Player - 5. kapitola

Překlad: Lucie

#JednaSmečka

#AlfaPromluvil

…Alpha BuzzFeed

Rimmel

Měla jsem napůl strach, že u něj bude jeho matka, až tam přijedeme.

Ale ta myšlenka však nestačila na to, abych zůstala venku v mrazivém zimním vzduchu. Za pár hodin vyjde slunce a já doufala, že to už budu v posteli. Vyčerpání však nepokrylo ten pocit, jak jsem se cítila.

Nechala jsem Romea a jeho otce stát na příjezdové cestě, když mluvili o detailech dnešního večera, otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Teplo místnosti do mě proniklo a já si povzdechla, jak jsem postupovala dál.

Murphy byl stočený na gauči a zamrkal na mě, když jsem vešla do dveří. Světlo v kuchyni svítilo, tak jsem pokračovala s myšlenkou, že tam možná bude Valerie.

Ale nebyla.

Bylo však jasné, že tu byla.

Nová, velmi velká lahvička s prášky proti bolesti ležela na pultě vedle několika studených balíčků, které jste mohli aktivovat mít, že je v ruce zlomíte. Také tam bylo několik návodů, jak by se měl Romeo starat o svoji ruku.

Zvedla jsem je a přečetla si informace, abych věděla, jak mu pomoct.

Kromě těchto věcí tu byla krabička s balíčky jablečného cideru. Ten druh, který si nasypete do hrnku a zalijete horkou vodou.

Byly pro mě.

Proč by dělala něco tak hezkého, když dala jasně najevo, jaký vůči mně má postoj?

Nechala jsem jablečný cider tam, kde byl, a vpadla do ložnice, abych našla svoje bačkory.

Přední dveře se otevřely a zavřely a Romeo zavolal moje jméno.

„Tady!“ Odpověděla jsem, zatímco jsem popadla své měkké boty a posadila se na kraj postele, abych si je natáhla.

Naklonila jsem se jen na několik vteřin, ale i tak mi v obličeji začalo bušit, tak jsem se rychle narovnala.

Romeo vešel do místnosti a pohyboval se mnohem víc strnule než kdy jindy.

„Musíme tvoji ruku podepřít několika polštáři. Vyvýšení ti pomůže s otokem. A pak ti donesu nějaké léky.“

Vypadal pobaveně mými instrukcemi.

„Sundej si tričko,“ nařídil.

„Opravdu si nemyslím, že na tohle je zrovna teď ten pravý čas.“

Dal mi vlčí úsměv. „Zlato, mohl bych být napůl mrtvý a stejně by na to byl ten správný čas.“ Protočila jsem oči a on se ještě víc zazubil. „Ale to není ten důvod, proč tě chci nahou.“

Chtěla jsem se zeptat proč, ale zastavila jsem se. „Když uvidíš stopy na mém těle, nic to nezmění.“

Romeo kráčel blíž. Způsob, jakým se jeho boky kroutily při chůzi, upoutalo mou pozornost a já silně polkla. Stoupl si přede mě a z mé pozice na posteli byl jeho rozkrok přímo před mým obličejem.

„Potřebuju vidět místa, na která musím být opatrný, když se tě budu dotýkat.“ Jeho hlas byl chraplavý a já odtrhla pohled z jeho dolní oblasti a vzhlédla. V jeho pohledu byla znatelná touha. „No tak.“ Pokynul mi bradou a o kousek odstoupil, abych se mohla postavit.

Udělala jsem to, protože hádat se s ním bylo to poslední, co jsem chtěla dělat, a protože jsem vážně nesnášela tohle růžové tričko. Opatrně jsem si ho přetáhla přes hlavu a odhodila ho stranou.

Neměla jsem na sobě podprsenku. Hodila jsem ji do koše. Vzduch, i když byl teplý, byl pro mou kůži chladný, takže mi ztvrdly bradavky, ale tentokrát se zdálo, že si toho ani nevšiml.

Romeovy oči potemněly a jeho rty se stáhly v úzkou linku. „Sakra, zlato.“

Přešla jsem k zrcadlu poblíž skříně a postavila se před něj, abych konečně viděla ty škody na vlastní oči.

Bylo to skoro to, co jsem očekávala.

Měla jsem fialové kroužky na žebrech pod prsama. Kůže byla červená a podrážděná. Některá místa byla napuchlá a rozedřená. Kroužky sahaly až  k pupíku a spodní část zad vypadala stejně. To, co jsem nečekala, byly popáleniny od lana, která jsem měla vertikálně omotané kolem ramen a podpaží. Tak ukotvil lano kolem mě a tyče.

Tyhle značky taky vypadaly docela ošklivě.

Romeo přistoupil za mě s tváří plnou smutku a natáhl se, aby prstem sklouzl po modřině, které jsem si ještě nevšimla na nadloktí. Byl to otisk prstů. Byla jsem ráda, že tyhle stopy zmizí. Dívat se na ně by bylo jako připomínka. Připomínka, kterou jsem nechtěla, ani nepotřebovala.

Bylo dost špatné, že policie si to fotila. Říkali, že potřebují fotografie jako důkaz, protože z toho teď byl právní případ. Dávalo mi to smysl, ale stále jsem nenáviděla myšlenku, že ty fotky znamenaly modřiny – otisky prstů, které na mě Zach zanechal – které nikdy úplně nezmizí. Vždycky budou důkazem téhle příšerné noci.

„Omlouvám se, že jsem tam kurva nebyl.“ Romeův hlas se zlomil.

Setkala jsem se s jeho pohledem přes zrcadlo. „Neviním tě z toho.“

„Já vím a kvůli tomu se cítím ještě hůř.“

Odvrátila jsem se od svého odrazu a čelila mu. Tyčil se nade mnou a jeho pravé předloktí spočívalo na jeho břiše, takže jsem se k němu nemohla přitisknout. Místo toho jsem se naklonila dopředu a opřela si čelo o jeho hruď.

Romeo lehce klouzal klouby po mých zádech až prsty zajel pod srolovaný pás kalhot na jógu. Neměla jsem na sobě ani kalhotky.

Když jsme dorazili do nemocnice, byly stále mokré, a sedět v nich bylo nepříjemné.

Prsty na konci mé páteře se ponořily ještě hlouběji. Trvalo mu tři vteřiny, než si uvědomil, že pod kalhotami nic není.

Celé jeho tělo se posunulo o něco blíž a jeho boky se vyklenuly. Jeho velká, teplá dlaň se dostala až k mému zadečku a začala ho hníst. Když mi masíroval pozadí, zavřela jsem oči. Nad mou hlavou se vznášel dlouhý vyhnaný vzdech a dřív, než jsem to stihla zaregistrovat, sklouzl předloktím pode mně a zvedl si mě nahoru proti tělu.

Zalapala jsem po dechu a zůstala v klidu, abych mu nenarazila do paže. Odolávala jsem nutkání obtočit mu nohy kolem pasu, jak jsem to obvykle dělala, ale on si mě přitáhl blíž.

„Udělej to,“ zavrčel.

Podvolila jsem se a ovinula jsem stehna kolem něj a dávala si pozor, aby mi nohy zůstaly v úrovni pasu. Přestože jeho paže byla v dlaze a závěsu, jeho ruka byla volná. Prsty mě hladil v pase na holé kůži a jeho oči hledaly ty moje.

Dělal to znovu.

Díval se na mě, jako bych byla všechno, co existovalo.

Moje rty vyhledaly ty jeho a my se spojili. Cítila jsem se, jako kdybych celé dny putovala pouští a najednou se přede mnou objevil bar plný vody. Jeho rty proti mým byly cítit jako hedvábí, klouzaly po mých s největší lehkostí. Odvážně jsem si přitáhla jeho dolní ret mezi zuby a zatáhla jsem. Trochu se usmál a já ho vtahovala dál do úst, úžívala si každou poslední kapku, co jsem mohla.

Otočil se, aniž by přerušil nás polibek, a sklonil se u konce postele, takže na ní seděl a já klečela na jeho klíně. Ruka, která mě přidržovala, se zvedla, aby mi mohl prsty zamotat ve vlasech, a přitáhnout mi hlavu dozadu, aby mi odhalil krk.

Jeho rty zanechaly horkou a vlhkou stopu na mé citlivé kůži pod čelistí a zuby se mu sevřely a zatáhly, jen aby jeho jazyk mohl nastoupil a zjemnil to kousnutí.

Začala jsem se proti němu houpat, což byla podvědomá reakce na hlad, který se valil mým systémem. Když olizoval bok mého krku, otřásla jsem se, protože to bylo neskutečně lahodné.

„Romeo,“ lapala jsem po dechu. „Nemůžeme. Tvoje ruka.“

„Nepotřebuju ruku, abych se s tebou mohl milovat, zlato,“ zamumlal, zatímco zahrnoval mou klíční kost polibky.

Zasténala jsem a stiskla mu zadní část hlavy, kde jsem mu prsty zabořila to jeho špinavě blond vlasů, abych si ho mohla stáhnout dolů k mým prsům.

Jeho jazyk nebyl tak hladký jako jeho rty, takže když ho vystrčil, aby olízl mou bradavku, otřásla jsem se mu v klíně.

Někde v domě se ozval zvuk otevírání a zavírání dveří, který sotva prorazil ten závod potřeby, který zatemnil všechno ostatní.

Romeova ústa se zklidnila a pak přísahal proti mým prsům. „Braeden je tady.“

Roztřeseně jsem se nadechla a pokusila se uklidnit své závodící srdce. „Dobře.“

Romeo se zachechtal. Byl to zvuk, který mě naposledy donutil se proti němu zhoupnout. „Řeknu mu, aby odešel.“

Tolik jsem chtěla souhlasit, ale malá část mě, která nebyla naprosto ohromena Romeovým dotekem věděla, že takhle to bude lepší.

„Ne.“ Můj hlas byl chraplavý. „Musíš něco sníst a opřít si ruku. Musíme ten otok odbourat, co nejvíc to půjde.“

„A co ten otok v mých kalhotách?“ Vtipkoval.

Zasmála jsem se.

„Hej! Jste lidi oblečení?“ Zařval B z vedlejší místnosti.

„Sakra, že ne,“ odpověděl Romeo.

„Takže aspoň bude víc pizzy pro mě,“ zavolal a uslyšela jsem, jak se přesunul do kuchyně.

Romeo zvedl obočí a a podíval se na mě, jako by říkal, „Kde jsme to byli?“

Usmála jsem se a vtiskla mu rychlý polibek na ty jeho opojná ústa. Než jsem se odtáhla, zašeptala jsem, „Miluju tě.“

„Znamená to, že mi pomůžeš s tím, co se děje tam dole?“ Zamumlal.

Lehce jsem mu přejela rukou po ztvrdlé délce mezi jeho nohama. „Později.“

Vypadal, jako by se chtěl hádat, takže jsem zavrtěla hlavou. „Jídlo. Léky proti bolesti. Podložit ruku.“ Když jsem mluvila, zvedla jsem se mu z klína.

„Myslím si, že se půjdu osprchovat,“ řekla jsem. „Pořád je mi trochu zima...“ Pohlédla jsem pryč. „A cítím se trochu špinavě.“

Jeho čelist ztvrdla a zarmoucený pohled naplnil jeho oči. „Co ještě jiného ti provedl?“ Zvedl se z postele, přešel místnost, pak se zase vrátil.

„Nedotkl se mě, ne takhle.“ Ujistila jsem ho. „Nikdy ani nenaznačil nějakou sexuální narážku. Upřímně si myslím, že o tohle mu vůbec nešlo.“

Romeo si něco sám pro sebe zamumlal.

„Bylo to, jako by ho tohle vůbec nezajímalo,“ řekla jsem a ztratila se ve vlastních vzpomínkách na to, co se stalo. „Opravdu si myslím, že něco v jeho mozku prostě prasklo. V jeho pohledu nebyly žádné výčitky svědomí, ani šokovaný výraz plný pomsty.“ Otřásla jsem se a setkala se s Romeovým pohledem. „Nebylo to nic jiného než šílenství.“

Přitáhl si mě k sobě a políbil mě na teleno hlavy. „Chceš ve sprše společnost?“

„Pěkný pokus.“ Vysmála jsem se mu. „Běž se najíst. Promluv si Braedenem. Přijdu za vámi, až se osprchuju.“

Slyšela jsem tiché Braedenovy a Romeovy hlasy, když jsem zavírala dveře a šla do sprchy, natáhla se po kohoutku a nastavila hlavici.

Páteří mi projel nepříjemný pocit, ale ignorovala jsem ho a přešla k umyvadlu. Když jsem ze sebe svlékla i zbytek věcí a vyčistila jsem si zuby, přičemž jsem se vyhýbala pohledu do zamlženého zrcadla, protože jsem už věděla, jak jsem vypadala.

Když jsem skončila, natáhla jsem se po závěsu a odtáhla ho.

Tělo se mi uzamklo.

Panika sevřela moje hrdlo.

Jediné, co jsem dokázala, bylo jen stát a zírat.