SH - 13. kapitola

 Překlad: Verča

Shayla

„Podívejme se, kdo je tady. Naše MMA star. Hádám, že dnes to tu bude dobře chráněno.“ Sol DeMarco, nejdéle sloužící strážce v Symbian mě pozdraví úšklebkem, když v pátek večer vejdu do velínu.

Sol - sto osmdesát centimetrů vysoký, s tmavými vlasy, na spáncích ustupujících a několika kily navíc na jeho břiše, se mnou má problém od té doby, co zjistil, že jsem v amatérském okruhu MMA. Zesměšňuje mě, dobírá si mě kvůli bojování, ale když spolu pracujeme, nikdy nepřekročí hranici, kterou překračuje s ostatními ženami, co zde pracují. A to mi říká vše, co potřebuju vědět.

„Udržuj si odstup,“ zašeptá Joe, když se posadím, abych se přihlásila a zapsala čas příchodu. „Minulý týden prohrál ve Vegas, a Babs ho znovu opustila.“

„Ou.“ Solova přítelkyně Babs, je žena, která má v životě ráda hezké věci. Když vyhraje, je všechno v pořádku, ale když prohraje, vypadne. Sol pracuje na tom, aby nakrmil svůj hlad po hazardu a ji udržel šťastnou, a pořád mluví o dni, kdy dosáhne velkého skóre.

„Naposledy se domů nevrátila přes měsíc,“ řekne Joe.

„Proč ji pořád bere zpátky?“

„Říká se tomu láska. Jakmile ji najdeš, nenecháš ji jít.“

Moje mysl se vrátí zpět k mému polibku se Zackem, než před dvěma dny odejel do Seattlu. Ty pocity tu stále jsou – chemie, spojení. Ale můžete milovat někoho, kdo vás tak hluboko zranil?

„No tak, zlato.“ Sol si natáhne ruce podél jeho boků. „Dopřej mi tu nejlepší ránu. Prašť mě a ukaž mi, co dopřáváš holkám v ringu. Řeknu ti, jestli něco ucítím. Nebo by ses cítila líp v bahně?“

„Je to lákavý, ale nemyslím si, že bys vypadal dobře v bikinách.“ Zachytím Joeho chichotání, když si ukládám tasku pod stůl. „Co tady dělá?“ zašeptám.

„Symbian přidal na každou směnu další dva strážce. Zřejmě spouštějí nějakou revoluční cloudovou technologii a obávají se konkurentů, kteří se jí snaží ukrást. Naneštěstí dnes mou společností bude Sol. Ty a Cheryl budete na dvojce.“

„Je mi líto, že tu budeš s ním.“ Pracovat se Solem je utrpení. Když je na hlídce, obvykle se schovává v prázdné kanceláři a sleduje sport na jeho telefonu. Takže všechna práce je obvykle na jeho partnerovi, ale lidé to hlásí jen zřídka, protože práce navíc je lepší než poslouchat jeho stěžování – jeho druhá oblíbená aktivita po hazardu.

„Co se dá dělat,“ řekne Joe.

Cheryl se přihlásí zatímco se převlékám, a pak se vydáme tichou nocí zkontrolovat pozemky na cestě do druhé budovy. Vzduch je teplý a voní čerstvostí a posekanou trávou. Zahradníci, které Symbian zaměstnává, sem chodí dvakrát týdně a udržují areál tak, aby vypadal spíš jako country club než průmyslový areál.

„Tak jak se má nový přítel?“ Cheryl zkontroluje zámek na jedněch z bočních dveří a pak přejede rukou po okraji okna.

„Moc dobře víš“ – otočím se na ni – „že to není můj přítel. Je to můj kouč, což byla naprostá chyba, když se na to zpětně koukám, protože s ním nedokážu zvládnout hodinu jiu-jitsu, aniž bych z něj chtěla strhat oblečení.“

Cheryl přikývne. „Můžu to vidět. Kdybych popírala své city a předstírala, že je jen můj kouč, taky bych mu chtěla strhat oblečení.“

„Skončila si?“ vyštěknu.

„Na okně žádný problém.“ Zasměje se. „Jsi docela napjatá. Co se děje jinak s tvým koučem?“

Jsem v pokušení neříct jí to, ale celá ta věc se Zackem mě uvnitř pohlcuje. Musím si o tom s někým promluvit, a Predator a Sadista, moji obvyklí důvěrníci, nepřipadají v úvahu. „Moje kamarádka Sandy po něm jede. Když se zmínila o večeři s jejími rodiči, chtěla jsem s ní třísknout o ring. Nedává to smysl. Pořád se na něj zlobím. Přinutil mě ke špatné volbě. Všechno skončilo, moje víra v lásku, moje taneční kariéra, mé sny o manželství. Tak proč ztratím veškeré sebeovládání, když jsme spolu?“

„Můžeš na něj být naštvaná kvůli tomu, že tě opustil, ale ne kvůli rozhodnutím, která jsi poté udělala,“ řekne Cheryl. „Myslím, že to ve svém srdci víš, a pocity, které jsi k němu cítila, tam pravděpodobně pořád jsou. První láska tě poznačí na celý život. Byla jsem čtyřikrát vdaná, a klidně bych teď skočila do postele s mým prvním, pokud bych měla šanci. Nechtěl děti, tak jsme se rozešli, ale nemilovala jsem ho o to méně.“

Povzdechnu si a opřu se o budovu. „Takže říkáš, že ho nikdy nedostanu z mého systému?“

Cheryl se zasměje. „Ne, pokud s tím má něco společného. Bylo by snad tak velké riziko odpustit mu?"

Když procházíme po štěrkové cestě vedle budovy, pod nohama mi křupou kamínky. Poslouchala jsem tenhle zvuk pokaždé, když ke mně Zack přicházel uprostřed noci. Bez ohledu na to, jak potichu se snažil být, vždy jsem věděla, kdy vstoupil na naší příjezdovou cestu. „Nejde jen o něj,“ řeknu. „Jde o všechny muže, na kterých mi záleželo. Milovala jsem je a oni mě zranili. Potřebuju je, ale ublíží mi. Nemůžu to zase cítit…jako, že jsem nic.“

„Zlato, ty nejsi nic. Jsi něco speciálního.“ Obejme mě, pak se odtáhne a zakření se. „To je důvod, proč máš mě za kamarádku.“

Rozhozená z mého vzplanutí, se oklepu a začnu se soustředit na kontrolu budovy. Špína na okenním rámu mě přiměje přikrčit se v květinovém záhodu, a na čerstvě posekané trávě spatřím šlápotu.

„Cheryl!“ Pohnu se k ní. „Zkontroluj dveře.“

Otočí klikou a posvítí baterkou. „Je otevřeno.“

Poté, co ve vysílačce zmáčknu nouzové tlačítko, aby Joe a Sol věděli, že potřebujeme zálohu, Cheryl otevře dveře a vydáme se nahoru po schodišti. Na zdech svítí nouzová světla. Naše nohy jemně našlapují po schodech. Vynoříme se v prvním patře a můj pulz vystřelí k výšinám, když uvidím světlo zpod dveří počítačové místnosti.

Cheryl vytáhne pepřový sprej z opasku. Já popadnu obušek. Přestože obě nosíme střelné zbraně, poslední věc, kterou chceme, je stisknout spoušť.

Pomocí gest ukážu Cheryl, aby se přesunula na druhou stranu. Ale když se pohne, aby šla, její vysílačkou se rozezní Solův hlas.

„Co se děje, dámy?“

Slyším nadávky a pak ránu. Otevřou se dveře a dva muži oblečeni v černém vyrazí ven z místnosti. Udělají krok naším směrem, zamrznou a pak se vydají chodbou směrem k hlavnímu schodišti. Cheryl běží za nimi a já vtrhnu do místnosti, abych zjistila, jestli byli sami.

Všechno čisté. Vyrazím zpět na chodbu a zkontroluju ostatní místnosti. Z venku slyším výstřel následovaný výkřikem. Srdce mi buší, jak běžím dolů po schodech za zvukem. Joe je na zemi, jeho tvář je ostře bílá, jeho tričko je tmavé od krve. Cheryl klečí vedle něj a snaží se tlačit na ránu.

„Pane Bože. Co se stalo?“

„Cestou ven stříleli,“ řekne Cheryl. „Joe schytal jednu kulku do hrudi.“ Její tvář je napjatá, oči se jí lesknou slzami. „Nemá na sobě vestu.“

„Kde je Sol?“

„Běžel za nimi. Zavolám 911. Jdi mu pomoct.“

S bušícím srdcem běžím kolem budovy a spatřím dva muže poblíž plotu. Sol se k nim vrhne a vyšší z těch dvou se k němu otočí a praští Sola do čelisti. Sol klopýtne a klesne na jedno koleno.

S výbušnou rychlostí letím přes štěrk. Minu Sola a vrhnu se k nejbližšímu vetřelci. Strhnu ho z plotu a natáhnu se po jeho spolupachateli a hodím ho dolů.

„To je ta zasraná holka,“ zavrčí první chlap.

„Ne jako každá jiná holka, kterou jsi viděl.“ Rychle se pohnu a kopnu ho, takže ho odhodím na plot. Pak kopnu toho druhého a udeřím ho pravou rukou. Můj útočník mě rýpne, pak se natáhne k úderu, ale já se mu vyhnu. Znovu ho kopnu a párkrát udeřím, pak ho tvrdě praštím do hlavy a on se sesune na zem. Ale moje uspokojení ke krátkodobé, když za sebou uslyším, jak někdo přelézá plot.

„Sole,“ zakřičím. „Ten druhý utekl. Chyť ho.“

Ale Sol tam jen tak stojí, civí na mě s otevřenou pusou, když poutám jednoho chlápka k plotu, zatímco ten druhý utíká.

Policie dorazí o několik okamžiků později. Cheryl a já zůstáváme s Joem, dokud ho neodveze sanitka. Zavolám Sadistovi, mému člověku, abych mu řekla vzrušující zprávy, zatímco Cheryl volá vedoucímu bezpečnosti, aby ho informovala o vloupání. Sadista mě dokáže uklidnit a zároveň ze mě dostat informace o boji a mém prvním zatčení. Poté všem v Redemption převypráví, co se stalo. V pozadí slyším jásání a vykřikování mého jména. Není žádné místo jako Redemption.

Cheryl, Sol a já poskytujeme výpovědi modrookému, blonďatému důstojníkovi s ostře řezanou bradou a modrýma očima, Jamesovi Morissonovi a jeho neméně dobře vyhlížejícímu kolegovi, detektivovi Bruci Watertonovi. Cheryl mi zmáčkne ruku pokaždé, co důstojník Morison promluví, ale kdybych si měla vybrat já, byl by to černovlasý detektiv, jehož oči jsou v rozích vrásčité a jeho čelist je nejhranatější, jakou jsem kdy viděla.

„Shayla byla úžasná,“ řekne Cheryl detektivovi Watertonovi po dlouhém a nadšeném popisu mého boje.

„Oslabil jsem je během pronásledování,“ zamumlá Sol, když ho detektiv Waterton požádá o jeho verzi. „Schytali ode mě několik ran, když jsme byly za rohem. Než jsme se dostali k plotu, mohli stěží chodit. To proto je ta holka zmlátila.“

Detektiv Waterton se na mě usměje a mrkne, aby mi dal najevo, že nevěří jeho příběhu. Moje tváře se zahřejí pod jeho tichou chválou.

Poté, co se Cheryl spojí s naším nadřízeným, a on souhlasí s tím, že za nás někoho sežene, se můžeme vydat do nemocnice za Joem. Ve městě nemá žádné příbuzné a poté, co umřela jeho manželka, přestal se vídat s jeho přáteli. S Cheryl jsme ho často brali po práci na pivo, když jsme měli ranní směnu, a vždy jsem mu dala lístky na mé boje. Cheryl a já jsme ho ve výjimečných případech vytáhli na nějakou kapelu, ale z velké části žije klidný a osamělý život.

Cheryl a já hlídáme před budovou, zatímco čekáme, než dorazí naši náhradnici.

„Mluvila jsem se záchranářem, než odvezli Joea,“ řekne. „Řekl mi, že je stabilní, i když bude potřebovat operaci. Bude v pořádku.“

„Proč neměl vestu?“

Pokrčí rameny. „Jednou mi řekl, že už pro něj není nic důležité, jen to, aby byl znovu s jeho ženou. Možná to udělal záměrně, aby s ní mohl znovu být. Byla to jeho dětská láska. Věděla jsi to?“

Polknu hroudu v krku. „Ne. Věděla jsem, že spolu byli dlouho, ale ne takhle.“

Cherylin hlas je netypicky měkký. „Nikdy jsem nikoho nemilovala tak, že bych bez něj nemohla žít.  Milovala jsem všechny své manžílky, a vždycky jsem byla smutná, když ten vztah skončil, ale nikdy jsem nebyla zničená. Možná proto jsem byla tolikrát ženatá. Nebyla to hluboká a trvalá láska. Ten druh lásky, který se dotkne tvé duše.“

Já to měla. Měla a ztratila a tu bolest si s sebou nosím posledních sedm let, protože naše láska byla trvalá. Prostě jsem to neviděla. Možná, kdyby ano, tak bych si nevzala Damiana a se Zackem jsme mohli dostat druhou šanci. Ne že bych Zacka zbavovala viny, ale poprvé se zajímám, jestli mé činy mohly hrát roli i v našem odloučení.

Cheryl mě šťouchne a přitáhne zpět do současnosti „Možná se dnes večer s někým pomiluju.“

„Ó můj bože. Ty jsi dostala číslo od důstojníka Morissona, že?“

„Setkáme se v nemocnici po jeho směně. Jak sladký to je?“ Vytáhne telefon a ukáže mi jeho jméno. „Co ty? Detektiv Waterton by tě určitě chtěl překontrolovat. Je Zack mimo obraz?“

„Zack je-“

Hlasité skřípění pneumatik mě přeruší. O chvilku později se přiřítí na parkoviště modrá Acura NSX, přeskočí obrubník a zastaví se jen tak metr a půl od nás.

„Tady.“