Player - 15. kapitola

Překlad: Lucie

Všechny cool děcka se dnes večer poflakují ve Screamerz.

Dokonce i neoficiální týmový maskot Vlků.

#ŠprtkaJeCool

...Alpha BuzzFeed

Rimmel

Cítila jsem se jako chodící Barbína.

Ivy a Missy se až příliš bavily, když mě oblékaly.

Je pravda, že jsem zrovna moc neprotestovala, takže to nebyla úplně jejich chyba. To, že mluvily o oblečení a vlasech a já poslouchala, jak tlachají o všem, co četly v časopisech o celebritách, bylo pro mě velkým rozptýlením.

Nebylo na škodu na chvíli o všem nepřemýšlet, že ne?

Ivy mi natočila vlasy do těch velkých chaotických kudrlinek, jak to už udělala dřív. V poslední době jsem si je pořád stahovala, takže bylo divné, když mi spadaly po ramenou na záda. Normálně, když to na mě zkusila s makeupem, řekla jsem ne. Nerada jsem nosila makeup. Necítila jsem se sama sebou.

Ale dnes jsem ustoupila. Pravda byla, že makeup mě přiměl cítil se víc jako já.

Držela se při zemi a udržovala ho přirozený, ale její odborná aplikace dokázala překrýt většinu modřin kolem oka. Když jsem si nasadila brýle, obroučky zakryly malý řez na tváři a vypadla jsem jako před tím, než Zach použil můj obličej jako boxovací pytel.

Kromě nanesení makeupu a lehkého pudru, neudělal nic víc, než že mi prosvětlila oči (řekla mi, jak se tomu říká, ale neposlouchala jsem ji) a já přidala tónovaný balzám na rty.

Missy mi vybrala džínové přiléhavé kalhoty, na které jsem zapomněla, že jsem je měla. Byla to jedna z položek, na které moje babička trvala, když jsme byly o prázdninách nakupovat. Byly vybledle modré a vepředu byly roztrhané na stehnech a kolenou. Byly těsnější, než jsem ráda nosila, ale protože to byly přiléhavé kalhoty, nebyly nepohodlné.

Opravdu jsem nerozuměla konceptu nošení džín s dírama, ale babička mi řekla, že byly ve všech módních časopisech.

Džíny spárovala s černým pleteným svetříkem, který byl taky mnohem přiléhavější, než by se mi líbilo. Naštěstí nebyl tak krátký, že by mi ukazoval břicho.

„Máš nějaké boty s podpatky?“ Zeptala se Ivy nadějně.

Zasmála jsem se. „Víš, že nenosím boty na podpatcích. Zabila bych se na nich.“

„No, moje jsou pro tebe příliš velké.“ Zamračila se.

„Moje taky,“ řekla Missy.

Obě vypadaly tak smutně, že nebudu schopná dokončit tenhle komplet podpatky, že jsem se musela zasmál. „Zůstanu u svých sněhulí.“

Ivy zasténala. „Ty nosíš pořád.“

Pokrčila jsem rameny. „Jsou teplé.“

Missy zachytila můj pohled a usmála se. „Uggy jako klubové boty, to se mi líbí.“

Nebyly to pravé Uggy, ale vypadaly stejně.

„Ugh,“ řekla Ivy. „Nepodporuj ji.“

Vděčně jsem se na Missy usmála.

„Fajn,“ zamumlala Ivy. „Vezmu si boty s takovými podpatky, aby byly dostatečně vysoké za nás obě.“

S Missy jsme se zasmály, když Ivy vklouzla do černých semišových kozaček po kolena s vysokými podpatky.

Tohle rozhodně nebyly Uggy.

K nim na sobě měla bílé džíny, červené tílko a černobílou pruhovanou bundu. Blonďaté vlasy měla svázané do vysokého culíku, který vypadal koketně a zábavně, rty si namalovala na červeno a její makeup byl bezchybný.

Znovu jsem se podívala na Missyin outfit – ten, který přiměl Ivy, aby si myslela, že musíme vyrazit ven, místo toho, abychom zůstaly tady. Musela jsem přiznat, že vypadala, jako by musela být viděna.

Její černé vlasy vypadaly uhlazeně jako vždy, a pokaždé, když jsem se na ně podívala, trochu jsem jí ty vlasy záviděla.

Přistihla mě, jak jsem na ni vrhala vilné pohledy, a usmála sem se. „Je hezké se s vámi poflakovat. Chybělo mi se s vámi vídat.“

„Mně taky,“ odpověděla.

„No, už žádné další řečičky,“ řekla Ivy, čímž přitáhla oba naše pohledy. „Žádné další přemýšlení o klucích, kteří si to nezaslouží.“ Podívala se ostře na Missy, která se začervenala. „A už žádné pronásledování nějakým psychoušem, který je konečně zavřený tam, kam patří.“

Nezmínila jsem se, že technicky vzato ještě nebyl Zach potrestán. Nemyslela jsem si, že by ocenila můj komentář.

Dnes večer budeme tancovat, pít a bavit se!“ Prohlásila Ivy a zvedla tašku.

Necítila jsem se tak nadšeně, jak zněla, když jsem šla vytáhnout zlatý řetízek, který patřil mámě. Přidala jsem ho ke svému outfitu a vklouzla do bot. Zlatý náramek, který mi dal Romeo, stále zdobil mé zápěstí, a já se zastavila, abych se na něj podívala, než jsem si vzala kabát.

Když jsem vstala, zahlédla jsem hromádku pošty v rohu Ivyina stolu, která upoutala mou pozornost. Horní obálka byla adresovaná mně.

„Jdeš?“ Zeptala se Ivy od dveří.

„Tahle pošta přišla dneska? Zeptala jsem se.

„Ach jo, úplně jsem na to zapomněla.“

Přikývla jsem. „Hned tam budu.“

Missy a Ivy se přesunuly do chodby a já rychle roztrhla dopis.

Byl to účet z pohotovosti.

Těžce jsem polkla, když jsem uviděla, kolik těch pár hodin mě bude stát. Bylo to přes tisíc dolarů. Neměla jsem tisíc dolarů.

Ve spodní části vyúčtování bylo tučným písmem uvedeno: NEPOJIŠTĚNÁ.

Taky způsob, jak to někomu předhodit.

„Já tady snad zestárnu!“ Zakřičela Ivy z chodby.

„Už jdu!“ Zakřičela jsem a zasunula jsem účet pod polštář. Budu se s tím muset vypořádat později.

Neměla jsem představu jak, ale musela jsem.

#♥  #♥ #♥

Vnitřek Screamerz mě nutil, jak jeho název napovídal, chtít křičet.

Opravdu si nemyslím, že to nebyl záměr, když tohle místo vyzdobili, ale výsledek byl stejný.

Připomnělo mi to skladiště, obrovský otevřený prostor. Podlahy byly z leštěného betonu a stěny byly pokryté něčím, co vypadalo jako velké hliníkové plechy. Stěny zdobily pivní značky a neonová světla a vysoké stropy pokrývaly řadová světla.

Hudba byla tak hlasitá, že štěrk  na parkovišti mi vibrovat pod botama, když jsme procházely kolem skupinky smějících se lidí, kteří nám uvolnili vstup.

Uvnitř byla hudba ještě hlasitější, dokonce vibroval i vzduch a lidé byli všude. Uprostřed otevřeného prostoru byla změť těl, která kroužila a tančila do rytmu. V zadní části byl obrovský DJský pult s mužem, který to všechno ovládal.  Měl na sobě nadměrně velká sluchátka a z toho pohledu jsem si odfrkla.

Zřejmě pro něj byla hudba taky příliš hlasitá.

Po obvodu místnosti bylo několik stolků různých tvarů a velikostí. Bar se táhl po celé délce na levé straně a musel být nejméně devět metrů dlouhý. Téměř všechny barové stoličky byli obsazené, většinou studenty. Za barem bylo minimálně pět barmanů, kteří připravovali drinky, a zahlédla jsem i několik servírek, které roznášely pití.

„Tohle místo je úžasné!“ Řekla Ivy a chytla mě za ruku, aby mě vtáhla dál.

Stiskla jsem jí prsty, jak mě vedla skrz dav, protože jsem se bála, že mě všichni ti lidé pohltí. Cítila jsem se jako Alenka v Říši divů, jako bych spadla do díry a skončila v nějaké podivné zemi.

A stejně jako v každé podivné zemi, všichni vypadali, že jsou doma, a byla jsem to jen já, kdo byl ten zvláštní.

Odvážila jsem se podívat na Missy, která byla za mou. Zářila širokým úsměvem a házela rameny do rytmu hudby.

Od ní se očividně žádné pomoci nedočkám.

Nějakým záhadným způsobem nám Ivy našla prázdný stůl. Byl to malý kulatý stolek se čtyřmi židlemi. Všechny tři jsme sklouzly dolů a já jsem přemýšlela nad tím, jestli by si někdo všiml, kdybych se pod ním schovala.

„Nejdřív pití, potom tanec!“ Zakřičela Ivy přes hudbu.

Vehementně jsem zavrtěla hlavou. „Netancuju!“

Missy se zasmála. „Dnes večer tancuješ!“

Ach můj. Tohle byla obrovská chyba. Screamerz nebylo místo pro mě.

Ivy se zasmála a objala mě kolem ramen. „Víš, co potřebuješ?“

Bála jsem se zeptat.

„Něco k pití. Potřebuješ něco k pití, aby ses uvolnila.“

Zvedla jsem zápěstí, abych se podívala na náramek, který mi dali u dveří, jenž označoval, že mi ještě nebylo dvacet jedna. Všechny tři jsme na sobě jeden měly.

Ivy popadla rukáv mého svetříku a přetáhla mi ho přes pásku. Ona i Missy udělaly totéž. Opravdu si myslely, že tohle bude fungovat?

Neexistoval žádný způsob, jak bychom si mohly napochodovat k baru a objednat si pití, abych by nás požádali, abychom jim ukázaly naše zápěstí.

V tu chvíli do mě zezadu narazil nějaký opilý chlápek. Židle se mi naklonila dopředu a já narazila do okraje stolu, ale Missy mě chytila za rameno, takže mi zabránila, abych si rozbila obličej.

„Hej!“ Zakřičela.

Ten chlápek se narovnal, přičemž mu pivo vyšplíchlo přes sklenici a na ruku. „Moje chyba,“ řekl a podíval se na nás, jak jsme tam všechny tři seděly.

Jeho úsměv se změnil ve víc než jen zdvořilou omluvu. Uznalým pohledem sjel Ivy a Missy. Pak se podíval na mě.

Zúžil oči. „Hej, neznám tě náhodou?“

„Mě?“ Zapištěla jsem. „Ne.“

Lokl si piva a zamžoural přes okraj sklenice. „Určitě tě znám,“ řekl, ale neposkytl žádné další vysvětlení.

Ivy se usmála. „Pravděpodobně jsi ji viděl v kampusu, nebo možná v televizi? Chodí s quarterbackem našeho týmu Vlků.“

Oči se mu rozšířily. „To je ono!“ Zahulákal a několik lidí se po něm ohlédlo. Popadl svého kámoše za krk a otočil ho. „To je ta šprtka!“

Pohlédla jsem na Ivy a Missy. „To mě právě nazval šprtkou?“

Ten kluk se zasmál a natlačil se mezi mě a Ivy. Přehodil mi paži přes rameno a smrděl tak, jako by se právě vyválel v prasečím chlívku.

Fuj.

Snažila jsem se nekrčit nos, když se naklonil blíž, aby promluvil. „Bez urážky, malá šprtko. Jsi pro tým na Alpha U jako nový maskot.“

„Ježiši, díky,“ zamumlala jsem.

„Kde je dvacetčtyřka?“ Zeptal se.

„Tohle je holčičí noc,“ řekla Missy a koketně se usmála.

Měla na víc než na tenhle pivní dech.

„Chápu,“ řekl a znovu se napil piva. Opravdu jsem si přála, aby ze mě sundal tu svoji ruku.

„Myslíš si, že si ani jeden z barmanů nevšimne, že maskot Alpha U má jeden z tamtěch náramků?“ Zeptala se Ivy a naklonila se blíž.

Ten kluk se jí bezostyšně podíval do výstřihu. „Bez obav. Pití je na nás.“

„Ach, nemusíte-“ Začala jsem, ale zvedl svůj půllitr a vykřikl. „Na Vlky!“

Všichni kolem nás začali vít.

Když přišla servírka, konečně mě pustil, aby si mohl objednat další pití.

Ivy a Missy se na mě pobaveně podívaly.

„Nedívejte se tak na mě,“ zamumlala jsem.

„Týmový maskot?“ Řekla Missy a úsměv se jí rozšířil.

„Pití zadarmo,“ řekla Ivy.

Ty dvě se zasmály a plácly si.

Pivní dech a jeho kamarádi se protáhly davem a posadili se k volnému stolu vedle toho našeho.

A najednou jsme byly u stolu plného lidí, kteří byli tak opilí, než já kdy budu.

Ivy a Missy byly nadšené a pivní dech pokynul na místo vedle sebe. Ivy do mě šťouchla, a tak jsem se sesunula dolů s kamarádkami na druhé straně.

Servírka se vrátila s velkým džbánem piva, několika prázdnými sklenicemi a tácem s panáky.

Jeden z panáků, ten světle modrý, přistál přímo přede mnou.

„Co to je?“ Zeptala jsem se.

„Šmoulí koule!“ Zasmál se pivní dech.

Podívala jsem se na holky. Každá z nich měla svoje vlastní Šmoulí koule. „Chce, abychom vypily koule.“ Nemohla jsem se přestat chichotat nad tím, co jsem ze sebe vypustila.

Ivy zvedla skleničku do vzduchu. „Na koule!“

Všichni se připojili a hodili panáka do sebe.

Já si ze svého usrkla. Na koule to nechutnalo tak špatně.

„Dělej!“ Křikla mi Missy do ucha.

Pokrčila jsem rameny a vyklopila to do sebe. Cítila jsem, jak se mi tekuté teplo alkoholu rozlévalo až do žaludku.

Jeden z kluků na druhé straně stolu seděl se svojí přítelkyní. Byla hezká, měla dlouhé zrzavé vlasy a jednoduchou mikinu. Přála jsem si, aby mě Ivy nechala obléknout si mikinu.

„Slyšela jsem, co se stalo se Zachem,“ řekla a naklonila se přes stůl.

Několik lidí, kteří ji zaslechli, se na mě podívali.

Co jsem na to měla říct? Zjevně chtěli, abych něco řekla.

„Je to vážně debil,“ řekla jsem.

„Na to se napiju,“ řekla Ivy a usrkla si piva, které se jí objevilo v ruce.

„Víc koulí!“ Křikl kluk vedle mě, když se objevil další tác plný modrých panáků.

Missy dva vzala a jeden z nich mi podala.

Pravděpodobně bych si ho neměla brát. Pravděpodobně bych ho měla dát klukovi vedle mě. Ale připomínka Zacha a obrázek nemocničního účtu, který jsem otevřela, mi vytanuly na mysl.

Tentokrát jsem ze Šmoulích koulí jen neusrkla.

Otevřela jsem pusu a hodila ho do sebe.

Oči se mi zalily, ale naopak mé končetiny se začínaly uvolňovat. Myšlenky na Zacha, tátu a ztraceného pojištění zmizely a byly nahrazeny hřejivě zastřeným pocitem.

Možná, že Screamerz přece jen nebyl tak špatný.