FM - 97. kapitola

Překlad: Sinnel

Peter

             

            „Proč jsou tvoje zkurvené stráže tak pomalé?“ vyštěknu na Esguerru, zatímco on něco zuřivě píše na svém laptopu - pravděpodobně vydává rozkazy strážcům. „Už jsou to dvě minuty. Víš, co se může za dvě minuty stát? Jsou v tom domě samy, nechráněné -“

            „Já vím!“ zařve Esguerra. Na čele mu pulsují žíly. Zabouchne svůj laptop a trhnutím se postaví. „Nemyslíš si, že to zkurveně vím? Jsou na cestě, jedou tak rychle, jak jen to jde. Ani jeden ze strážců, kteří jsou na hlídce kolem domu, neodpovídá. Ten, kdo si pohrává s kamerami a signálem z telefonu, je už musel vyřadit.“

            Kurva. Chci praštit pěstí do zdi, ale vzhledem ke všem těm ovládacím panelům v kabině letadla je to až příliš nebezpečné. „Jsi si jistý, že jsou stále v domě?“

            „Vím, že Nora tam je,“ odsekne Esguerra. „Mám stopu ze sledovacích implantátů, které má v sobě, vzpomínáš si? Před dvěma vteřinami byla naživu a v našem pokoji.“

            Kurva. Má pravdu - na ty sledovací implantáty jsem na okamžik zapomněl. Jestli je Nora naživu, pak doufejme, že je naživu i Sara – díky čemuž je ještě nezbytnější, aby si strážci pospíšili.

            „Musí to být Henderson,“ řekne Kent ostře, na ovládacích prvcích letadla má klouby prstů bílé.

            „Ten zkurvysráč nás vylákal, aby mohl zaútočit.“

            „Nevíme to jistě,“ řekneá Yan a já si uvědomím, že se k nám v kokpitu připojil. Jeho zelený pohled zajede na Esguerru. „Nemůže to být některý jiný z tvých nepřátel?“

            Skoro se po Yanovi vrhnu. „Nezáleží na tom, kdo to je. Je tam Sara, chápeš? Je uvnitř, ať už je tam kdokoli.“

            Nedokážu ani začít myslet na to, že je tam s Hendersonem, mužem, který je dost zoufalý, aby na sebe vzal takové riziko.

            S člověkem, který nezaváhal zaútočit na zemi, které přísahal, že ji bude chránit, a to jen proto, aby se dostal ke mě.

            Co udělá se Sarou, jestli ji má ve svých spárech? Dostanu se tam jen proto, abych pohřbil ji a naše nenarozené dítě… stejně tak, jako jsem pochoval Pashu a Tamilu?

            Ne. Tu paralyzující myšlenku potlačím.

            Nedovolím, aby se to stalo.

            Ne znovu.

            „Leť rychleji,“ řeknu Kentovi chmurně. „A Juliane, jestli se tam tvoji strážci nedostanou včas, všechny je osobně vykuchám, hezky jednoho po druhém.“