MTTOD - 15. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Liana

Následující ráno ji Timothy probudil brzy.

Zůstali vzhůru dlouho, seděli ruku v ruce u ohně, dokud nevyhořel. Sledovali, jak před nimi měsíc stoupá nad klidnou, temnou vodou oceánu, a Liana se cítila úplná a naprosto v klidu.

Přesto se dnes ráno necítila unavená. Byla příliš vzrušená. Dnes bude znovu létat na dračím hřbetu – a pak potká další dračí měniče.

Další dračí měniče s lidskými družkami.

Možná to bude jako jít ven s kamarádkami Clairice. Tyto ženy se mi moc líbí, ale nikdy nebudu jejich součástí…

Nebo budou ostatní ženy stejné ona – zcela nové ve světě měničů a nadšené svobodou a dobrodružstvím, které jim jejich měničtí druhové přinesli. Možná poprvé v životě najde malou komunitu lidí jako je ona.

„Připravená?“ Zeptal se Timothy a natáhl si tričko, které se lahodně natahovalo po tvrdých rovinách prsních svalů.

Liana polkla, když sledovala, jak se mu pod látkou pohybují svaly.

Timothy byl dnes v noci dokonalým gentleman a nikdy se necítila tak bezpečně a chráněně, jako když usnula s hlavou položenou na jeho hrudi.

I když to chtěla vzít pomalu, protože pro ni bylo všechno nové, ještě neznamenalo, že ho nechtěla.

Protože chtěla. Více, než cokoli kdy chtěla.

Páření. To není jen spojení našich těl, ale také duší.

Možná, až se vrátí z cesty, a budou mít nějaké soukromí…

„Tak připravená, jak můžu být na setkání se skupinou dračích měničů a jejich družek.“ I přesto jak se cítila, nervózně se usmívala.

Bylo by to v pořádku. Timothy bude vedle ní. A jestli jsou ostatní draci něco jako on, budou spolu vycházet dobře.

„Už je čas,“ řekl Braeden, když se k němu připojili v kuchyni.

Liana se zaculila a popadla jednu z palačinek z talíře, zatímco se na ni mračil.

„Nemysli si, že tě zase nechám, abys mě nesl v pařátu,“ řekl Timothymu. „Je to hrozně nedůstojné.“

Timothy se ušklíbl. „Jinak co?“

Braeden zaprskal. Než mohlo začít další kolo hašteření, Liana zasáhla.

„Nech ho letět na zádech,“ řekla. „Mně to nevadí. A ví, že ho můžeš nechat spadnout, pokud se nebude chovat.“

Braeden zaťal zuby. „Mám vlastní křídla dokonale vhodná, víš. Kdybys ty náramky sundal…“

„Ne, promiň,“ řekl Timothy vesele. „Rozkazy Chiméry. Uvidíme ho brzy, takže se s ním můžeš hádat a zjistit, kam tě to dostane.“

Potom Timothy ukradl poslední lívanec z Braedenova talíře, který se na něj znechuceně zadíval.

„Každopádně už je pozdě. Čas vyrazit.“ Timothy kývl na pláž táhnoucí se před domem.

Pláž byla zcela opuštěná a tichá, písek ve světle ranního slunce zářil bílou. Liana se na jemné vlny toužebně zadívala – ale po návratu by měl být čas na další výlet na písčitou pláž.

O pět minut později byli ve vzduchu.

Braeden se skutečně choval dokonale. Po všem na co si rád stěžoval, si Liana uvědomila, že je to většinou všechno štěkání a žádné kousnutí.

Samozřejmě, když byly jeho síly zablokovány, nebylo to, jako by měl velkou šanci jednat. Přesto, že se on a Timothy hádali, nebyl Braeden úplně špatný.

A na rozdíl od některých jiných draků ohně, se ji nikdy nepokusil zabít.

Jak stoupali, rozlehlé sídlo na pláži se pod nimi zmenšovalo a zmenšovalo.

Na okamžik měla dokonalý výhled na celý poloostrov. Skutečně to vypadalo spíše jako malý ostrov, propojený pouze úzkou cestou k pevnině. Po celém poloostrově byly roztroušeny malé domy, všechny se spoustou prostoru kolem nich a uprostřed bylo vidět malé město s dokonalou malou kavárnou.

Možná, až se vrátí, mohou Braedena vzít na kávu. Společnost by mu mohla udělat dobře. Není divu, že byl nevrlý. Celé včerejší grilování strávil v domě.

Potom Timothy sklonil křídlo a otočil se doleva, stále se zvedal výš a výš, až nakonec prorazili mraky, které se začaly objevovat dále ve vnitrozemí.

Tato zkušenost byla úžasná.

Liana už létala – ale sedíc v letadle se nedá srovnávat s pocitem mraků, které ji obklopují. Za Timothyho křídly se táhly bílé kusy, až byly přímo v oblacích a už nemohla vidět nic.

Na několik dlouhých okamžiků bylo všechno kolem ní bílé. Veškerý zvuk byl utlumen. Jediné, co slyšela, bylo hřmění jejího vlastního vzrušeného tlukotu srdce v uších.

Timothyho horké tělo pod ní bylo uklidňující a udržovalo ji v teple, přestože letěli vysoko.

A pak prorazili mraky a prudce stoupali přímo do zářivého slunečního světla.

Liana v úžasu vydechla. Mraky pod nimi se třpytily zlatou, takže to vypadalo, jako by procházeli dalším oceánem. Oceánem světla a vlajícími mraky.

Když se otočila a na tváři měla ohromený úsměv, uviděla, že se Braeden také usmívá. V jeho očích byl vzdálený pohled a třel si černé náramky obepínající jeho zápěstí.

Sní o létání?

Liana se rychle otočila. Nechtěla ho přivést do rozpaků. Z toho, co se dozvěděla o paličatém draku ohně, neměl rád žádnou slabost.

Přesto – možná byl důvod, proč se Braeden vláčel s nimi. Možná by se dozvěděl, že nejde jen tak ublížit lidem a že není možné jen sedět a dívat se.

Pokud by si myslel, že ostatní draci ohně dělají chybu, pak by nakonec musel jít ven a něco udělat. Jinak by to byl zbabělec. A bez ohledu na to, co si o Braedenovi před tím myslela, začala si myslet, že pod tou otravnou maskou se po tom všem schovává slušný člověk.

Nebo slušný drak, jak předpokládala.

Letěli na slunci nad mraky asi hodinu. Liana si nebyla úplně jistá, jak Timothy věděl, kde jsou, ale po chvíli začal znovu klesat. Mraky jim každou chvílí poskytovaly krátké záblesky země, když se oblačnost snížila.

Teď pod nimi viděla pole, kopce a les.

Timothy přistál na vrcholu malého kopce. Nedaleko se nenacházel žádný dům ani silnice, které mohla vidět – což je důvod, proč si vybrali toto místo.

„Jsme tu trochu brzo,“ řekl Timothy, když si prohlížel telefon a vypadal potěšeně. „Je perfektní počasí pro let. Nemůžu se dočkat, až se zase vrátím do vzduchu.“

„Přál bych si, abych mohl říct to samé.“ Braeden se usadil na zemi a opřel se o kmen stromu, který tam rostl.

„Bylo to úžasné,“ řekla Liana a ohlédla se na oblohu a mraky nad nimi. Pořád nemohla uvěřit, že stoupali skrze ně.

Skuteční draci jsou mnohem lepší než virtuální!

Společně s Timothym obešla kopec a vyšplhala na malou skálu, která jim poskytla dokonalý výhled na údolí táhnoucí se dole. Protékala přes ni řeka a oni slyšeli vzdálené, hudební cinkání vodopádu. Ptáci zpívali a její obličej ochlazoval jemný vánek.

Bylo to perfektní letní ráno a Liana si najednou přála, aby si vzala jídlo. Mohli zde mít romantický piknik.

Samozřejmě, že Braeden dokázal zabránit tomu, aby se stala příliš romantickou. Přesto oblast byla krásná. A od ní, která se raději stočila u laptopu nebo knize, místo aby šla tábořit, to říkalo hodně.

Najednou si uvědomila, že napravo se na obloze objevila tmavá skvrna. Rychle se blížila.

Šťouchla Timothyho do ramene. „Myslím, že přilétají tví přátelé.“

„Asi je čas,“ řekl, objal ji kolem ramen a sledoval její špičatý prst.

A pak ztuhl.

„Je něco špatně?“ Zeptala se Liana.

„Nevím.“ Timothy zněl podivně napjatě.

Skvrna na obloze se zvětšila. Nevypadalo to docela jako drak. Křídla vypadala špatně – a kde byl jeho ocas?

„To není drak,“ řekl Timothy o chvíli později, jako by věděl, na co myslela. „To je griffin.“

„Griffin?“ opakovala Liana překvapeně.

Hrála dost her, aby věděla o griffinech – teoreticky.

Griffini byla podivná stvoření, která byla napůl lev, napůl orel. Ale nebyli skuteční. Byly to jen mýty.

Ale to jsem si myslela i o dracích…

„Co tady dělá?“ Zamumlal Timothy, stále znějící napjatě. „Doufám, že se nic neděje…“

„Znáš ho?“ zeptala se.

„Jmenuje se Jared. Je to přítel – pracuje pro Radu elementů. Ale není důvod, aby zde byl.“ Timothy stále sledoval oblohu.

„Možná se s námi chtěl jen setkat?“ Navrhla Liana.

„Možná,“ řekl Timothy, i když to neznělo přesvědčivě. „Zavolal by. A letí velmi rychle, téměř jako by…“

Odmlčel se. Přestože ještě nedokončil větu, Liana zjistila, že se na oblohu dívá s obavami.

Věděla, co Timothy nechtěl říct.

Téměř jako by ho pronásledovali.

O zlomek vteřiny později Timothy ztuhl.

„Do prdele,“ řekl velmi tiše.

Když Liana zírala na oblohu, srdce se jí rozbušilo hrůzou, viděla, že v dálce se objevily další malé černé tečky.

„Tví přátelé?“ řekla slabým hláskem.

Timothy potichu zavrtěl hlavou.

Bylo obtížné zjistit, kolik bodů se blížilo. I po tom všem, co věděla, mohla to být skupina malých ptáků.

Ale ptáci by nezpůsobili, že byl Timothy tak napjatý…

Ve vzduchu se ozval náhle řev, zpočátku tichý, pak zněl hlasitěji. Griffin byl nyní velmi blízko, jeho křídla obřího orla mávající do vzduchu silnými údery.

Liana instinktivně zalapala po dechu a přitiskla se blíž k Timothymu.

Hraní s griffiny ve hře bylo úplně jiné než skutečné setkání.

I když byl měnič menší než drak, byl stejně zastrašující. Měl hlavu a křídla orla, zatímco zadní polovina jeho těla byla lví a pokrytá hladkou zlatou srstí.

Když přistál, cítila na tváři vítr způsobený jeho křídly. O sekundu později se griffinova forma zatřpytila a zmizela. Místo toho stál před nimi muž kolem Timothyho věku.

A neztrácel ani minutu.

„Pospěš si,“ zalapal po dechu. „Lovili mě půl hodiny.“

„Draci ohně?“ Zeptal se Timothy potichu.

„Sedm nebo víc. Nevím, odkud přišli.“

„Do prdele,“ zaklel Timothy tiše a pak znovu zíral na oblohu. „Měli bychom mít pár minut, než se sem dostanou.“

„Ale pokud odejdeme, co tví přátelé?“ Zeptala se Liana znepokojeně.

„Sakra!“ měnič griffina se od nich odvrátil a nyní zíral na oblohu na západ.

Ještě předtím, než následovala jeho pohled, Liana věděla, co uvidí.

Na obloze se objevily další drobné tečky.

Polkla a otočila se.

Severně od nich oblohu zakrývaly mraky. Dokonce, když sledovala, hrst malých, tmavých tvarů prorazit mraky a rychle letěla k nim.

„Dokážu jim uletět,“ řekl Timothy. „A také moji přátelé. Dokážu létat výš než oni a jsem rychlejší. A voda nás bude chránit před jejich ohnivým dechem.“

Přesto to znělo ustaraně. Lianě se sevřelo srdce, když si vzpomněla na ohnivé paprsky, které je téměř spálily v uličce poblíž jejího bytu.

To byla jen malá skupina draků. Tentokrát by se Timothy musel vypořádat s třikrát nebo čtyřikrát tolik…

„Měli bychom jít hned,“ řekl Jared. Stále zněl zadýchaně. „Rád bych s nimi bojoval – ale ne s tvou družkou kolem.“

„Proto chtějí zaútočit,“ řekl Timothy pochmurně. „Chtějí ji zabít, než se můžeme spářit.“

„Tak pojďme odletět.“ Lianino srdce stále bušilo. „Věřím ti. Vím, že nedovolíš, aby mi ublížili.“

„Jarede, poletíš na mých zádech,“ řekl pevně Timothy. „Jsem nejrychlejší ze všech. Můžu čerpat sílu svého elementu – něco, co tihle draci ohně nemohou.“

„Pokud mezi nimi není jejich tajemný nový pán ohně,“ zamumlal Jared. Na okamžik vypadal, jako by se chtěl hádat. Potom se znovu zadíval na oblohu a změnil názor. „Jak říkáš. Všichni půjdeme na tvá záda.“

Liana s muži společně sledovala oblohu. Teď si náhle vzpomněla na Braedena, který se opíral o strom na vrcholu kopce.

„Braedene?“ zvolala a zamračila se, když se rozhlédla.

Už ho neviděla, jak sedí u stromu. Kam šel?

„Co udělal ten idiotský drak ohně teď?“ Zavrčel Timothy a rychle se vrátil k místu, kde rostl osamělý strom.

Liana sledovala, jak ho obešel, a pak zavrtěl hlavou.

Polkla a pak také kroužila kolem. Šel Braeden prozkoumat skály a keře, které lemovaly strmý svah?

„Braedene?“ znovu naléhavě zavolala. Kolik času zbývá?

„Je pryč.“ Timothy byl viditelně rozrušený. „Měl jsem to vědět. Nakonec byl s nimi v lize. Musel je sem nějak zavést. Teď utekl, aby se k nim připojil.“

„Ne,“ řekla Liana, přestože jí strachem tuhla krev. „Tomu nevěřím.“

Většinou to byl paličatý idiot, kterého znala – ale také byl pozoruhodně lidský. Ne jako napůl šílený drak, který zabil všechno, co stálo v cestě.

„Myslíš… že by si s nimi mohl snažit promluvit?“ zeptala se nadějně.

Timothy zaťal čelist. „Pokud se to snaží udělat, je to větší idiot, než jsem si myslel. Nejsou zde, aby diskutovali. Do prdele, kde může být?“

Znovu se otočil. Mezitím Liana pohlédla na oblohu.

„Brzy tu budou.“ Žaludek se jí nepříjemně stočil, když si vzpomněla na ohnivou zeď, která vyplňovala uličku u jejího bytu.

„Prostě ho tu necháme. Uvidíme, jak se z toho dostane,“ řekl Timothy.

I přes jeho slova Liana cítila, jak z něj vychází vlna starostí.

Zjevně by se o paličatého draka postaral víc, než přiznal. A stejně tak i ona, když o tom tak přemýšlela.

Braeden byl občas kretén – ale spíše jako nějaký nepříjemný bratranec, který ji pořádně škádlil během rodinných večeří. Ne jako nepřítel.

„Naposledy se ho draci ohně pokusili zabít,“ podotkl Jared. Z jeho vlastního letu před draky ohně, zněl stále zadýchaně. „Možná se je snaží odvést pryč od nás.“

„Je jich tolik, že by mohli jít po nás všech.“ Timothy se zhluboka nadechl a zahleděl se ven do údolí. „Každopádně ví, že jsem silnější než oni.“

„Určitě silnější než pět,“ řekl Jared. „Ale kdy jsi naposledy musel bojovat s dvaceti draky najednou?“

Timothy na tuto otázku neodpověděl.

Lianě se sevřelo srdce jako v pěsti. Věděla, že je Timothy dokáže všechny bezpečně dostat pryč. Před tím ho viděla, jak zahnal všechny nepřátelé.

Ale teď byli tři, které by musel chránit – a jeden z nich utekl.

Timothy znovu sledoval oblohu. Potom zaťal čelist a zavrtěl hlavou.

„Je na to sám. Musíme jít. Hned.“

O sekundu později se proměnil.

Liana mu spolu s Jaredem spěšně vyšplhala na záda. I když se Timothy zvedl do vzduchu, zoufale sledovala jestli Braedena nezahlédne, ale nemohla ho najít.

A možná se Jared mýlil. Možná Braeden nebyl tak hloupý, aby se s nimi pokusil promluvit, zatímco jeho vlastní síly byly uzamčené. Možná prostě viděl dobrou šanci na únik, skrytý v nějakém koutě nebo pod velkou skálou.

Nakonec Braeden byl zajatec. Nemohla ho opravdu vinit za to, že chtěl být volný. Teď, když znala radost a vzrušení draka stoupajícího po obloze, dokázala si jen představit, jak bolestné pro něj musí být, tu svobodu ztratit.

Možná bude v pořádku.

Nyní záleží na tom, že ti tři můžou uniknout. Nakonec, na rozdíl od ostatních, Liana nebyla měnič. Neměla žádné zvláštní schopnosti, aby jí ochránili před útokem draka ohně.

Přes křehké pouto mezi nimi cítila Timothyho nervozitu. Opravdu nechtěl někoho nechat pozadu.

Natáhla ruku a pohladila ho po jeho modrozelených šupinách.

Není to tvoje chyba, pomyslela si. Snažil ses, abys ho chránil.

Odpověděl vlnou tepla zaplavující přes pouto přímo do jejího srdce. Navzdory svému strachu se držela tohoto pocitu.

Nezáleží na tom, co se stane, pokavad budou spolu.

Rychle vzlétli do vzduchu. Dlouho se Timothy vznášel, jako by hledal Braedena. Liana sledovala kopec pod nimi a zoufale hledala znamení, kam drak odešel.

A tam, právě když byla připravená to vzdát, spatřila mezi dvěma balvany pohyb stínu, blízko místa, kde se země zploštěla.

„Tam,“ zavolala a vzrušeně se otočila, aby šťouchla griffinského měniče.

„Vidím ho,“ řekl Jared spěšně. „Dostanu ho! Timothy, zaveď je pryč, pokud se dostanou příliš blízko.“

Než mohla cokoli říct, Jared vyklouzl z Timothyho zad přímo před jejíma očima.

Když padal, nedokázala zcela zadržet její šokovaný výdech.

Pak se však Jared padající směrem k zemi přeměnil. Při volném pádu rozprostřel křídla svého velkého orla a změnil ho v elegantní klouzání.

Liana nervózně otočila hlavu. Cítila Timothyho strach skrze pouto. I přes veškerou svou moc a sílu se bál – bojí se o ni.

Opět skrze ni projelo teplo. Přitiskla mu ruku na krk.

Věřím ti. Nikdo mi tady neublíží. Neboj se.

Draci ohně byli už teď dost blízko, aby dokázala zjistit jejich přesný počet a vidět tmavé záblesky jejich krutých drápů.

Drápy právě takové, jaké ji popadly v uličce. Drápy, které jí vytáhly až na oblohu…

Zhluboka se nadechla. Nemělo smysl o tom přemýšlet. Každou vteřinu se Jared vrátí s Braedenem ve svých vlastních drápech a konečně budou moct uletět.

V tu chvíli vypukl pod ní zlověstný rachot.

Byl to zvuk, který nikdy předtím neslyšela – hluboký a táhlý, broušení kamene proti kameni. Jako by země sama v agónii křičela bolestí.

A pak, když se Jared snášel k Braedenovi, náhle ze země vytryskly plameny, které blokovaly její výhled.