HT - 17. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Aggie práskla před matku talíře s míchanými vajíčky, která seděla u snídaňového baru. „Takže, kdy se chystáš odejít?“

„Až to bude bezpečné,“ řekla máma, nakapala si na ně tabasco a pustila se do nich.

Aggie zívla a s námahou se vysoukala na židli u pultu, aby si mohla sníst svoji vlastní snídani. Měla drsnou noc v klubu. Nějaký opilý debil k ní vylezl na pódium, aby se trochu osvěžil. No, to bylo mírně řečeno. Vyhazovači ho z ní museli stáhnout. Nenáviděla muže. No, alespoň většinu z nich. Zrovna teď byl Jace jedinou výjimkou, ale protože byl na turné, tak ho několik týdnů neuvidí. Pořád byl pryč. Udržovali kontakt jen prostřednictvím zpráv. Nerad telefonoval. Stýskalo se jí po něm a tak tvrdě pracovala, zatímco byl na turné. A taky na něj nikdy nepřestávala myslet, i když on si asi užíval svůj vlastní život. Právě teď byli Sinners na cestě domů, do LA. Možná by mohla tenhle týden Jace vidět. Moc dobře tohle jejich dlouhé odloučení nenesla. „Jsem unavená, půjdu si lehnout.

„Víš, že většina lidí spí v noci, že jo?“ Máma mávla rukou k rannímu východu slunce.

„Víš, že většina matek nejede navštívit svoje dcery na zasrané tři měsíce, že?“

Máma na ní mávla vidličkou. „Dávej si pozor na pusu, Agatho Christine. Brzo odejdu.“

„Tohle říkáš ode dne, kdy jsi sem přijela. To nejmenší, co bys mohla udělat, je přiznat, že tady chceš zůstat.“

Máma zakroutila hlavou. „Čekám, až bude čistý vzduch.“ Sáhla si do výstřihu a vytáhla ven náhrdelník. „Na, chci, aby sis ho vzala. “ Přetáhla si řetízek přes hlavu a podala Aggie ten příšerný náhrdelník s přívěskem ve tvaru srdce. Tvářilo se to jako zlato, ale po bocích se vrstva odlepila a odhalila plastový základ. Aggie tohle nikdy předtím neviděla.

„Jéžiš, tak to děkuju, mami. Tohle jsi našla v Goodwillu anebo v tom vetešnictví Dollar General?“

„Nedávno jsem to objevila v krabici na boty. Dostala jsem ho od tvého otce.“

Aggie zakoulela očima. „Povalečského imitátora Elvise?“

„Takhle o svém otci nemluv.“

„Myslím, že není vhodné nazývat chlapa, kterého jsem nikdy nepotkala, svým otcem. Ani neví, že existuju.“

„Och, ale ví. Když jsem byla těhotná, řekla jsem mu to. A to byl důvod, proč prásknul do bot.“ Máma se nostalgicky usmála. „Byl opravdu nádherný, zlatíčko. Jsi mu hodně podobná.“

„Jo, mým životním odkazem je stát se ženskou verzí Elvise. Škoda, že když zpívám, tak to zní, jako bys tahala kočku za ocas.“ Aggie si přetáhla řetízek přes hlavu. Protože její matka jí jen tak dárky nedávala. Měla by to gesto ocenit. Byla jenom prostě… unavená. A opravdu chtěla zpátky svůj starý život. A vrátit se k tomu, že se mohla s Jacem pomilovat na podlaze kuchyně kdykoliv chtěla. Ne, že by byl k dispozici, kdykoliv by chtěla, ale mohl by být.

„Buď hrdá na to, kým jsi, Agatho.“

Aggie přikývla a stiskla přívěsek. „Díky za řetízek, mami. Je to ta nejškaredší věc na světě, ale vážím si toho.“

Máma se usmála jedním z těch vzácných úsměvů, který dosáhl až k jejím očím. Měla to v životě těžké. Dokazovaly to vrásky v její tváři a bylo těžké uvěřit, že té ženě bylo pouhých čtyřicet sedm.

Máma ji objala kolem pasu a přitáhla si ji bokem k sobě. „Jsi šťastná, miláčku?“

Z nějakého důvodu jí najednou vyskočil obrázek Jace, který okupoval všechny její myšlenky, asi tak každých dvacet vteřin. Aggie se usmála a prozkoumávala pozorněji přívěsek. „Dělám na tom. Vevnitř je nějaký obrázek?“

„Nejde to otevřít. Nikdy to nešlo. Ve skutečnosti to není medailón.“ Máma ji šťouchla loktem do žeber. „Je mezi námi vše v pořádku?“

Aggie přikývla. „V pořádku.“

Máma políbila Aggie na rameno a poplácala po zadku. „Jdi si lehnout.“

„Večer si někdo přijede pro korzet,“ řekla Aggie. „Musím ho dodělat ještě předtím, než si půjdu lehnout.“

„Ne, nedoděláš,“ řekla máma s úsměvem od ucha k uchu. „Dokončila jsem ho za tebe.“

Aggie cítila, jak zbledla. „Prosím, řekni mi, že jsi to neudělala.“

„Došila jsem ho.“

Aggie vlítla do obýváku a pak se zarazila. Přes jídelní stůl ležel roztáhnutý korzet, vedle jejího šicího stroje, na kterém včera večer pracovala, než odešla do práce. Její máma neuměla šít. Její došila jsem ho, znamenalo – posrala jsem to. Stehy byly křivé. Jeden košíček byl ve velikosti D a druhý ve velikosti A. Vyšívaný vzor pomněnky nešel poznat, protože na jedné straně byla precizní Aggiina výšivka a na druhé práce její matky jak z mateřské školky. Nešlo jen tak nepovedené stehy vypárat a vyšít je znovu. Na rozdíl od látky, když vyšijete díru do kůže, tak tam zůstane. Musela začít úplně od začátku.

„Matko!“

„Jako můj první pokus to není špatné. Možná bychom mohly podnikat společně.“

Aggie natáhla korzet a pokusila se zjistit, jestli by ho nedokázala nějakým zázrakem narovnat. Žebrování bylo ušité tak, že by bylo pro každou ženu utrpení si ho nasadit, protože by jí to propíchlo plíce. „Je to zničené.“

„Nebuď tak dramatická, Aggie. Celkem to ujde.“

Skrz její slzy, které jí rozčilením vyhrkly, na mámu neviděla. „Neujde to. Nic, na co sáhneš, není fajn.“

Její matka se zhluboka nadechla a roztřeseně vydechla. „Máš pravdu. Jsem ten největší trouba na světě.“ A pak začala brečet. Skvělé, zkurveně skvělé. Zničila Aggiinu práci a pak se snažila o to, aby se Aggie cítila kvůli ní špatně.

„Drž se teď ode mě dál, mami,“ řekla Aggie. „Mám teď před sebou spoustu práce.“ Vzala si nůžky, rozešila korzet a modlila se, zda se nedá zachránit, zejména část s výšivkou a pokusit se opravit máminou zpackanou práci.

„Mrzí mě to,“ řekla roztřeseně máma. „Myslela jsem, že ti pomůžu. Vím, jak moc tvrdě pracuješ, a já ti jen visím na krku. Vymyslela jsem si příběh o mafii, abys mě u sebe nechala. Jím tvé jídlo, z peněženky ti kradu peníze na cigarety. Vím, že si zasloužím, abys mě vykopla, ale já prostě nemám kam jíííííít.“ Teď už kvílela.

Aggie se zarazila v rozzlobeném párání korzetu. „Moment. Cože? Ty sis vymyslela příběh ohledně půjčení peněz od mafiánů?“

Máma to pravděpodobně nechtěla odhalit, když Aggie držela v ruce ostré nůžky.

„Z-z-z-zlobíš se na měěěěě?“

Ta ženská se měla dát na herectví. Šlo jí to od srdce.

„Zkurveně neuvěřitelné. Alespoň už nemusím pracovat přesčas, abych vydělala na splátky té tvojí pitomé půjčky.“

„Takže se na mě nezlobíš?“ Máminy slzy se zastavily, jako by instalatér právě utěsnil kohoutek.

„Ne. Jenom vypadni. Už jsi toho udělala dost.“

„Tak teď se chováš jako mrcha.“

Aggie ztuhla. Mrcha? „Nutně potřebuji dovolenou,“ zamumlala si Aggie pod nosem, začala rozstříhávat zuřivě korzet, takže pak nemohla zaútočit na svoji šílenou matku.