HT - 28. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Aggie se zhluboka nadechla, její mysl nedokázala pobrat, co jí to vlastně Jace řekl. Že zabil svého otce? Jako, že ho zavraždil?

Autobus se roztřásl a pak zasyčel, jak se zastavil. „Jídlo!“ zakřičel někdo. Ozvalo se hučení a dusot kroků.

„Chceš se najíst?“ zeptal se.

„Já… To chceš jen tak zamluvit? Nechceš mi vysvětlit proč nebo jak nebo-“

„Aggie, nedokážu změnit, co jsem udělal. Nemůžu to vzít zpět. Nemůžu to napravit. Všechno, co s tím můžu udělat a to vypořádat se s tím – a to jediným způsobem, který znám.“

Kvůli němu ji bolelo u srdce. Cokoliv se mu v minulosti stalo, tak ji to nezajímalo. Věděla, že byl dobrý chlap. Vzala ho za ruku a stiskla. „Chci ti pomoc. Jak ti můžu pomoci?“

Zadíval se do stropu, bolest v jeho očích byla tak syrová, že i ona ji mohla cítit hluboko v srdci.

„Dopřej mi bolest, Aggie. Jenom mi dopřej bolest.“

Objala ho, přitiskla si ho k sobě, chtěla k němu proniknout, ale zůstal v jejím objetí ztuhlý. Kdyby se jí podvolil a přiznal, co opravdu potřeboval, mohli se pohnout dál, ale dokud se jí neotevře a nepřijme její lásku, kterou by mu mohla dát, tak se nikam nedostanou.

Políbila ho na tvář a postavila se. „Něco si obleč. Musíme tě nakrmit.“

Znovu se zadíval na svoje ruce a opakovaně mu tikal sval ve tváři, jak se vyrovnával se svojí vnitřní bolestí. Po chvilce přikývnul, rychle na sebe hodil tričko a rifle a zamířil ke dveřím.

Šli spolu k východu, Aggie ho vzala za levou ruku a odmítala ji pustit, když se ji pokusil setřást.

„Nebudu tě držet za ruku před kluky, ale pokud nejsou kolem, tak ano.“ Šťouchla ho do žeber. „Rozumíš mi?“

Usmál se. Bože, milovala, když viděla jeho úsměv. Chtěla, aby se smál hodně a často. Doufala, že by s tím mohla něco udělat.

„Chápu.“ Levou rukou ji objal kolem ramen a druhou rukou si propletl s jejími prsty. Otočila hlavu, aby se na něj mohla taky usmát, ale on ji překvapil tím, že ji políbil.

To, co původně začalo, jako lehké pohlazení jeho rtů, se změnilo v něco, díky čemu se jí svíralo břicho. Kvůli stabilitě se o něj opřela, protože se jí vlivem alkoholu podlomily nohy.

„Není to ta nejroztomilejší věc, kterou jsi kdy viděl, Jone?“ řekl Eric od předních dveří. Sundal si svoji motorkářskou helmu a položil ji na sedadlo řidiče. „Náš chlapec má přítelkyni.“

„Pokud bys místo nejroztomilejší použil nejnechutnější, tak bych souhlasil,“ řekl Jon, který byl jak Ericův stín.

Aggie k nim natáhla ruku a vystrčila prostředníček.

„Vidíš to, Ericu? Vyzývá nás,“ řekl Jon.

„Máš pravdu!“ Eric zatleskal. „Prašť ji. Budu se dívat.“

Jace se pomalu odtáhnul a otevřel oči. „Neslyšela jsi něco, Aggie? Znělo to jako dvě ukňourané kundičky, které pláčou pro něco, co nikdy nebudou mít.“

„Nebo co by zvládli.“ Tvrdě plácla Jace po zadku a tiskla ho tak dlouho, dokud nezačal lapat po dechu. „V ložnici je pádlo s tvým jménem, miláčku.“

„Ta mě k čertu děsí,“ zašeptal Jon.

„Mě taky,“ přitakal Eric.

„Čeho by ses bál? Můj oblíbený bič je zlomený, ty slabochu.“

Jace na uklidněnou stisknul Aggie rameno. „Neboj se, zlato, koupíme ti nový.“

Dychtivostí vykulila oči. „S ostny?“

Jace se zazubil. „Ó ano. Rozhodně bude s ostny.“

Prošli kolem Erica a Jona a vyšli z autobusu.

„Můžu dostat i nový bičík? A důtky?“

„Cokoliv si budeš přát, ale musíš mi slíbit, že je pak všechny použiješ jenom na mě.“

„Aaach, nemůžu je praštit?“ Přes rameno kývla na Erica s Jonem. „Alespoň maličko? Až skončím, tak vyčistím všechnu jejich krev. Nechci tady šířit jejich nemoci.“

„Popřemýšlím o tom.“ Hned, jakmile vyšli z autobusu, tak Jace vybuchnul smíchy. „Viděla jsi, jak se tvářili?“

Ani ne. Byla příliš zaneprázdněna sledováním jeho úsměvu.