BL - 22. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Evudar

Popelka v nebi

„Ach můj bože. To je tak skvělý pocit.“

„Ano, teď?“

„Ach bože, Jaxi. Ano… právě tam. Ach, chlape… taaak skvělý.“

„Jak?“

„Nebesky. Jste Muž s Magickými Rukami, pane Ryane.“

Zasměje se. „Dobře, dej mi druhou nohu.“

„Udělejte to kouzlo, Pane Ruce.“

„Ach, udělám kouzlo.“ Rukou přejede po mém nahém stehnu výš.

„Takový druh magie se mi líbí.“

„Jo, teď?“

Otevřou se dveře. „Mami?… Ach, ahoj, tati. Mami, teta Sam nemůže najít Grayovu dečku. Nepřestane brečet, dokud nedostane svou dečku.“

„Chasi. O čem jsme mluvili?“

„Ach, páni, opravdu?“

Jax přikývne.

„Dobře, dobře.“

Vyjde ven, zavře za sebou dveře a zaťuká. „Mami? Tati? Tady váš syn, Chase. Můžu vejít dovnitř?“

Ticho.

„Vím, že jste tam.“

„Jaxi, neškádli ho.“

„Pojď dál, synu.“

Otevře dveře – znovu. „Tady jste. Jak milé vás vidět. Už to nějakou chvíli je. Je mi skvěle, díky za dotaz, ale můj malý brácha se tak moc skvěle nemá. Potřebuje svou dečku, a dokud ji nedostane, bude brečet a křičet jako mimino. Moje teta Sam, tvá sestra a tvá švagrová,“ poukáže, „mě sem poslala, abych se zeptal, jestli jste jí neviděli. Viděli jste ji? Co to děláš se máminýma nohama?“

„Tady jste. Co vy – tady děláte? Hledali jsme vás všude. Co se s – stalo s tvou nohou?“

Chase udělá tu hloupou ostudnou věc. „Teto Sam, zapomněla jsi zaklepat.“

Podívám se na svého manžela a tiše proklínám jeho nezbedné prsty.

„Neomluvil jsem se a no… další věci, milionkrát?“

„Mami? Tati? Ach, tady všichni jste. Hledali jsme vás všude. Teta Jules říkala, že sí začne trhat vlasy, vydloubne si oči a pak si uřízne uši, jestli tu deku nenajdeme. Ach… a pak řekla, že si „vytrhne-každý-poslední-milující-pubický-chlup-tupou pinzetou. Co je to pubický? Co máš s nohou?“

„Ach, do pr – kýnka. Hledali jsme vás všude. Nick je připravený podřezat si zápěstí lžičkou. Gray brečí jako sv-atý a stále do-opakuje, čím to dítě krmíš, že jeho ho-vínka voní, jako by snědl vlastní s-svačinku? Nemusíš už brzy odejít? Co ku-lantně dělá Jax s tvou nohou?

„Jules, kde jsi? Tady. Co se děje? Co s-amozřejmě všichni ve vašem pokoji? Tohle trochu ku-latě nemyslíš. Člověče, ze snahy přijít se všemi těmi nesprostými slovy mě začíná bolet hlava. Měla bych dostat nějakou cena nebo něco, jako je plně placená dovolená daleko, hodně daleko odsud. Co máš sa-ma s tvou nohou?“

„Kde je můj chlapeček? Kde je Gray?“

Dívají se na sebe.

„Je tady,“ řekne Lee. „Nemůžu uvěřit, že jste ho nechali dole úplně samotného. Co se s vámi, lidi děje? Tomu chlapci je jen patnáct měsíců, do-brotivý bože, a brečí pro svou dečku. A proč jste s-sami dali jeho dečku Darnitovi? Jste připraveni jít? Co máš s nohou?“

Podívám se na svého manžela.

Usmívá se. „Šťastné výročí, zlato.“