TLZ - EPILOG

 Překlad: Lusesita

Angelo

O měsíc později

Jsou Zachovi narozeniny a on je zatraceně nenávidí. Třicet pět. Zdá se, že s tím má velký problém. Jdeme na večeři s celou Jaredovou rodinou, a mezi Jaredem a Mattem se odehraje tak zatraceně sladký moment, že z toho až bolí zuby – ale to je jiný příběh.

Vrátíme se domů a děláme to, co obvykle: pustíme si hudbu, sedíme u jídelního stolu a skládáme puzzle. Zach se chová trochu zvláštně, pozoruje mě. Čekám, až něco řekne, ale to se nestane. Ne, dokud nejsme připravení do postele. Zrovna končím s čištěním zubů, když přijde do koupelny. Postaví se vedle mě a shlíží dolů. Tváře mu rudnou.

„Co to s tebou je?“

Vezme mě za ruku, předkloní se a políbí mě do dlaně, pak mi dá něco do ruky a podívá se na mě s otázkou v očích.

Jsou to oční linky.

Jen se zasměju. „To je všechno?“ Obalí kolem mě ruce, přitáhne k sobě, až cítím, jak moc je natěšený. „Budu muset ujít dlouhou cestu, než najdu nějaký klub,“ řeknu pobaveně a on zavrtí hlavou.

„Není to jako minule. Jen oči. Můžeš říct ne.“

Ale to neudělám. Namaluju si linku kolem očí a rozmažu ji po víčkách. Pak jdu do postele za Zachem. Možná je to on, kdo mi něco dává, a možná jsem to já, kdo něco dává jemu. Nakonec si uvědomím, že na tom nezáleží. Ať už je to jakkoliv, oba jsme šťastní. To je jediná věc, na které záleží.

Jak jsem řekl na začátku, všechno to byla Jaredova chyba.

A někdy si skoro myslím, že bych mu měl za ni poděkovat.

Pravděpodobně bych měl, ale všichni víme, že to neudělám.

Konec