SP - 2. kapitola

Překlad: Clarissa

Karim

Nedokázal jsem přestat a ani jsem nechtěl. Potřeboval jsem ji.

Dnes večer jsem byl nucen k tomu, abych si vybral manželku. Vypršel mi čas a královský dvůr už to nechce déle prodlužovat. Já jsem Král, ale musím mít dědice. Takže jsme se dohodli na kompromisu, že oni uspořádají ples a povolí všem oprávněným princeznám, aby se prošli kolem mě a nechají mě jednu si vybrat. Je to jako vybírání koně na farmě. Je to méně než lákavé. Nechtěl jsem přijít. Tězce na mě dolehnul strach, z čehož byla má nálada temná.

Toto království vedu již roky od té doby, co moji rodiče zemřeli, když jsem byl mladý. Po většinu toho času jsem měl poradce, ale oficiálně jsem převzal trůn, když mi bylo jednadvacet. Nyní je to už osm let a je na mě vyvíjen tlak, abych se oženil.

Vím, že už je čas, ale vždy jsem věřil, že se ožením, až potkám tu pravou. Jak roky ubíhaly, byl jsem stále víc přesvědčenější, že taková láska, jakou měli moji rodiče, byla vzácná. Může se to zdát jako slabost, když muž sní o takové věci, ale představoval jsem si, že má žena by mě měla milovat tak moc, jako bych miloval já ji. Že bude stát po mém boku. Že bude jedinou osobou, které důvěřuji.

Mé sny o lásce v průběhu let pomalu umíraly, takže jsem se rozhodl, že do toho půjdu po hlavě, vyberu si ženu a bude to. Chtěl jsem uklidnit všechny v království, že zajistím naši budoucnost. Musel jsem být vůdcem, kterého čekali. Takže dnešní večer byl pro lidi. Měl jsem v úmyslu zatnout zuby a splnit svou povinnost, a doufal jsem, že z té špatné situace vytěžím jenom to nejlepší. Ale ani jedna z princezen mi nepadla do oka. Pokaždé, když jsem se podíval na ženu, sevřel se mi strachy žaludek.

Pak ale vešla dovnitř ona.

Stačil jeden pohled na ni a věděl jsem, že to byla ta pravá. Ona byla důvodem, proč se mi chtělo zvracet, když jsem jen pomyslel na to, že bych se oženil s nějakou jinou. Čekal jsem na ni. Osud ke mně konečně přivedl ženu, na kterou jsem ve svém životě čekal. A hned večer jsem se vzdal naděje. Stála mimo dav, ale ne kvůli tomu, co by si člověk v těch šatech myslel. Ne, její krása na mě volala jako Siréna v noci. Bylo to, jako kdyby kolem sebe měla záři, která svítila tak jasně, že to mohlo vidět mé srdce.

Uvnitř mě cvaknul spínač, a já byl v pohybu. Prodíral jsem se davem lidí a nevšímal jsem si, že volali mé jméno. Neměl jsem čas na nikoho, kromě ní. Ale bylo zde na návštěvě tolik lidí, až jsem ji v jedné chvíli ztratil. Na okamžik jsem si myslel, že se mi zdála. Chtěl jsem na každého v tanečním sále křičet, ať se mi sakra klidí z cesty, ale zvládl jsem se jimi prodrat bez scén. Právě když se mezi lidmi objevila mezera, zahlédl jsem růžovou stopu utíkat chodbou. Pryč ode mě.

Prodíral jsem se davem dál, znovu jsem ji ztratil z dohledu a chtělo se mi řvát. Utíkal jsem za ní a zkoušel každé dveře, dokud jsem ji nenašel.

Dokázal jsem pomyslet jen na jedinou věc – abych zamknul dveře a vysvětlil jí, že teď patří mně.

Znělo to šíleně, ale láska na první pohled byla přesně to, co se stalo. Byla moje okamžitě, jak jsem ji zahlédl, a litoval jsem muže, kteří se mi ji budou snažit vzít. Pokud někdo vstoupí mezi mě a to, co je moje, ukončím jejich život. Tenhle sladký, křehký anděl je můj.

Její tělo se rozpouštělo do mého ještě víc, když jsem líbal její ústa s příchutí cukrové vaty. Její rty jsou sametově hebké, a já ten spodní olíznu, než ho stisknu mezi zuby a lehce do něj kousnu. Pak ji líbám hlouběji a ochutnávám sladkost, která z ní vychází ve vlnách. Mé plíce zasáhne čistá, hebká nevinnost a já vím, že ji musím mít. Musí patřit mně.

Odtáhnu se od ní, ale jen o kousek. Mám jednu ruku na jejím krku, s prsty zapletenými do jejích vlasů. Cítím, jak jí zběsile buší srdce, a mé vlastní buší do rytmu s jejím. Tohle se nepodobá ničemu, co jsem kdy cítil, ale okamžitě vím, že tohle je zbytek mého života. Držím svou budoucnost ve svých rukou a odmítám ji pustit.

„Řekni mi, jak se jmenuješ,“ požaduji.

Olízne si rty a pak se na mě usměje, zatímco mi položí dlaně na hruď. „Giselle.“

Tělo mi brní očekáváním a zdá se, že nedokážu udržet sebekontrolu.

„Moje Giselle,“ zavrčím a přitisknu své tělo k jejímu.

Díky tomu pohybu uděláme pár kroků dozadu, její chodidla sklouznou z mých, ale její dlaně se dál opírají o mou hruď.

„Mé jméno znamená velkorysý.“ Její záda narazí do zdi za ní, ale nevypadá, že by panikařila. Naopak, vypadá naprosto uvolněně. Lehce sklopí víčka a její dolní polovina těla narazí do mého vzteklého ptáka. „Dovol mi, abych k tobě byl velkorysý, má Giselle.“

„Co se to děje?“ zeptá se, když mě obejme kolem pasu a přitiskne se ke mně víc. „Tohle jsem nikdy předtím neudělala.“

„Dobře,“ odpovím a znovu ji políbím. Nedokážu od ní držet svá ústa dál. Touha mi přejíždí dolů po zádech a já cítím věci, které jsem nikdy necítil. Obklopí mě ochranitelské instinkty a nechci nic jiného, než odnést tuto ženu do nejbližší věže a zamknout ji tam. Chci ji držet v bezpečí, aby jí nikdo neublížil, a chci jí poskytnout takové potěšení, které nikdy nezažila.

Mé rty se pohybují po jejím krku, dokud nedoputují k okraji jejího vršku. Odhrnu jí z ramene i druhý pruh látky, který sklouzne dolů, dokud přede mnou nestojí s odhalenými prsy. Dokonalé bradavky jsou ztuhlé touhou, a mně se v ústech sbíhají sliny, abych je ochutnal.

„Chceš mě, má Giselle? Chceš má ústa?“ Skloním se tak, že může cítit můj dech na své jemné pokožce. „Udělám vše pro to, aby se ti splnily všechny tvé sny.“

Její oči se střetnou s mými a vidím, jak si olízne své lahodné rty, než mi prsty prohrábne vlasy.

„Tohle je šílené. Je to jako v pohádce.“

„Tak to přesně je. Patřím teď tobě. Využiješ mě pro potěšení?“