Player - 44. kapitola

 Překlad: Lucie

#CítímPotíže

Tisková konference na poslední chvíli?

Něco se děje.

#RytířFotbal

...Alpha BuzzFeed

 

Romeo

 

Prostě to musel takhle oznámit.

„Jsem tvoje nová chůva,“ napodobil jsem ho a pak se zašklebil.

Prostě rád mezi mnou a Rim vyvolával malé vlny. Byl to způsob velkého bratra. Ale mně se to nelíbilo. Zdálo se mi, že bylo na čase, aby si Braeden našel svou vlastní dámu, aby se mohl soustředit na někoho jiného než na mě.

Rimmel se na mě zamračila. „Tys ho sem nechal přiletět, aby mě hlídal?“

„Přiletěl jsem sem sám.“ Braeden se ohradil.

„Buď zticha,“ řekli jsme mu oba najednou.

„Kluk letí celou cestu až sem,“ zamumlal, „a nikdo není rád, že ho vidí.“

Ignorovali jsme ho.

„Jen mě napadlo, že by bylo dobré, kdyby tu teď byl,“ řekl jsem, ale nechtěl jsem zabíhat do podrobností, ale taky jsem si plně uvědomovat bdělý pohled jejího otce.

„A nenapadlo tě, že by bylo dobré si o tom se mnou promluvit?“ Tlačila, ruce měla stále položené v bok.

Vypadala roztomile, když se snažila být na mě drsnější.

„Vy dva si to spolu můžete vyříkat později,“ řekl B. „Představ mě.“

Vypadalo to, že Rimmel splaskla jako starý balónek. Všiml jsem si vyčerpání, které ji obklopovalo jako tlustá přikrývka. Rychle jsem se rozhlédl a hledal jakékoliv známky hádky. Neviděl jsem žádné rozbité sklo. Vlastně to tu bylo mnohem čistší než včera.

Když jsem uviděl obrovskou hromadu čerstvě umytého nádobí schnoucího na utěrce, ústa se mi stáhla. Uklízela, když tu byla. Cítila se za něj zodpovědná. Tohle jsem pro ni nechtěl. Nemělo by to tak být.

„Tati, tohle je Braeden. Je to Romeův nejlepší přítel,“ řekla Rimmel a ukázal mezi oba muže.

 Braeden si odkašlal. Hlasitě.

Rimmel obrátil oči v sloup. „Je to také můj samozvaný velký brácha.“ Pak se usmála a dodala: „A taky jeden z mých nejlepších přátel.“

Braeden jí rozcuchal vlasy a pak natáhl ruku.

„Brock,“ řekl její táta, když si potřásli. „Rád tě poznávám.“

Když představení skončilo, místností se rozhostilo ticho.

Brock si odkašlal. „Chce někdo kávu?“

„Jistě,“ odpověděl B dřív, než kdokoli jiný. Šel za Brockem do kuchyně a já zavřel přední dveře.

 Rimmel přistoupil blíž. „Proč bys ho do toho zatahoval?“

Povzdechl jsem si. „Protože mít tady někoho, komu můžu věřit, kdo na tebe bude dávat zvlášť pozor, je důležité.“

„Romeo,“ povzdechla si.

Přitáhl jsem si ji k sobě a zašeptal jí do vlasů: „Zítra večer bude po všem. Jen to do té doby vydrž.“

 „Fajn.“

„Jak to šlo tady?“ Podal jsem jí kelímek s kávou. Vzala si ji, ovinula rty kolem brčka a pokrčila rameny. „Bylo to fajn. Vlastně dobré. Mluvili jsme spolu.“

„Je ochotný jít na odvykačku?“

„Myslím, že jo.“ Zamračila se. „Tedy pokud nepůjde nejdřív do vězení.“

„Bude to v pořádku,“ řekl jsem znovu.

Místností se rozléhaly zvuky upozornění na telefonech. Rimmel se ani nepohnula, aby vyhrabala ten svůj z tašky.

„Rome!“ zavolal Braeden. „Co to má znamenat?“

Rimmel a já jsme vešli do kuchyně, kde stáli B a Brock. Braeden zíral do telefonu.

„Co to je?“ zeptal jsem se.

„Nejnovější Buzz.“ Rimmel natáhla ruku po jeho telefonu a on jí ho podal, zatímco já vytáhl ten svůj z kapsy.

Ron Gamble dnes odpoledne ohlásil zvláštní tiskovou konferenci. Plán byl uveden do pohybu.

„Víš, o co tady jde?“ Zeptala se Rimmel a podívala se na mě.

„Mám jistou představu,“ připustil jsem.

Podle výrazu na její tváři jsem věděl, že věděla, že už nic víc neřeknu. K mému překvapení nic neřekla, jen se znovu napila a posadila se ke stolu.

Cítil jsem se kvůli tomu špatně, protože byla evidentně až příliš unavená, aby se se mnou hádala.

Ale pak jsem si připomněl, proč jsem tohle všechno dělal, a moje odhodlání ještě zesílilo.

 

#♥ #♥ #♥

 

Když tisková konference šla živě na místní stanici v Marylandu, věděl jsem, že to hned potom zasáhne sportovní kanál a další zpravodajské kanály, ale místo čekání jsme si to pustili na internetu. Zpátky v hotelovém pokoji jsme se všichni tři shromáždili kolem obrazovky, zatímco Ron Gamble zaujal pozici u mikrofonu.

„Svolal jsem dnes tuto tiskovku, protože mám oznámení. Je to spíše zklamání a pravděpodobně to bude překvapení, a proto jsem se rozhodl, že toto prohlášení nezveřejním jen skrz média.“

Záblesky před ním problikávaly, ale Gamble ani nemrknul. Choval se, jako by je ani neviděl.

„Nedávný podpis Romana „Romea“ Andersona jako nejnovějšího quarterbacka Rytířů už neplatí.“

Davem projel šum. Rimmel zalapal po dechu a podíval se na mě.

„Je to velmi neobvyklé, protože jakmile je smlouva podepsána, je to neprůstřelné. Avšak vzhledem k nedávným informacím, které vyšly najevo, jsem se rozhodl nabídku stáhnout. Náš vysoce kvalifikovaný tým právníků zrušil smlouvu a všechny strany byly informovány. Pan Anderson už není součástí Marylandských Rytířů. V současné době o něj NFL nemá jako o hráče žádný dodatečný zájem. Pan Anderson už nadále není volným hráčem Národní fotbalové ligy.“

Lidé, kteří se shromáždili na konferenci, začali všichni mluvit najednou, vykřikovali otázky a dožadovali se rozsáhlejšího vysvětlení.

Trochu se mi obrátil žaludek, protože i když jsem věděl, co se doopravdy děje, nic z toho se mi nelíbilo.

Ron zvedl ruku a dav se uklidnil. „V tuto chvíli nemám oprávnění hovořit o dalších podrobnostech. Je to soukromá právní záležitost a instituce Rytířů by ocenila, kdybyste tyto hranice respektovali.“

S tím odešel z pódia.

Stanice přerušila moderátora zpráv, který o oznámení mluvil trochu víc, a pak to přešlo na reklamy.

Rimmel se zvedla ze židle. „Co se to sakra děje!“

„Vysvětlím ti to později,“ řekl jsem.

Podívala se na Braedena, který nevypadal, že by si s tou konferencí dělal sebemenší starosti.

„Proč vy dva z té zprávy nezblázníte?“

„Věříš mi?“ Zeptal jsem se.

„Na to znáš odpověď.“

„Všechno ti vysvětlím zítra večer.“

Myslím, že tu noc nikdo z nás nespal. Rimmel si dělala příliš velké starosti s tím, co se dělo, a já jsem nechtěl jít spát, abych neprošvihl někoho, kdo by se sem chtěl znovu vloupat.

Místo toho jsem surfoval po internetu a sledoval, jak se zpráva Rona Gambla šířila jako požár, dál a rychleji, než jsem vůbec doufal. Čistý fakt, že řekl, že legálně nemůže mluvit o svých důvodech, proč mě vyhodil z týmu, rozdmýchal oheň.

Každý miloval dobré tajemství.

Na to jsem spoléhal.

Když jsme všichni tři šli na snídani, čekali na nás reportéři. Vyrojili se kolem nás a snažili se získat citace a fotky.

Po snídani jsme se znovu schovali v pokoji, ale i tak reportéři čekali dole.

Brzy odpoledne mi zazvonil mobil. Byli to muži, se kterými jsem se měl setkat.

„Máš ty peníze?“ Dožadoval se tichý hlas.

„Snažil jsem se je získat. Stálo mě to práci.“

„Seženeš ty peníze, nebo tu holku zabijeme.“

„Kde se chcete sejít?“

Jmenoval nějakou náhodnou adresu, pravděpodobně v nejhorší části města.

„Děláte si srandu?“ Řekl jsem. „Sám to tam nezvládnu. V hotelu táboří reportéři a sledují každý můj krok.“

Na konci linky se rozhostilo ticho a následovalo několik nadávek. „Tak se o to postarej.“

„Jestli chcete, abych k vám dovedl partu reportérů, není problém. Možná by mohli odvysílat reportáž o tom, že mě vydíráte, vyhrožujete vraždou a že mě kvůli vám vyhodili z NFL.“

„S tvojí prací nemáme nic společného.“

„Myslíte si, že je Ron Gamble hloupý?“ řekl jsem. „Víte, že je mocný. Ve chvíli, kdy jsem se snažil získat předčasnou zálohu na svůj plat, věděl, že se děje něco pochybného. Obviňuje mě z nelegálního hazardu. Ze sázení.“

„Jen nám přines peníze.“

„Tak si pro ně přijďte,“ opáčil jsem. „Můžete se sem dostat bez povšimnutí. To, že odejdu, přitáhne příliš mnoho pozornosti.“

Na lince se rozhostilo ticho. Táhlo se to tak dlouho, že jsem se začal bát, že do toho nepůjdou. Že všechny ty lži budou k ničemu.

„Fajn. Budeme tam dnes večer. Po setmění. Buď sám.“

„Dobře.“ Nemusel jsem předstírat nervozitu ani úzkost v hlase.

„Měl bys pro nás mít ty peníze. Jestli ne, tak ti reportéři budou hlásit tvoji vraždu.“

Linka ztichla.

Braeden a Rimmel mě pozorovali.

Snažil jsem se před nimi nedat najevo, jak jsem vyděšený. Kdyby se to zvrtlo, mohli bychom všichni skončit mrtví.

„Před setměním máme ještě nějakou práci,“ řekl jsem.

A pak jsem se dal do práce.