SP - 5. kapitola

Překlad: Clarissa

Giselle

Když vyjdeme z místnosti do tanečního sálu, cítím se tentokrát úplně jinak. Přitáhne si mě k sobě blíž, je to jako by byl na mě nějakým způsobem pyšný. Jako by byl pyšný na to, že je se mnou. Stojí rovně a usmívá se od ucha k uchu, když sebejistě kráčí se mnou po jeho boku. Cítím se sexy, protože jsme předtím dělali takové hříšné věci, a teď jsme tady v davu lidí, kteří nemají vůbec ponětí o tom, co se právě stalo. Při té myšlence se červenám.

Políbí vršek mé hlavy, zatímco kráčíme skrz místnost, aby tím dal každému najevo, že jsem jeho. Lidé se otáčejí, aby se na nás podívali a ta sebejistota, kterou jsem před minutou cítila, zakolísá při pohledu na všechny ty nádherné ženy v róbách. Až tehdy, když jejich pohledy sledují každý náš pohyb, si uvědomím, že vůbec nevím, kdo je můj záhadný muž.

„Všichni se na nás dívají. Jsi si jistý, že jsou mé šaty opravdu vhodné?“ Trochu se otočím, abych se na něj podívala. Zastaví se, aby se na mě podíval. A znovu jeho obrovský úsměv na tváři rozzáří jeho nádherné modré oči.

„Už jsem ti řekl, že jsi ta nejkrásnější žena tady.“ Skloní se a lehce políbí mé rty rychlým, ale sladkým polibkem. „Ta nejkrásnější žena, kterou jsem kdy ve svém životě viděl.“

Tváře mi po jeho slovech jenom hoří a nyní už opravdu cítím, jak se na mě každý dívá.

„Kdo vlastně jsi?“ zeptám se a začínám si myslet, že to možná on je důvodem, proč se na nás každý dívá. Dokonce mu uhýbali z cesty, když jsem procházeli tanečním sálem.

Nakloní hlavu ke straně. „Ty nevíš, kdo jsem?“

Zavrtím hlavou. „Já opravdu neznám každého,“ připustím. „Asi bych ti měla říct, že jsem princezna. Můj bratr je Král Ethan Merrick. Nedávno převzal trůn po mém otci. Měla jsem něco říct už předtím, ale ...“ Nechám svá slova, aby se vytratila, protože znovu cítím, jak mi hoří tváře.

Zúží pohled a já chvilku přemýšlím, jestli je naštvaný, že jsem mu to neřekla. To, co jsme právě udělali, by některé rodiny považaly za ostudné. Princezna se neodevzdá nikomu kromě jí určenému manželovi. Ne všechna království to takto praktikují, ale některá jsou staromódní. Některá na to stále mají zákony. Nejsem si jistá, jak bude můj bratr reagovat, až se dozví, co jsem udělala. Ale upřímně, je mi to jedno. Za celý život už jsem měla starostí dost a neměla jsem v sobě, abych se starala o to, co si ostatní myslí.

„Myslel jsem si, že jsem viděl každou vhodnou princeznu tady.“ Jeho ruka se pohne k mému boku a stiskne ho. „Jsi někomu zaslíbená?“ zavrčí tak hluboce a tiše, že dokonce i v místnosti zaplněné lidmi jsem si jistá, že jsem jediná, kdo to slyšel.

„Nevadí. Nezáleží na tom. Teď jsi moje. Označil jsem si tě.“ Prohlíží si mě, jako kdyby na mně hledal místo, které neoznačil za své.

Poté za jeho rty zatahá úsměv. „Ani nevíš, kdo jsem a podlehla jsi mi. Prostě jen tak.“ Zavrtí hlavou, jako kdyby tomu nemohl uvěřit. Která by mu nepodlehla? Když říká ty nejsladší věci a nedá vám zapomenout, jak je nádherný.

„Pojď. Chci to mít za sebou, abych si tě mohl vzít domů.“ Popadne mou ruku a proplete své prsty s mými.

Slyším všude kolem nás šepotání, zatímco se pohybujeme. Některé z nich jsem zaslechla a slyšela lidi, jak se ptají, kdo jsem. Slyším něco o tom, jak si král vybral svou ženu. Úplně jsem zapomněla, proč jsem tady dnes večer byla. Stisknu jeho ruku a on trochu zpomalí.

„Nejsem si jistá, jestli mi můj otec dovolí jít s tebou. Chci říct, že --“

„Já to vyřeším, má lásko.“

Kousnu se do rtu. Miluji, jak se ke mně chová.

Když konečně dojdeme do přední části místnosti, vyskočí krásná blondýna ze své židle. Bílé šaty obepínají její úžasnou postavu. Vypadá jako kdyby byla připravená na svatbu.

„Pane?“ zeptá se, vypadá vyčerpaně. Přejede pohledem ke mně a pak ho zúží. Zahlédne naše propletené ruce a vypadá naštvaně. Nevím, kdo to je, ale nevypadá, že bych se jí zamlouvala.

„Jsem připravený,“ řekne té ženě pevným, strohým hlasem. Pak mě zavede k židli, ze které právě vstala ta žena v bílém.

„Počkej tady, má lásko,“ řekne mi něžně. Ten strohý hlas, kterým mluvil na tu druhou ženu, je pryč a teď je tady pro mě jen něžnost.

„Nelíbím se jí,“ zašeptám a podívám se na ženu za sebou, která mě propichuje pohledem. Pohlédne na ni přes rameno a na její tváři se objeví sladký úsměv, který zamaskuje to, co tam právě bylo.

„Přines jí šampaňské,“ vyštěkne na ni. Stále se usmívá a kývne hlavou, než nás opustí. On zavrtí hlavou, jako kdybyby byl podrážděný.

Vrátí svou pozornost ke mně a dlaně položí po obou stranách židle. „Hned se vrátím a pak půjdeme domů.“

Snažím se promluvit, ale jeho ústa přistanou na mých a zanechají mě bez dechu. Věnuje mi poslední pohled, než se otočí k malému pódiu. Jeho tělo se s každým krokem, který ode mě udělá, zdá být tužší. Světla v místnosti zablikají a já přemýšlím, co se děje.

„On si vybral Vás?“ zeptá se žena vedle mě. Pohlédnu na ni. Je starší, ale její úsměv je laskavý a vypadá nadšeně z toho, co se děje. Znovu se podívám na mého záhadného muže, který právě mluví s několika lidmi, kteří se k němu připojili na tom malém pódiu.

„Kdo?“ zeptám se, když se na ni znovu podívám.

„Král,“ řekne, jako kdybych vtipkovala. „Král Karim.“

Teď už to do sebe začíná zapadat. Neřekl mi své jméno poté, co se zdál být v šoku z toho, že jsem nevěděla, kdo je. Zaplaví mě zmatek a nevím, jak bych se měla cítit. Záleží na tom, že je král? V té době mi bylo jedno, kdo je. Zdál se být tak dokonalý – co když na tom opravdu záleželo? Ale není dnešní večer o tom, aby vyhlásil, kdo se stane jeho ženou? Byl určen pro jinou ženu. Ta myšlenka na mě těžce dopadne. Je v téhle místnosti žena, která na něj čeká? Je tady princezna, která věděla, že bude vybrána, zatímco on si mě bral v té zadní místnosti? Vybere si ji přímo přede mnou? Panebože, budu nějakou špinavou tajnou milenkou?

„Chystá se oznámit svůj úmysl. Mysleli jsme si, že by to mohla být ta blonďatá Nikki. Ona jediná s ním vždycky byla. Každý si vždycky říkal, že spolu něco mají a že ona je důvodem, proč si nevybral královnu.“ Nakloní se, jako kdyby šeptala. „Protože ona není urozeného původu.“

V hrudi mi začne bušit srdce. Můj pohled se vrátí ke Karimovi, který zaujatě hovoří s dalšími dvěma muži.

Ta blondýnka se vrátí zpátky a postaví sklenku se šampaňským vedle mě s takovou silou, až  ho vyleje na stůl a na mé šaty. Slyším, jak starší dáma zalapá po dechu. Vzhlédnu a vidím, jak se Nikki dívá, jako kdyby mě chtěla zavraždit. Nakloní se k mému uchu a já mám co dělat, abych se nezkroutila.

„Může si tě dnes večer vybrat, ale nemysli si, že tím to mezi ním a mnou skončí. Všichni ví, že králové mají své milenky. A já se postarám o to, abych ho tak uspokojila, aby měl jen jednu. Buď vítána.“

Poté se otočí a zanechá mě bez řeci a v šoku.

Podívám se tam, kde stojí král, a on na mě mrkne. Vrátím se pohledem k té starší dámě, která něco šeptá další starší dámě vedle ní. Knedlík v mém krku se zvětšuje a já jsem ráda, když světlo v místnosti zeslábne a někdo ho zamíří doprostřed pódia, aby představil Karima. 

Využiji toho momentu k tomu, abych vstala ze židle a se skloněnou hlavou vystřelila z místnosti tak rychle, jak je to možné. Nechci vědět, co bude následovat. Musím se odtud okamžitě dostat.

Když doběhnu k šatně, popadnu svou kabelku a plášť, a vytáhnu mobil, abych napsala svému otci zprávu, že odcházím. Kousnu se do rtu, protože si nejsem jistá, co dělat. Napadne mě jen jediná věc a pošlu další zprávu, zatímco se snažím bojovat se slzami.