám jít tudy, tak vrazím přímo do nějaké pevné hrudi. Kolem pasu mě chytnou velké ruce a zabrání tak tomu, abych spadla rovnou na zadek.

„Promiň,“ zamumlám, když se naše oči setkají. Polknu, najednou mi vyschne v puse, když si ho prohlídnu. Má tmavě hnědé oči, dva dolíčky – které právě ukazuje, a tmavé rozcuchané vlasy. Má mírné strniště a díky tomu vypadá sexy a drsně.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se, když se pomalu odtáhnu z jeho sevření. Divně se na mě dívá a pak se zamračí.

„Jsem v pohodě,“ přinutím se říct. Z nějakého důvodu z něj nedokážu spustit pohled. Zjistím, že mu zírám do tmavých očí – které jsou orámovány dlouhými, hustými řasami. Je vysoký a svalnatý. Šíleně sexy.

„Jsem Grayson,“ řekne a podívá se na mě. Vypadá upřímně a zvědavě.

Jednou mrknu, mlčím. Otevřu pusu, abych něco řekla, ale nic ze mě nevypadne.

Odkašle si. „A ty jsi?“

Kousnu se do rtu. „Paris,“ řeknu. Hlas mám lehce zastřený. Nádherně voní. Opravdu, opravdu dobře.

„Paris,“ řekne si pro sebe, jakoby zkoušel, jak moje jméno zní. Jestli všichni kluci kolem vypadají jako on, tak musím říct, že jsem odešla z pekla a vstoupila rovnou do nebe. „Sedí k tobě.“

„Ehm, děkuji,“ řeknu a zašoupu nohama.

Usměje se a přistoupí blíž, napadne můj osobní prostor.

„Hranice,“ řeknu.

„Cože?“ zeptá se a na rtech mu pohrává úsměv.

Udělám krok dozadu. „Nic.“ Na tohle nemám čas. Potřebuju pohnout zadkem a jít do třídy. Zamumlám pod nosem, že musím jít a kývnu hlavou směrem, o kterém si myslím, že je moje třída.

„Kam potřebuješ jít?“ zeptá se a lehce se dotkne mého lokte.

„Historie středověku,“ řeknu a napůl se od něj odvrátím.

„Historie středověku je tímhle směrem, Paris,“ řekne s úsměvem. Otočím se k němu a vidím, že ukazuje na druhou stranu. Zrudnu a otočím se směrem, kterým ukazoval.

„Uvidíme se,“ zavolá, když se otočím a jdu pryč. Ignoruju ho, zhluboka dýchám, narovnám ramena a odcházím do své třídy.

*****

Sednu si na první volné místo, které najdu. Sklopím pohled a na nikoho se nepodívám. Nepotřebuju žádnou pozornost. Po vyučování jí mám více, než dost. Někdo si vedle mě sedne, ale já držím pohled dole, nechci riskovat.

„Je od tebe milé, žes mi držela místo,“ ozve se známý hlas. Opět mě zasáhne jeho vůně.

Grayson.

„Chodíš na tuhle hodinu?“ zeptám se a opřu se.

„Ano. Doprovodil bych tě sem, ale musel jsem něco vyřídit se svým kamarádem Brycem. On je-“

Přeruším ho. „Fajn.“ Nechápu, proč mi chce cokoliv vysvětlovat.

„Jenom jsem nechtěl, aby sis o mně myslela, že jsem kretén, který tě nechtěl doprovodit do třídy, kterou jsi očividně nemohla najít,“ řekne.

„Nakonec jsem tady,“ upozorním na zřejmé.

„Ano, to jsi,“ řekne. Otočí se směrem ke mně. „Jakou máš další hodinu?“

„Proč?“ zeptám se podezíravě.

„Jsem zvědavý,“ řekne a hravě se usměje. „Počali tě v Paříži?“

Téměř spadnu ze židle. „Co je tohle za otázku?“ zeptám se s pusou dokořán.

„Tohle jméno ti museli dát rodiče z nějakého důvodu,“ řekne a pokrčí rameny.

„Ne, mámě se prostě tohle jméno líbilo,“ řeknu a zamračím se na něj. To se mě bude vyptávat celou hodinu? Rozhlédnu se kolem. Možná, že bych si mohla sednout jinam.

Když se na něj zase podívám, tak zjistím, že ze mě nespustil oči. „Ještě jsem tě tady neviděl.“

„Tohle je tvůj způsob, jak někoho sbalit?“ zeptám se, vytáhnu své desky a otevřu je. Všechno je tady seřazené podle druhů a barev. Přesně, jak mám ráda.

Ticho. „Jsem jenom přátelský, Paris.“

Bezva, teď se cítím hrozně. „Chceš žvýkačku?“ zeptám se ho a vytáhnu pár z kapsy, nabídnu mu je.

„Jasně,“ řekne a objeví se dolíčky. Vezme si jednu z mé ruky a z doteku jeho prstu se mi rozechvěje ruka. Tenhle je nebezpečný. Je mezi námi přitažlivost – cítím ji a myslím si, že on to cítí taky. Lehce se na něj usměju a pak se otočím směrem k tabuli.

Přednáší tam učitel, takže mě to zachrání před dalším rozhovorem. Přinutím se, abych se dívala dopředu, pohled nespouštím z učitele. Vytáhnu svoje fialové pero a začnu si dělat poznámky, chci být v obraze hned od začátku.

Odkašle si. „Půjčíš mi pero?“

Položím svoje pero a otočím se k němu. Upírá na mě pohled, který je plný očekávání, za ušima se mu vlní tmavé vlasy. Přinutím se od něj odtrhnout pohled. Musím ho přestat hltat pohledem.

„Přišel jsi první den do školy bez pera?“ zeptám se a pomalu zamrkám.

Pokrčí rameny a chlapecky se na mě usměje. Zajímalo by mě, jestli ví, že ten úsměv může používat jako zbraň nebo jestli ví o tom, jak je okouzlující. Doufám, že je to druhé, ale pravděpodobně to bude to první. Otevřu svoje pouzdro a zkouším najít nějaké normální pero. Musí stačit nebesky modré se třpytkami. Podám mu ho a dám si pozor, abych se ho nedotkla, a čekám, že holčičí pero odmítne. Překvapí mě, když se usměje a poděkuje. Zamračím se a otočím se zpátky dopředu. Ignoruju pohled, který na sobě cítím. Když na mě nepřestává zírat, tak se rozhodnu, že něco řeknu.

Otočím se k němu a nakloním hlavu. „Fajn, co je?“ zeptám se.

„Co?“ zeptá se a zmateně se zamračí.

„Proč na mě zíráš? Mám něco na tváři?“ zeptám se ho a pokouším se udržet chladnou hlavu. Odstrčím si z tváře světlý pramen vlasů a zvednu na něj obočí.

Bojuje s úsměvem. „Ne, nemáš nic na tváři.“

„Tak pak co?“

„Nic. Jsi prostě krásná a já se na tebe rád dívám,“ řekne a pokrčí rameny, jakože to není nic vážného.

„Aha,“ odpovím, protože nevím, co bych mu řekla. Zkroutí rty, než sklopí pohled. Tak teď jsem to já, kdo na něj civí. Vědoucně se usměje, ale nespouští pohled z papíru před sebou, takže se přinutím od něj odtrhnout pohled. Něco na něm vážně je. Ozve se píseň Seana Paula, jak mi začne zvonit telefon. Scvrknu se, když si uvědomím, že jsem si zapomněla vypnout zvonění. Vytáhnu si ho z podprsenky a vypnu zvonění. Rozhlédnu se kolem a zjistím, že na mě všichni koukají. No bezva.

„Dobré místo na telefon,“ řekne Grayson a hravě na mě mrkne. Protočím oči, strčím si telefon do tašky a snažím se na nikoho kolem nepodívat. Učitel se na něco zeptá a já se ještě víc přikrčím na židli a doufám, že se neptá mě. Byla to malá šance, ale vážně jsem se necítila na to, abych mluvila před tolika cizími lidmi. Nepřekvapilo mě, když Grayson zavolá správnou odpověď a učitel ho pochválí.

„Takže…“ řekne mým směrem. Otočím se k němu a pozvednu obočí. Vypadá dobře – to musím uznat. Ty tmavé oči, dolíčky a to sportovní tělo… Neznám moc holek, které by to neviděly stejně. Ušklíbne se a já vím, že mě přistihnul, jak si ho prohlížím. Zatraceně.

„Takže?“ zeptám se a zírám na něj.

„Jsi single?“ zeptá se mě. Zpříma, žádné kličky. To mám ráda.

„A ty?“ odvětím.

Usměje se. „Jsem, a i kdybych nebyl, tak odteď určitě budu.“

Co? „Mám být okouzlena?“

„Ano,“ řekne a tentokrát se usměje ještě zářivěji. „Anebo aspoň doufám.“

Pokrčím jedním ramenem. „Hádám, že můžu být lehce okouzlena. Ale ještě ne dostatečně očarována.“

Usměje se na oplátku a pobaveně zakroutí hlavou. „Tak to pak hádám, že mně čeká spoustu práce.“

Sebevědomě se na něj usměju. „To nemáš ani tušení.“

Zbytek hodiny uběhne rychle a pak najednou vstávám a dávám si věci do tašky. Grayson se postaví vedle mě a vrátí mi zpátky pero.

„Nechej si ho,“ řeknu mu a usměju se. Nedovolím, aby šel na další hodinu bez pera. Zvednu tašku a bez ohlédnutí vyjdu ze třídy.

*****

Zrovna si kousnu do sendviče, když se vedle mě někdo posadí. Aniž bych se podívala, tak vím, kdo to je, protože cítím jeho kolínskou.

„Jsem si zatraceně jistá, že stalking je nelegální,“ zamumlám s plnou pusou, ani se na něj nepodívám.

„Uviděl jsem tě, jak tady sedíš sama, a myslel jsem si, že bys ocenila společnost.“

„Našel jsi mě, jak sedím pod stromem a žadoním o společnost?“ zeptám se a bojuji s úsměvem.

Nakonec otočím hlavou, abych se na něj podívala. Sedí opřený o strom, s jednou nohou pokrčenou a druhou měl nataženou před sebou. Jednu ruku si opírá o kolen a ve druhé drží pití.

Zazubí se na mě a vyskočí jeden z jeho dolíčků. Zamračím se na něj a přemýšlím, proč nereaguje na můj komentář. „Uviděl jsem krásnou holku, která sedí sama, a já si nikdy nenechám ujít žádnou příležitost.“

Zvednu svoji láhev s vodou a otevřu ji. „To vidím.“

„Takže, tvým hlavním oborem je historie?“ zeptá se, když mlčím.

„Jo,“ řeknu. „Miluju historii.“

„Já taky,“ řekne, tak k němu otočím hlavu a vidím, jak se ušklíbne. „Jakou máš další hodinu?“

„Metodika historie,“ řeknu a plánuju útěk. Podívám se na telefon, kolik je hodin – ještě hodina času, než mám další přednášku.

„Doprdele,“ řekne, tak na něj kouknu a zjistím, že vypadá zklamaně.

„Co je?“ zeptám se a napiju se vody.

„Chystal jsem se na tuhle hodinu zapsat. Měl jsem to udělat,“ řekne a kousne se do spodního rtu.

Zasměju se. „Myslím si, že ty a já jsme už dneska strávili dost času společně, nemyslíš?“

„Ani mě to nenapadlo,“ řekne a zazubí se. „A navíc já vím, že jsem skvělá společnost.“

„A to ti řekl kdo?“ zeptám se s vážnou tváří. „Tvá máma? Protože ta se nepočítá.“

Nad mou poznámkou se Grayson rozesmál, pak nade mnou zakroutí hlavou. „Chytračko.“

„Snažím se,“ odpovím a napiju se.

Nakloní hlavu na bok. „Neodpověděla jsi na moji otázku.“

„A o jakou šlo?“ zeptám se.

„Jsi volná?“

„Proč to chceš vědět?“ zeptám se a přimhouřím oči.

„Potřebuju vědět, jestli mám nějakou konkurenci, o které bych měl vědět,“ odpoví vážně.

Zakoulím očima. „Jsem volná.“

„Jak moc volná?“ zeptá se teď s úsměvem.

„Absolutně volná. Ale taky nehledám žádný vztah,“ řeknu mu upřímně.

Pozoruje mě. „S tím můžu pracovat. Příležitostné povyražení taky zatím beru.“

Hodím po něm láhev s vodou a on vyprskne smíchy. Blbeček.

„Tohle,“ řeknu a naznačím rukou prostor mezi námi, „je nejblíž, jak se ke mně dostaneš, kámo.“

„To je výzva?“ zeptá se a v očích mu hravě blýskne.

Muži a jejich výzvy. „Ne, žádná výzva,“ rychle odpovím.

„Výzva přijata,“ řekne, pak se nakloní dopředu a přejede mi prstem po kloubech na ruce. Ten dotek se mnou otřese a taky to, že se mě dotkne hned po tom, co jsem mu řekla.

„Osobní prostor,“ zamumlám si pod nosem a odtáhnu ruku pryč. Chce pokračovat v rozhovoru, když nás někdo přeruší.

„Ahoj Graysone,“ ozve se ženský hlas. Vzhlédnu a před námi stojí dvě holky, které se usmívají na Graysona. Pak se podívají na mě, možná, abych se představila, ale taky si mě přeměřují. Přesně tomuhle jsem se vyhýbala. Dávala jsem přednost tomu, abych zůstala v pozadí. Takhle je to jednodušší, protože nechci, aby mě lidé poznali anebo přišli na to, kde pracuju. Vypadá to, že Grayson je výjimkou.

Jedna z holek měla tmavé hnědé vlasy a oči, které se podobaly Graysonovým. Měla na sobě elegantní, značkové oblečení, které ale bylo usedlé. Blondýna, která promluvila, je štíhlá a vysoká, s modrýma očima a na nose má drobné pihy. Koutkem oka sleduju Graysona, když zírá na ty dvě a má nečitelný výraz.

Povzdechne si. „Paris, tohle je moje sestra, Leah,“ řekne a kývne k brunetce. „A tohle je její kamarádka, Andrea.“

„Ahoj,“ řekne Leah a upřímně se usměje. „Jdeme za Dylan. Jdeš taky?“ zeptá se.

Kousne se do vrchního rtu. „Jo, sejdeme se za deset minut u auta,“ řekne.

„Dobře, ráda jsem tě poznala, Paris,“ řekne Leah, pak chytne kamarádku za ruku a odejdou pryč.

Podívá se rovnou na mě, téměř čeká, až se ho na něco zeptám. Ale on mi nedluží žádné odpovědi. Právě jsme se poznali, tak proč bych se měla starat?

„Musím jít, ale určitě se brzy uvidíme,“ řekne, postaví se a otře si trávu z kalhot. „Drž mi místo,“ dodá a mrkne, než odejde za svou sestrou. Uvidíme se? Pro dnešní den je můj plán takový, že skloním hlavu a budu se učit, až se ze mě bude kouřit a nedopustím, aby mě něco rušilo. Povzdechnu si, vyhodím zbytek mého oběda a vezmu si tašku.

Jsem si jistá, že zítra si na mě Grayson ani nevzpomene.