FIHB - 28. kapitola

 Překlad: Mirus

CLAUDIA

Do naší věže se vracíme pozdě v noci a Dakh nás doprovází. Kael mě jemně postaví na zem, ale neproměňuje se zpátky do dvounohé podoby, ale odletí na jednu ze zdí a posadí se vedle Dakha. Dvě smrtící zlatá těla, zářící v měsíčním světle. Pracuji na vylepšování mého vybavení pro létání na Kaelově hřbetu, zatímco si draci povídají a snažím se necítit se divně, protože jsem z jejich rozhovoru vyloučena. Aspoň si to myslím, že si draci spolu povídají. Z místa, kde sedí vysoko na olámaných torzech zdí a hřadují tam jako vrány, slyším jen ticho. Tu a tam zachytím záblesk Kaelovy mysli a občas se mě mentálně dotkne, jakoby se snažil uzemnit.

Pošlu mu vlnu náklonnosti a jako odpověď mi pošle tlumený pocit potěšení. Poté opět zmizí. Takže ano. Mluví spolu. To, že nás Dakh doprovodil domů, mě trochu zneklidňuje, protože teď ví, kde s Kaelem bydlíme. Ale s tím se nedá nic dělat. Draci mají extrémně vyvinutý čich a vsadím se, že by dokázal zachytit můj pach i na několik kilometrů. Při tom pomyšlení se zamračím a pohlédnu na ně skrz brýle na plavání, které si upravuji pro svou potřebu.

Hm, Kaeli?

Ano, má družko? Ta myšlenka mi pronikne do mysli jako vinoucí se had, plná potěšení a posedlosti. Okamžitě zrudnu, protože je mi jasné, na co myslí.

Když mě dokážou vycítit i z velké dálky, jak je možné, že ostatní muži ještě nepřišli na to, že je ve městě hromada lidských žen a nenárokovali si je?

Lidský včelí úl nám smrdí, odpoví. Zašustí křídla, a když přistane vedle mě, kožnaté blány trčí ven. Během chvilky si mě Kael přitáhne drápy k sobě a čenichem se mi otírá o krk. Nevoní tak dobře jako ty.

Kroutím se a snažím se vymanit z jeho sevření. No, jestli se chtějí zbavit svého šílenství, budou to muset zkousnout.

Ty patříš mně a tvůj pach se mi líbí. Čenichem mi přejede po rameni a na krku ucítím jeho mokrý jazyk. Ale můj pach na tobě slábne. Nebudu si tě nárokovat, dokud Dakh neodletí. Patříš jen mně a nikomu jinému.

Přestanu se kroutit a mazlím se s ním. Pohladím ho po dlouhém nose a snažím se ho v myšlenkách povzbudit. Takže jak voní lidská města? Špatně?

Některá špatně. Některá lépe. Je tam příliš mnoho pachů, než aby se dal některý z nich odfiltrovat. Lidé žijí těsně u sebe a je nemožné je rozlišit. Pach lidí dráždí obzvlášť samice.

Přikývnu a pomyslím na časté útoky draků. Většinou je iniciují rudí draci. Útoky zlatých nejsou tak časté. Takže jsou ženy v bezpečí, pokud zůstanou ve městě.

Říkáš, že jsou v bezpečí, ale chceš, aby tvá sestra přišla sem k nám. Pokud je tam v bezpečí, tak proč? Jsem nepřítel.

Rukou mu přejedu po tvrdých šupinách na čelisti, a zatímco přemýšlím, hladím ho. Ve městě jsem se dostala do potíží. Chtěli mě potrestat a tak drží mou sestru jako rukojmí. Bojím se, jestli jí neubližují. Pomyslím na vojáky ve městě s jejich nenechavýma rukama a arogantností. Pomyslím na Sashina „přítele,“ který rád používá pěsti. Ve Fort Dallasu je žena bez moci – žena v nebezpečí a jsou mnozí, kteří toho využívají. Bude to tak lepší, řeknu Kaelovi. Věř mi. Teď o tom ještě musím přesvědčit samu sebe.

Udělám všechno, co tě učiní šťastnou, má Claudie.

Pohlédnu na Dakha, který sedí přímo nad námi. Pozoruje mě jako jestřáb, jeho pohled na mě, jak se tulím ke Kaelovi, je plný touhy. A on? Bude se umět chovat slušně?

Jeho myšlenky jsou zmatené, ale na jedno se dokáže soustředit – na svou družku. Pomůže nám.

To je právě ten problém. Moc Dakhovi nedůvěřuji. Bojím se, že jakmile Amy osvobodíme, tak se jí zmocní a už ji neuvidím.

Mohli bychom se o její záchranu pokusit sami.

Dakha budeme potřebovat k odlákání pozornosti, sdělí mi Kael a pošle mi proud mentálních obrazů Dakha, jak létá na okraji města, zatímco Kael vyráží k policejní budově, odtrhává střechu a osvobozuje mou sestru. To všechno je skvělé, ale stejně Dakhovi nedůvěřuji. Možná proto, že na mě tak zírá. Pozoruje mě, jakoby chtěl Kaela vyzvat.

To neudělá, prohlásí Kael, když mou poslední myšlenku zachytil. Už jsi nárokovaná. Jiný drak si tě nemůže vzít. Můj oheň už je ve tvé krvi.

Ale proč ho vůbec potřebujeme? Zbraně, které mají vojáci, tě nemohou zranit, že ne?

Drápy mě sevře pevněji. Mě zranit nemohou, ale ty jsi malá a křehká a růžová. Tvá sestra také. Nechci, aby na nás stříleli.

Při jeho popisu se musím smát. Malá a zranitelná a růžová? Jsi sladký, řeknu mu.

Ne, jsem nadržený. Olízne mě na krku a dráp o velikosti mé paže mi přejede přes bradavku. Zalapám po dechu a bradavky mi okamžitě ztvrdnou. Proč na jeho doteky reaguji tak intenzívně? Je to tím, že všechny orgasmy jsou tak úžasné? Už dlouho jsme se nemilovali. Nechává rozhodnutí na mě, kdy se tak opět stane. Místo toho mi poskytuje obrovské množství orálu. Nekonečné množství orálního potěšení. Možná proto takto reaguji na jeho sebemenší dotek. Nebo je to možná tím, že k tomu velkému, majetnickému drakovi něco cítím. Tu myšlenku odeženu dřív, než ji Kael zachytí, protože se s ním nechci bavit o lásce nebo o budoucnosti, dokud není Amy v bezpečí. Najednou se nade mnou ozve prudké mávnutí křídel, a když Dakh zařičí a vystřelí vzhůru do temnoty, polekaně vyskočím.

„Co se stalo?“, zeptám se zmateně. „Urazil se?“

Velké drápy, které si hrály s mými bradavkami, zmizí, a když se otočím, uvidím Kaela, jak se mění do své lidské podoby. Protáhne své krásné tělo, všechny ty zlaté svaly. Hledí na mě s hladem v očích a jeho penis je tlustý a naběhlý. Při tom pohledu mi vyschne v ústech.

Poslal jsem ho pryč, prohlásí. Pohladí mě hřbetem ruky po tváři a po čelisti. Řekl jsem mu, že je čas, abych si nárokoval svou družku a potěšil ji.

Jsem zároveň zděšená i vzrušená. „Prosím, řekni, že jsi mu to neřekl těmito slovy.“

Proč? On to chápe. Přeje si, aby měl družku, která by byla třeba jen z poloviny tak krásná a měkká, jako mám já, aby se mazlila s jeho tělem.

Kolem pasu mi ovine paži a přitáhne si mě k sobě. Jeho pohled uvězní ten můj a drze se na mě usměje. Mám tě potěšit, má družko? Než mohu odpovědět, dodá: vezmu si jen to, co mi sama dáš.

To znamená orál. A i když je to skvělé – miluji jeho ústa –, jsem tak trochu i smutná, že se příliš bojím, než abych požádala o víc. Zítra vyzvedneme Amy a Sashu. Ať se stane cokoliv, náš vztah se změní. Od zítřka tu nebudeme jen my dva, ale i Amy a Sasha. Přijdeme o naši samotu. Jsem z toho smutná a přemýšlím, jestli mám využít situace. Žádám po Kaelovi, aby mi důvěřoval – nemohu mu také důvěřovat? A pokud by se zítra stalo něco špatného… mohla by to být naše poslední společná noc.

„Chci mít sex,“ vypadne ze mě a položím mu ruku na nahá prsa. „Opravdový sex. Nejen doteky. Chci všechno… ale mám strach.“

Proč máš strach. Jsem tvůj druh. Nechci nic víc, než ti poskytnout potěšení.

„Ano, ale to kousnutí…“

Už to nemusím opakovat. Můj jed je v tvé krvi. Pozorně mě sleduje a jeho drápy mě hladí po krku. Tvůj pach je smíšený s mým, stejně jako naše myšlenky. Jsme spojeni. Drápem sjede po přední straně mého trička a látka se o něj zachytí. Jsi má družka. Mé všechno. Ale jestli máš strach, tak tě potěším jen svými ústy.

Ztěžka polknu. „Nechci mít strach. Také tě chci.“

Pak pohlédni do mých myšlenek. Uvidíš, že se nemusíš ničeho bát.

Zkusmo natáhnu ruku, abych spojila svou mysl s jeho, a okamžitě jsem zaplavena obrazy. Obrazy nás obou, jeho ústa na mé kůži. Obrázek mé ruky, jak ho hladí po zádech. Jeho, jak zajíždí svou bolavou délkou do mé měkké mušličky. Zasténám a rukama ho obejmu kolem krku. „Ano, dobře, uděláme to.“

Kterou část? Zní pobaveně.

„Musím si vybrat? Chci všechno. Všechno to, cos mi právě ukázal, protože jsem strašně nadržená.“

Pak to všechno dostaneš. Zvedne mě do náruče a odnese k naší společné velké posteli.

Obejmu ho trochu váhavě kolem krku. „Ještě se musíme připravit na zítřek,“ řeknu mu, zatímco mě posadí na postel a poté mě okamžitě přikryje svým tělem. „Musím vyrobit druhé sedlo pro Amy a…“

Ale má pozornost je rozptýlena tíhou jeho těla na mém. Bože, ten pocit miluji. Když mi zaboří tvář pod bradu a začne mi klíční kost olizovat svým drsným jazykem, dech se mi zadrhne v hrdle.

Připravíme se, řekne mi a jeho myšlenky jsou žhavé potřebou. Ale teď potřebuji svou družku.

„Och, tvá družka tě také potřebuje.“ Vypnu se proti jeho úžasnému jazyku. Proč mám na sobě tolik oblečení? Musí okamžitě pryč.

„Má Claudie,“ pronese nahlas a pečlivě vyslovuje mé jméno. Jeho tělo úplně žhne.

Zakňourám. „Proboha, proč zní tvůj hlas tak zatraceně sexy?“

Kael se zachechtá. „Claudie,“ znovu mě poškádlí a rukou mi začne rozepínat džíny. Cítím vlhkost mezi tvými stehny. Vzrušuje tě, když říkám tvé jméno.

Zasténám a opřu se hlavou do přikrývek. Ať mi chce udělat cokoliv, jsem jeho. Stačí jednoduché zašeptání mého jména a já jsem připravena svléknout si kalhotky a vyhodit z okna všechnu opatrnost. Jsem drakova. Vlastní mě a bude mě chránit.

„Claudie,“ zamumlá znovu a jeho ústa se pohybují směrem na jih. Drápy mi natrhne tričko. Chci cítit tvou kůži na mé.

Vykřiknu a odstrčím jeho drápy stranou, protože v srdci zůstanu vždy praktická. „Košili ne! Víš, jak je těžké najít dobré nepoškozené oblečení?“

Tak si ji rychle svlékni. Přitiskne mi zuby na kůži a vrhne na mě pohled, díky kterému se mi kolena změní na tekoucí lávu. Chci se tě zmocnit a ponořit se hluboko do tvého nitra, má Claudie.

Och, k čertu, taky to chci. Co nejrychleji si svléknu zbytek oblečení. Zítra to budu muset zašít, ale teď na to není čas. Mysl mi zaplavují Kaelovy svůdné myšlenky. Strhnu ze sebe potrhanou košili a poté podprsenku a odhodím je stranou. Lehnu si na záda a začnu se soukat ze svých nemožně těsných riflí. Tolik oblečení. Momentálně myslím na to, že se ze mě stane nudistka jako je on. Ještě během mého svlékání se pohne dopředu a z hrdla se mu dere vrčení. Ústy mi přejede po prsou, rukou jedno nadzvedne a začne mi jemně olizovat bradavku.

„Panebože, ty nehraješ férově,“ kňučím, stáhnu si kalhoty přes kotníky a to samé udělám i se svými kalhotkami. Během toho dál okusuje a olizuje jednu mou bradavku a to mě celou rozdivočí. Konečně jsem nahá. Obtočím mu nohy kolem boků a přitáhnu si ho k sobě, abych ho mohla políbit. Cítí mou potřebu. Přitiskne ústa na moje, a vášnivě mě políbí. Miluji to – je cítit žárem a kořením a všemi těmi věcmi, po kterých toužím každým dnem víc a víc. Penisem se mi otírá o mou mušličku, a když se zasune dovnitř, zasténám mu do úst. Začne se hýbat a tře se o mě, až úplně šílím touhou a zvednu boky, abychom se setkali uprostřed. Nemyslím na kousance, nebo na sedla, nebo na něco jiného, jen na to tření. Je to to nejlepší věc na světě, stejně jako ta nejšílenější, protože ho chci hluboko uvnitř. „Ano,“ zamumlám mu do horkých úst. „Prosím, Kaeli. Už se vůbec nebojím.“ Strach už ve mě žádný nezbyl – příliš po něm hladovím.

„Claudie,“ znovu zavrní a jeho jazyk se proplétá s mým. Rozechvěji se. Prosím, pošlu mu. Přestaň mě mučit a vezmi si mě.

Otoč se, družko. Jeho myšlenky jsou majetnické, plné touhy, dokonce, i když se ze mě zvedne a jeho oči jsou černé vášní. Ukáži ti, jak si drakoni berou své ženy.

To je tak neskutečně žhavé.

Miluji to.

Když ho poslechnu a otočím se na břicho, zasténám. Přitom nadzvednu boky, zatnu ruce do přikrývky a čekám na jeho dotek. Přijde o okamžik později. Jeho velká ruka mě pohladí po zadku, pak po boku a stehně. Jsi tak krásná, má Claudie. Má družka.

„Kaeli,“ zasténám. „Já tě potřebuji.“

Zvedne mě za boky výš, takže skončím na kolenou s tváří zabořenou do matrace.

Chceš svého druha, Claudie? Chceš mě hluboko v sobě?

„Ano,“ prosím ho. „Ano, prosím. Teď.“

Tady? Klouby prstů mě pohladí po mokrých záhybek mého pohlaví a já vykřiknu. Cítím, jak se mi otře o klitoris a opakovaně kolem něj krouží. Je to to, co chceš?

Och, ano. Vydávám ze sebe nesouvislé žadonící zvuky.

Ukaž mi to, řekne a jeho ruka se zastaví uprostřed pohybu. Použij mou ruku a veď mě.

Když si sáhnu mezi nohy a narazím tam na jeho ruku, zalapám po dechu. Začnu se dotýkat sama sebe, hraji si se svým klitorisem, ale po chvíli mou ruku odsune.

Použij mně.

Zlobivý. Úžasný. Když vedu jeho ruku a pomalu s ní kroužím kolem citlivého uzlíčku, zasténám. Cítím, jak z něj sálá horko a společně s myšlenkami, které mi posílá, asi vyvrcholím v rekordním čase. Otírám se o jeho ruku rychleji a tvrději a ústa mám otevřená v neslyšném výkřiku. Tak blízko. Tak…

Zastaví se. Jeho ruka se odtáhne. Potlačím výkřik frustrace a natáhnu se po přikrývce. „Kaeli,“ zasyčím. „Ty synu ču…“

V příštím okamžiku málem spadnu z postele, protože se do mě zaboří až po jílec. Proboha, ano, to je lepší. Mnohem lepší. Zakroužím boky a roztáhnu kolena ještě víc od sebe, abych ho mohla pojmout. Může si mě nárokovat.

Udělá to jedním rychlým přírazem. Naplní mě s takovou intenzitou, že se mi zkroutí prsty na nohou. Potěšení mnou protéká jako proud řeky. Svaly se mi začínají zatínat v předzvěsti přicházejícího orgasmu; je to tak skvělý pocit mít ho v sobě. Miluji to tiché vrčení, které z něj vychází, když přiráží, způsob, jak se jeho tělo tiskne k mému. No prostě všechno. Tělo mi pulsuje potřebou a skoro nemohu dýchat. Všechno čeká, aby explodovalo. Chytí mě za boky, stáhne se dozadu a poté znovu přirazí. Z šoku z toho, jak skvělý je to pocit, ze sebe vydávám „dámy nehodný,“ zvuk. Začne do mě bušit jako zběsilý.

Má družka, vrčí mi v hlavě a zaplaví mě svými myšlenkami. Máš ráda způsob, jakým si tě beru, má družko? Líbí se ti způsob, jakým si tě nárokuji?

Ano, zakňourám a svírám přikrývku jako o život, zatímco pokračuje. Každým přírazem jeho penisu se mi zkroutí prsty na nohou. Jeho enormní obvod mě roztahuje na maximum. Mohu cítit, jak se má pochva kolem něj svírá, zatímco se blížím k vyvrcholení a každý jeho příraz mě k němu posouvá blíž a blíž. Strčím si rožek přikrývky mezi zuby a zakousnu se, abych přílivovou vlnu zadržela o něco déle. Je to tak skvělý pocit, že si přeji, aby trval navždy. Ale je to k ničemu. Během příští sekundy vrcholím. Jakoby z dálky slyším, jak Kael křičí svým vlastním orgasmem a cítím, jak celé jeho tělo ztuhne, než do mě vystříkne jeho horké semeno. Pomalu pumpuje, a když se nemá k tomu, aby mě kousl, uvolním se, zavřu oči a nechám se unášet prožitým potěšením.

To bylo brutální páření… ale naprosto skvělé. S námahou uvolním křeč v prstech na nohách a na tváři se mi usadí přihlouplý výraz. Kael si ztěžka povzdechne a poté cítím, jak ze mě mizí jeho váha. O okamžik později mě k sobě přivine.

Má družko, zopakuje a pohladí mě na krku. Teď mi patříš navždy, má Claudie.

Sáhnu dozadu a něžně se ho dotknu na tváři, ale neodpovím mu. Než budu moci někomu slíbit společnou budoucnost, musím počkat, jak dopadne zítřejší záchranná akce. Protože pokud nebude Amy v bezpečí, jak bych mohla být někdy s Kaelem šťastná?