SP - 1. kapitola

Překlad: Clarissa

Giselle

Vypadám směšně. Nakloním se, abych viděla svůj odraz v zrcadle a chce se mi zakroutit očima. Chtěla jsem utéct před stovkami lidí, kteří se tlačí v tanečním sále, takže jsem vklouzla sem.  Přemýšlím, proč jsem vůbec byla nadšená z toho, že jsem sem přišla. Oh jasně, protože nikdy nikam nechodím.

Podívám se na svou růžovou rtěnku a světle růžové oční stíny a myslím na to, jak moc se mi před pár hodinami líbily. Málem jsem porazila svého tátu, když mi řekl, že půjdeme na party. Něco ohledně krále a výběru jeho nevěsty, a my jsme se mohli jít podívat, ale opravdu jsem nevěděla, co za tím bylo. Nikdy jsem všechny ty domluvené svatby nechápala. Obě mé sestry si tím prošly, a jejich manželé se mi líbí. Alespoň, když je vidím, což nebývá často. Nikdo rád necestuje tam, kde s mým otcem žijeme. Nikdy se mnou nemluvili o dohodnuté svatbě, a já jsem ráda, že na to nikdy nedošlo.

Ale možná kdybych se provdala, dostala bych se pryč a viděla bych trochu svět místo toho, abych byla zamčená. Být dnes večer tady mi jen ukazuje, jak mimo dosah jsem se zbytkem světa.

Jasně, jsem princezna, ale můj otec a já už se opravdu do veškeré té politiky nemícháme, protože žijeme tak daleko. Náš pozemek je malý a na venkově, ale je hezký. Ale jediní lidé na tom pozemku jsou placení, aby tam byli – kuchař, zahradníci a služky, dokonce i můj učitel. Mým jediným přítelem je George a většinu dní mě ani nemá rád, pokud mu nedám extra večeři. Nebo když chce poškrábat na břiše. Jinak mě ignoruje jako všechny ostatní. Měla jsem dostat psa, přesto toho nevrlého kocoura miluji.

Byla jsem pro své rodiče v pozdějším věku překvapením. Měli mě po čtyřicítce a mé sestry odešly a vdaly se ještě než mi bylo náct. Můj bratr se ujal trůnu mého otce nedlouho poté. Nemám tušení, kde je moje matka. Objevuje se a mizí z našich životů, ale víc ji zajímá společenský život a život ve městě. Na rozdíl od mého otce, který je spokojený doma u televize se sníženou hlasitostí.

„Co mám dělat, co mám dělat ...“ přemýšlím nahlas a otírám si make-up. Myslela jsem, že vypadám hezky. Táta mi o party řekl předevčírem, a já celý ten čas strávila tím, že jsem vybírala, co si vezmu na sebe. Neměla jsem nic extra luxusního, takže jsem si myslela, že bych si mohla vyrobit něco z toho, co jsem měla. Vkradla jsem se do pokoje své mámy a vzala si dvoje z jejích šatů. Z jedněch šatů jsem vytáhla načechranou tylovou spodničku a vytvořila jsem sukni, která sahala až na zem. Dokonce jsem ji obarvila na světle růžovou. Pak jsem našla kamínky pokrytý živůtek a spojila ho se sukní. Musela jsem to trochu sešít, ale myslela jsem si, že vypadám nádherně.

Polovinu svých vlasů jsem si sepnula na vršku hlavy do dvou malých drdolů. Trvalo mi věčnost, než to bylo dokonalé. Mezitím mě táta volal, že už musíme jít, bylo to tak vzrušující, že jsem málem praskla. Dokud jsem dnes večer nevešla dovnitř. Nikdy jsem se necítila víc mimo. Teď jsem rozuměla tomu, proč se můj táta rád schovával na pozemku. Protože právě teď to bylo to, co jsem chtěla udělat. Tolik jsem vypadala, že sem nepatřím.

Trochu pomohlo, když mi táta řekl, že vypadám hezky. A v tom to bylo. Lidé tady nevypadali hezky, oni vypadali nádherně. Nejdříve jsem si myslela, že jde o filmovou premiéru. Dokonce jsem musela projít po podivném koberci.

Otočila jsem se. Nechci se už na sebe dívat do zrcadla.

Uvízla jsem tady, dokud můj táta nebude připraven odejít. Přemýšlím, jak dlouho se tu budu schovávat. Přesně v tu chvíli, kdy mi tato myšlenka proběhla hlavou, se otevřely dveře, dovnitř vklouzl muž a zavřel je za sebou.

Slyšela jsem cvaknout zámek a nadávala jsem si, že mě nenapadlo zamknout. Opíral se oběma dlaněmi o dveře jako kdyby si myslel, že by se někdo mohl pokusit vstoupit dovnitř, a já tady stojím a zírám.

Má na sobě černé kalhoty a černé sako, a já na chvíli přemýšlím, jestli to není ochranka nebo něco takového. Jeho velikost mě také nutí přemýšlet. Stojím tady a nejsem si jistá, co dělat.

Pomalu se otočí a odlepí ruce od dveří. Těžce oddechuje, a já si nyní uvědomím, že má na sobě smoking. Ne, rozhodně to není ochranka.

Jeho oči se podívají do mých, a jsou to ty nejzářivější modré oči, které jsem kdy viděla. Je to takový kontrast k jeho černým vlasům. Postaví se rovně a moje oči se rozšíří, když si prohlížím jeho velikost. Tenhle muž je velký. Možná by mohl patřit do týmu ochranky.

„Ahoj.“ Zvednu svou ruku, mávnu a pak ji hned spustím dolů a nakrčím se. Kdo mává rukou, když je od někoho vzdálen na pět kroků? Já, blbka, která nemůže zapadnout ani když je v místnosti pouze jeden další člověk. Jeho ústa se zvednou do úsměvu.

„Potřebuješ tuto místnost? Můžu jít.“ Zeptám se, když odhodím marnivost, o kterou jsem se opírala.

„Přišel jsem sem, protože jsem tě viděl, jak sem jdeš,“ řekne klidně a opře se o dveře.

Nejsem si jistá, co říct, ale hoří mi tváře. „Schovávala jsem se,“ přiznám se a žmoulám tyl mých šatů.

„Proč?“ Udělá krok ke mně. Jeho hlas je hluboký a jakoby se valí přes mou kůži.

Zvednu hlavu a dotknu se svých vlasů, abych se ujistila, že se neuvolnily. Chci také vypadat sebejistě, takže se také snažím tvářit klidně. Pokrčím rameny a ten pohyb způsobí, že mi kamínkový pruh látky sklouzne z ramene. „Nezapadla jsem, a lidé na mě zírali.“

„Taky jsem na tebe koukal. Ostatních jsem si nevšiml. Nemohl jsem od tebe odtrhnout oči, abych se jen obtěžoval.“ Udělá dalších pár kroků ke mně, a já se na něj usměji.

„Líbí se ti moje šaty? Ušila jsem si je sama,“ přiznám se a on se ještě víc usměje.

„Ty sis je ušila?“

Kývnu hlavou.

„Podívej.“ Udělám otočku a tyl se kolem mě rozvlní.

„Ty máš tenisky?“ řekne, zatímco si mě prohlíží. Pak mi ukáže, abych se znovu zatočila. A já to udělám.

„Myslela jsem si, že až budu tancovat, tak ty šaty budou vypadat obzvlášť hezky. Když jsem zkoušela doma tancovat v podpatkách, moc dobře mi to nešlo a málem jsem se zranila. Takže tenisky byly jasnou volbou.“ Skloním hlavu, abych se podívala na své nohy. Je to jen další připomínka toho, proč sem nepatřím.

„Chceš si zatancovat?“ zeptá se a uchopí mě za bradu, aby mě donutil se na něj podívat.

„Nechci tancovat v tom sále.“

„Tak si zatancujeme přímo tady.“ Vytáhne telefon z kapsy a zmáčkne pár tlačítek. Místností se rozezní hudba, a já se usměju.

Popadne mě, přitáhne k sobě a já si najednou uvědomím, proč ženy nosí podpatky. A ještě víc, když se chystáte tancovat s někým tak velkým jako je tento muž.

„Sundej si boty.“

„Nelíbí se ti?“ Ujistila jsem se, aby se k šatům hodily. Jednoduché bílé tenisky. Dokonce jsem vyrobila tkaničky ze stejného tylu, který jsem použila na šaty.

„Jsou perfektní. Stejně jako ty. Ale chci tě mít blíž u sebe, když budeme tančit.“

Rychle jsem je vyzula, aniž bych opustila jeho objetí, a odkopla jsem je stranou. Jedním rychlým pohybem mě trochu nadzvedl a pak mě postavil na jeho nohy. Neměla jsem ponětí, co se děje, ale bylo to dokonalé. Víc než dokonalé.

„Vím, že se takhle nebudeš moct točit, ale potřeboval jsem tě mít u sebe. Od okamžiku, kdy jsem tě zahlédl dnes večer vejít do tanečního sálu, jsem byl uchvácen.“

Zadrhne se mi dech, když s námi začne pohybovat do rytmu hudby. Pustila jsem se jeho teplé ruky, která obklopovala mou, abych mu ji omotala kolem krku. Musel se trochu sehnout dolů, abych to mohla udělat. V tom okamžiku jsem se ztratila a užívala jsem si pocit z tohoto neznámého muže. Neznám ani jeho jméno, ale v téhle chvíli je mi to jedno.

„Voníš jako --“

„Cukrová vata,“ dokončím to místo něj. „To je moje rtěnka.“

„Hmm.“ Nakloní se blíž, jeho ústa jsou pouhý dech od mých. „Myslím, že to musím ochutnat sám.“

Pak se najednou jeho ústa přiblíží k mým.