HT - 34. kapitola

 Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Blížíme se ke konci a asi proto se O. rozhodla, že veškerou minulost Jacea narve do jedné kapitoly, jinak si to neumím vysvětlit. Toto je nejdelší kapitola, kterou jsem kdy překládala. V knize je to asi na 65 stránek a ve wordu úctyhodných 39 a 16.800 slov.

Nechtěla jsem ji rozdělovat, takže je tady celá najednou, v plné parádě.

Děkuji za vaše komentáře a jsem ráda, že se vám Jace líbí a třeba se vám dostal pod kůži, jako mně J

Jace stál za pódiem a sledoval bedňáky, jak vše připravují na koncert v Edmontonu. Mohl se tady poflakovat, dokud nebyli hotoví. Potom musel vypadnout, protože Jon potřeboval zkoušet s kapelou na vystoupení. A on se nemohl přinutit k tomu, aby se na ně díval.

Další večer tady bude hrát symfonický orchestr a jejich hudební nástroje už dorazily.  Byly postaveny u zdi za jevištěm, proto to měli bedňáci těžší, když museli chodit kolem nich a připravovat pódium na jejich koncert. Jace se tam necítil dobře a tak nevědomky zamířil ke stoličce u piana. Ztěžka na ni dosednul a zhluboka se nadechnul. Možná, že by se měl dokopat jít si lehnout do nemocnice. Zatím se neuzdravoval. Možná to mělo ale souvislost s tím, jak se věnoval Aggie. Bylo nemožné udržet od ní svoje ruce. Ani se o to nepokoušel.

Jace se nahnul nad klávesy a přejel po nich, někdo je tady zapomněl. Otočil se na stoličce, zvednul těžkou černou deku, aby nástroj zakryl, ale pak se nevědomky lehce dotknul klaviatury. Zarazil se, protože ho to okamžitě vrátilo do minulosti. Mohl téměř cítit, jak vedle něj seděla máma, rukou se dotýkala jeho ramena a nohou se otírala o jeho. V té době předstírala, že jí na něm záleželo.

Jace zavrtěl rameny a potom nechal prsty, aby přejely po klávesách, nohy položil na pedály. Teď mohl jasně vnímat mámu, když se mu prsty rozeběhly po klávesách. Mohl ji slyšet, jak mu tiše šeptala do ucha. Nehraj jen tak nějakou hudbu, Jasone. Ale dovol hudbě, aby se stala tvojí součástí. Vžij se do ní. Dovol, aby tebou prostoupila. Je jako živá. Cítíš to?

Hudba byla živá. Vnímal to. Vždycky to cítil. Byla víc živá, než on.

Jace nechal melodii, aby ho pohltila a dal prstům svobodu. Místo vedle něj bylo tiché, ale stejně mohl slyšet, jak hrála společně s ním a cítit její blízkost. Pomalu se blížil k závěru písně, až zazněla poslední nota a jeho máma zmizela.

„Nevěděla jsem, že hraješ na piano,“ řekla Aggie. „To bylo nádherné.“ Sedla si vedle něj. „Zahraj ještě něco.“

Zakroutil hlavou a přikryl klávesy. Rychle si vsunul ruku do závěsu, takže na něj nemohla dorážet, aby něco ještě zahrál. Aggie ho vzala za levou ruku a stiskla ji. Jak mohla vždycky vědět, kdy se cítil zranitelně? Vycítila to jako sup mršinu, pak zaútočila a vyrvala mu srdce z hrudi.

„Kde ses naučil hrát?“ Odsunula mu vlasy za ucho. Už byly dlouhé, začal zarůstat a potřeboval trochu zastřihnout, ale protože nevystupoval, tak mu to bylo jedno.

Černá látka, která zakrývala klávesy, se mu rozmazala před očima. „Učila mě moje máma.“

„Musela mít velký talent.“

„Jo. Hudba byla to jediné, co doopravdy milovala.“

Aggie ho pohladila po zádech a přitiskla se k němu. „A tebe. Milovala tebe.“

Lehce zakroutil hlavou. „Ne. Nikdy mě nechtěla.“

„Tomu nevěřím.“

Rozzlobil se – zasáhl ho hněv a tak se ho držel. „Je mi kurva jedno, čemu věříš.“

Odstrčil ji a pokusil se vstát, ale ona ho pevně objala a stáhla ho zpátky k sobě.

„Přesto tomu nevěřím. Povídej.“ Pohladila ho po tváři a pak otočila čelem k sobě. Nemohl se jí podívat do očí a tak upíral pohled na její bradu. „Řekni mi to, Jaci.“

Nechtěl o tom mluvit. Bylo to jako hnisající rána. Proč ho nenechala být?

„Řekni mi, proč si myslíš, že tě tvoje máma nechtěla.“

Bolest z hrudi mu vystřelila až do krku, začal se dusit. „Protože…“ Roztřeseně se nadechnul. „Protože mi to řekla. Každý den mi to říkala.“

Cítil bolestivý tlak v očích. Muži nepláčou, synu. Ano, otče. Já vím. Já vím. To je její chyba. Aggie. Nechce mi dát pokoj. Tlačí na mě. A tlačí.

„Co přesně ti říkala, Jaci?“ zeptala se Aggie. „Možná jsi to špatně pochopil.“

Hořce se zasmál. „Jo. Byl jsem jenom hloupé dítě. Musel jsem to špatně pochopit.“ Odsunul se od ní a vstal. Na nějakou dobu by se mohl zamknout na záchodě, dokud nad sebou opět nezíská kontrolu. Naštěstí tam za ním jít nemohla.

Aggie ho stáhla zpátky na lavici. Zády udeřil do kláves a ramenem mu projela bolest. Posadila se mu do klína, tváří v tvář a jednou rukou ho chytla za bradu. V očích měla ten chladný a pevný dominantní pohled. Takhle zaručeně získala jeho pozornost.

„Tak lehce odsud neutečeš. Můžeš předstírat, že se na mě zlobíš, ale na mě to v tvém případě nefunguje.“

„Kdo tady předstírá?“

„Ty. Řekni mi, co ti tvoje máma řekla, že se tě to tak hluboce dotklo.“

„Nejsem ublížený.“

„Cítíš se ublíženě, pitomče. A dokud nedovolíš, aby ta bolest odešla, tak se nikdy neztratí. Chci ti pomoci, ale nevím, s čím bojuju, Jaci. Mluv se mnou. Řekni mi to.“

„Možná, že nechci, aby se to ztratilo. Možná, že to mám rád. Ty jsi ta, která mě nutí přiznat, že mám rád bolest.“

Oběma rukama ho udeřila do hrudi. „Zatraceně, tohle už není žádná hra. Nechápeš to?“ Zprudka ho objala, nos tiskla k jeho krku. Pod uchem ho lechtal její teplý dech. „Omlouvám se, že jsem tě udeřila. Jsem ale šíleně frustrovaná. Co ti řekla, miláčku? Co ti to říkala? Odejdi? Dej mi pár minut o samotě? Běž si hrát teď do svého pokoje a nechej mámu o samotě? Co? Jenom mi to řekni.“

Jace si odfrknul. Kdyby jen bývala jeho máma tak milá. Zopakoval Aggie přesně ta stejná slova, která mu máma vždy tiše šeptala. Matka mu je vždycky šeptala přímo do ucha, neříkala je moc nahlas, aby se ujistila, že je slyšel pouze on. „Kdyby nebylo tebe, Jasone, tak jsem si mohla splnit svůj sen. Kdyby nebylo tebe, Jasone, tak bych se nikdy neprovdala za tvého otce. Proč jsem musela otěhotnět? Raději jsem tě měla dát k adopci. Nikdy jsem tě nechtěla. Ty jsi ten důvod, proč žiju takový život. V takové díře. Mohla jsem být profesionální pianistkou. Mohla jsem dostat kohokoliv. A teď víš, co mám? Jsem jenom tvoje matka. To je všechno, co jsem. Jeho žena. Tvoje matka. Nejsem nikdo. Nechci být tvojí mámou, Jasone. Nikdy jsem to nechtěla. Měla jsem tě dát pryč. Měla jsem tě dát někomu, kdo by se na tebe vydržel dívat.“

Silně stisknul Aggiino zápěstí, když mu srdcem projel ten starý strach. „Nechávala mě na různých místech, Aggie. Předstírala, že mě ráda vidí, když mě přivedli domů policisté. ´Vždycky se někde sám toulá´, říkala jim a pak jim nabídla kávu a sušenky, zatímco jim vykládala o mých zábavných cestách. Smáli se tomu, přišlo jim to roztomilé. ´Je roztomilý. Máte štěstí, že ho nikdo nevzal pryč,´ říkali. Bál jsem se pak s ní chodit ven. Nevěděl jsem, kde mě zase nechá. Když jsme byli venku, tak jsem se neodvážil odejít na záchod nebo se k ní otočit zády či ji zpustit z očí. Protože kdybych to udělal, tak by mě tam nechala. Nikdy jsem ji nenašel. Volal jsem na ni, hledal jsem ji, ale vždycky odešla pryč. Nechtěla mě, Aggie. Nikdy mě nechtěla. Ale když jsme spolu hráli na piano, tak jsem něco cítil – cítil jsem, že k ní mám blízko. Nevím, proč to tak bylo.“ Po tváři mu stékalo něco teplého a mokrého. „To zkurvené piano milovala, ale nikdy nemilovala mě.“ Zuřivě si otřel slzy. „Už chápeš, proč o tom nechci mluvit? Teď tady kvůli tomu brečím, jak nějaká zkurvená holčička.“

Aggie si přitiskla jeho tvář k hrudi, třásla se svými vzlyky. Proč brečela? Chtěla, aby jí to řekl a on to udělal. A teď brečela? Ženy. Nikdy jim neporozumí.

Aggie ho políbila na vršek hlavy, tváří se mu otírala o vlasy. Byly od jejích slz vlhké. Posral to. Teď se cítil jako totální debil. Co kdyby ho některý z kluků takhle viděl? Nikdy by na to nezapomněli.

„Je pryč, Jaci. Už ti nemůže dál ubližovat.“

Byla pryč. Jeho matka. A předtím, než zemřela, tak jí to nikdy neřekl, protože na tom nezáleželo, nikdy ho nemilovala. Ale on ji miloval. A to její zkurvené piano? To taky miloval. Týden potom, co zemřela, tak jeho táta daroval to piano škole – chtěl se ho zbavit, protože mu ji připomínalo. A to bylo pro Jace horší než to, že právě zemřela. Otec nechtěl doma nic, co by mu ji připomínalo. Ta žena pro něj znamenala všechno. Nebyla jenom jeho manželkou. Byla jeho život. Po její smrti se změnil. Byl mnohem krutější, než kdy byla Jaceova matka, protože táta potřeboval někoho obvinit z její předčasné smrti a Jace byl jediný, který byl na ráně.

Jace pevně zavřel oči a vytlačil vzpomínky na svého tátu z hlavy.

Aggie ho roztřeseně políbila na spánek. „Myslím si, že tě milovala, Jaci, ale na tom už nezáleží. Je pryč a já jsem tady. Miluju tě. Ano. Miluju tě.“

Ochromil ho strach. Nemohl se ani pohnout, i když na něj všechno křičelo, aby utíkal. „Nemůžeš,“ zašeptal.

„Tiše,“ zamumlala Aggie. „Je to v pořádku. Vím, že hledáš slova, kterými mi odpovědět. Rozumím ti. A nechci na tebe tlačit. Budu tady pro tebe, kdykoliv budeš potřebovat.“

A to bylo mnohem děsivější, než zůstat v šesti letech sám v zoo, ve výběhu s plazy. Alespoň ta zvířata, která ho děsila, byla v kleci. Nemohla se k němu dostat. Ale Aggie mohla. A to ho k čertu děsilo. „Můžeš mi způsobit bolest?“ zeptal se. „Potřebuju to.“ Bolest v duši byla příliš živá. Potřeboval pomoc, aby ji mohl zase pohřbít.

Vzala mu tvář do dlaní – políbila ho na víčka, na špičku nosu, na rty. „Ano. Ublížím ti. Teď vím, co mám dělat.“

Hruď se mu sevřela panikou. Věděla, co teď udělat? Co tím chtěla říct?

„Potřebujeme nějaké soukromí,“ zamumlala. „Myslíš, že by kluci v autobuse připravili nějakou zvukotěsnou místnost?“

Jace se rozesmál. „Víš, že by mohli. Nebyli bychom jediní, kdo by z toho těžili.“

Znovu ho políbila a usmála se na něj. „Jdeme.“

*****

Aggie nastoupila před Seda, který seděl na sedačce vedle Erica a koukal se na televizi. Jace zamířil rovnou do ložnice.

Sed se na ni podíval. „Co se děje?“

„Myslíš, že bys dokázal všechny udržet tak hodinu mimo autobus? Já a Jace potřebujeme trochu soukromí. No, hodně soukromí.“

„Jsem tady jenom já s Ericem. Nevšímej si nás. Už jsme to stejně předtím slyšeli.“

„Můžu se dívat?“ zeptal se Eric nadšeně.

„Ne, tohle je jiné. Nedovolí mi dostat se k němu blízko, když si bude myslet, že ho uslyšíte.“ Sklonila se k nim a zašeptala tak, že to Jace nemohl slyšet. „Pořád se bojí toho, co si o něm budete myslet – že ho nepřijmete takového, jaký je. Občas na tom pracujeme, ale teď mu potřebuju pomoc, aby se přenesl přes smrt svojí matky.“         

„Jeho máma zemřela?“ zeptal se zmateně Sed. „Kdy?“

„Asi před patnácti lety. Nevěděli jste to?“

Sed zakroutil hlavou. Oba se s Ericem podívali do chodby, kde stál Jace a předstíral nenucenost, když se opíral o rám dveří. Vypadalo to, že každou chvíli vyletí z kůže.

„Nikdy o sobě nemluví,“ řekl Sed. „Má před sebou postavenou zeď.“

Aggie přesně věděla, o čem Sed mluvil. Jaceova zeď. Často se za ni ukrýval, a jakmile se za ni postavil, tak bylo téměř nemožné ji strhnout. „Na tom taky pracuju,“ řekla Aggie. „Takže, myslíte, že se můžete tak na hodinu někam vypařit?“

Sed se postavil na nohy. „Jo. Mohl bych si jít zacvičit.“

„A udržet ostatní mimo autobus?“ doplnila Aggie.

Eric si ze zadní kapsy vytáhnul paličku a držel si ji před hrudí, jako meč. „Budu strážit tento hrad, mylady, a zabiju každého, kdo by chtěl vstoupit.“ S improvizovanou zbraní namířil na Seda. „Zpátky, ty neřáde.“

„Než mít tady tohohle jako rytíře, tak to je lepší zamknout dveře.“ Sed si oblékl bundu a vyšel po schodech ven.

Eric na ni mrknul a následoval Seda. Aggie zavřela dveře od autobusu a zajistila je. Zhluboka se nadechla a předala vládu Paní V. I když Aggie strašně moc chtěla pomoci Jaceovi prostřednictvím rozhovorů, naslouchání a lásky, tak věděla, že to nebude stačit. Ale Paní V. by mohla. Paní V. by ho mohla zlomit. Paní V. ho musela zlomit.

Prošla chodbou. „Zalez tam,“ přikázala mu a strčila ho do ložnice. Vklopýtal dovnitř.

„Proč Sed s Ericem odešli?“

„Chceš, aby slyšeli, jak budeš prosit?“

„Nebudu.“

Pozvedla obočí. „Chceš se vsadit?“

Zazubil se. „Jo, klidně-“

„Svlíkni se.“ Přešla k prádelníku a vytáhla jeho velkou tašku. Muselo tam být něco, co by mohla použít.

V jeho nástrojích rozkoše našla řetěz a pouta, pak vylezla na postel a zavěsila je za hák.

„Aggie, co-“

Seskočila z postele a chytla ho za ucho. „Paní V,“ opravila ho.

„Paní V,“ řekl zadýchaně.

„Řekla jsem ti, aby ses svlíknul. Odlož si i závěs.“ Pustila ho a znovu se vrátila ke kufru. Objevila tam pádlo, plácla se s ním do stehna a položila ho na bok.

Jace udělal s oblečením krátký proces a pak se přesunul za ní, aby jí mohl koukat přes rameno. „Myslím, že tam někde byl jezdecký bičík.“

„Řekla jsem ti, že můžeš mluvit? Zvedni matraci a opři ji o zeď.“

„Proč?“

„Neptej se mě.“

Udělal, co mu řekla a odhalil tak rošt pod matrací. Perfektní.

„Postav se sem,“ ukázala doprostřed postele přímo pod pouty.

„Nelíbí se mi být spoutaný.“

„Nikdo se tě neptal, co se ti líbí.“

„Ale-“

„Buď to bude po mém anebo nic.“

Podíval se na pouta a pak zpátky na ni. Přikývl. Vzdal se svojí nadvlády, kromě své silné vůle. Ale plánovala, že té ho taky zbaví a na oplátku mu dá víc.

Vylezla na rošt a vzala mu levou ruku. Zvedla mu ji nad hlavu a přidržela, zatímco mu kolem zápěstí zaklapla pouta. Než mohla uchopit i jeho druhou ruku, tak jí s ní zajel do vlasů a přitáhnul si ji k sobě. Pak ji vášnivým polibkem připravil o rozum. Možná, že byl připoutaný, ale ona byla ta, která byla spoutaná a taky si to uvědomovala.

Když se odtáhnul, tak se mu zadívala do očí. „Kvůli tomuhle mě nesmíš nenávidět, ano?“

„Myslím, že pro mě je nemožné tě začít nenávidět.“

„Tím bych si nebyla tak jistá.“ Opatrně mu zvedala zraněnou ruku a sledovala jeho tvář, jestli neuvidí náznak nepohodlí. Jedinou námitku, kterou zpozorovala, bylo, když ve chvíli kdy mu chtěla ze zápěstí odstranit kožený náramek. „Ne, nechej to tam.“

„Proč.“

„Nechci to říct.“

Pokrčila rameny a zvedla mu i druhou ruku nad hlavu a rychle ho pak připoutala. „Jsi v téhle pozici v pořádku?“

Přikývl. Dala se do práce.

Plácala ho pádlem tak dlouho, než se třásl vzrušením, pak ho odložila bokem. Posunula se tak, aby stála za ním, pohladila ho rukama po hrudi, pak po břiše a mezitím mu kladla polibky na ramena a záda. Přesně jak předpokládala, začal škubat rukama. Pokračovala ve svém škádlení, dokud se nevykroutil z jejího sevření.

„Ne jemně, Aggie. Prosím, to nezvládnu.“

„Paní V,“ připomněla mu.

„Udeř mě, Paní V. Hned.“

„Nevím, jestli to udělám,“ zašeptala, přitiskla se k němu a pohladila ho po břiše a pak na citlivém místě pod stydkou kostí.

Zasmál se. „Ach, to lechtá.“

Ten smích. Srdce se jí sevřelo touhou. Téměř neměla žaludek na to, aby pokračovala.

„Selhání tvé matky nebyla tvoje chyba, Jaci,“ řekla.

Uklidnil se.

„Pořád mohla být koncertní pianistkou. Nestál si jí v cestě. Ona si stála v cestě. Udělala si to sama a používala tě jako svoji výmluvu.“

„Neříkej mi o mé matce. Nevíš o ní všechno.“

Očekávala, že se objeví jeho hněv, ale to nebyla reakce, kterou čekala. Musela zatlačit víc – hlouběji. Bože, doufala, že za tohle ji nezačne nenávidět. Nemyslela si, že by zvládla jeho nenávist, dokonce i když to dělá pro jeho dobro. „Byla to sebestředná děvka, Jaci. Proč ji bráníš? Která matka dokáže obviňovat nevinné dítě ze svých chyb?“

„Neříkej tyhle hnusné věci o mé mámě, Aggie.“

„Proč ne?“

„Protože to byla moje máma.“

„Jo, to byla, ale taky byla jenom člověk. Člověk, který ti ublížil. Nemám ráda, když lidé ubližují těm, které miluju.“

„Potřebuješ mi ubližovat sama? O tom to je?“

Plácla ho po zadku pádlem, zasténal a zaklonil hlavu dozadu.

„Neublížím ti tak, jako ona,“ řekla Aggie.

„Ale snažíš se o to.“

„Ne, já-“

„Myslíš si, že jsem úplně blbý, Aggie? Že nevím, o co se tady snažíš? Myslíš si, že jsem zlomený. Myslíš si, že mě můžeš dát dohromady. Všechno ty ´Miluju tě´ sračky, zatraceně vůbec nic neznamenají. Nemiluješ mě. Ne moji skutečnou osobnost. Miluješ toho, o kom si myslíš, že ze mě můžeš udělat.“

„To není pravda.“

„Jo, je. Uvolni mě. Skončil jsem.“

Tak tohle byla jeho hra. Nechtěla ho propustit – a nezáleželo na tom, jak moc předstíral, že to chce.

„Ale já ne. Ještě jsme zdaleka neskončili.“ Odložila pádlo a pak ho začala dráždit svými rty a rukama. Dotýkala se ho. Líbala ho se stejnou něhou, kterou dopřával on jí.

Po několika minutách se odtáhnul a začal bojovat se svými pouty. „Fajn, vyhrála jsi. Pusť mě. Bolí mě rameno.“

„Co myslíš tím, že jsem vyhrála? Myslíš si, že je tohle nějaká hra?“

„Ano.“

„Pořád se obviňuješ ze smrti své mámy?“ zeptala se. „Anebo za její životní selhání?“

„Zmlkni.“

„Myslíš, že kdyby ses nenarodil, tak by měla úspěšnější život?“

„Řekl jsem, sklapni, Aggie! Nemám náladu na hry.“

„Přeješ si, abys při té nehodě zemřel místo ní? Myslíš si, že by byla šťastná, kdybys umřel? Myslíš-“

„Zmlkni, Aggie.“ Teď začal s pouty bojovat tvrději, pokoušel se odháknout řetěz. „Jenom zmlkni. Nevíš zatraceně nic o tom, jak se cítím.“

„Protože se mnou o tom nemluvíš. A když se teda pletu, tak mi řekni, jak se doopravdy cítíš.“

„Nepleteš se,“ vyprsknul. „Spokojená? Přeju si, abych zemřel místo ní. Zničil jsem jí život.“ Zhluboka, roztřeseně se nadechnul. „Jen… jen mě prostě pusť. Sundej mi pouta.“

„Potom bys utekl. Schoval ses.“

„Protože to je všechno, co umím. To je vše, čím jsem. Schovávám se před tím. Pokud bych to neudělal, tak mě to najde. Ublíží mi. Dokud nebudu mít pocit, že mě to vysálo. Dokud smrt nebude vysvobozením.“

Pohladila ho po tváři a zadívala se mu do očí. Ještě nikdy nevylezla jeho bolest tak na povrch. Zlomilo jí to srdce.

„Miluju tě,“ zašeptala.

Díval se na její čelo.

„Podívej se na mě, Jaci. Chci, abys věřil tomu, co říkám. Chci, abys pravdu uviděl v mých očích.“

Po nějaké chvíli se jí zadíval do očí.

„Miluju tě,“ řekla.

„Proč?“

„Potřebuju pro to důvod?“

Stisknul k sobě víčka. Znovu ho ztratila. A mohlo to být z několika důvodů. Jenom nevěděla, který z nich teď měl v hlavě.

„Miluju způsob, jakým se se mnou miluješ, tak něžně a s takovou péčí, že se pak cítím, jako bych byla jediná žena na světě.“

„Aggie, je to jen sex.“

Jemně pohladila vrásku na jeho čele. „Pro mě je to víc. Je to způsob, jakým jsme spojeni. Miluju tvůj úsměv, tvůj smích, tvoje lechtivá místa.“

Otevřel oči.

„Miluju, jak dáváš do hudby celou svou duši.“

Lehce se usmál.

„Miluju, když se mi svěřuješ. Vím, že to jen tak neděláš. Díky tomu se cítím, že mi důvěřuješ a že někde hluboko v sobě víš, že tě miluju. I přesto, že si myslíš, že si to nezasloužíš.“

„Nezasloužím si to.“

„Zasloužíš. Nejsem tak skvělý člověk. Taky mám temnou minulost – věci, které bych si přála vzít zpátky, změnit je. Ale uvědomila jsem si, že to musím nechat být, minulost nezměním. Měl bys to nechat jít. Posunout se dál.“

„Nemůžu zapomenout, Aggie. Zkoušel jsem to.“

Zakroutila hlavou. „Nikdy nezapomeneš. Neměl bys zapomenout, ale musíš odpustit sám sobě. A nikdy si neodpustíš, dokud v tom bude zapojena tvoje máma. To, že ses narodil, není něco, za co bys měl žádat odpuštění.“

Zíral na ni, jeho obraná zeď se hroutila. „Nikdy jsem jí nedal sbohem, Aggie. Příliš jsem se bál.“

„Proč ses bál? Řekni mi to.“

Když promluvil, tak neodtrhnul pohled. „Vypadala příšerně. Po nehodě měla tělo celé zkroucené, rozdrcenou tvář. Byla celá oteklá, zlomená, zakrvácená a odřená. Nemohl jsem se na ni podívat. Otec mi řekl, abych se s ní rozloučil, dokud můžu, protože pak už bude pozdě. Ale já jsem utekl pryč a schoval jsem se. Ukrýval jsem se několik hodin, než mě táta našel. Hodně mě zbil, až jsem nemohl vylézt z postele. Zmeškal jsem její pohřeb. Nemohl jsem ho zastavit, když odvezl její piano. Byl jsem příliš slabý. A hrozně vyděšený.“ Oči se mu zalily slzami. „Nezbylo nic, co by mi ji připomínalo. Nic.“ Roztřeseně se nadechnul. „Měl jsem se s ní rozloučit. Ale neměl jsem k tomu sílu. Nebyl jsem…“ Z očí mu vytryskly slzy a tak je pevně zavřel.

„Samozřejmě, že ses bál. Byl jsi ještě dítě, Jaci. Neměl jsi být donucen k tomu, abys byl silný. Je to v pořádku. Musíš si odpustit. Musíš.“

Kousnul se do rtu a zakroutil hlavou.

Natáhla se a uvolnila mu ruce z pout. Když se pokusil od ní odvrátit pryč, tak ho objala oběma rukama kolem pasu a držela se ho. Neodtáhl se pryč, jak očekávala. Namísto toho jí zabořil tvář do krku a třásl se všemi emocemi. Neodstrkovala ho. Nechala ho, aby se rozpadnul a pak ho dali společně dohromady. Cokoliv potřeboval.

Pomalu se jeho roztřesený dech vracel k normálu. Někde během té doby, co se objímali, jí došlo, že to potřebovala taky tak moc, jako on. Dal jí něco, co ještě nikdy na světě. Dal jí důvod k životu – budoucnost, na kterou se mohla těšit a někoho, koho mohla milovat. Vším, čím byla anebo vším, čím mohla být.

„Půjdeme se podívat na vystoupení,“ zamumlal.

Odtáhla se a podívala se na něj. „Co?“

„Koncert. Chci ho dneska večer vidět.“

„I s Jonem na pódiu?“

„Jo.“

„Můžu být tvoje rande?“

Zčervenal a usmál se. „Chceš?“

„Samozřejmě. Řekneš mi o svém otci?“

Úsměv se změnil v zamračení. „Ještě jsi na mě dostatečně netlačila ohledně mé minulosti?“

Sledovala, jak jeho emoční zeď dopadla na místo.

„Až budeš připravený, miláčku,“ dodala. „Počkám. Chci, abys věděl, že mi můžeš říct všechno.“

„A můžu ti říct, že jsi až moc zvědavá?“

Usmála se. „Jo.“

„Můžu ti říct, že i když jsi mi vyrvala srdce, tak se cítím líp?“

„Vážně?“

Přikývl. „Nechápu, že jsi ještě tady.“

„Zrovna jsem ti řekla, proč. Miluju tě. Už to konečně pochop.“ Něžně ho políbila. „Obleč se. Musíme přijít včas na koncert.“

*****

Jace si sednul na skládací židli na ztemnělém kraji pódia. Aggie stála za ním s rukami na jeho ramenou. Věděl, že ukazuje svůj nárok – téměř mohl cítit ty její vibrace ve stylu můj muž – ale nevadilo mu to. Začínal si zvykat na myšlenku, že jí patřil. Zaměřil se na šumění diváků a ne na zvuk Jonovy baskytary, když se rozcvičoval.

„Kdy chceš zkusit znovu vystupovat?“ zeptala se Aggie.

„Hned, jak Jon vypadne.“

„Cítíš se dost silný na to, abys hrál teď?“

„Myslím, že jo.“

„Tak proč jsi klukům něco neřekl?“

Jace pokrčil rameny. Nechtěl vypadat, že si stěžuje. Jon jim prokázal laskavost, když za něj zaskočil. Kromě toho, Eric dával Jonovi přednost. Pravděpodobně i celý zbytek kapely. A fanoušci. Věděl, že raději sledovali na pódiu Jona.

Aggie se sklonila a políbila ho na spánek. Podíval se na ni a srdce mu poskočilo. Tyhle city, které k ní cítil, mu byly cizí. Nebyl si jistý, co znamenaly.

„Mohl bys pro své fanoušky zahrát alespoň jednu píseň,“ navrhla. „Chybíš jim.“

„Ne.“

„Tak potom zahraj jednu pro mě. Chci tě slyšet, jak hraješ. Jdu něco říct Sedovi.“

„Co chceš říct Sedovi?“ Zeptal se Sed, který stál ve stínu po Jaceově pravici.

Jace se opět zaměřil na prázdné pódium. „Zapomeň na to.“

„To za tebe teď mluví tvoje holka?“

Jace si povzdechnul. „Chce po mně, abych dneska zahrál nějakou píseň.“

„A co takhle přídavek ´Twisted´?“ řekl Brian.

„Jo, to by bylo pěkné,“ řekl Trey.

Byl tady někdo, kdo je neslyšel?

„Jo, skvělý nápad,“ řekl Sed. „Jdu to říct Daveovi.“ Přeskočil schody a přistál na zemi vedle mixážního pultu, který tam stál. Vzal odtamtud sluchátko s mikrofonem a začal mluvit s Davem, který byl hlavním zvukařem a kontroloval ovládací prvky.

Jace předpokládal, že teď musel hrát. Zajímalo ho, co na to řekne Jon. A nebyl si jistý, proč ho to vlastně zajímalo.

Hned, jak se Sed vrátil, tak pódium zaplavilo modré světlo. Eric začal vyklepávat první tóny ´Gates of Hell´, Trey s Brianem pak přešli na svá místa. Za nimi byl Jon, který když procházel, kopnul do Jaceovi židle. Jace musel zarýt paty do země, aby se nepřevrátil. Aggie ho silněji stiskla na ramenech.

„Jejda, neviděl jsem tě tam, chlapče,“ řekl Jon, než šel za ostatními na pódium.

„Udělal to schválně. Je to zkurvený kretén,“ procedila Aggie přes sevřené zuby.

Sed se přidal svým typickým výkřikem, v několika písních už vynechával housle. Pódium ozářilo bílé světlo a publikum začalo šílet. Sed zvednul ruku na pozdrav, dostal tak jejich pozornost a výkřiky se zvýšily. Ten chlap se jako hvězda už narodil. Jace, když byl na pódiu, tak sledoval Seda zezadu, ale teď mohl sledovat všechny emoce v Sedově tváři, když zplna hrdla zpíval a byl tak podivně fascinován. A pak i Jonovy okaté pokusy ho vystrnadit. Jon se přestal opírat o Treye, který se smál tak, až málem spadnul na zadek, a zamířil si to přímo doprostřed jeviště, kde pak udeřil do basovky.

„Jsem jediná, která si myslí, že vypadá jako idiot?“ zamumlala Aggie.

Podle všeho jo. Publikum jim to celé žralo, hlavně do chvíle, kdy Sed loktem odstrčil Jona z cesty, ten udělal salto dozadu.

Během Brianova kytarového sóla, ležel Jon u Brianových nohou na zádech a hrál své basové rify. Uprostřed se přidal Trey, kde zahrál svůj výstup. Opřel se Brianovi o záda, společně se sladili a dokonale pak hráli na kytary. Tři z nich – byli unikátní. Jace odtrhnul pohled, začalo ho bolet na hrudi a zaměřil se na tanec paliček, které bouchaly do bubnů. Nevěděl, proč ho tak trápilo, že si Jon užíval ten čas, který trávil s kapelou. Jace celou dobu věděl, že do kapely Sinners úplně nezapadnul. Ne kompletně.

Jace začal vstávat ze své židle, ale Aggie se naklonila k němu, rukama ho lehce stiskla na ramenou. „Je příliš zaneprázdněný těmi šaškárnami, než aby si uvědomil, že hraje na hovno.“

Podíval se na ni. Usmála se na něj a v očích měla ten zatracený lítostivý pohled. Odstrčil její ruce a postavil se na nohy.

Píseň končila a Sed řekl publiku. „Jak se dneska máš, Edmontone?“

Publikum zakřičelo nadšením.

„Na konci našeho vystoupení pro vás máme jedno speciální překvapení, tak nikam neodcházejte.“ Sed se kouknul směrem k zákulisí, kde stál Jace. „Jak už jste určitě slyšeli, náš basák Jace, je teď trochu mimo. Někteří z vás si možná vzpomínají na Jona Malloryho, který s námi dříve hrál. Zastupuje teď na chvilku Jace, než se vypořádá s tou šílenou sračkou, která ho postihla.“

Jace vykulil oči. Cože?

Sed se ďábelsky ušklíbnul a znovu se podíval za Jacem v zákulisí.

„Musí přestat jíst ty zatracené buritos,“ řekl Trey do mikrofonu.

Tak tohle nakukali fanouškům? Jace se rozesmál a zakroutil hlavou. Ti kluci byli vážně čísla.

„Mám tady lístky do zákulisí pro prvního fanouška, který nám přinese nějaký pořádný osvěžovač vzduchu,“ řekl do mikrofonu Brian, který stál na druhé straně pódia. „Ventilace v našem autobusu se rozbila.“

Jace si se širokým úsměvem založil ruce na hrudi.

„Ach, jenom si z vás střílíme,“ řekl Sed publiku. „Jaci, pojď sem k nám. Šíří se zvěsti, že jsi mrtvý.“

Jace se kouknul na Aggie, která si utírala z očí slzy smíchu, a pak přešel na pódium. Když se objevil uprostřed pódia, tak diváci začali šílet. Sed objal rukou Jace kolem ramen a řekl do mikrofonu. „Na mrtvolu vypadá zatraceně dobře, nemyslíte?“ Počkal, dokud dav diváků nepřestal křičet a pískat. „Pozdrav fanoušky.“ Sed strčil Jaceovi před pusu mikrofon.

Rozbušilo se mu srdce a lehce zčervenal. „Ahoj fanoušci.“

Sed se zasmál. „Myslíš, že sebereš dostatek síly, abys na konci koncertu něco zahrál?“

„Myslím, že bych to mohl zkusit.“

Jace byl ohromený nadšením publika.

„Opravdu jsi byl postřelený, Jaci?“ zakřičel někdo z první řady před jevištěm.

Sed Jace rychle otočil a pak mu na zádech vyhrnul tričko nahoru a odhalil pravé rameno. „Byl zkurveně postřelen, dvakrát, kámo. Brutální, co? Nevypadá to tak, ale bylo to opravdu vážné. Kdybych to byl já, tak ležím na zádech s nohama nahoře.“

„Bylo by to tak, jako když jsi měl celý týden volno potom, co ti praskla žíla v krku?“ zeptal se Trey.

Sed se poškrábal na hlavě a ostýchavě se usmál. „Ehm, jo, asi tak.“ Sed položil ruku na bok Jaceovi hlavy, pak si ho přitáhnul a políbil na spánek. Jace byl příliš ohromený na to, aby se zmohl na slovo. Více než jednou viděl, jak tohle Sed dělal Brianovi. Bylo to jeho vyjádření přátelství, ale proč to teď udělal i Jaceovi?

Jace se zhluboka nadechnul. Sedova náklonost byla pravděpodobně jen komedie pro fanoušky. Jace se snažil, aby to nebral vážně.

„Budeme strkat Jaceovi nosy do zadku celou noc anebo těmhle lidem něco zahrajeme?“ zazněl přes reproduktory naštvaný hlas Jona.

„Běž si ještě odpočinout, kamaráde. Uvidíme se zase na konci vystoupení.“

Jace zamával publiku, pak se otočil a odešel z pódia. Hned, jak byl dole, tak ho Aggie objala.

„Všichni tam tě milují,“ řekla.

„Ne“.

„Opravdu nevidíš, jaké city k tobě chovají?“

Podíval se jí do očí. „Co tím myslíš?“

„Ve svém životě máš spoustu lásky, jenom si to neuvědomuješ. Nedovolíš si ji vidět. A proto se cítíš tak osamělý, miláčku. Nechápeš to. Není to o nich. Záleží jim na tobě. Je to o tobě. Nechceš to vidět.“

Zamračil se a otočil se zpátky na pódiu, kde kapela hrála další píseň a přemítal o Agginých slovech. Jak vlastně láska vypadala? Jaký to byl cit? Myslel si, že už ji několikrát zažil. Své rodiče. První holka, do které se zamiloval. Jeho kapela. A jeho nespecifikované city k Aggie. Bylo něco z toho opravdu láska? Byla to všechno láska, jen v několika různých formách? To netušil. Neměl to s čím srovnat. Ale byl osamělý – vždycky byl sám. Dokonce i mezi lidmi. Ale ne, když byla poblíž Aggie.

Otočil se k ní a zjistil, že tancovala v rytmu hudby. Usmál se. „Bavíš se?“

„Jo, tahle písnička je skvělá. Musím získat kopii tvého CD.“

„Možná bych ti mohl sehnat jedno zdarma.“

„Podepíšeš mi ho?“

„Možná.“

Sledoval ji, když se bavila, tančila s rukama nad hlavou. Rozhodně byla profesionální tanečnice. Kroutila svým tělem, jako by bylo jejím uměleckým nástrojem. Zajímalo ho, jestli přišla o práci. Její domov. Její život. Opravdu byla její máma tak příšerná? Předpokládal, že nebyl jediný, který měl rodinné problémy. A ano, jeho táta byl krutý, ale aspoň ho znal. Aggie se se svým tátou nikdy nepotkala.

Aggie překvapeně vykřikla, když ji Jace objal kolem pasu a stáhnul si ji na klín.

„Rozptyluješ bedňáky od práce,“ řekl jí tiše do ucha.

Rozhlédla se kolem. „Myslím, že se nikdo nedívá.“

„Možná jsem chtěl jenom výmluvu, proč tě držet.“

Její úsměv rozehřál tu ledovou krustu, která obklopovala jeho srdce. Objala ho oběma rukama kolem krku.

„Neděláš si starosti ohledně toho, že jsi nechala mámu u sebe doma?“ zeptal se.

„Pravděpodobně už dům srovnala se zemí. Snažím se na to nemyslet. Nechci se trápit věcmi, nad kterými stejně nemám kontrolu.“

Opravdu by si přál žít tak jako ona. „To je pravda.“

„A taky mám skvělou pojistku, takže si můžu postavit nový.“

„Ale na ten žalář mám několik skvělých vzpomínek.“

Vjela mu prsy do vlasů a políbila ho. „Na téhle židli si můžeme vytvořit pár nových vzpomínek.“

„Dlužíš mi tanec na klíně.“

Nečekal, že ho vezme vážně. Kapela se zrovna chystala hrát jednu jedinou baladu, ´Good-bye Is Not Forever´. Měla vážný a hluboký rytmus. Miloval, když mohl hrát tuhle píseň naživo. Jon ji neuměl zahrát správně, ale Jace vždy využil každou ztracenou příležitost, jak obohatit basovou linii, přidat do ní důraz a zároveň bubny. A to tak, aby neztratila na svém důrazu. Popravdě, se Jace snažil Jona úplně ignorovat. Během téhle písně byla světla ztlumená, takže strana pódia byla ponořená ve tmě. Jace si přál, aby viděl na Aggie lépe, když se mu začala ladně pohupovat na klíně. Její ruce a tělo se o něj otíraly, když se točila kolem něj, sedala na něj. Přivřel oči a soustředil se jen na pocity. Na tu ženu. Věděl, že se musí přes ten bordel v něm přenést společně, než jí dojde trpělivost a odkopne ho. Už dlouho mu nevadilo, že zůstává sám – alespoň ne od dětství. Ale teď? Neuměl si představit, že by strávil den bez Aggie. A taky to ani nechtěl.

Když si mu sedla zády do klína, tak ji objal oběma rukama kolem pasu a přitisknul si ji blíž k sobě. Pokusila se vstát, ale on jen zpevnil objetí.

Krátce zaváhala, ale pak se uvolnila. Přitisknul nos k jejímu rameni a jen se nadechoval její vůně.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se po chvíli.

Věděl, že se třásl, ale nemohl si pomoc. „Jo,“ zašeptal.

Položila ruce na jeho a na uklidněnou ho stiskla.

„Proč jsi ke mně tak hodná?“ zeptal se. „Všechno co dělám je, že tě odstrkuju.“

„Teď mě neodstrkuješ.“

To byla pravda. I když věděl, že by měl, nedokázal ji nechat jít. A i přesto, že k němu byla přitisknutá celým tělem, tak ji chtěl mít ještě blíž. Fyzicky. Emocionálně. Znamenalo to, že ji miloval? Rozbušilo se mu srdce. „Potom, co mě dáš dohromady, tak mě opustíš?“

Proč se jí na tohle zeptal? Nechtěl to vědět. Potřeboval jen zachytit tuhle chvíli. Přestat se bát ohledně své minulosti. Přestat se starat o budoucnost. Přesně tohle mu dávala. Teď mu to dávala. To by mělo být vše, na čem by mu mělo záležet, ale nebylo.

„Proč bych to měla dělat?“

„Občas si myslím, že jsem něco jako tvůj školní projekt a hned, jak skončí, tak odejdeš.“

„To ses mě teď dotknul, Jaci.“

Zranil ji? Zmateně se zamračil. „Proč?“

„Protože si myslíš, že mám nějaký postranní motiv. Nestačí to, abych ti ukázala, že se o tebe zajímám. Zpochybňuješ to. Zlehčuješ.“

„Takhle jsem to nemyslel. Já jenom…“ Zhluboka se nadechnul.

„Jenom co?“

„Jenom nechci, abys odešla.“ Hned, co to řekl, cítil se tak odhalený, že by to nejradši vzal zpět.

Zvedla jeho ruku a políbila ho na klouby. „Ani náhodou. S touhle šílenou ženskou jsi uvíznul, ať už dobrovolně nebo ne.“

Rozesmál se, napětí z něj spadlo a tak ji pevně stisknul. „Líbí se mi to.“

Opřela se o něj a dovolila mu, aby ji objímal, zatímco sledovali koncert. V půlce vystoupení zůstal na pódiu Brian sám a okouzloval publikum svým sólovým kytarovým výstupem. Zbytek kapely odešel dozadu a obklopili Jaceovou židli.

„Viděl jsi tu suprovou kočku v první řadě?“ zeptal se Jon nadšeně. „Nemohla ze mě spustit oči. Myslím, že jsem našel společnici na dnešní večer.“

„Jsem si jistý, že se dívala na Seda,“ řekl Trey, který si přetáhnul pás od kytary přes hlavu a podal ji bedňákovi. Vypil půlku piva a pak se polil vodou.

„Jo, koukala se na mě, ty Jon-boyi,“ řekl a žvýkal červenou lékořici, aby si zvlhčil hlasivky, „ale já už jsem mimo. Dokud se nevrátíme do L.A., tak jsem bez kundičky.“

„Pět týdnů bez ženský?“ Jon vyprsknul smíchy. „Ty? Jo, jasně, Sede. To je fakt pravděpodobné.“

Sed si zlostně založil paže na hrudi. „Je to pravda. Ještě zbývají tři týdny. Nebo už skoro dva.“

Trey se rozesmál a plácnul Seda po zádech. „Jessica už nikdy nebude chodit.“ Trey si sednul Aggie na klín a přitlačil ji tak na Jace. „Tahle židle je zkurveně nepohodlná.“

Aggie se rozesmála a chytla Treye kolem pasu.

Kouknul se přes rameno. „Ach, promiň Aggie. Neviděl jsem tě.“ Trey se opřel dozadu a pak si založil nohy přes sebe.

Uvězněný pod nimi, Jace ztěžka lapal po dechu. „Zatraceně, Aggie, přibrala jsi?“ Jeho vtip mu vysloužil šťouchanec do žeber.

Eric přišel za kapelou. Sundal si svoje propocené tričko a pak s ním praštil Treye po tváři.

Trey ho odhodil na zem. „Tak za tohle, Sticksi, dneska večer neusneš.“

Eric se pořádně napil vody a pak si zbytek vylil na hlavu. Zatřásl hlavou jako pes a rozstříkal kapky všude kolem sebe. „A co? Chystáš se mi ublížit?“

„Když budeš mít štěstí,“ řekl Trey.

Pokračoval ve své koupeli a pak se otřel ručníkem, než si obléknul nové tričko.

Trey teď sledoval Briana na pódiu. „Hraje lépe a lépe, nezdá se vám?“

„Kámo, tvrdnou mi nohy,“ postěžoval si Jace a pokusil se Treye shodit. „Vypadni.“

„Ty jsi něco slyšela, Aggie?“ zeptal se Trey.

„Ne. Jsem příliš tlustá, než abych něco slyšela.“

Jace píchlo u srdce? Zranil její city? Byla perfektní. Jak ji jen mohlo napadnout, že myslel vážně, když řekl, že nějak přibrala? Zajel rukou za Treyova záda až na Aggiino břicho a přitisknul si ji k sobě.

„Nejsi tlustá,“ zašeptal jí do ucha. „Myslel jsem tím, že těžký byl Trey.“

„Tohle jsi, ale neřekl.“

„Ale přesně takhle jsem to myslel. Byl to jenom vtip.“

„Od kdy děláš vtipy, Jaci?“

Od chvíle, kdy jsem s tebou a myslím si, že můžu být sám sebou. Ale tohle nemohl říct. Ne s Treyem, který tam seděl. Zaťal čelist, protože hrozilo, že jeho emoce vyplují na povrch. „Dělám.“

„Jestli se vy dva budete hádat, tak to se přidám k Brianovi na pódiu.“ Trey se zvednul z Aggiina klína a šel si pro svoji červenou kytaru. Než se Jace stihnul pořádně nadechnout, tak už byl na pódiu.

Aggie se nepokusila vstát z jeho klína, ale byla celá ztuhlá a napjatá.

Políbil ji na rameno a nevěděl, co udělat, aby si ji usmířil za svá neuvážená slova. Myslel si, že byla dokonalá. A i kdyby si myslela, že byla tlustá, tak mu to bylo jedno. Miloval by ji, i kdyby tak vypadala. Měl by jí říkat tyhle věci? Že ji miloval, ať už by byla jakákoliv? Sevřel se mu krk. Znovu zalapal po dechu. Nedokázal se ovládnout. Alespoň ne od chvíle, kdy jí řekl o své matce. Když jí řekl věci, které neřekl nikomu jinému. Věci, které nepřiznal ani sám sobě.

„Miluju tě,“ zašeptal.

Myslel si, že to řekl dostatečně potichu, aby ho nešlo slyšet přes Brianův a Treyův duet, ale ona se o něj opřela a stiskla mu ruku. „Jsem šťastná,“ řekla.

V tichosti sledovali, jak se kapela vracela na pódium, a pokračovali v koncertu. Musela vycítit jeho neklid ohledně toho, že mluvil o svých citech nahlas. Podporovala ho, ale nikam ho netlačila. Věděl, že kdyby to udělala, tak by se zase vrátil k popírání. Nikdo mu nerozuměl. Dokonce ani on nechápal sám sebe. Jemně ji hladil špičkami prstů po levé dlani, protože se jí potřeboval dotýkat.

Když přišel čas na přídavek, tak mu Aggie slezla z klína a natáhla k němu ruku. Podíval se na ni a zjistil, že jí po tvářích stékaly slzy. Srdce mu několikrát vynechalo.

Postavil se na nohy a druhou rukou jí stisknul rameno. „Aggie. Co se stalo?“

Zakroutila hlavou, zavřela oči a polkla. „Jsem šťastná.“ Nečekaně ho objala a zabořila mu uslzenou tvář do ramene. „Jsem šťastná,“ zašeptala.

Jake, jejich bedňák, poplácal Jace po zádech. „Raději by ses měl připravit na vystoupení.“

Jace pustil Aggie a do zdravé ruky vzal svoji oblíbenou, černou baskytaru. Když si na rameno dal popruh, tak sebou trošku trhnul, jakmile mu na rameno dolehla plná váha nástroje. Možná, že přecenil svoji schopnost hrát. Vytáhnul ruku ze závěsu a vyzkoušel hybnost svých prstů. Trochu ztuhlé, ale zvládne hrát. Byl si tím jistý.

Publikum začala skandovat. „Sinners, Sinners, Sinners.“ Světla v aréně byla stále zhasnutá, takže i pódium plavalo ve tmě a prázdnotě, ale přesto věděli, že koncert ještě neskončil.

„Zlom vaz,“ zavrčel Jaceovi do ucha Jon, když mu předával sluchátko. „Nebo ještě lepší by bylo, když by sis natloukl ty zkurvené záda.“

Jace neměl čas poslat Jona do prdele. Strčil si sluchátko do ucha, aby slyšel hudbu a Daveovy pokyny. Potom vyběhnul za Brianem a Treyem na pódium. Pod nohami jim svítilo světlé modré světlo, a když se na pódiu objevily jejich stíny, tak diváci začali křičet. Jaceovi bušilo srdce jako o závod. Opravdu doufal, že to neposere.

Eric udeřil do činelu, začalo tak intro ´Twisted´ a Jace se postupně přidával s basovkou. Měl trochu ztuhlé klouby, do pravého ramene mu ostře vystřelovala bolest, ale přesto když udeřil do strun, tak se cítil pohodlně. Chybělo mu to. Stojí vedle bubnů, oči měl zavřené a dovolil, aby ho hudba pohltila, sladil rytmus s Ericovými bubny.

Sed se přidal dlouhým tónem svých houslí. Světla zářila tak jasně, že je Eric viděl i přes zavřené oči. Na ramena mu dopadla těžká ruka a tlačila ho dopředu. Očividně Sed dneska nechtěl, aby se skrýval u bubnů. Jace doufal, že se od něj nečekalo, že se bude jako Jon svíjet na podlaze. Sed se mezi textem usmál a mrknul na něj. Kývnul směrem k publiku.

Jo, Jace to pochopil. Měl hrát takhle vepředu. Krátce vystoupit kvůli jejich fanouškům. Přesunul se od Seda do středu pódia. Zastavil se na kraji a naklonil se, aby zahrál svoji upravenou basovou linku. Pohupoval hlavou, když hrál, tělem mu proudil adrenalin a s každým pohybem prstů jeho rameno protestovalo. Brian se přesunul, aby se mohl postavit vedle něj, jednou nohou šlápnul na zesilovač na podlaze a hrál na kytaru svoje rify. Jace se narovnal a pak se opřel o kytaristu. Brian se rozzářil a přitlačil k Jaceovu ramenu paži. Sed se teď přesunul dopředu pódia, zvedal ruce nahoru a dolů, aby zapojil i publikum, natočil k nim mikrofon, aby společně zpívali známý refrén. Obzvláště rádi zpívali část „Šílená zplozenkyně z pekla.“ Pravděpodobně to bylo tím, že téhle jediné části bylo rozumět. Zbytek tónů Sed řval svým typickým, hlubokým chraplákem, který byl zkurveně úžasný.

Během kytarového sóla se Trey přesunul vedle Briana z druhé strany. Jace se musel soustředit na rytmus Ericových úderů, aby sklouznul do své nízké, standardní linie. Bylo velmi těžké udržet to, když vedle něj Brian zuřivě hrál. Ten chlap měl nadání od boha. Jace tam jen chtěl stát a uneseně na něj zírat. Fanoušci křičeli nadšením nad Brianovými dovednostmi, a když si přetáhnul kytaru přes rameno, protože se blížilo vyvrcholení jeho sóla, tak byli přímo u vytržení.

Jace si nebyl jistý, co jej posedlo a přidal svoje soukromé sólo, než zazněly poslední tóny. Trey s Brianem na něj překvapeně pohlédli. Publikum šílelo nadšením. Jace cítil, jak mu po krku stoupá horkost a cítil, jak mu tvář a uši hoří. Vrátil se zpátky do klasického basového rifu, když se blížily poslední tóny. Sed ho nadšeně plácnul po zdravém rameni.

Když píseň skončila, tak diváci křičeli. Sed se nechal unést a jednou rukou zvednul Jace ze země. „Jace Seymour, dámy a pánové.“

A pak začali skandovat. „Jace, Jace, Jace.“

Pro něj.

Jace se smál tak dlouho, až ho začaly bolet tváře. Nemohl si pomoct. Sed ho postavil na nohy. Jace přešel ke kraji jeviště a pak vyhodil svoje trsátko do publika. Lidé v publiku zvedli ruce do vzduchu. Jace si stáhnul basovku z ramene a zamířil do zákulisí. Vlastně se soustředil jen na cestu před sebou, aby si mohl dát zase ruku do závěsu. I když tuhle zatracenou věc z duše nenáviděl, tak když do ní vsunul ruku, tak mu bylo tisíckrát lépe.

„Chlape, tak to bylo zkurveně úžasné,“ řekl Trey. „Kdy jsi složil tohle basové sólo? A proč jsi to před námi zatajil?“

Jace tak úplně to sólo nenapsal. Prostě ho to spontánně napadlo na pódiu. Než to stihnul vysvětlit Treyovi, tak se k němu přitisklo měkké tělo.

„Můj bože, zlato, to bylo úžasné,“ řekla Aggie. Vzala mu tvář do rukou a vášnivě ho políbila.

Někdo mu vzal z rukou basovku a Jace ji tak mohl obejmout oběma rukama. Vracel jí její polibek, divoce sál její rty. Někdo mu stisknul rameno a on se odtáhnul od Aggie, aby pak čelil rozesmátému Ericovi.

„Skvělá show, chlape.“

Jace zjistil, že se zase usmíval. „Díky. Ty jsi byl taky super.“

Sed objal Aggie a Jace najednou. „Publikum to milovalo. Budeš hrát tenhle závěr každé vystoupení, dokud se nebudeš cítit lépe, kámo. A pospěš si a uzdrav se, jasný? Bez tebe není vystoupení kompletní.“

Opravdu to tak myslel?

Jace se rozhlédl kolem. „Kde je Jon?“

„Když si začal hrát, tak nakvašeně odešel,“ řekla Aggie. „Myslím si, že žárlil na tvoje úžasné hraní.“ Opět ho políbila. „Bože, chci tě. Když hraješ na pódiu, tak jsi šíleně sexy.“ Roztřeseně se nadechla, když se k němu přitiskla.

„Jsem?“

„O, ano.“ Zářivě se na něj usmála. Bylo něco špatného na tom, že měl najednou neodbytné nutkání jí do výstřihu zasunout stodolarovku? Asi jo.

Sed je uvolnil. „Zpomal, ty kanče. Musíš se soustředit na své uzdravení.“

Aggie mu přes kalhoty stiskla ptáka. Proti jejím dlaním zacukal. „A co takhle trochu sexuální terapie?“

„Jsem pro.“

Dal si zpátky ruku do závěsu a pak jí dovolil, aby ho za pásek kalhot odvedla pryč.

*****

Jace držel Aggie na pokraji orgasmu už dobrých třicet minut. Sténala a svíjela se rozkoší, ale ani jednou mu neřekla, aby přestal. Ptáka měl tvrdého na kámen, koule se mu svíraly, téměř si přál, aby ho prosila, takže ji mohl konečně ošukat. Ale dokud se nezlomí, tak bude pokračovat v jejím dráždění. Když jí z bradavek sundal kolíček na prádlo, tak je měla tvrdé jako kamínky.

„Ach,“ lapala po dechu.

Vztyčené bradavky byly z toho dráždění červené. Jace sklonil hlavu a přejel po jedné jazykem. Ve chvíli, kdy se jí tam dotknul, tak se rozřinčely řetězy, když začala škubat rukama za hlavou. Zatímco jí sál bradavku s tím nejmenším tlakem, co mohl, tak vzal kolíček a dával si pozor, aby se nedotkl jejích roztřesených stehen a neupozornil na to, co udělá a kolíčkem jí sevřel klitoris.

„Och,“ zasténala a zmučeně zaškubala boky.

Stisknul kolíček, kterým jí stisknul klitoris.

„Jaci!“

No tak, zlato, pojď a popros o to.

Ale neudělala to. Roztřeseně se nadechla a pokusila se bojovat s rozkoší, kterou jí dopřával poslední dvě hodiny. Stále tisknul kolíček a zároveň líbal citlivou bradavku, dokud její vzrušení nedostoupilo vrcholu. Jakmile její tělo zachvátila první vlna uvolnění, tak sundal z klitorisu a dal ho pryč, zanechal ji zase nenaplněnou.

Teď ho určitě začne prosit. Kolikrát ji ještě bude muset dovést na okraj, než začne prosit o slitování? Třásla se. Celé její tělo – zpocené a ulepené od sirupu – se třáslo.

Jace už vyčerpal všechny způsoby, jak ji vzrušit. Použil všechny věci z kufru, každý způsob, který dokázal vymyslet, ale ona stále neprosila o vyvrcholení. Nechala ho, aby dělal víc. Zíral na ni, spoutanou a s páskou na očích, přemýšlel nad dalším krokem. Jeho představy vyletěly komínem. Jace vzal vlhký hadřík a otřel s ním její zadní dírku. Všude pak nalil čokoládový sirup a začal ho z ní slízávat jazykem. Zajel do ní jazykem.

„Mmmm,“ zamumlala, roztáhla nohy ještě více, takže měl lepší přístup pro svůj jazyk. Sál a kroužil jazykem. Zalapal po dechu a vzrušeně zakroutila boky.

„To se mi líbí.“

Dvěma prsty zajel do její vlhké kundičky a pokračoval v lízání zadku, dokud se nezačala stahovat. Opět se odtáhnul a sledoval ji, jak se svíjí nenaplněnou touhou. Pod maskou proklouzly slzy, které jí pak spadly až na stehna.

Už to nemohl dál vydržet. Možná, že ona zvládne celou noc bez vyvrcholení, ale on ne. Sklouznul z postele a popadnul z nočního stolku lubrikační gel. Stříknul si ho do ruky a pak si pohladil ptáka. Zvrátil hlavu dozadu a roztřeseně zasténal.

„Jaci?“

Měl by ji nechat, aby se dívala. Vylezl k ní, kleknul si na postel a sundal jí pásku z očí. Zamrkala, oči se přizpůsobovaly světlu. Pohledem okamžitě sklouzla na jeho vztyčeného ptáka. Lapala po dechu a kroutila boky. Takže to chtěla. Nedopřeje jí to ale, dokud ho nezačne prosit.

Zavřel oči a snažil se ignorovat její bolestivé vzdechy, když si hladil ptáka oběma rukama.

„Jaci!“

Dráždil se rychleji. Hned, jak vyvrcholí, tak jí bude zase vzrušovat. Začne celý proces od začátku.

„Nezkoušej zatraceně vyvrcholit dřív než já, ty kreténe!“ zakřičela Aggie a zatahala za pouta.

Otevřel oči, aby se na ni mohl podívat. Pozornost upírala na jeho ptáka a kroutila boky, když si zuřivě třel ptáka.

„Chceš ho?“ zamumlal.

„Ne,“ zavrčela.

Hladil se pomalu, v tempu, o kterém věděl, že na něj nejlépe reaguje. Trhnula boky. „Ne?“ Hladil se, zavřel oči a masíroval si ptáka oběma rukama. Takhle se doopravdy nechtěl udělat, ale bude se hladit, protože z toho šílela. Absolutně miloval, jak na něj reagovala.

Druhou ruku přesunul k napjatým koulím. Začal si je masírovat. „Koule mám tak těžké, takže až se udělám, tak budu stříkat velmi dlouho.“

Aggie vzlykla.

„Kam to chceš? Na tvoji kundičku?“

Zuřivě zavrtěla hlavou.

„Na kozy?“

„N-ne.“

„Na tvář? Řekni mi to, Aggie. Kam to chceš?“

„Dovnitř. Dej mi ho dovnitř. Prosím, prosím.“ Zatřásla hlavou, až se jí vlasy rozlétly do všech stran. „Ošukej mě, Jaci. Už to déle nevydržím.“

Jace úlevně vydechnul. „Konečně,“ vydechnul a pak se natáhnul, aby jí sundal pouta ze zápěstí a nechal ji klečet na posteli.

„Co tím myslíš, konečně? Několik hodin jsem ti dopřávala, co jsi chtěl.“

„Aggie a co si myslíš, že jsem chtěl?“

„Ženu, která vydrží všechno tvoje mučení, dokud s ním nebudeš u konce.“

Jace se ušklíbnul. „To ses hodně spletla, zlatíčko.“

„Cože?“

„Chtěl jsem tě jenom ošukat, až to budeš chtít. Čekal jsem, až mi řekneš, že to potřebuješ.“

„Potřebuju to už dvě hodiny.“

„Tak proč jsi nic neřekla?“

Přesunul se za ní a kleknul si. Pomalu ji hladil po spoutaných rukách a předstíral, že by ji chtěl ještě mučit. Stiskla zuby, pak mu omotala nohy kolem pasu a přitáhla si ho k sobě. Ptákem přejel po její vlhké štěrbince. Otřásl se.

„Strč ho tam, zatraceně,“ zavrčela.

Vsunul ruku mezi ně a namířil ptáka přímo do jejího těla. Prohnula záda a přitlačila na něj. Společně vykřikli. Za jeho boky se zapřela patami o postel a zatlačila, pak se pomalu vysouval, než od ní znovu hluboko zajel. Posadil se, aby měla spoutaná trochu větší prostor, zakroužil boky a pak ji nechal kontrolovat pohyby jejich těl.

„Ach, ach, ach,“ křičela. Tělo se jí zkroutilo, když jí zasáhnul orgasmus. Kundička se kolem něj křečovitě svírala a snažila se ho tak přimět, aby jí následoval. Bojoval s tím, protože jí chtěl dopřát tolik orgasmů, o které ji připravil, než by vyvrcholil. To by mu ale zabralo celou noc. Doufal, že si pak ke snídani dá vločky.

Aggie se mu svalila na hruď, ztěžka dýchala.

„Bože, tohle jsem potřebovala,“ lapala po dechu.

Usmál se a uvolnil ji z pout. Hned, jak měla volné ruce, tak ho objala a pak zakroužila boky, aby dostala jeho ptáka ještě hlouběji. Svalil ji na záda a pak ji následoval, zanořil se ještě hlouběji. Pak se napůl vytáhnul a zprudka do ní zase zajel, opakoval to, dokud oba nelapali po dechu a ona nekřičela, „Hlouběji, hlouběji.“

Zajel do ní, pak se stáhnul. Potom do ní začal rychle bušit, ale ne hluboko. Začal to střídat. Jeden hluboký výpad, pak jeden mělký. Zaryla mu prsty do ramen, když ji zasáhnul další orgasmus. Vytáhnul se, dokud se nepřestala třást a pak do ní zase zajel.

„Áááách,“ vykřikla, když následoval další orgasmus.

Potom do ní přirážel pomalu, soustředil se na to, aby nevystříknul – pokoušel se myslet na něco jiného, než její horké tělo proti němu, kolem něj. Nefungovalo to. Ach bože, byla úžasná. Přirážel rychleji. Tlačil se hlouběji. Začal mířit k vyvrcholení. Rostlo to v něm. Pohltilo ho to, až nemyslel na nic jiného, než na vyvrcholení. Jace se nekontrolovatelně roztřásl, když do ní vystříknul svoje semeno. To šílené vyvrcholení ho málem připravilo o dech. Plíce ho pálily a žadonily o další dávku vzduchu, ale křeče v jeho slabinách byly to jediné, na co se dokázal soustředit. Lehce se vytáhnul a pak vrazil zpátky, pořád se třásl prožívaným orgasmem. Aggie ho objímala, tiskla ho svojí těsnou kundičkou, když vrcholil. Do krku mu šeptala vášnivá slova lásky. Když se pak na ni svalil, tak si přitiskla ještě blíž. Zoufale lapal po dechu a snažil se dát dohromady.

„Jsi příliš unavený na další kolo?“ zeptala se o pár minut později.

Usmál se. Zdálo se, že se udělal mnohem silněji, než ona. Jakmile se bude moct pohnout, tak se oni postará. „Ještě ne.“

Aggie se zpod něj vykroutila a převalila ho na záda. Pak se natáhla po kousku látky, který byl na posteli a dříve ho použil, aby ji přivedl k šílenství. Ale nebyl si jistý, jak dlouho vydrží, než ji bude prosit, aby ho ošukala. Ale byl připravený to zkusit.

*****

Jace věděl, že sní, ale nechtěl se vzbudit. Tuhle část snu měl rád. Přál si, aby to nikdy neskončilo. Ale klidně by se toho dobrého vzdal, protože věděl, jaký to bude mít konec.

Mladý, blbý a nadržený, vklouznul Jace na sedadlo spolujezdce žlutého Fordu Mustang, který stál na parkovišti.

„Máš to?“ zeptala se Kara, její pronikavé hnědé oči zářily vzrušením.

Rozevřel koženou bundu a ukázal jí tak láhev whisky, kterou tam měl schovanou. „Vypadneme odsud. Myslím, že ten chlap měl nějaké podezření.“

Kara zařadila zpátečku a vycouvala, pak s pískáním pneumatik vystřelila z místa. Tak tolik o nenápadném a tichém útěku.

„Otevři to, Jasone. Potřebuju se napít.“

Vytáhnul z bundy láhev, hned ji otevřel a podal ji Kaře, která se pořádně napila a pak bez zaváhání projela stopku. Kara Sinclairová byla bez pochyby ta nejkrásnější holka, jakou kdy Jason viděl. Byla připravena prorazit ve světě modelingu. Ale to nebyl ten důvod, proč ji tak uháněl. Byla divoká. Lehkovážná. Nejdříve ji pronásledoval, protože byla mladší sestrou Briana Sinclaira a on doufal, že by ho pak představila jeho kapele, Sinners. Stačilo, aby s ní strávil pět minut a už mu bylo všechno jedno. Zamiloval se do ní.

Kara mu podala zpátky láhev whisky a on se napil. Pálila ho v krku, až měl slzy v očích. Jason sebou trhnul a přál si, aby ukradnul něco kvalitnějšího. Zasloužila si to nejlepší a on jí nesahal ani po paty. Zamířila k dlouhé příjezdové cestě k domu v Beverly Hills. Proč ho vzala k sobě domů?

Zaparkovala před domem a vzala si od něj whisky, pořádně si lokla z lahve. „Tohle mám ráda,“ řekla. „Díky, žes ji vzal.“

„To nic nebylo.“

„Opravdu jsi tam nakráčel a šlohnul to přímo prodavači před nosem?“

Jason pokrčil rameny. „Asi jo.“

„Ty jsi tak zlobivý.“ Naklonila se blíž a on zachytil její květinovou vůni smíchanou s alkoholem. Náramky na zápěstích zacinkaly. „Mám ráda zlobivé kluky.“

Tak pak takový být mohl. Bude tak zlobivý, jak bude chtít.

Na uchu ho polechtal její dech. „Chceš mě políbit?“

Srdce mu poskočilo a šíleně se rozbušilo. Odtáhla se a zadívala se mu do očí a další věc, kterou věděl, bylo, že se líbali. Její hebké rty chutnaly po whisky. Ptáka měl tvrdého, tlačil mu na džíny. Nemohl myslet na nic jiného, než na ni. Chtěl ji vlastnit. Zvednul chvějící se ruku a položil ji na prsa. Nevěděl, co by měl čekat, jak budou prsa cítit. Nečekal takovou jemnost. Podlehnul pokušení a stisknul je.

Její tvrdá facka způsobila, že odtrhnul ruku pryč.

„Neříkala jsem nic o chmatání,“ řekla a zadívala se na něj v tmavém autě.

Nevěděl, co by měl odpovědět. Její facka ho ještě více vzrušila a on netušil, jak se měl s tou neočekávanou záležitostí vypořádat a tak ji znovu políbil. Snažil se držet ruce u těla, když si pohrával s jejími rty. Sál je. Kousal. Tisknul proti svým.

„Jasone,“ zalapala proti jeho rtům.

Kara se přesunula přes sedadla, takže mu seděla na klíně, tváří k němu. Třela se klínem proti němu, zastřeně zasténala. Na ptáku mohl cítit její horkou štěrbinku. Pouze vrstvy látky mu zabránily, aby do ní proniknul. Jaké by to bylo, kdyby se do ní ponořil? Do její… kundičky. Ach bože, chystal se vybuchnout.

„Dotkni se mě,“ zamumlal proti jejím rtům. To bylo vše, co potřeboval – její prsty na své nahé kůži. S tímhle se mohl udělat. „Prosím, Karo.“

„Zítra,“ zašeptala. „Myslím, že chci, abys byl můj první. Pokud se u tebe zítra večer ukážu, tak víš, že jsem si jistá.“

Kara Sinclairová byla panna? Nevěděl, proč ho to tak překvapilo. Možná, protože vypadala tak protřele. Očekával, že byla mnohem zkušenější, než on. Vždycky se cítil blbě, že neměl tolik zkušeností. Ale přesto ho to neodradilo, aby to nechtěl zkusit.

Kara mu sklouzla z klína a posadila se zase na sedadlo, položila si ruce na rozpálené tváře.

„Vypadni,“ řekla.

Teď se na něj zlobila? „Karo?“

„Potřebuju o tom přemýšlet. Takže teď chci, abys šel. Možná se zítra uvidíme. Možná taky ne.“

Domů musel ujít sedm mil. Měl šíleně zmodralé koule, ale ta bolest byla pro něj hořkosladká. Přijde zítra Kara? Byl rád, že to odložila alespoň o jeden den. Musel to naplánovat. Chtěl se jí odvděčit. Udělat to pro ni speciálním. Aby to bylo převážně o ní a ne o něm.

Ve chvíli, kdy vešel do dveří, tak na něj táta udeřil. „Kde jsi zatraceně byl, ty bezcenná sračko?“

„To není tvoje věc.“

Táta ho chytnul za předek bundy. „Smrdíš po whisky. Pil jsi?“

„Možná.“

Táta ho chytnul za ucho. Jason bolestivě vykřikl a jednou rukou si chytnul ucho. Před lety si už zvyknul na pásek a tak začal jeho táta používat pěsti, a když Jason přestal prosit o milost, tak ho začal bít po hlavě a tahat uši. Na tu bolest si Jason nikdy nezvykl. „Matka, která na tebe z nebe kouká, musí brečet nad tím, co z tebe vyrostlo. Pláče nad tím, že její syn není nic víc než delikvent, kriminálník, budižkničemu, nicka. Nestojíš za nic.“

Jason se ušklíbnul a předstíral, že se ho jeho slova nedotkla. Ale i když to slyšel snad už tisíckrát, tak se to do něj zařízlo a on tomu den za dnem věřil. „Skončil jsi?“

Táta ho praštil pěstí do ucha. „Zmizni do svého pokoje, kluku. Máš zaracha.“

Jason si teď zakryl obě uši. „Za co?“

„Alkohol. A za jakýkoliv jiný problém, do kterého ses dneska dostal.“

„Sundej ze mě ty svoje pracky.“ Jason tátu odstrčil, který narazil do zdi. „Odcházím a už se nevrátím.“

Otočil se, aby odešel a přemýšlel, kam vlastně půjde a přál si, aby si z pokoje vzal svoji baskytaru. Teď ale myslel jenom na to, že musel vypadnout pryč.

Jason měl vědět, že otec se neštítil toho, aby ho zmlátil do bezvědomí. Nechápal, proč se nikdy nebránil. Kdyby chtěl, tak by si s tím starším člověkem poradil. Ale někde, v hloubi své duše, věděl, že si to zasloužil. Tu bolest.

Když se Jason probral k vědomí, tak ležel na podlaze v ložnici a bylo téměř poledne. Dveře byly zamčeny visacím zámkem zvenku a okna byly úmyslně natřeny načerno a zamčené. Aby se z toho pokoje nedostal.

Šel do malé koupelny a umyl se v umyvadle. Na tváři měl tmavou modřinu a to bylo jediné, co šlo vidět. Zbytek zranění měl schované pod oblečením. Měl problém se zhluboka nadechnout a přemýšlel, jestli neměl zlomené žebro. Prohmatal si žebra a hledal nějaké známky zlomeniny. Tentokrát nic zlomeného. Žádné krvácení. Byl zmlácený, ale naživu.

Přesně jak očekával, tak mu otec zabavil i jeho baskytaru. Tak neměl Jason nic na práci, proto si sednul na postel, opřel se o zeď a snil o tom, že přijdou lepší dny. Dny svobody a kdy bude hrát na baskytaru na pódiu, se svojí oblíbenou kapelou Sinners. A noci bude trávit milováním s nejkrásnější ženou na světě, Karou Sinclairovou.

Takto snil celé hodiny. Když už nezvládnul unést bolestivou tíhu na srdci, tak se otočil k přímotopu v pokoji a zesílil ho tak, až žhnul do oranžova. Před několika měsíci sundal ochranný kryt. A tak, jak už dělal několikrát, položil na něj zápěstí a nechal ho tam, dokud neměl ruku červenou a plnou puchýřů. Až byla bolest nesnesitelná, tak odtáhnul ruku pryč. Ztěžka dýchal a pak si přes puchýře na zápěstí utáhnul kožený náramek, aby bolest nějakou dobu vydržela. Potřeboval něco, co by ho bolelo více, než bolest, kterou nosil v srdci. Bolest, která nikdy neskončila, i když se moc tvrdě snažil s ní bojovat.

Někdo zaklepal na dveře a on odkopl přímotop ke zdi, kdyby šel táta dovnitř, aby se podíval, co dělal. Nechtěl, aby to věděl. Nikdo nechtěl, aby druhý viděl, jak si v soukromí způsobuje bolest.

„Chceš večeři?“ zavolal táta.

„Ne.“

„Jak chceš.“ Halou se rozléhaly jeho vzdalující kroky.

O chvíli později Jace uslyšel auto, které zaparkovalo nedaleko domu. Šel k oknu a pokusil se prohlídnout tmou. Naproti ulice zaparkovala Kara. Zatroubila a čekala tam na něj, auto nastartované. Mohla si myslet, že ji tam nechal stát. Anebo taky, že ji nechtěl.

Několik minut bojoval s oknem, ale věděl, že s ním nepohne. Zoufale toužil po svobodě a tak vzal z poličky pohár z boxu a máchnul s ním proti oknu. Zvuk tříštění skla byl hlasitější, než očekával. Několik střepů spadlo na zem. Počkal a pak poslouchal, jestli neuslyší tátu běžet po schodech, ale nepřišel. Musel usnout u televize.

Jason dal do okna deku, aby zakryl ostré okraje a šlápnul na přímotop, aby mohl prolézt oknem ven. Dopadnul na střechu, zastavil se a zaposlouchal, jestli ho neběží táta zabít, pak skočil na verandu a schoval se mezi keříky. Sprintoval přes dvůr ke Kařinu autu. Než mohl nastoupit dovnitř, tak vystřelila pryč.

Jason sledoval vzdalující se světla – srdce mu zběsile tlouklo. Rozsvítila se zadní světla, a když couvala, tak ho téměř přejela. Zastavila, nepodívala se na něj. Zírala na přední sklo a vrtěla se na sedadle. Jason nastoupil za ní a ona vyjela do noci.

„Myslela jsem si, že nepřijdeš,“ řekla roztřeseně. „Nejdříve jsem byla naštvaná, ale pak se mi trochu ulevilo. A když jsem tě viděla, jak jsi skočil na verandu, tak jsem se vyděsila. Promiň, že jsem chtěla ujet.“

„Je to v pořádku. Pokud ještě nejsi připravená…“

„Jsem připravená,“ řekla. Natáhla se a stiskla mu ruku. Ruku měla vlhkou, ale bylo mu to jedno. Taky byl šíleně nervózní. „Rodiče jsou dneska večer na nějakém večírku. Myslela jsem si… Myslela jsem, že bychom mohli… v zahradním domku.“

Přitáhnul si její ruku ke rtům. „Cokoliv, co tě učiní šťastnou.“

Usmála se, vypadala plaše a stydlivě. Takhle ji nikdy ještě neviděl. Tahle její stránka se mu líbila. Možná mnohem více než její divoká a nespoutaná povaha. Nebyl si ale jistý.

Když zastavili před jejím domem, vzala ho za ruku a odvedla ho k zahradnímu domku. Srdce mu bušilo směsicí očekávání a úzkosti. Otevřela dveře, rozsvítila světlo a vešli do místnosti se dvěma dveřmi, jedny označeny jako dámy, druhé jako páni. Byla tam sedačka a dvě křesla, žádná postel. Nebylo to přesně to, co si pro ni napoprvé představoval, ale mohl improvizovat.

S vykulenýma očima se na něj podívala. „Co to máš na tváři?“ Dotkla se modřiny na jeho tváři. „Někde ses porval?“

„Něco takového.“

Šťastně usmála se, až se objevily drobné vrásky. „Ach Jasone, ty jsi takový divočák. Polib mě.“

Přitisknul si ji k sobě a ona ho objala. Když se na něj pověsila, ucítil bolest v celém těle. Lehce zalapal po dechu, tázavě se na něj podívala a on ji raději rychle políbil. V jeho objetí byla trošku ztuhlá a tak ji líbal tak dlouho, dokud se neuvolnila.

„Můžu se tě dotknout?“ zeptal se. Vážně ho nenapadlo, že by ho zase praštila, ale nechtěl ji nikam tlačit, pokud nebyla připravená.

„Můžeš se mě dotýkat, jak jen budeš chtít.“

Zadrhnul se mu dech. „Kdekoliv?“

„Kdekoliv.“

„A můžu tě i kdekoliv políbit?“

Otřásla se proti němu. „Ano.“

Vzal její tvář do dlaní a políbil ji na bradu, na krk, na ucho. Povzdechla si. Do hrudi mu zatínala prsty, našla tak modřiny, o kterých ani nevěděl, že je měl. A dostala ho tím na místo, kde se mohl vznášet na hranici bolesti a potěšení. Pohladil jí rukou prso, zhluboka se nadechla, ale potom se odtáhnul. Překvapila ho, když si přetáhla tričko přes hlavu a na zádech si rozepnula podprsenku. Podívala se na něj. Mohl vidět, jak jí zběsile uháněl puls a rychle bušilo srdce. Trochu se styděla, ale i přesto všechno oblečení odhodila pryč a odhalila jeho hladovému pohledu dokonalá, nahá ňadra. Byla tím nejkrásnějším, co kdy v životě viděl. Prstem přejel po jedné růžové bradavce, byl fascinován, jak na něj reagovala. Při každém dotyku začala tvrdnout.

„Jasone.“

Sklonil hlavu a pak přes ten tvrdý oblázek přejel jazykem. Otřásla se a zabořila mu prsty do vlasů. Dotkla se boule na jeho hlavě, ale bolest, kterou mu nevědomky způsobila, ho ještě více rozpálila.

Tlačil ji směrem k sedačce. Pokusila se mu sundat tričko, ale on se odtáhnul pryč a zakroutil hlavou. „Tohle je teď o tobě,“ řekl,  i když ve skutečnosti nechtěl, aby viděla na jeho těle černé a modré modřiny.

„Jasone?“ zašeptala nejistě.

„Je to v pořádku. Chci, aby ses cítila dobře.“ Bylo mu jedno jeho vlastní potěšení. Chtěl jí dokázat, že se dokáže ovládnout a postarat se o její tělo. Chtěl jí to alespoň ukázat, protože věděl, že to nedokázal říct. Dobýval, líbal, sál a mačkal každý kousek hebké kůže pod pasem. Pozorně sledoval její reakce a zaměřoval se tak na místo, které jí způsobovalo nejvíce rozkoše. Když se znovu natáhla po jeho tričku, opět se odtáhnul z jejího dosahu a místo toho sundal její kalhoty a sandály. Nervozitou se napjala a tak nechal zatím kalhotky na místě a pokračoval se svými doteky. Hladil ji po stehnu a sál citlivou kůži mezi nohami.

„Jasone, prosím.“

Prosím co? Byla připravená na to, aby jí sundal kalhotky? Sklonil pusu k její štěrbince a přes tenkou látku na ni dýchnul.

„Ach bože,“ zalapala po dechu a chytla ho za pravé zápěstí a stiskla tak silně jeho náramek.

Téměř přišel o kontrolu, když ze spáleného místa vystřelila bolest. Chytnul ji za zápěstí a vykroutil se z jejího sevření, natáhnul se k zapínání svých kalhot.

„Jsi připravená?“ zeptal se.

„Ano. Jsem tak bolavá a žádostivá, až se to nedá vydržet.“

Její černé kalhotky skončily na hromadě oblečení na podlaze. Jason znal názvy dámských partií, věděl z obrázků, jak vypadaly. Přesto ho nic nepřipravilo na její vůni. Zhluboka se nadechnul, přivřel oči. Pták mu nespokojeně zaškubal, koule ho bolely. Chtěl mezi její nohy zabořit tvář a vdechovat její vůni, ale myslel si, že na tohle ještě nebyla připravená. Takže jenom přejel po jejích nateklých a mokrých záhybech prstem. Fascinovala ho její měkkost. Byla jemnější, než běžná kůže. Kluzká. Horská. Sledoval, jak pod jeho dotykem natéká a rudne. Zakroutila boky a vzrušeně volala jeho jméno. Hledal její klitoris a byl překvapený, jak takový malý knoflíček dokázal způsobit tolik rozkoše. Těžko tomu věřil a tak ho třel, dokud Kara nevykřikla potěšením. Prohnula záda.

„O ano, Jasone. Přesně tady.“

Zaváhal, ale potom sklonil hlavu a vsál její klitoris do pusy. Vykřikla a on překvapeně sledoval, jak se začala křečovitě stahovat. Že by měla orgasmus? Nebyl si tím jistý, ale miloval vědomí, že způsobil jejímu tělu rozkoš. Že jí dokázal dopřát potěšení. Tohle pro ni dokázal. Neměl peníze nebo vlastní auto nebo cokoliv, co by mohl nabídnout, ale mohl jí přinést potěšení. Přejel po klitorisu jazykem a dál ho sál. Škubala sebou. Špičkami prstů hladil její horké pysky.

„Pane bože. Strč do mě prsty, Jasone. Prosím, už mě více nemuč.“

Myslela si, že ji trápil? Zvednul ruku a pak do ní začal pomalu zasouvat jeden prst. Byla uvnitř tak těsná. Jak mohlo její tělo přijmout jeho hrubého ptáka? Nebyl jedním z těch kluků, kteří experimentovali za zamčenými dveřmi. Potřeboval ji roztáhnout, aby ho přijala. Začal prstem uvnitř kroužit, pohyboval se tak dlouho, dokud do ní nebyl schopný zasunout druhý prst.

Zadrhnul se jí dech. „Strč ho do mě, Jasone. Teď ho do mě strč.“

Ho? Zastavil se, pak se pomalu odtáhnul a pustil její klitoris z pusy.

Ztěžka polknul. „Teď?“

„Ano, ano. Teď.“

Třesoucí ruku položil na zip od kalhot. Chtěl ji. Chtěl zasunout svého tvrdého ptáka do její horké kundičky. Ale co, když se ztrapní? Co když vyvrcholí ve chvíli, kdy se do ní zasune?

„Dělej, Jasone.“

Rozepnul si kalhoty a osvobodil svého ptáka. Byl příliš velký a on to věděl. Sáhla pod polštář na sedačce a vytáhla kondom.

„Nejdříve si ho nasaď.“

Stáhnul si po stehnech dolů kalhoty a navlékl kondom.

„Ach bože, jsi obrovský,“ řekla Kara a sledovala ho. „Jdi na to pomalu, ano?“

„Jo.“

Jakmile měl na místě kondom, lehnul si na ni a uvelebil se mezi jejími nohami. Pomohl si rukou, aby zasunul ptáka do jejího těla.

Ach bože, bylo to úžasné. Zajel hlouběji. Roztahovala se, aby ho přijala. Pohnul se dopředu. Bolestivě se nadechla skrz sevřené zuby.

„Počkej,“ lapala po dechu. „Bolí to.“

Jak to mohlo bolet? Ve svém životě nikdy neprožíval nic tak nádherného. Zabořil se hlouběji. Její tělo mu vzdorovalo.

„Au.“

Snažil se zasouvat tak pomalu, jak jen mohl. Ale její těsná kunda byla tak skvělá, že se mu všechny myšlenky vykouřily z hlavy. Nedokázal se kontrolovat a prudce zajel dovnitř. Něco se protrhlo, nakonec se mu poddala, zatímco vykřikla bolestí. Ale nedopřál jí čas, aby se vzpamatovala. Začal vnikat dovnitř a ven.

„Ne tak tvrdě,“ namítala.

Nemohl myslet, jenom cítit. Rostla v něm potřeba a tak ji šukal tvrději. Tvrději. Rychleji. Ach bože, tvrději. Přijmi to, Karo. Stěží postřehnul, že plakala. Potřeboval ji vlastnit. To bylo všechno. Nechtěl jí způsobit bolest. Pěstí ho udeřila do ramene.

„Jasone, ubližuješ mi. Přestaň se zasouvat tak tvrdě.“

Ale její druhý úder ho ještě více vzrušil. „ Uhoď mě, Karo. Uhoď mě.“

„Cože?“

„Bij mě.“ Sklopil pohled a zjistil, že jí po tvářích stékaly slzy. Zajel do ní ptákem. „Prosím, Karo, ubližuj mi. Potřebuju… bolest.“

Když viděl výraz její tváře, tak věděl, že řekl něco špatně, něco nechutného. Ale chtěl, aby mu ublížila, potřeboval do od ní. Takhle velká rozkoš nemohla být dobrá. Nerozuměl rozkoši. Bolest chápal.

„Ty úchyláku, slez ze mě.“

Loktem ho udeřila do namoženého žebra a on se roztřásl, když nečekaně vyvrcholil. Přestal se hýbat, stříkal do ní své semeno, které se shromažďovalo ve špičce kondomu. Bolest, která mu vystřelovala z boku, byla téměř tak skvělá, jako křeče, které projížděly jeho ptákem.

„Co to s tebou je?“ zeptala se a snažila se zpod něj vykroutit pryč.

„Já nevím.“ Přitisknul čelo k jejímu rameni a bojoval se slzami. „Omlouvám se. Nechtěl jsem ti ublížit. Jsi v pořádku?“

„Ne, nejsem v pořádku. Slez ze mě!“

Vytáhnul se, ona se zpod něj vykroutila a spadla na zem.

„Karo.“

„Nepřibližuj se ke mně,“ řekla, popadla svoje oblečení a vystřelila ke dveřím.

Na jejích stehnech viděl krev, i na svém ptákovi a sedačce. Zvednul se mu žaludek. Ach bože, on jí opravdu ublížil. „Počkej, neodcházej. Mrzí mě to.“

„Něco je s tebou špatně. Jenom se drž ode mě dál. Už tě nikdy znovu nechci vidět.“ Zakřičela ve dveřích a pak vyběhla ze zahradního domku.

Píchlo ho u srdce. „Ale já tě miluju.“

Nevěděl, jestli ho slyšela. Celý domek se otřásl v základech, jak práskla dveřmi.

„Neodcházej.“ Ale už byla pryč.

Sedmimílová cesta domů, byla ta nejdelší v jeho životě. Přál si, aby všechno mohl vzít zpět. No dobře, všechno ne. Jenom od chvíle, kdy se soustředil na vlastní rozkoš. To byla chvíle, kdy se všechno obrátilo k horšímu. A teď ho Kara nenáviděla, už ho nikdy nechtěla vidět. Bolest, kterou mu způsoboval otec, se nikdy nedotkla jeho srdce. Skrz kožený náramek si stisknul zápěstí, protože na každém kroku domů potřeboval cítit fyzickou bolest.

Když se přiblížil ke svému domu a jeho určitě-vzbuzenému-otci, tak si Jason všimnul jasné záře nad obzorem. Na noční obloze šel vidět kouř. Oheň. Viděl hasičský vůz, který zabočil za roh. Následovala sanitka.

Vypadalo to, že někde blízko jejich domu hořelo. S každým krokem, co se přibližoval, mu srdce tlouklo rychleji. Dokud si neuvědomil realitu. Ten požár byl v jejich domě. Další dva bloky běžel. Po ulici běželi hasiči a snažili se zapojit hadice do nejbližšího hydrantu. Sousedé vyšli před domy v pyžamech a sledovali tu zkázu. Jason nevěřícně zíral na to, jak jejich dům hořel. Z rozbitého okna jeho ložnice vyšlehly plameny. Slyšel, jak v domě křičel otec jeho jméno. „Jasone! Synu, kde jsi?“

„Tati, jsem tady!“

Zazněla hlasitá rána, když se střecha nad jeho pokojem zhroutila. Na oheň vystříkla první várka vody a zvedla se pára.

„Tati!“

Běžel k domu, dostal se až na verandu, než ho někdo chytnul kolem pasu. „Pusťte mě,“ přikázal a snažil se silou vykroutit. „Pořád je uvnitř. Můj táta. Myslím, že je nahoře. Slyšel jsem ho, jak mě volá. Ale…“

Předními dveřmi vešli do domu dva hasiči. Slyšel je, jak na sebe v domě křičeli. „Pomoz mi. Někdo je uvězněn pod tím trámem.“ Nakonec se jeden z nich objevil a přes rameno někoho nesl. „Zdravotník! Potřebujeme tady zdravotníka.“

To pokroucené tělo na zemi byl Jasonův táta. „Můj syn,“ mumlal a držel hasiče. „Zachraňte mého syna. Zamknul jsem ho v jeho pokoji. Nemohl jsem otevřít dveře. Spadla tam střecha.“ Vydechnul, v očích měl bolest. „Pořád je tam.“ Kdyby neslyšel ten známý hlas, tak by ho Jason nepoznal. Byl celý popálený, až nebyl k poznání.

Jace se postavil k němu a třásl se. „Jsem tady, tati. Jsem v pořádku.“

„Vrtulník je na cestě,“ řekl záchranář. „Musíme ho co nejdříve dostat do popáleninového centra.“

„Jak ses dostal ven?“ zamumlal jeho táta. „Založil jsi ten požár? Založil? Nikdy jsem tě neměl zplodit, ty malý grázle. Udělal jsi to, že? Chtěl ses mi pomstít za ty pěsti. Že jsem vyhodil tu tvoji prokletou baskytaru do smetí.“

Jason zakroutil hlavou. „Ne. Neudělal jsem to.“ Vzhlédl ke svému pokoji. Nebylo pochyb, že požár začal tam. Tam škoda začala. Pak Jason sledoval, jak z domu vyšlehly plameny a zhroutil se i zbytek verandy. Z okna vyšlehly plameny a vyletěl popel a věci. Poznal svoji deku, napůl spálenou. Ta deka, kterou dal do rozbitého okna. A na přímotop. Ten přímotop, který zapomněl vypnout, když si spálil zápěstí.

A pak si to uvědomil. On opravdu založil ten požár.

Stisknul si pravé zápěstí, přitisknul kožený náramek na spálenou kůži, dokud se mu nerozostřil pohled.

Dovolili Jasonovi, aby letěl v helikoptéře, protože se neměl jak jinak dostat do nemocnice. Žádná další rodina. Nikdo jiný, kdo by se o něj zajímal. Jason nemohl vydržet jejich lítostivé pohledy. Nebo tátovo nesouvislé blábolení. Táta byl v deliriu a pořád opakoval, „Všechno je to tvoje chyba. Všechno je tvoje chyba.“

Jason se schoulil v rohu, ruce měl na uších, už nebyl patnáctiletý puberťák, ale malý, vyděšený kluk. Bez ničeho. Bez nikoho. Zůstal sám. Sám. Už nebyl nikdo, kdo by mu ublížil. Ublížit mu, když to potřeboval.

Hned, jak helikoptéra přistála, tak tátu odvezli na oddělení popálenin. Zeptali se Jasona, jestli chce být s ním. Upozornili ho, že jeho táta pravděpodobně nepřežije dnešní noc. „Měl by ses s ním raději rozloučit, synu,“ řekl mu nějaký doktor u recepce.

Ale on nemohl. Příliš se bál, přesně jako s jeho mámou. Jeho poslední vzpomínka na otce byla, když ho se skelným pohledem odvezli na nosítkách pryč.

Jace se vzbudil, srdce mu bušilo v hrudi a v hlavě měl obrázky svého ohořelého otce. Pokoj plaval ve tmě, ale mohl slyšet, jak vedle něj dýchala, cítil lehké záchvěvy autobusu. Díky tomu se uklidnil. Miloval, když byli na cestách. A taky miloval ji. Svoji Aggie.

Pod dekou šmátral rukou, aby našel Aggie. Cítil, jak se chytil její ruky a potom se cítil jako debil, že ji tak moc potřeboval. Hledal u ní oporu, zatímco spala. Nemohla udělat nic s duchy, kteří ho pronásledovali. Ohledně bolesti, kterou cítil při vzpomínce na otce. Vinu, kterou Jace cítil. Strach.

Anebo možná by mohla. Mohla by mu pomoci, aby se smířil s bolestí ohledně ztráty své mámy. Vzpomínka na ni byla ještě zahalena ve stínech, ale už ho netrápila. Poskytla mu útěchu. Aggie to pro něj udělala. Dokázala mu dát všechno, co potřeboval. Dokonce i věci, které nepovažoval za důležité. Když slunce vystoupalo nad obzor, tak ji pozoroval, jak spala. A přemýšlel, jak by přežil to, kdyby ji ztratil.

*****

Aggie otevřela oči a našla Jace, který na ni zíral. Usmála se a ležérně se protáhla.

„Dobré ráno, miláčku,“ zamumlala. „Proč jsi tak brzo vzhůru.“

„Jsem připravený,“ řekl.

Usmála se, objala ho rukou kolem krku a přitiskla se blíž k jeho horkému tělu. „Myslela jsem si, že sis včera večer užil na několik dní dopředu.“

„Takhle jsem to nemyslel,“ řekl vážně. „Jsem připravený ti to říct.“

Srdce jí vynechalo jeden úder a úsměv jí poklesnul. „O tvém tátovi?“

„Jo.“

Nebyla si jistá, jestli chtěla, aby jí to řekl. Řekl, že ho zabil. Co jestli udělal něco opravdu neodpustitelného? Změnily by se city, které vůči němu cítila? Nechtěla to. S Jacem byla neuvěřitelně šťastná. Už dlouho k muži nic takového necítila a nebyla připravená na to, že by to skončilo. Věděla, že udělal obrovský pokrok a chtěl se jí svěřit, takže nemohla odmítnout a musela ho vyslechnout. Musela být silná. Věděla, že břemeno na jeho ramenech, bylo pro jednoho příliš těžké.

Aggie bojovala, aby vyprostila ruku, kterou měla zamotanou v přikrývkách a pak ho něžně pohladila po čele. „Poslouchám.“

Zavřel oči. „Kde mám začít?“

Byla přesvědčená, že ta otázka nebyla směrována k ní, takže čekala, až bude pokračovat.

„Nebyl jsem zrovna hodný teenager. Dostával jsem se do problémů. Doma. Ve škole. Se zákonem. Čím více se mě snažil táta vychovat, tím více jsem dělal problémy. Křičení na mě nefungovalo. Fyzické tresty nefungovaly. Domácí vězení. Vzít mi moje věci. Nic nefungovalo. V té době jsem ho nenáviděl, ale nebylo to ani blízko k tomu, jak moc nenáviděl on mě. Pět let jsme takhle žili – v trvalé opozici.“

„Rebelie není nic neobvyklého, lásko. Mnoho puberťáků si tím prochází,“ řekla Aggie a pohladila ho po tváři. „Bil tě?“

Jace pokrčil rameny. „Dával jsem tomu přednost před křičením. Rány se zahojily, ale slova, ta se mi zaryla do hlavy.“

Zakroutil hlavou a zavřel oči. Čekala, až se dá zase dohromady. Po chvíli otevřel oči a zachytil její pohled. „Ten den, kdy zemřel.“ Zhluboka se nadechnul. „Ten den, kdy jsem ho zabil, jsem měl být zamčený ve svém pokoji. Ale já jsem utekl za holkou. Karou Sinclairovou.“

„Sinclairovou?“

„Brianovou mladší sestrou.“

„Nevěděla jsem, že jsi už tehdy znal kluky. Kolik ti bylo?“

„Patnáct. Kapelu jsem znal, ale oni mě neznali. Začal jsem randit s Karou, abych se k nim dostal blíž, ale… o několik měsíců později, ona…“ Zatřásl hlavou. „Tohle je jiný příběh, na jiný den. Zatímco jsem byl pryč…“ Pohled zaměřil na vršek její hlavy. „Zrovna jsem přišel o panictví.“ Když se začervenal, tak si nemohla pomoci a uculila se. Chvilku vypadal, že mu bylo špatně, ale pak se dal dohromady. „Zatímco jsem byl venku s Karou, tak v domě začalo hořet. Oheň začal v mém pokoji. Táta si myslel, že jsem zamčený uvnitř, takže šel za mnou nahoru. Nebyl jsem tam. Dal mi domácí vězení a zamknul mě v pokoji. Měl jsem tam být, ale nebyl, Aggie. Kdybych poslouchal… kdybych nerozbil okno a nezdrhnul, abych si užíval… kdybych nezapnul ten přímotop nebo si vzpomněl, že ho mám vypnout.“ Sundal si kožený náramek, který nikdy ze zápěstí nesundával a ukázal jí kůži pod ním – zjizvená, spálená kůže. „Zapnul jsem přímotop, abych si tohle dělal, a později jsem ho nevědomky přikryl dekou. A tam vzniknul požár. Chytly záclony. Pak nábytek. Kdybych ho poslechnul, tak by táta nikdy nevstoupil do plamenů. Neměl by potom popáleniny na devadesáti procentech těla. Nezemřel by o několik hodin později.“ Zíral jí do očí a vyzýval ji, aby zlehčila jeho vinu. Bolest, kterou se snažil tak těžce skrýt, najednou vyplula na povrch. Byla natolik viditelná, že se jí mohla téměř dotknout. „Měl jsem to být já. Měl jsem být ten, který zemřel. Zabil jsem ho, Aggie. Myslím, že to bylo to samé, jako bych mu střelil kulku do hlavy.“

Věděla, že se takhle musel cítit a nevěděla, jak by mu ukázala, že smrt jeho otce byla strašlivá, tragická nehoda, a že to nebyla jeho chyba. Jeho táta ho nemusel zamknout v pokoji. A Jace tak nemusel nechtěně způsobit požár. Byl jen lehkomyslný kluk. S obrovskou bolestí.

„Už je to minulost, miláčku. Miluju tě. Zrovna teď,“ zamumlala a hladila ho po tváři. „To je, na čem teď záleží.“ Zíral na ni ve slabém světle, které pronikalo přes žaluzie. Vypadal utrápeně až do hloubi své duše.

„Stále mě miluješ?“ zeptal se, zadržel dech.

„Miluju.“

„Dokonce, i když víš…“ polknul.

„Řekla jsem ti, že mi můžeš říct všechno. Jsem jenom smutná, že se trápíš a mrzí mě, že jsi neměl rodinu, se kterou by sis byl blízký. Ale nakonec máš svoji kapelu – a mě. My jsme tvoje rodina.“

„Pěkná představa, Aggie. Ale ve skutečnosti si s kluky nejsme blízcí. Tolerují mě-“

Aggie mu zakryla pusu. „Fajn, řekla jsem ti, že mi můžeš říct všechno, ale to neznamená, že budeš lhát. S kluky máte blízký vztah. Zbožňují tě a udělali by pro tebe všechno. Jenom jim to nechceš dovolit. Mě jsi k sobě pustil. A není to tak hrozné, ne?“

„S tebou je to Aggie jiné. Každou chvíli jsi mi dokazovala, že mě přijímáš takového, jaký jsem. Kluci? Ti vůbec nevědí, kdo jsem.“

„Měl bys jim dovolit, aby tě poznali. Můžeš jim věřit. Neublíží ti.“

„Možná.“ Nevypadal, že ho to přesvědčilo.

„Čeho se bojíš?“

„Ničeho.“

„Myslíš si, že když je necháš pohlédnout za svoji zeď, takže tě vykopnou z kapely?“

Povzdechnul si a pak lehce přikývnul.

„Očividně máš o svých spoluhráčích velmi nízké mínění.“

V očích mu probleskla zlost. „Co tím myslíš? Jsou pro mě celým mým světem. Za každého z nich bych dal život.“

„Přesto jim nedovolíš, aby tě doopravdy poznali. Myslíš si, že mají vůbec nějaké tušení o tom, jak se ohledně nich cítíš?“

„Potřebují to vědět? Zbožňuju je. A to je trapné.“

Jako dítě nebyl zvyklý ukazovat náklonnost. Taky mu ji nikdo neprojevoval, takže nevěděl, jak to udělat a ani mu to nedocházelo. A to byl důvod, proč nechápal, že by mu kluci svoji náklonnost projevovali, kdyby jim to dovolil. Možná, že by jí mohli kluci pomoci. Jenom si nebyla jistá, jak je přesvědčí ke spolupráci. Ale chtěla to, kvůli Jaceovi. Potřeboval si uvědomit, že ve svém životě měl lásku. Mohla by být sobecká a nechat si ho pouze pro sebe. Mohl by být šťastný jenom s její láskou, ale potřeboval podporu všech. Stát se závislým jenom na jedné osobě, by mohlo být zničující. A takhle to na světě nechodilo, jak si to plánovali nebo malovali. Jace ve svém životě potřeboval lidi, o které se mohl opřít. Už byl velmi dlouho sám. Možná nechá své kamarády z kapely, aby se k němu dostal jeden po druhém.

„Jsem šťastná, že jsi mi řekl o svém otci.“ Potřebovala, aby přesměrovala jeho pozornost od smrti. Pomoci mu, aby se soustředil na život. „Co s tebou bylo potom, co zemřel? Žil jsi u příbuzných?“

Zakroutil hlavou. „Neměl jsem žádné příbuzné, u kterých bych mohl zůstat. Rodina mé matky se jí zřekla potom, co utekla z Chorvatska, aby mohla žít v Americe. Utekla od oltáře nějakému místnímu vesničanovi. Vzpomínám si na to, jak to vytahovala, když se hádala s tátou. Tátovi rodiče tvrdě pracovali a zemřeli docela mladí.“ Jace si lehnul na záda a zíral do stropu. „Takže jsem zůstal v dětském domově, dokud mi nebylo osmnáct a začal jsem žít na vlastní pěst.“

Přitulila se k jeho boku a políbila ho na rameno. „Poprvé, když jsem tě uviděl, tak jsem věděl, že budu muset velmi rychle dospět.“

Sledovala emoce, které mu probleskovaly ve tváři. Očividně měl ještě další démony, které bylo potřeba vyhnat.

„Jaké to bylo v domově?“ zeptala se.

Pokrčil rameny. „Bojuj nebo zemři. Rozhodl jsem se bojovat.“

„Měl jsi tam nějaké kamarády?“

Zakroutil hlavou. „Existoval nějaký důvod, proč nás nechtěli. A měl jsem svoji baskytaru. Vytáhnul jsem ji ze smetí. Byla to jediná věc, která se zachránila před požárem. A to bylo vše.“

Aggie přemýšlela, jak se mu povedlo nestát se masovým vrahem. Kolik traumat dokáže jedno dítě zvládnout? A teď byl kvůli ní postřelen, byl zmatený a usilovně na sobě pracoval.

„Nejsi nechtěný, Jaci. Já tě chci.“

Zavřel oči a zhluboka se nadechnul. Vzal ji za ruku a stisknul ji, ale nemluvil. Ležela tam a přemýšlela o možnostech, jak ho sblížit s jeho kapelou. Vypadalo to, že se nejvíce zhlédl v Ericovi. Pravděpodobně proto, že taky neměl rodiče. Anebo mohli mít Jace s Brianem spojení přes Karu.

„Ví Brian, že jsi randil s jeho sestrou?“

„Bože, doufám, že ne. Myslel si o ní, že byla dokonalý anděl. Nechci mu zničit jeho vzpomínky.“

„Jeho vzpomínky?“

„Kara zemřela při autonehodě. Poté noci jsem ji už nikdy znovu neviděl. Byl jsem k ní příliš hrubý. Ublížil jsem jí. Vystrašil ji. Nazvala mě úchylem a řekla mi, že mě už nikdy znovu nechce vidět.“ Zachytil její pohled. „Teď už zmlknu. Není nic horšího, než si povídat s přítelkyní o předchozím vztahu.“

„Mrzí mě, že umřela. Musela být hrozně mladá.“

„Šestnáct.“

Příliš mladá. „Miloval jsi ji?“

„Jo.“

„Byl jsi s ní šťastný?“

„Během té chvilky.“

Aggie se smutně usmála. „Tak za to jsem jí vděčná. Ale ty nejsi úchylný. Náhodou se mi líbí, jak jsi drsný.“

„Protože ty jsi taky úchylná.“

Zasmála se a šťouchla ho loktem do žeber. „Hej.“

„Myslím, že jsme stvořeni jeden pro druhého, Aggie.“

„To si nemyslím.“

Celý ztuhnul. Plácla ho rukou po hrudi a přinutila ho, aby se jí podíval do očí.

„Taky si to myslím,“ řekla. Usmál se a ona roztála. Dívali se vzájemně do očí, dokud mu nezčervenaly tváře a neuhnul pohledem.

Rozhodla se, že využít Jaceovo a Brianovo spojení s Karou, nebude tou nejlepší cestou. Musela přistoupit k plánu B. „Víš, kdo je ti nejvíce podobný?“

Zamračil se, když se zamyslel nad její otázkou.

„Eric.“

„Eric?“ Jace vybuchnul smíchy. „Jsem přesvědčený, že jsem dospěl příliš rychle. Ten chlap nedospěje nikdy.“

„Taky žil v domově a nikoho v dětství neměl. Pere se se stejnými problémy jako ty. Jenom jste měl každý jinou cestu.“

„Aggie, měla jsi být cvokařem. Jak tohle všechno víš?“

Usmála se a sklonila hlavu, aby mu mohla oblíznout bradavku s piercingem. „Myslím, že ve chvíli, kdy bych vytáhla na klienta bič, tak by mi sebrali licenci. Ale jsem přesvědčená, že mužům pomáhám jinak, s jednou částí jejich myslí – jen nekonvenčním způsobem.“

„Předpokládám, že já budu tvým Kamenem mudrců.“

Zakroutila hlavou. „Ty jsi moje srdce, miláčku.“

Objal ji zdravou rukou a přitáhnul si ji k hrudi. Proti jejímu rameni cítila tlukot jeho srdce, něžně ji políbil na vršek hlavy. „Nezasloužím si tě.“

„Myslím, že to nebudu řešit.“

Aggie ho pohladila po pevném břiše a hledala všechny jeho lechtivé místa.

Otevřely se dveře a Eric strčil hlavu dovnitř. „Zdá se mi, že se tady někdo baví.“

Jaceův smích odumřel a chytil Agginu ruku, aby ho přestala lechtat. Rychle strčil ruku pod polštář a hledal svůj náramek, aby skryl zjizvené zápěstí. Aggie se na něj smutně usmála a podala mu ho.

Eric neměl na sobě nic jiného, než černé boxerky, když vešel do ložnice a zavřel za sebou dveře. „Můžu vejít?“

„Nejsi už tady?“ zeptala se Aggie.

„Myslel jsem pod deku.“

„Nic tady neděláme,“ řekl Jace. „Jenom si povídáme.“

„Ty? A povídání? Ani jsem netušil, že víš, co to znamená.“ Přešel pokoj k posteli a skočil k nim. „Hrozně se nudím. Pobav mě.“

„Ty? Znuděný?“ řekl Jace. „Ani jsem netušil, že víš, co to znamená.“

Eric se rozesmál a šťouchnul ho do ramene. „Za všechno může Sed. Od chvíle, co se zasnoubil s Jessicou, tak jediná akce, kterou dělá, je vztah mezi uchem a jeho rukou.“

Aggie se na něj zamračila. „Uchem?“

„Máš štěstí, že na tomhle turné jsi získala ložnici. Nechtěla bys celou noc poslouchat, jak šeptá do telefonu a honí si u toho ptáka.“

„Ach, sex po telefonu. Popravdě, bych tohle ráda slyšela,“ řekla Aggie s úšklebkem. „Vsadím se, že se v tom taky angažuje.“

„Já bych se vsadil, že to řídí.“

„Většinou se snaží být potichu, ale všichni víme, co dělá.“ Eric zakoulel očima. „Jako by si snad Jessica myslela, že šuká jednu či dvě fanynky.“

„Mohla si to myslet,“ zazubil se Jace. „Sed nikdy neskrýval, že se cítil provinile.“

„To je pravda,“ řekl Eric.

„V tomhle autobuse nemáte kluci moc soukromí, co?“ zeptala se Aggie.

„Ne. Takhle skončilo spoustu kapel. Je super, že se dokážeme tak dobře tolerovat,“ řekl Eric. „Přesto mi opravdu chybí Sedovy akce. A nemyslím tím jeho hlas. Ale vsadím se, že vy dva určitě máte něco na práci. Tak šup.“ Opřel si hlavu o jednu ruku a pozvednul na ně obočí.

„Opravdu neděláme nic jiného, než že si povídáme,“ řekla Aggie.

„O čem si povídáte?“

Rozhodla se využít Ericova zájmu. „O Jaceově otci. Jak zemřel.“

Eric se podíval na Jacea. „Jak?“

„Nechci o tom mluvit,“ řekl Jace.

„Máš nějakou další rodinu?“

„Ne. Žádní rodiče. Žádná rodina.“

Jace se pokusil vstát, ale Aggie si na něj lehla a položila si hlavu na jeho rameno. Ležela na něm, aby ho udržela na místě a mohli pokračovat v rozhovoru.

„Byl jsi v pěstounské péči?“ zeptal se Eric.

„V patnácti jsem měl policejní záznam. Nikdo si nechtěl do rodiny vzít kriminálníka. Tak jsem skoro tři roky strávil v dětském domově.“

„Byl jsi ve vězení?“

„V Juvenile, na pár měsíců. Za opakované drobné krádeže – nic vážného.“

„Klíč k tomu, abys byl dobrým zlodějem, je nenechat se chytit.“

„Ty jsi kradl?“

„Jako dítě jsem byl doslova poděs,“ řekl Eric.

Jace si odfrknul a přestal se snažit vykroutit zpod Aggie. „Nic se nezměnilo.“

Eric se zazubil. „Možná, ale už nekradu. Našel jsem něco jiného, čemu se můžu věnovat.“

„Takže tě nikdy nechytli?“

„Neřekl jsem, že jsem byl dobrý zloděj. Chytli mě víc, než jen jednou. To byl jeden z důvodů, proč jsem putoval od jednoho pěstouna ke druhému. Přesto jsem nikdy nežil v domově. Slyšel jsem, že to tam bývá kruté.“

Jace pokrčil rameny. „Přežil jsem.“

„Takže, jak tvůj táta umřel?“

„To není tvoje-“

Aggie zakryla Jaceovi rukou pusu. „Zemřel na popáleniny,“ řekla.

„Ach, to muselo být příšerné. Opravdu mě mrzí, žes o něj přišel.“

Jace odtrhnul Aggiinu ruku z pusy. „Proč? Byl to zasraný zplozenec z pekla.“

„Možná. Ale přesto to byl tvůj otec. Jsem si jistý, že sis nepřál, aby umřel.“

„Tak to by ses spletl.“

Ne, neodstrkuj ho od sebe, Jaci. Dovol, aby tě poznal, lásko.

„Fajn. Chystáte se vy dva už na to vlítnout, anebo si musím pustit porno na internetu?“

A teď ztratila i Erica. Byla to mnohem větší výzva, než si Aggie myslela. Musela trochu snížit Jaceovu obranu a zvýšit Ericův zájem. Žádný problém. Jo, jasně. Možná, že by trocha sexuálního sblížení mohlo fungovat – alespoň to přiměje Jace, aby se uvolnil. Když ho políbila, tak celý ztuhnul. Bezva, ale kromě té části, kterou chtěla tuhou.

Zvedla hlavu, aby se na něj podívala a zjistila, že na ni zíral.

„Co se děje?“

Podíval na Erica a pak zpátky na ni. „Možná jsem neocenil, jak lidem vykládáš o mém soukromí.“

„Ani nevíš, jak je to velká věc, chlapče. Je to super,“ řekl Eric. „Jsem si jistý, že tvoje minulost není ani z poloviny tak příšerná, jako byla moje, ale koho to kurva zajímá? Je to pryč a ty to nezměníš, takže na to zapomeň. Neházej to na Aggie.“

Podívala se na Erica. „Ne, Jace má pravdu. Protože jsem překročila čáru, má právo mi vynadat.“ Pohledem se vrátila k Jaceovi, který vypadal, že ho její slova omráčila. „Omlouvám se za vměšování.“ Ale to neznamenalo, že s tím přestane.

„To je v pohodě,“ řekl tiše a sklopil pohled.

Tentokrát, když ho políbila, tak odpověděl s větším nadšením. Každému jinému dokázal rychle odpouštět. Proč nedokáže odpustit i sám sobě? Začala přesouvat polibky směrem k jeho uchu. To na druhé straně, než ležel Eric, takže nemohl poslouchat.

„Miluji tě.“ Když byl k ní přitisknutý tváří, tak cítila teplo, když zčervenal. Ach bože, byl tak zatraceně roztomilý. Do pusy vsála jeho ušní lalůček, pohrávala si jazykem s malou náušnicí v jeho uchu. Proti boku cítila, jak začal tvrdnout. Přejela mu nosem po tváři a pak zašeptala, „Chceš, aby odsud Eric vypadnul? Můžu ho vykopnout pryč.“

„Může zůstat.“

„Bombaaaa!“ Eric vylezl z postele a začal věci z nočního stolku házet do šuplíku. „Jsem tak zkurveně nadržený. Sotva se držím pohromadě.“

Aggie se zasmála a pak natáhla krk, aby mohla kouknout do zásuvky. „Není tam něco s třešňovou příchutí?“

„Jestli vypatláš Treyův třešňový olej, tak ti to nikdy neodpustí.“

„Risknu to.“

Eric jí hodil do natažené ruky tubu.

Odstrčila stranou přikrývky a natáhla se na Jace. „Teď jsi na řadě, zlato. Za včerejší noc ti dlužím rozkoš.“

„Prošvihl jsem něco?“ zeptal se Eric.

Nakapala třešňový olej na Jaceova ptáka. „Přišel jsi o něco ohromného a kromě toho, tebe bych tady nechtěla. Jediný, kdo mě může vidět prosit, je Jace.“

Milovala ten sebevědomý úsměv, který u Jace uviděla. „Z toho zážitku jsem získal spoustu rozkoše,“ zamumlala. „Nic mi nedlužíš-“

Jace zalapal po dechu, když si strčila jeho ptáka do pusy. Okamžitě byl tvrdý, jako kámen.

„Hej, počkej na mě,“ stěžoval si Eric. Seděl na posteli vedle nich, hlavu měl skloněnou k Jaceovým bokům, aby mohl sledovat Aggie při práci. Aggie Erica sledovala koutkem oka. Stříknul si olej do dlaně a chytnul svého ptáka, pak se začal dráždit ve stejném rytmu, v jakém Aggie kouřila Jace. Zavřela oči a soustředila se na to, aby co nejvíce potěšila Jace. Hladila ho po bocích, prstem přejížděla po jeho stydké kosti. Otřásl se a chytnul ji za vlasy. Začala ho sát silněji. Jeho roztřesený dech napovídal, že byl blízko. Odtáhla se a pak na něj foukla. Jace se začal kroutit, dokud zase nad sebou nezískal kontrolu. Aggie ho chytla u kořene a pak po něm palcem přejížděla nahoru a dolů. Vsála jeho špičku do pusy, pak ho dráždila lehkým kroužením jazyka, sáním a třením o tváře. Poslouchala jeho dech, aby věděla, kdy se zase blížil k vrcholu, a když byl tam, tak se zase odtáhla. Roztáhla mu nohy, třešňový olej nalila na jeho koule, pak je sála a dráždila, dokud nezačal zmučeně škubat boky.

„Co chceš, zlato?“ zamumlala a dráždila citlivou kůži šourku a pak u jeho ptáka. „Řekni mi to.“

„Kundičku,“ zalapal po dechu.

Ušklíbla se. „Mojí?“

„Ano, ano. Prosím.“

Přesunula se na něj a pak ho obkročila nohama. Chytnul svého ptáka a pak ho nasměroval přímo do její vlhké kundičky. Prohnul záda a vystřelil boky vzhůru. Nepohnula se, aby mu vyšla vstříc, pořád se držela nad ním a sledovala ho, jak pohyboval boky a zasouval se do ní.

Pohladila ho po tváři. „Uklidni se, lásko. Postarám se o tebe.“

„Ach, Aggie, už to nevydržím.“

Na chvilku se uvolnil na matraci. Dosedla na něj, aby ho vzala hluboko do sebe. V extázi zvrátila hlavu dozadu. Chtěla, aby bylo ráno jenom o něm, aby si užil svoji rozkoš, ale přesto se nedokázala držet zpátky, aniž by si vzala i trošku pro sebe.

Eric se pohnul a položil si hlavu na Jaceovo břicho.

Jace se napjal. „Co to děláš?“

„Odsud mám lepší výhled,“ řekl.

„Slez ze mě.“

„Nebuď na mě zlý, kámo. Prosím. Umírám.“

Jace strčil pod Ericovu hlavu přikrývku, takže se nedotýkal tváří Jaceova nahého břicha. Neozvala se další námitka.

Aggie se začala pohybovat. Nemohla se rozhodnout, co bylo více sexy. Jaceova tvář, když sledoval, jak se do ní zasouval anebo Eric, který se díval a rychle si hladil ptáka.

„Víš, proč je porno tak nudné?“ zeptal se Eric. „Není tam žádná vůně.“ Hlavu si položil blíž k Aggiině kundičce a zhluboka se nadechnul. Přivřel oči. „I když mám rád výhled a zvuky, tak možnost cítit tu vůni, to je nejvíc. Nebo chuť.“ Vytáhnul jazyk a přejel s ním po Aggiině klitorisu. Otřásla se z toho.

Jace popadnul Erica za vlasy a odtáhnul ho zpět. „Pozvali jsme tě, aby ses díval. Ne, aby ses přidal.“

„To nemůžu ani ochutnat, když už se nemůžu přidat?“

„Ne.“

Aggie byla trochu zklamaná, že Jace Erica zadržel. Klitoris jí tepal touhou. Začala na Jaceově ptákovi rajtovat rychleji, kroutila boky, aby se mohla třít klitorisem o jeho stydkou kost. Eric se přestal hladit. Vlhkou rukou pohladil Aggie po boku a pak zamířil k zadku. Aggie vyhledala Ericův pohled a pak se usmál, protože pochopila. Pohledem se vrátila k Jaceovi. Měl zavřené oči a byl ponořený sám do sebe, takže si nevšimnul, jak ji Eric hladil. Prstem přejel po sevřené dírce na zadku a pak do něj zatlačil špičku prstu. Zasténala a zatlačila dozadu. Prst zajel hlouběji. Aggie blaženě přivřela oči.

„Co to děláš?“ zeptal se Jace.

„Jaci, její zadeček je úžasný. Koukni na ni. Líbí se jí to. Chce to.“

Chtěla to, ale jenom v případě, že s tím Jace souhlasil. Eric jí do zadku strčil druhý prst a tak se otřásla.

„Líbí se ti to?“ zeptal se Jace.

Kousla se do rtu a rychle přikývla.

„Tak pak je to v pořádku.“

Eric se naklonil a zajel do ní prstem hlouběji.

„Ach bože,“ zasténala Aggie, tlačila se proti Ericově ruce a na Jaceova ptáka.

„Jdu na to,“ řekl Eric.

Vytáhnul z ní prsty a pak se přesunul, aby seděl za ní. Roztáhnul Jaceovy nohy a pak se přitisknul přímo na Aggiina záda. Eric si během chvilky nasadil kondom a pak cítila na zadku jeho ptáka. Kluzkými prsty promazal její dírku a pak začal do ní tlačit svého ptáka. Nadechla se skrz sevřené zuby. Eric ji chytnul za boky a přitáhnul si ji dozadu. Roztahovala se, aby přijala dva ptáky dovnitř svého těla. Plná. Ach bože, byla tak plná. Nemohla dýchat.

Jace se posadil a ona dosedla dolů. Vykřikla a nekontrolovatelně se roztřásla.

„Co si kurva myslíš, že děláš?“ zavrčel Jace na Erica přes její rameno.

„Přidávám se?“ zkusil to Eric.

Aggie lehce natočila boky a tak se v ní pohnuli dva ptáci. Ochromilo ji i to maličké tření. „Ach bože. Ach bože. Ach bože.“

„Rozhodně se jí to líbí,“ řekl Eric. „Pojďme na to.“

„Dotýkáš se mě svými koulemi,“ řekl Jace skrz sevřené zuby.

„Copak je to mezi přáteli takový problém?“

Jace si povzdechnul. „Aggie?“

„Příliš moc,“ lapala po dechu.

„Slyšel jsi ji, Ericu. Vytáhni se.“

„Vy dva mě zabijete,“ řekl Eric.

„Smiř se s tím.“

Eric zafuněl, ale vytáhnul se. Aggie úlevně vydechla. Jaceův široký pták byl na ní až až, ale taky si užívala Ericův prst.

„Co potřebuješ, abys vyvrcholila? Zeptal se jí Jace.

„Upřímně, Jaci, potřebuju tebe,“ zašeptala, „ale jeho prsty byly úžasné.“

Jace s Ericem si přes její rameno vyměnili pohled. O pár vteřin později ji začaly prsty masírovat zadní dírku. Zasténala a zakroužila boky, doufala, že jeden z těch prstů strčí do ní. Přitiskla si Jaceovu tvář mezi prsa a políbila ho na vršek hlavy, láska ji celou naplnila. City, které k němu chovala, byly silné, až měla dojem, že na ně může sáhnout. Její Jace. Tak nesobecký. Tak dávající. Ach bože, jak šíleně ho milovala.

Když uvolnila jeho sevření, tak se Jace natáhnul zase zády na postel a zvednul boky, aby na něm mohla zase rajtovat. Zvedla se a pak na něj dosedla, brala si ho hlouběji a sledovala jeho tvář, když sdíleli společnou rozkoš. Měl zavřené oči, kousal se do rtu a přenechal jí úplnou kontrolu. Aggie přesunula pohled na kožený náramek na zápěstí. Odstrčila náramek stranou a přitáhla si jeho obnažené zápěstí ke rtům a políbila jeho zjizvenou kůži. Okamžitě otevřel oči. Miluju tě, naznačila svými rty a dál mu líbala zápěstí. Fascinovaně ji sledoval. S každým dalším polibkem se mu rozšiřoval úsměv.

„Trošku se tady vzadu nudím,“ řekl Eric.

Jace ztuhnul, jako by zapomněl, že byl Eric s nimi. Aggie se ušklíbla.

„Tak to bys taky mohl odejít,“ řekl Jace.

„Pokud by se Aggie jen trošku naklonila, tak bych měl lepší výhled.“ Eric jí položil ruku doprostřed zad a zatlačil na ni, dokud nebyl spokojený s její pozicí. „To je lepší.“ Eric zase sklouznul prsty na zadní dírku a zajel do ní prsty.

„Ach!“ Zatřepotala se jí víčka, když dosáhla svého vyvrcholení. Jace jí položil obě ruce na prsa a začal je mnout, zatímco na něm jezdila rychleji a rychleji. Tahal za její bradavky, dokud si nemyslela, že se zblázní.

„Přesně tak,“ řekl Eric. „Ošukej ho, Aggie.“

Slyšela, jak se za ní Eric pohyboval. Zjistila, že se pohybovala do rytmu jeho prstů. Jace prohnul záda, zvednul boky z postele a zabořil se hluboko do Aggie. Stisknul k sobě víčka, když do ní vystříknul svoje sperma.

„Jace prohrál,“ řekl Eric. „Udělal se jako první.“ Nadechnul se skrz sevřené zuby. „Jdu se k němu připojit.“

„Jestli vystříkneš na mě, tak tě zabiju,“ řekl Jace Ericovi.

Nevystříknul na Jace. Udělal se na Aggiin zadek. Cítila, když na ni dopadlo jeho semeno – teplé a mokré. „Bože, to bylo žhavé,“ zasténal Eric, přitisknul na ni špičku ptáka, aby s ním přejel po semeně na její kůži.

„Vážně si musíš najít holku,“ řekla. „Nejlépe nějakou porno hvězdu.“

„Raději bych se dělil o tebe s tímhle chlapcem.“

„Nechápu, proč jsme ti dovolili, aby ses přidal,“ zahudral Jace. „Lépe ji uspokojím, když jsem sám.“

Eric se svalil na postel vedle Jace. „Protože jsem tvůj nejlepší kámoš a nechceš, abych umřel na zmodralé koule?“

„Myslím, že tohle nebude tak fatální,“ řekla Aggie.

„Už jsi někdy měla modré koule?“ zeptal se Eric.

Ušklíbla se a stočila pohled ke stropu. „No…“

„Nemívají je jenom šmoulové.“

Jace vyprsknul smíchy a natáhnul se, aby si přitisknul Aggie k sobě. Přitulila se k němu. „Nebyl by to pak, ale jejich normální stav?“

„Chudáci mrňouskové,“ řekl Eric a soucitně se zamračil.

„Pravděpodobně to má souvislost spíše s tím, že mají jenom jednu ženu svého druhu, než že jsou modří,“ řekl Jace.

Eric vyprsknul smíchy.

„Vsadím se, že mívají spoustu nastřádaného napětí,“ řekla Aggie.

Eric se řehtal tak dlouho, dokud nedostala Agggie strach, že by se udusil. Po několika minutách si otřel uslzené oči, ale pořád se pochechtával. „Vy dva mě zabijete.“

Aggie se přitulila blíž k Jaceově hrudi. Teď už to viděl? Jak moc pro Erica znamená?

Eric si natáhnul ruce za hlavu a zívnul si. „Teď bych si měl zdřímnout. Dovolíš, aby si to teď udělala sama? Já nemám dostatek energie. Alespoň dokud se nevyspím.“

Jace zakoulel očima a zakroutil hlavou. „Jsi k ničemu.“

„Možná,“ řekl Eric, „ale nakonec to nejsem já, kdo má na noze tetování usmívající kopretiny.“

„Debile.“ Jace ho praštil do paže, rána se mu vrátila.

Aggie se jenom usmívala. Sledovat, jak se Jaceova obrana hroutí, byl ten nejlepší dárek, jaký kdy dostala.