HT - 30. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Aggie hledala v lékárničce nějaký aspirin. Musela si připomenout, že pití nebyla žádná soutěž. A rozhodně tehdy, když soutěží s tak velkými kluky, jako byl například Sedric Lionheart.

„Můžeš si tam pohnout?“ řekl z chodby Jon.

Spolkla několik pilulek proti bolesti a otevřela dveře od koupelny. „Máš tam volno.“

„Jasně. Řekni mi něco, Aggie, proč ty a ten tvůj malý přítelíček spíte v posteli, zatímco já musím pořád spát na tvrdé sedačce?“

„Jace je zraněný. Potřebuje pohodlí, aby se mohl uzdravit.“

„Vy dva jste měli raději zůstat v L.A.  Dokonce ani nevím, proč je on tady. Nechápe to? Jsem zpátky. A neexistuje k čertu možnost, že bych mu dovolil, aby mi zase vzal moje místo.“

Aggie si založila ruce na hrudi. „Myslela jsem, že to ty jsi tady náhradník.“

„To sis myslela špatně. Já jsem ten pravý. On je jen blbá náhražka. Zmetek. Ubohá napodobenina.“

Aggie byla přesvědčená o tom, že Jace měl v kapele pevné místo. Alespoň doufala, že to tak bylo. Pokud by přišel o svoji hudbu a to jenom proto, že byl postřelený, když ji ochraňoval, tak si to nikdy v životě neodpustí.

„Odkud máš ten příšerný řetízek?“ Jon se natáhnul po přívěsku, který ležel v jejím výstřihu. „Tohle ti dal Jace?“

„Dala mi ho moje máma,“ řekla a vyškubla mu ho z ruky. „Nesahej na věci, které ti nepatří.“

Nečekala, že ji popadne. Políbil ji. Fuj! Ruce měla přitisknuté k bokům a snažila se osvobodit. Jak mohl mít takovou sílu? Najednou zpoza závěsu u lůžka vyklouzla ruka a chytla Jona za límec trička. „Pusť ji, ty sráči,“ řekl Eric.

Hned, jak se uvolnila z Jonova sevření, tak mu vlepila pořádnou facku.

Jon si jednou rukou zakryl červenou tvář. „Ty zasraná děvko.“ Skočil po ní.

Eric zatáhnul za Jonovo triko a stáhnul ho dozadu. „Zasloužil sis to. Nechej ji na pokoji.“

„Cože? Potřebuješ teď ochraňovat malou děvku svého nového nejlepšího přítele?“

Eric ho odstrčil a on tak vrazil do Aggie. „Nikdy jsem ti neměl nabídnout, abys zaskočil za Jace. Proč prostě neodjedeš domů?“

Zatraceně, tohle měl Jace slyšet. Pravděpodobně jí nebude věřit, když mu tohle řekne.

Jon vyprsknul smíchy. „Ten byl dobrý, Ericu.“ Odpochodoval do koupelny a prásknul za sebou dveřmi.

Eric si něco zamumlal pod nosem, několikrát praštil do polštáře a pak se otočil hlavou ke zdi. Aggie k němu přišla a zatřásla s ním.

„Pokouším se tady spát,“ zahudral.

„Děkuji,“ zašeptala hlasitě.

Kouknul na ni přes rameno a zazubil se. „Nemáš zač.“ Převalil se přes svoje lůžko. „Vyskoč sem, jestli mi chceš poděkovat osobně.“

„Hmm,“ zamumlala. „Hned, jak dostanu svůj nový bič, tak ti velmi ráda ukážu svoji vděčnost.“

Uculoval se. „Kdyby mě neděsily ty sračky, které bys mohla ze mě vytřískat, tak bych tvoji nabídku zvážil, krásko.“ Otočil se zpátky čelem ke zdi a vytáhnul si deku až pod bradu.

U kuchyňského dřezu vypila velkou sklenici vody. V hlavě jí snad bušily Ericovy bubny. Jon vyšel z koupelny. Když kolem ní procházel, tak dal ruku v pěst, jako by se jí chystal uhodit a když sebou trhnula, tak se rozchechtal.

„Nejsi až taková drsňačka.“

Pokud jí kurva nedá pokoj, tak mu něco tvrdého předvede. „Chceš, abych ti nakopala prdel před tvými kamarády? Velmi ráda to udělám.“

„Jak chceš.“ Zamířil zpátky k sedačce, a když si lehnul, tak předvedl herecký výkon ohledně svého nepohodlí.

Doufala, že se Jace brzy uzdraví, aby se mohli zbavit toho sráče, když už nic jiného. Ostatní kluky z kapely měla ráda a dokonce se jí začínal líbit i Eric, kterému především moc nerozuměla. Jon? Zajímalo by ji, jestli by se někdo staral, kdyby ho za jízdy vyhodila z autobusu.

****

Dokonce i překročení kanadské hranice byla pro Sinners zábava. Aggie si ani nevzpomínala, kdy naposledy se tolik smála.

Eric pochodoval chodbou tam a zpátky, jako anglický voják a paličky používal místo obušku. U toho zpíval z plných plic. „Ó Kanado! Ó Kanado! Jak jsi podělaně chladná!“

„Sedni si, Ericu,“ nařídil mu Sed.

„Ó Kanado! Ó Kanado! S průměrným věkem dvacet tři!“

„Ericu! Řekl jsem, ať si sedneš.“

Aggie se chytla za břicho, aby jí od smíchu neprasklo.

„Ó Kanado! Ó Kanado! Alespoň máš nějaké stromy!“

„Ericu!“ Sed ho hodil do křesla. „Počkej, dokud nepřekročíme hranici. Chceš, aby nás zase prohledávali?“

„Trey si ale osobní prohlídku vždycky užívá,“ řekl Eric.

Aggie se smíchy zhroutila ze sedačky. Ležela na zádech na zemi, oběma rukama se držela za břicho a snažila se chytit dech. „Přestaňte. Přestaňte, nebo se pozvracím.“

„Ericu, jen se koukni, co jsi udělal Aggie,“ řekl Brian s úšklebkem. „Vypadá, jak polámaná loutka.“

„Mně se zdá zdravá,“ zamumlal Trey a shlížel na ni ze svého místa na sedačce. „Hmmm, neuvěřitelně zdravá. Ale jistě, můžu se plést. Mohli bychom si pár hodin hrát na doktora. Ujistím se, že tě důkladně vyšetřím.“

„Pomozte mi nahoru.“ Natáhla ruku a Jace, který odstrčil pryč Treyovu, jí pomohl postavit se na nohy. Musela se přinutit k tomu, aby ho neobjala, i přestože hluboko v jeho očích viděla jiskřičky žárlivosti, ale pak sklopil pohled. Věděla, že se nerad předváděl na veřejnosti, ale to neznamenalo, že pro ni nebylo těžké udržet ruce pryč. Kluci byli pořád kolem. „Potřebuješ vyměnit obvaz?“ zeptala se nadějně. Pokud by ho dostala do ložnice, tak by ho mohla obtěžovat bez zvědavých pohledů ostatních.

„Zrovna teď ne.“

„A….“ zavolal Dave ze sedadla řidiče. „Chtějí nás prohledat. Všichni si nachystejte pasy a vystupte ven.“

„Kurva,“ zanadával Sed a praštil Erica vzadu po hlavě.

„To nemyslíš vážně, že nás chtějí prohledat jenom proto, že jsem si z nich dělal srandu, že ne?“

„Ne, jenom tě rád biju. Chtějí prohledat autobus, protože předpokládají, že když jsme rockeři, tak musíme mít v autobuse drogy.“

„Zasraně miluju Kanadu,“ řekl Eric. „Nemůžu se dočkat, až obnoví brannou povinnost, tak aspoň budu mít legitimní důvod se sem odstěhovat.“

„Hraniční kontrola,“ řekl důstojník, když vešel do autobusu. „Máte něco k proclení?“

„Hlásím k proclení tenhle prd,“ řekl Trey, když prošel kolem něj.

„Hej,“ řekl Eric důstojníkovi a ukázal na Treye. „Viděl jsem toho kluka, jak si něco strkal do zadku.“

Sed znovu plácnul Erica. „Jenom žertuje, pane. Jenom žertuje.“

„Viděl jsem, jak si strká něco do zadku. A to jiného ptáka.“ Vyprsknul smíchy.

Sed vystrkal Erica ven. „Prostě ho ignorujte, pane. Nechápe, kdy není žertování na místě.“

„Ale i přesto to byla sranda, ne?“

„Jo, obrovská, Ericu. Neřekneme tomu milému důstojníkovi, co ty si strkáš do zadku.“

„Nestrkám-“

Sed mu zakryl pusu. „Ignorujte ho. Jenom plácá a je nervózní, když není na cracku. A mimochodem, to byl další vtip. Autobus je čistý. Ručím za to.“

Do autobusu vešel další důstojník, který vedl německého ovčáka, který se škubal na vodítku a vzrušeně štěkal.

„Jsi si jistý, že je čistý?“ zašeptala Aggie Sedovi.

„Pokud sis něco nepřinesla s sebou?“

Aggie zakroutila hlavou. „Ne, s drogami jsem skončila na vysoké. Párkrát jsem se málem předávkovala.“

„No, tak pak jdeme. To máš pak s Jonem něco společného.“

Aggie nelibostí zkroutila rty. Teď mohla být na něco hrdá. Podívala se na Jona, který většinou sledoval Jace se záští. Aggie se přitiskla k Jaceovi, aby se zahřála. Nečekala, že bude v září taková zima a nevzala si bundu. Zhruba za patnáct minut vylezla kontrola z autobusu.

„Můžeme se podívat na podvozek?“

„Máte k tomu povolení?“ zeptal se Sed.

„Ano.“

„Tak proč se ptáte?“

Dave otevřel dveře do kufru autobusu. Pes zavrčel a očichával nějakou bundu. Důstojník ji položil na zem. Pes ji párkrát očichal a pak ztratil zájem.

Najednou, bezdůvodně, strčil Jon do Jace, až spadnul na Aggie. Když Jace zalapal bolestí po dechu, tak se Aggie naštvaně otočila na Jona. „Co to děláš?“

Viděla, jak vsunul něco Jaceovi do kapsy a pak ruku vytáhnul.

„Vy dva vypadáte, že se chcete přitulit blíž k sobě,“ řekl Jon s úšklebkem. „Měli jste mezi sebou velkou mezeru.“

Zasunula ruku Jaceovi do kapsy. Ucítila malý balíček s něčím sušeným. Věděla, co ten bastard udělal. Než stihla balíček Jonovi vrátit, tak pes ucítil vůni a zamířil rovnou k nim.

„Kde to je, chlapče?“ zeptal se důstojník.

Do Jaceovy hrudi udeřily velké tlapy. Jace sebou škubnul a dostal odstrašující barvu.

„Počkejte!“ Aggie popadla Jaceovu zdravou ruku, ale pak ho druhý důstojník vytrhnul z jejího držení a povalil ho na zem. Držel mu ruku, takže nemohl nějak zbrzdit svůj pád.

„Pomalu. Je vážně zraněný,“ řekl Sed a chytnul důstojníka za rameno.

Pes objevil balíček  Jaceově kapse. „Hodný kluk,“ řekl muž psovi. „Co to tady máme?“

„To není moje,“ řekl Jace a bolestí lapal po dechu.

„Samozřejmě, že ne.“

„Říká pravdu. Někdo mu to tam dal.“ Aggie se podívala na Jona, který špatně předstíral, jak zírá na mraky.

Důstojník vytáhnul balíček z Jaceovy kapsy a prohlížel si ho. Tvářil se divně.

Jon najednou vyprsknul smíchy.

„Čemu se tady kurva směješ?“ řekl Sed svým hlubokým hlasem.

Důstojník balíček otevřel a promnul zelené listy prstem a váhavě zamručel. Naslinil si prst, kterým se dotknul listů a pak si ho dal na jazyk. „To není marihuana.“

Jon se rozchechtal ještě více. „Je to jenom oregano. Nejlepší vtip světa, no ne, kluci?“

Nikdo se nesmál.

„Co pak ten pes cítil?“ zeptal se důstojník. „Rozhodně by nešel po oreganu.“ Natáhnul balíček před psa, který začichal a zakňučel.

Jon pokrčil rameny. Naklonil se nad Jace. „Jsi tam dole v pohodě, kámo?“

Aggie pomohla Jaceovi na nohy. Zamračil se, než znovu získal rovnováhu. Přes obvaz mu začala prosakovat krev a barvit jeho bílé tričko do červena. S vražedným pohledem se vrhnul na Jona. Aggie ho objala a rozkročila se, aby ho zadržela. „Teď ne, zlato,“ zašeptala a kývla směrem k důstojníkům. „Vyřídíš ho později.“

„Hej, chlapče, potřebuješ přítelkyni, aby tě podpírala?“ řekl s úšklebkem Jon.

„To nebylo vtipné,“ řekl Eric. Dotknul se Jaceova ramene. „Jsi v pořádku? Krvácíš.“

Jace lehce přikývnul, ztěžka dýchal, když se snažil zahnat svůj vztek. Měl plné právo být naštvaný, a kdyby tady nestáli dva důstojníci, tak by mu Aggie dovolila, aby nakopal Jonovi prdel.

„Pánové, můžu ho odvést do autobusu a vyměnit mu obvazy?“ zeptala se Aggie.

„Vypadá to, že je ve velmi vážném stavu,“ řekl důstojník. „Možná byste ho měli odvést do nemocnice.“

„Budu v pořádku,“ zamumlal Jace. Znovu se opřel o Aggie. Chytla ho, aby ho udržela na nohách.

„Můžu ho vzít dovnitř?“ zeptala se znovu Aggie.

„Jo, tady jsme skončili. Můžete jít.“ Důstojník ukázal na Jona. „Na tebe by si měli dát pozor. Nebylo to vůbec vtipné. Tvůj přítel není ve stavu, kdy mohl být povalen na zem. Zdá se, že se mu tím přitížilo.“

„Omlouvám se, pane,“ ušklíbnul se zákeřně Jon. „Už se to znovu nestane.“

Skupina se vracela zpátky do autobusu, šli pomalu za Jacem, který se ztěžka opíral o Aggie. Nechápala, jak se ještě dokázal udržet na nohou. Chystala se nakopat Jona za všechny ty sračky.

„Dovol, abych mu pomohl,“ nabídnul se Brian.

Brian vzal Jace za paži a přetáhnul si jeho váhu na sebe.

„Jsem v pořádku,“ řekl Jace.

„Nejsi v pořádku,“ řekl Brian. „A odvezeme tě do nemocnice. Nedovolíme ti, aby si byl jako Trey a říkal nám pohádky o tom, jak jsi v pořádku.“

„Třikrát sláva za státní péči,“ zakřičel Eric.

„Musíš být občanem Kanady, abys měl tyhle výhody, ty idiote,“ řekl Sed.

„Říkal jsem ti, že se sem přestěhuju.“

„Dave, zeptej se důstojníků, kde je nejbližší nemocnice,“ řekl Trey Daveovi, když Brian pomáhal Jaceovi po schodech. Aggie byla jen krok za nimi, připravená Jace chytit, kdyby spadnul dozadu. Sotva dokázal zvednout nohu, aby vylezl po schodech.

„Nepůjdu do nemocnice,“ řekl Jace a namáhavě dýchal. „Jenom mi vyrazili dech.“

„Tvoje krev je po celé zasrané zemi,“ řekl Trey, který byl hned za Aggie. „Neztratil jsi už dost krve?“

„Jenom pár litrů,“ řekl Jace. „Budu v pořádku. Jenom se musím na pár minut natáhnout.“

A pak se natáhnul – na zem, nahoře na schodech.