HT - 31. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

„Pokračujte bez nás,“ řekla Aggie. „Někde seženu auto a za pár dní vás doženeme. Stejně není schopný vystupovat. Nebyl to taky ten jediný důvod, proč jste vzali s sebou Jona Osinuvzadku?“

„Začínám si myslet, že přivést Osinuvzadku nebyl nejlepší nápad,“ zamumlal Sed. „Vím, že předstíral, že to celé ohledně drog byl velký vtípek, ale jak znám Jona, tak se snažil odvést pozornost, protože něco tají.“

„Teď je čistý, Sede,“ řekl Eric. „Ví, že kapela na turné netoleruje drogy. Než jsme ho vzali, tak jsme mu to říkali.“

Sed praštil Erica po hlavě. „Začni zasraně myslet, kámo. Myslíš si, že ohledně toho mluví pravdu? Chce být na pódiu více, než cokoliv jiného. Proč myslíš, že se naváží do Jace?“

„Jace je snadný cíl.“

Sed protočil oči a otočil se zpátky k Aggie. „Zítra večer máme vystoupení tady ve Vancouveru. Ještě tady asi zůstaneme i další den, jestli bude potřeba, ale pak musíme vyrazit, abychom stihli další vystoupení v Edmontonu. Uvidíme, jestli se bude pak Jace cítit lépe. Pokud ne, tak nás doženete později.“

Aggie přikývla. Aggie si myslela, že byl nějaký důvod, proč je Sed vedoucím kapely. Byl přirozeným vůdcem.

„Raději by měl zůstat v nemocnici, co nejdéle to bude možné,“ řekl Sed.

Eric se zazubil. „Jeden den, jestli budeš mít štěstí. Doktor říkal, že všechno, co potřebuje, je odpočívat v posteli.“

„A taky žádné drsné zacházení,“ dodal Sed.

Aggie přimhouřila oči. „Všechno to byla Jonova chyba.“

„S Jonem si to vyřídím,“ řekl Sed.

„Nechej to na Jaceovi, až se bude cítit lépe.“

Sed se na ni podíval. Chvilku si myslela, že na ni začne křičet, ale pak přikývl. „Jo, to mu můžu dopřát.“

Aggie se usmála.

„Bohužel teď musíme jít zkoušet. Jon vyšel ze cviku.“

„Je jako stoletá, zrezlá brána v bažině,“ zamumlal Eric.

„Díky kluci. Dám vám svoje číslo, kdybyste mi potřebovali zavolat,“ řekla Aggie.

Jakmile odešli, tak si sedla na židli vedle Jaceovy postele. Chvilku ho sledovala, jak spí. Doufala, že bude souhlasit, že dobrovolně zůstane pár dní v nemocnici. Věděla, že ho dostává stres z toho, že byl Jon kolem. Zívla a tak se rozhodla, že si zajde pro kávu do automatu na konci chodby. Zazvonil jí telefon. Myslela si, že to byl některý z kluků a tak to bez přemýšlení zvedla.

„Už se mnou mluvíš?“ zeptala se máma.

„Ne.

„A vrátíš se brzo?“

„Ne.“

„Včera večer se za tebou zastavil pravidelný klient. Říkal, že se tě pokusil zastihnout v klubu, ale tam mu řekli, že sis vzala dlouhou dovolenou.“

Pravděpodobně už trvalou. Roy byl naštvaný, když mu zavolala a řekla mu, že neví, kdy se vrátí zpátky do práce. Aggie si položila kávu na stolek a opřela se o zeď. Její matka vždy před velkým odhalením nezávazně tlachala. „A ty jsi mu řekla, že jsem odjela z města, ne?“

„Líbím se mu.“

„Komu?“

„Garymu.“

Ten břídil Gary? „Nezvala jsi ho do žaláře, že ne?“

„Možná.“

Aggie si palcem a ukazováčkem stiskla nos. „Mami, jestli nevíš, co dělat, tak můžeš někomu vážně ublížit.“

Zasmála se. „A není to cílem?“

„Ne. Učila jsem se u profesionální dominy zhruba dva roky, než jsem začala podnikat na vlastní pěst.“

„Můžeš mě trénovat.“ Zněla nadšeně – pro teď. Aggie věděla, že jak se pustí do nějaké práce, tak ji to zabaví tak na tři hodiny.

„Nestydíš se za to, co dělám?“ zeptala se Aggie.

„Stydět se? Ne, zlato, nikdy jsem se za tebe nestyděla. Je ti teprve dvacet šest a koukni se na to, co jsi dokázala. Pořídila sis krásný dům. Máš dobře placenou práci. Rozjela jsi vlastní byznys. Máš chlapa, který tě natolik miluje, že za tebe schytal dvě kulky. Vysloužila sis respekt. A co mám já, Aggie? Co budu dělat se svým životem? Nic. To ty jsi ta, která by ses měla stydět. Ne za sebe. Ale kvůli mně.“

Aggie stiskla přívěsek, který jí visel ve výstřihu, a potlačila slzy. „Neměla jsem tušení, že se takhle cítíš, mami,“ řekla a hlas se jí třásl. „Pořád jsi říkala, jak moc si přeješ, abych odešla z klubu. Myslela jsem…“ Myslela jsem si, že mě nesnášíš.

„Takže, budeš mě cvičit, jak trestat muže?“

Aggie se zasmála. „Ani náhodou.“

„Proč ne?“

„Mám určitou specializaci. Pokud to opravdu chceš dělat, tak potřebuješ někoho, kdo se vyzná dobře ve všem.“

„To zní složitě.“

„Je to složité.“

„Těžko se to vysvětluje. Měla by si vidět, jak tvrdě se Gary udělá, když-“

„Neříkej to!“ Aggie cítila, jak se červená. Nevěděla, že se ještě dokázala červenat.

Do pokoje vešla starší žena a šla si objednat kávu. Mile se na Aggie usmála, která jí vrátila úsměv a pak stočila pohled na druhou stranu.

„Mami, právě teď o tom nemůžu mluvit. Právě jsem s Jacem v nemocnici.“

„Myslela jsem, že už ho propustili.“

„Je zpátky. Nedonutila jsem ho odpočívat.“

„A proto jsi mu tolik propadla? Neposlouchá tě?“ Aggie mohla slyšet v jejím tónu pobavení.

Bylo to mnohem složitější, ale nechtěla se o Jaceovi bavit se svou matkou. „Nevím. Možná. Musím jít. Slib mi, že se budeš chovat slušně.“

„Nemůžu ti slíbit to, co nedokážu splnit.“

Aggie téměř viděla její vychytralý úsměv. „Mami.“

„Dávej na sebe pozor. Díky, že sis mě vyslechla.“ Pak zavěsila.

Postarší dáma, která si dávala cukr do kávy, na Aggie mrkla. „Náročná máma?“

Aggie si odfrkla. „To je slabé slovo.“

„Taky jsem takovou měla. Teď mi chybí, když je pryč.“

Když odcházela, tak se na ni usmála, vzala si svoji kávu a vrátila se zpátky do Jaceova pokoje. Byl kompletně oblečený, měl i boty, seděl na kraji postele a čekal na ni.

„Jsi připravená odejít?“ zeptal se a pokoušel se vytáhnout kanylu z ruky. „Už se cítím lépe.“

Povzdechla si a posadila se vedle něj, věděla, že se nenechá odradit. „Jenom mě nechej dopít svoji kávu.“

Přikývnul a sklopil pohled na svoje kolena, zatímco se napila svojí kávy. Pokud nedostane infarkt ze své matky, tak se o to postará její přítel.